„V příštím roce mu [zdravotnictví] bude chybět deset miliard korun, Heger [ministr zdravotnictví za BOTTOM09] se bude úsporami snažit tuto sumu snížit na polovinu. Je prý dokonce možné, že se budou muset snížit platy zdravotníků,“ napsal 15.8.2010 server iHNed.
No to je vskutku geniální. Až by člověk chtěl zamáčknout slzu, jak vláda rozpočtové odpovědnosti krutě zatočí s problémy, se kterými se potýkáme. Zdá se, že zdravotníci jsou nechutně přeplacení a je třeba jim ty tučné příjmy utnout, abychom je mohli dát… třeba učitelům.
Ve zdravotnictví mám nějaké známosti, a tak se pojďme podívat na takového zdravotníka. Řekněme, že chcete dělat doktora. Musíte strávit 6 let na vysoké škole, která se „vysoká“ jmenuje kvůli tomu, že je prostě náročná. Nejmenuje se vysoká proto, že by to byla továrna na tituly pro úředníky a fízly (jako je Kindlova Sorbonna). Ani se tak nejmenuje proto, že by se jednalo o agenturu pro udělování magisterských titulů v oblasti psychologie, sociologie, pedagogiky nebo ekonomie pro různé vymaštěné fifleny, které se dobře provdaly, a v jejich advanced společnosti jsou ta tři písmenka před jménem společenskou nutností. Je to prostě vysoká, nikoliv „vysoká“ škola.
Studiu budete muset věnovat řádově několikanásobek času, kolik je dnes běžné věnovat průměrné české vysoké škole. Zkoušet vás budou zabednění egoističtí zmrdi, protože kombinace „učitel + doktor s několika tituly“ a rakousko-uherská pravidla českého školství vyvolávají v těchto jedincích pocit nadřazenosti nad veškerou lidskou existencí. Mají vás plně v moci a úspěch nebo neúspěch se bude odvíjet podle toho, jak jste oblečení, jaký máte výstřih (u slečen), a jestli je zrovna dnes ráno někdo nenasral. Jediná jistota je, pokud jeden z vašich rodičů je taky doktor a zároveň vašeho zkoušejícího známý, kolega nebo bývalý spolužák. To pak můžete mít v hlavě nasráno a stejně to uděláte. Můžete i dopředu znát zadání přijímacích zkoušek na medicínu (žádná nadsázka – reálně viděno). Nicméně většiny „normálních“ mediků se toto netýká.
Po dokončení VŠ to všechno nekončí: čekají vás atestace, stejně tak jako „kolečko“, tedy nucená praxe, kde musíte za pár tisíc měsíčně dělat podržtašku, než vás osvícený stát prohlásí za způsobilého k vykonávání nějaké přínosné činnosti. Netřeba dodávat, že výběr těchto oddělení nemá zhola nic co do činění s vaší specializací. Takže v operování oční rohovky se budete zdokonalovat třeba tak, že lidem budete vyšetřovat konečník. Následně můžete nastoupit do nemocnice. Podmínky jsou lákavé – pokud nemáte konexe, nástupní platy třeba ve fakultní nemocnici v mém krajském městě jsou plus mínus 15 000 Kč hrubého a běžná osmihodinová pracovní doba je jen snem pro naivky. Není se čemu divit, že čím dál více lékařů, kteří ještě nemají rodinu nebo jiné vazby, přemýšlí o trvalém přestěhování do zahraničí.
Dále existují tzv. nelékařské zdravotnické obory. Patří mezi ně spousta věcí, jedna z nich je fyzioterapie (masáže, cvičení, vodoléčba, elektroléčba atd. – léčení pohybového aparátu, bolestí hlavy, rekonvalescence po úrazech, operacích, cvičení pro tělesně postižené atd.). Pokud chcete tohle dělat, musíte absolvovat příslušné bakalářské vzdělání. Opět je třeba říci, že není bakalář jako bakalář. Kdyby se spočítaly předměty, zkoušky, čas strávený ve škole, čas strávený individuálním studiem atd., dalo by se toto studium hravě srovnat s většinou průměrných pětiletých vysokých škol. Akorát je to „smrsknuté“ do tří let a státem prohlášené za bakalářské. (K provozu magisterského programu jsou totiž třeba akreditace udělované dle toho, jaké mají učitelé tituly. A protože na medicínách se fyzioterapie a podobné obory neučí a doktoři jim vesměs nerozumějí, je velmi málo titulovaných doktorů s potřebnými znalostmi, a tedy i žalostně málo škol s požehnáním provozovat magisterské programy. Ostatním tedy nezbývá, než všechno učivo narvat do tří let, často na úkor kvality výuky. Až tak geniální umí být pravidla státních regulací ve školství.)
No a nástupní plat? Krásných 11-14 tisíc hrubého za plný úvazek. Když budete poslušná ovce, za nějakých 10 let to dotáhnete i na 17 tisíc. Samozřejmě i zde platí, že vyvrhelové, kteří si myslí, že když budou pracovat lépe, tak dostanou lepší plat, mají smůlu. V této situaci můžete pouze vykonávat práci na úrovni tupého plnění rozkazů, k jejichž splnění by většině lidí stačil několikatýdenní kurz. Je to asi jako kdyby člověk byl nucen studovat elektro, aby pak měl povolení měnit žárovky. Netřeba dodávat, že sami fyzioterapeuti se vesměs shodnou na tom, že jejich práce je v této podobě naprosto zbytečná a že svým pacientům reálně nepomáhají. Ale prostě takové jsou státní standardy.
Abyste dostali milostivé povolení dělat kvalifikovanější a přínosnější práci za více peněz, stát po vás chce řadu let praxe a absolvování mnoha kurzů. Je jedno, že se týkají něčeho jiného, než co chcete dělat. Prostě musíte mít kurzy. Tyto kurzy jsou soukromé a stát jim uděluje příslušné akreditace. Díky tomu mezi nimi neexistuje konkurence, jsou tím pádem drahé a vy musíte vynaložit někdy i několik měsíčních platů, abyste si mohli jeden koupit. Myslet si, že to za vás zaplatí stát, pokud pracujete ve státním zařízení, dnes nikdo nemůže snad ani v tom největším deliriu. Existují i soukromá zařízení, ALE: právě díky výše uvedeným legislativním bariérám je jejich množství malé, naopak množství „nevzdělaných“ fyzioterapeutů je velké, je zde tedy značný nepoměr a sehnat zaměstnání u soukromníka, který se ke svým zaměstnancům chová tak, jako je běžné v jiných odvětvích (např. že si ho na své náklady dostatečně vyškolí), je téměř nemožné. No a i když všechny tyto podmínky splníte, tak sice můžete dělat o něco lepší práci za o něco více peněz, ale otevřít vlastní nezávislou praxi si nemůžete – to musíte být doktor. Co naplat, že doktoři fyzioterapii rozumí v průměru hůře než fyzioterapeuti, mimo jiné proto, že se na škole i po ní museli věnovat hlavně tomu konečníku. Co naplat, že toto omezuje konkurenci, zvyšuje cenu péče a snižuje její kvalitu na úkor pacientů.
Hezké je srovnání s Německem – tam jsou státem vynucené kvalifikační nároky mnohem nižší (pokud jste schopni danou práci vykonávat, tak můžete nastoupit i s maturitou), zařízení jsou soukromá, a lidé si léčbu platí z vlastních kapes. Fyzioterapeuti dostávají mzdu, za kterou se nemusí stydět, používají se sofistikovanější a modernější techniky a léčba pacientů je mnohem kvalitnější a dostupnější.
O poměrech v tomto oboru by se toho dalo napsat hodně, ale to už je na samostatný článek – třeba někdy příště.
No a nakonec tu máme zdravotní sestry. I zde se stát činil – zatímco v generaci našich rodičů stačilo mít maturitu na zdrávce, tak dnes, ačkoliv sestry vykonávají vesměs podobnou práci, tak najednou už musí mít bakalářský titul. Jinak pro ně vesměs platí to, co již bylo psáno výše. Nástupní plat kolem 10-11 tisíc tedy asi také není úplně odpovídající. I pokladní v Lidlu si vydělá možná víc, ačkoliv její práci brzy budou zvládat automaty.
Na základě výše uvedeného je logické, že do zdravotnictví dnes už chodí lidé jen ze soucitu, případně z neznalosti a naivity. Jedná se většinou o mladé lidi s ideály pomáhat ostatním, nebo s nějakou jinou inklinací ke zdravotnictví. Takových lidí přirozeně moc není; málokdo je ochoten po většinu života žrát kořínky za poměrně náročnou práci. Není se tedy čemu divit, že zdravotníků je málo, pacientů moc, nestíhá se, a podle toho vypadá kvalita. Nyní – pokud chce naše odpovědná vláda snížit platy zdravotníkům, tak se ptám, za kolik budou tedy zdravotníci pracovat? Za kolik budou nastupovat, když ne za těch cca 10-15 tisíc? Snížíme jim platy pod úroveň důchodců? (Je fakt, že díky tomu bychom se asi stali první zemí na světě, ve které lidem v důchodu stoupne životní úroveň, a to by bylo hustý.) Nebo neměli by dělat úplně zadarmo? Dyť kdo to má furt platit… člověk pak ani nemá na cigára. Kdo nás bude léčit, když tímto krokem spolehlivě odpudíme i ten zbytek lidí, kteří ještě do zdravotnictví ze soucitu jdou? Určitě se najdou zdravotníci, kteří jsou placení až až, nebo tací, kteří vystudovali díky kamarádění se s minulým režimem, čemuž pak odpovídá i úroveň jejich znalostí. Přesto je bezpečné tvrdit, a uplatnění našich doktorů v zahraničí to potvrzuje, že většina by si na soukromém trhu se svými schopnostmi přišla na nesrovnatelně lepší peníze, kdyby nějaký soukromý trh byl, nebo kdyby ho něco aspoň zdánlivě připomínalo. Bude nakonec celé zdravotnictví vypadat tak, jak už dnes vypadá jeho část?
A uděláme tohle všechno v době, kdy přidáme učitelům tak, aby každý učitel měl minimálně 20 tisíc měsíčně? Jestlipak třeba český ovčan ví, že po započtení faktu, že většina učitelů reálně nedělá víc jak 6 hodin denně místo běžných osmi a že má 9 týdnů dovolené místo čtyřech, se dokonce dostanou na nástupní plat 29 800 Kč měsíčně *).
Kromě naprosté neschopnosti ekonomické kalkulace pro mě vláda demonstrovala ještě něco jiného. Dokázala, že jí naprosto ucházejí příčiny problémů našeho zdravotnictví, školství a všech ostatních státem kontrolovaných odvětví. Vláda a s ní z volebních výsledků nadšená „pravicová“ část naší země žije v představě, že prostě stačí tomu trochu vzít, tomu zase trochu dát, tohle povolit, tohle zakázat, tady trošku přidat, tady ubrat, a nakonec to už fakt vyjde. Hraje roli socialistického plánovače, který s mnohaletým zpožděním zjišťuje a hasí problémy, které jsou každému individuálnímu jedinci už dávno jasné. Kdyby se vyskytly v soukromé firmě, už by byly vyřešeny, a pokud náhodou ne, tak by byla příslušná firma z trhu odejita a nahrazena jinou, lepší. Mezitím se už nyní vytváří zase jiné problémy (protože svět se přirozeně mění), na které vláda přijde opět až zase za dalších mnoho let, pak se bude další roky dohadovat, co s tím, potom bude další léta lepit další záplaty a provádět další (a opět „poslední a tentokrát už správnou“) změnu parametrů Systému. A mezitím si nikdo ani nevšimne, že se vůbec nic nezlepšilo a že tu černou díru jsme zaplatili opět my, prostřednictvím nových daní (např. schovaných za povodně), o kterých nám říkali, že se zavádět nebudou.
Vláda nechápe, že není možné stanovit paušální cenu za naprosto odlišné produkty, například školné 10 000 Kč za semestr na kulturní antropologii a těch samých 10 000 Kč za semestr na jaderné fyzice. Nechápe, že když centrální plánování cen selhalo za komunistů, tak selže pravděpodobně i při určování spoluúčasti na čerpání lékařské péče. Jak bude vláda vědět, že cena léčby hemoroidů je třeba 2586 korun a 72 haléřů? Nechápe, že dokud bude jakékoliv odvětví monopolizované státem, tak se v něm bude krást, plýtvat, byrokratizovat, regulovat. Vláda si hraje na pravicovou, respektující trh a svobodu, a přitom není o nic méně socialistická a plánovačská, než by byla vláda socanů (rozdíl je jen v tom, že je s ní spojena menší daňová progrese – pro 99% lidí menší asi tak o prsa korejské ženy… to asi bude to menší zlo). Její politika není prorůstová. Skládá se z vyšších daní a z náhodných plošných škrtů, nikoliv ze zlepšování efektivity každé utracené koruny. Jakékoliv ekonomické zlepšení, pokud vůbec nějaké bude, bude patrné jen ze statistik v novinách. Na reálném životě každého z nás se k lepšímu nic nezmění, a proto, i kdyby ta rozhodnutí byla aspoň trochu dobrá, tak v dalších volbách stejně zvítězí zase někdo jiný, kdo to všechno zase zruší (viz poplatky a socani).
Nelze očekávat změnu, dokud ve vládním slovníku budou převládat pojmy typu regulace, kontrola, povolení, stát, garantování, přidání, ubrání, a dokud nebudou nahrazeny dnes už neznámými pojmy, jako je soukromý trh, cena, deregulace, privatizace, konkurence. Ať trh dobré zdravotníky a učitele štědře odmění a ty špatné pošle do míst, kde záda ztrácejí svůj slušný název. V každém jiném odvětví to funguje, tak proč by to nefungovalo tady.
Ale nejsem nasraný, protože jsem nic lepšího nečekal. To jen všichni kolem mě se po volbách strašně radovali, jak jsme vyměnili politiky…
* 20 tisíc měsíčně je 240 tisíc ročně. Děleno 43 týdny (52 týdnů za rok mínus 9 týdnů dovolené), máte 5581 Kč týdně. Děleno 30ti hodinami (5 dní v týdnu krát 6 hodin denně), máte 186 Kč za hodinu práce učitele. Násobíme 40 (počet hodin v týdnu ne-učitele), máte 7442 Kč týdně. Krát 48 (52 týdnů mínus běžné 4 týdny dovolené), a jsme na cca 357 tisících ročně. To je 29 767 Kč měsíčně. Neboli pokud učitel-absolvent dostane 20 tisíc, bude mít stejné ohodnocení jako člověk s plným úvazkem za 29 767 Kč. (Lidé by už mohli pochopit, že když někdo pracuje více, tak není nic divného na tom, že více vydělává.) Nechť mi učitelé odpustí, že na rozdíl od ostatních se odvažuji tvrdit něco jiného, než že učitel je automaticky génius a bůh. Ale kvalita práce průměrného učitele 30ti tisícům měsíčně prostě zdaleka neodpovídá.
Těch šest hodin denně práce je můj odhad na základě toho, co jsem odpozoroval na střední škole a mezi známými učiteli. Průměrné trvání výuky je od 8:00 do 14:00. Ano, učitelé ještě musí opravovat písemky, ale zase mají v pracovní době volné hodiny, přestávky na kafe s kolegyněmi a pauzu na oběd. Takže šest hodin čistého času mi přijde jako realistický odhad.
(Zatím nikdo nehlasoval)