D-FENS čtu roky, a nikdy jsem nepřispěl, až asi na pět komentářů. Zajímá mě, jestli jsem takovej jenom já, nebo to tak cítí víc lidí.
Ti z nás, kdo hodně cestují, se většinou shodnou na tom, že nikde není svět růžovej. U nás je spíš černej. A shnilej. Ale všude je něco a jinde bude člověk nasranej kvůli něčemu jinýmu. Takže tupá masa ty sračky toleruje, protože neví, že to jde jinak, a ten chytrej zbytek se na nějakou snahu to změnit může vykašlat, protože riskujou že přijdou i o to málo, čeho horko těžko dosáhli. Zvykli jsme si, že vláda nedělá nic v náš prospěch. Zvykli jsme si, že volená vláda je nám vlastně k ničemu, protože skutečná vláda je Bruselu, která není volená ani odvolatelná. Zvykli jsme si, že když je nejvíc potřeba, stát se na nás vysere a nepomůže. A Policie ze všech nejmíň. Zvykli jsme si, že v obcích není posekaná tráva u krajnic, takže nám likviduje auta vysoká zvěř, protože myslivci to maj v píči a seděj nacamraný v hospodě s flintou v rohu a vysokou nikdo nereguluje. Zvykli jsme si, že aby se ušetřilo na novou zámkovou dlažbu starosty, nesvítí každá druhá lampa veřejného osvětlení v noci, takže člověk se bojí v noci jezdit, aby někoho nepřejel a nešel sedět na dvacet let, protože i přes to choděj lidi po pravé straně v černé bundě. Zvykli jsme si, že silnice stojej za vyližprdel a když v padesátce v obci najedu do půlmetrový jámy v silnici tak, že mě praskne ráfek, dostanu od policajta pojeb že sem stejně určitě jel jak prase a můžu si za to sám. Zvykli jsme si, že i naproti všem těmto stavům způsobeným nedostatkem financí se zastupitelstva rozhodnou pro třicetiletou půjčku na sportovní halu v obci o pěti stech obyvatelích, kterou nikdo nechce. Zvykli jsme si, že platíme více než polivinu všeho co vyděláme státu, a pořád to není nikde vidět a pořád to nestačí. Zvykli jsme si, že náš život bude zkurvenej a je normální hejtovat na všechny, co se s tím nechtěli smířit. Zvykli jsme si, že BMW nevyrábí auta pro těch deset lidí v ČR co si je může dovolit, a tak obdivujeme Octavie a podobný sračky, který by v Americe nikdy nikdo nekoupil, protože běžný americký vůz je lepší, levnější, lépe vybavený a postavený a mnohem spolehlivější, než nějaká Škodárna. Narozdíl od inteligentů na internetu, já si to zkusil, a ne jednou, a tak to prostě je. Zvykli jsme si, že máme nejlepší malou zbrojovku na světě, která má renomé nejlepších pistolí i mezi americkejma časopisama, ale my ty zbraně používat nesmíme a vlastně zbraně jsou špatné.
K věci. V tejdnu mě kamarádka požádala o pomoc s maturitou z programování. Nechápu, proč si tu školu vybrala, ale jsem tvor přející, už měsíc jsem si nedal oraz z práce, tak jsem si vzal odpoledne volno a sedli jsme si v CrossCafe na Ulrichově Náměstí v Hradci Králové. Nádherná kavárna, parkování přímo před dveřma, zásuvky pro notebook, wifi zdarma, příjemná obsluha. Sedíme, povídáme, vysvětluju nějaký základy C++, když v tom kolem kavárny projde skupina asi deseti patnáctiletých cikánů. Byl jsem v zápalu vysvětlování o přetežovaných metodách, konstruktorech a snažil jsem se to vysvětlit někomu, kdo si kupuje průhlednou halenku za tři tisíce. Po chvilce mě křepelka přerušila, že jestli jsem si toho všimnul. Nevšimnul. Cikáni prošli (prošli = na deset centimetrů neslyšíte osobu, se kterou sedíte v kavárně) kolem kavárny. Kavárna ztichla. Dvacet lidí uvnitř přestalo mluvit, a čekalo co bude. Nebylo nic, cikáni prej zahulákali „zasraný gadžové, závisláci furt u toho seděj zmrdi zapíčený“, prej na nás dva. A táhli dál. Nezaregistroval jsem to, ale po chvíli táhla skupinka zpátky a to už jsem si jich všimnul včas a došlo k očnímu kontaktu. Byl sem připravenej vystartovat. Jeden krok do kavárny a proletěl by vejlohou, zkušenosti i praxi už na to mám. A najednou jsem uhnul pohledem, nemoh jsem s tim nic udělat a tělo si jelo podle svýho. A to byl bod zlomu. Můžete bejt jak chcete hardcore tvrďáci. Můžete bejt jak chcete silný a ozbrojený a mladý a nezničitelný. Ale bude vám to k hovnu. Okamžitě jsem si vybavil co se stalo v Duchcově a co se děje v Budějicích. Nejenom, že vás nikdo neochrání, oni vás nenechají se bránit. Pokud se nenecháte od cikána přizabít, budete rasista, útočník a extremista. Cikán může člověka zmrzačit, skoro zabít, holce omlátit hlavu o beton a do televize prohlásit, že se vlastně nic nestalo. A národ to bere. Národ je happy. Pokud se snad chcete bránit, pak si připravte dvě sta Františků Palackejch na právníka, kterej spolu se soudcem výhodně vymyslí, jak se to upeče, protože mávnutím kouzelného proutku je možný z vás udělat ublíženou oběť napadení. A nebo ne. Mávnutím opačnou stranou z vás udělá zasranýho rasistu, kterej zmlátil cikáňata odchovaný ulicí, který mě šli slušně nabídnout obchodní transakci, jejímž předmětem měla být koupě mačety za výhodnou cenu. Nějaký právo tady nikoho nezajímá. Říkal jsem si, máš s sebou holku a seš za ní odpovědnej. Máš přítelkyni v Americe, letíš za ní v říjnu. Už něco umíš, vyděláváš prachy. Deset metrů od tebe stojí tvoje velký černý auto s šestiválcem. A jestli to teď posereš, tak ti to stát všecko sebere, zavře tě na Bory a tvoje prdel pozná středověk. Rozklepal sem se jak ladička a chvíli jsem byl mimo. Poprvý v životě sem měl opravdovej strach, jednoduše proto, že možnosti došly a můj mozek mě přestal poslouchat. Přesně v tu vteřinu jsem se rozhodnul, že tohle není pro mě, a že mám týhle zkurvený země totálně po krk. Cestoval jsem po celý západní Evropě a UK, ale nejkrásnější místo, jaký jsem v životě viděl, je San Francisco. A přesně tam jedu.
Pánové jako Cover72 a další mají plné právo kydat na Ameriku hnůj, psát o velkejch bratrech, psát o zastřelenejch psech, psát o Snowdenech a podobnejch debilech (doufám že zůstane někde na Kubě, aby tomu kreténovi konečně došlo, o co přišel) a vychvalovat je do nebes (neberte jako urážku ani nic směrodatnýho, mě ani moc nezajímá kdo tu škváru o konspiracích píše), ale tam jsem se neklepal. Tohle by si tam ke mě nikdy nikdo nedovolil. Policista mě v Californii zastavil, protože místo stovky jsem valil dvě stě a předjížděl přes dvojitou plnou čáru. Neměl jsem u sebe ani papíry, protože na stránkách českého úřadu jsem si přečetl, že mám mít Mezinárodní Řidičský Průkaz (takovej papírovej nesmysl, kde je Česky a Francouzsky napsáno, že můžete řidit auto), ten mě policajt uctivě vrátil a poprosil o občanku nebo pas, nebo něco jinýho co nevypadá jako průkazka do knihovny. Bylo to v pustině za městem v úplný rovince. Poprosil mě, ať jedu pomaleji, popřál mi šťastnou cestu a nechal mě odjet. Měl jsem čelist až v Číně, připadal sem si jako idiot a od tý doby jsem jezdil předpisově, protože… protože tak to prostě má být. Policie projevila zájem o moje bezpečí. Policistu opravdu nezajímaly moje prachy, ale moje bezpečnost. Neuvěřitelné. Cestou z kina na nás zahulákal hlouček přístojících černochů, jestli jim třeba nechcem dát proštípnutý lístky z kina, whiteboys (ona na to pak je nějaká sleva nebo co, tak to občas černoši před kinem od lidí vyžebrávaj). Ještě jsem se ani nestihnul otočit, a na negra už svítil reflektor z policejní Crown Victorie, která ani nevím odkud přijela. Černoši přešli na šepot a klidili se dostatečně od kraje chodníku, aby náhodou někdo nemohl říct, že stojej do silnice. Policejní sedan krokem projel ulicí. Připadal jsem si skvěle. Bezpečně. S policajtama z SFPD nikdo nevymrdává. Policajti v USA maj totiž pořádnej výcvik, pancíř ve dveřích a brokovnici za sedadlem. Policajti z SFPD mají plnou podporu veřejnosti, protože si ji zasloužili. Chci, aby bylo ve městě spoustu policistů. Chci, aby okolo mého domu projížděli policisté a chci aby zastavili a přišli se mě domů zeptat, jestli je všechno v pořádku, protože v okně kde se obvykle svítí, mám dneska zhasnuto. Já chci americký policejní stát, protože funguje naprosto neuvěřitelně dobře. A pokud by snad ani to nestačilo, můžete si udělat zbroják a i v Californii, která je jinak celkem gun-unfriendly můžete chodit s consealed carry. A můžete se bránit.
Je mi vcelku jedno, co si o tom kdo myslí. Jsem obyčejný člověk, v životě jsem neukradnul ani haribo medvídky, nepřeju nikomu nic zlýho, od státu jsem nikdy nic nechtěl (taky sem nic nedostal), chovám se slušně, pouštim lidi sednout a dávám přednost na přechodu. Přesto to není v pořádku. Stará bába v autobuse, kterou s úsměvem a přáním hezkého dne pouštím sednout, mě uzemní takovým způsobem, že už nikoho v ČR sednout nepouštím, dokud si sám a slušně neřekne. Moje pouzdro na telefon z Ebay má celnice. Rozřezali balík, napsali mě, že 800 korun za pouzdro je podezřele málo, a ať jim doložím fakturu, screenshot z ebaye, výpis účtu a dojdu si tam osobně, a z toho že zaplatim clo a zaplatim daň a pak mi to teprve dají a to do 10ti dní. Moje auto je poškrábané ze všech stran a nikoho to nezajímá. Auta všech lidí v naší ulici mají zničený lak, protože je někdo v noci škrábe a nikoho to nesere. Nemůžu si koupit žárovku. Moje přítelkyně, která za mnou přijela absolutně nadšená odsud utekla. V Praze ji srazilo auto, který jelo na červenou do zatáčky a ona přecházela přechod na zelenou. Nikdo jí nepomohl, nikdo se jí nezeptal jestli je v pořádku a Policie jí na lince 158 sdělila, že když nezná RZ, nemohou jí pomoci, a zavěsili. Nebyl jsem ten den v Praze s ní, ale týden jsme pak leželi doma než jí přestal bolet krk naražený od obrubníku. Nechodila jí pošta, protože pošťačky neuměly anglicky a věděly, že ona je Američanka, takže k ní pro jistotu nechodily vůbec. Nikdy v životě jsem se za svoji zemi tak nestyděl, a bylo mi řečeno, že absolutně nechápe, jak můžou bejt lidi takový vymatlaný ignoranti, a co člověk jako já v týhle díře ještě dělá.
Nechte si váš pupek světa a názor na všechno. Já chci být občan USA, protože tam nemám strach o svůj život za bílého dne.
PS: A PRISM? Vaše Tesco ví kolikrát si váš ksicht přišel za posledních deset let koupit vejce. A projekt Echelon (též USA), který už roky funguje úspěšně v EU, a vlády všech evropských zemí si ochotně špiclují vlastní občánky. V ČR pořádně nefungujou ani železniční přejezdy, a mě tady bude někdo vyprávět o tom, jak americkej počítač analyzuje můj rozhovor na skypu? Nezájem. Abolutní nezájem.
(2x známkováno, průměr: 2,50 z 5)