Bod Zlomu 2 – Hej! Já si nezačal!

Featured Image

Polknul jsem dva Lokreny a prošel komentovací sekci pod článkem prvního dílu, neb mě bylo celkem jasné, že za USA-friendly názor se v ČR pomalu střílí. Jste totiž všichni komentátoři pro opravdový kapitalismus a opravdovou demokracii. Proto asi žijete v ČR…

S krevním tlakem v normálu se pojďme podívat na argumenty internetových superhrdinů, z nichž největší ramena mají zejména ti, co v USA nikdy nebyli. Zároveň bych chtěl dále uvést, proč si myslím, že libovolný obyvatel ČR nemá právo negativně hodnotit způsob života v USA, protože jsou asi půl století před námi a žít tam není každodenní boj, jako u nás.

Tak tedy:

Jsem zlý, protože už nepouštím v MHD sednout bez vyzvání. Mno, nepouštím. Už jsem tolikrát dostal vylágoš, že už to prostě nedělám. „Vypadám snad jako že to potřebuju?!“, nebo „Jó, to určitě, a ty tam necháš nějakej sajrajt a já si do toho sednu!“. To nejsou případy, které se staly jednou, někde. To je dvakrát do týdne, ať už jsem v Plzni na Lochotíně, v Praze na Malostranské, nebo v Hradci na nádraží. Přitom nejsem žádnej bezďák, takže ty reakce jsou opravdu nečekané. Takže ne. Musíte se mě zeptat a já samozřejmě uctivě uhnu.

Dále, v Kalifornii střílí policisté do lidí. Je tam socialismus! A krachuje to! Apokalypsa! Já nevím kdo tyhle cinty píše a proč. Po mě tam nikdo nestřílel (musím přiznat, že ani tady ne), my máme socialismus taky a to mnohem tvrdší a ČR vyrovnaný rozpočet něměla snad nikdy… takže vo co go, konkrétně.

Víte, já tam neviděl zabíjení psů, střelbu do lidí a státní buzeraci. A že jsem ďáblovu ruku pokoušel hodně. Jet 200 přes dvojitou plnou není žádná lumpárna, to je felony a za to se chodí do kriminálu, v mém případě i vyhoštění se zákazem vstupu. A výsledek? „Jeďte prosím pomaleji, bývá tu dost nehod. Be safe and have a good one!“ Může mi prosím někdo říct, kdy naposledy český policista projevil zájem o něčí bezpečí? Kdy vůbec český policista nebuzeroval někde v poli za koncem obce? A opět přináším příklad, třeba získání lítačky do MHD. Pro návštěvu přítelkyně v ČR bylo potřeba zařídit Pražskou Kartu (dále jen PK). Vesničan, hradečák, říkal jsem si, že když okolo toho byl takový humbuk a stálo to tolik peněz, tak to asi nebude nic těžkého. Jak jsem se mýlil. Na webu PK jsem se dozvěděl, co je třeba udělat, a že pro vyřízení PK třetí osobě je zapotřebí kopie pasu nebo občanky a také podepsaná plná moc. Volám tedy na magistrát Prahy, jak to je s tou plnou mocí (přepis rozhovoru):

Já: „Dobrý den, Ondřej XXX, prosím vás, přijede mi přítelkyně z USA a já bych pro ní chtěl zařídit PK, může ta plná moc být vytištěná i s podpisem? Já už nestihnu poštou zaslat papír do Kalifornie, aby ho podepsala a zase zaslala zpět, ona přiletí už za měsíc..?“
Úředník: „Mno, ale ta plná moc nemusí být notářsky ověřená.“
Já: „Skvělý, ale já vám říkám, že ten podpis by byl vytisknutý tiskárnou, protože ona by to podepsala, oskenovala a poslala mi to jen elektronicky.“
Úředník: „No a já vám říkám, že to nemusí být notářsky oveřené.“
(ticho, přemýšlím kdo z nás dvou je idiot, po chvíli mi to dochází – jsem to já)
Já: „Aha, jako že bych to jaksi… podepsal za ni?“
Úředník: „Já vám jenom říkám, že nikdo nebude řešit kdo to podepsal, stačí?“
Já: „Ano, děkuji! Nashledanou :)“

Čili abych to zkrátil – oficiální představitel našeho státu mi na férovku sdělil, že mám zfalšovat něčí podpis abych se dostal k PK. To je dobrá služba za miliardu, ne? Jdeme dál. S podepsanou plnou mocí, kopií pasu a občanky a vyplněnými dvěma lejstry jsem se dostavil na jedno z asi 3 míst v Prahe, kde se dá PK zařídit. Prostě na magistrát. Na magistrátu jsem vystál 4 hodiny frontu, protože byl druhý týden Září. Paní mi řekla, že nechci kartu pro sebe, a to že zařizuje jiná kabinka, ale že neví která. Nashledanou. Zeptal jsem se, jestli by to nemohla prosím pěkně zjistit, že nejsem z Prahe a moc se tu nevyznám. Paní úřednice byla moc ochotná, přendala moje čekací číslo na jinou kabinku (upozorňuji, že na tom automatu v hale nejde tahle možnost vybrat, to prostě musí udělat ta úřednice). Tam mě jiná paní řekla že v pořádku, ale že na jednom formuláři mám písmo celkem nečitelné a tak to opíšeme. Zkusil jsem se zeptat, jestli neexistuje nějaká forma PK bez registrace. „Ne.“ To jako vážně musí každý žadatel tohle všechno vyplňovat? I turista? „No, turista by si asi mohl koupit tu… no… anonymní.“  Rozšířili se mi zorničky. Jakou anonymní? „No ale ta by se vám nevyplatila, ta je o (pozn.: cca) 200 korun dražší!“  Nevadí, beru! A hned dvě! Vesele jsem vysolil něco kolem litra a už jsem viděl odkliknutý úkol v outluku. Takže teď můžu s touhle kartou nastoupit do autobusu, a bude fungovat? „Haha, né, na ni si přece musíte nabít kupón!“  He? „No na kartu se nabíjejí kupóny, podle toho co s ní chcete dělat.“ Aha a kde nabiju ten kupón? „Dole u vchodu, tam je taková místnost vedle trafiky a tam vám PK nabijí kupónem pro MHD.“ S díky jsem se rozloučil a napochodoval do haly. Strnul jsem, když jsem viděl frontu až za roh. „Promiňte, vy v téhle frontě čekáte na nabití kupónu do PK? To se dělá jen tady v tomhle jednom okénku?“ „Ano.“  Tak jsem si vystál půl druhé hodiny další frontu a zaplatil další peníze za kupón. Už se stmívalo, celý den byl ztracen, ale já jsem zvítězil a měl jsem u sebě dvě aktivované anonymní karty!

A teď, jak tohle probíhá v San Franciscu, a nejspíše i kdekoliv jinde? Přišli jsme do první zastávky metra, tam jsme do jednoho z dvaceti automatů strčili kreditku a zvolili jsme lítačku na měsíc. Voila, za 3 sekundy hotovo. Thank you! Poděkování je na místě, v ČR mi nikdo neděkoval za využívání služeb a nikdo se na mě ani neusmál, přitom jsem na téměř dvoutisícovou útratu musel čekat hodiny. No tak krucinál, nenasralo by vás to?!

A jedeme dál, druhý příklad: V ČR jsem si koupil Superba. Černého. Chtěl jsem auto bez duše, bez emocí, bez fantazie. Chtěl jsem auto, se kterým přijedu ke klientovi na parkoviště a ten si o mě nebude myslet nic. Nebo jen: „už je tady“. Z celého srdce jsem chtěl Mustang, jenže motor s obsahem čtyři a půl litru by mě sežral, a navíc bych mohl u zákazníka přijít do nepřátelského prostředí, protože to zrovna bude někdo, kdo nemá rád americká auta. Ať je to člověk jaký chce, je to zbytečná nevýhoda, za kterou mi to auto nestojí. A navíc nemám garáž. A škodovky má přece každej rád, to mi nidko neponičí. Vždyť pro Čecha je to modla! Jak jsem se mýlil. Zase. Po třech měsících mám po autě desítky škrábanců. Mám úplně zničený lak na pravé straně, několik škrábanců vpředu a také poškrábané páté dveře. Už to ani nepočítám. Mimochodem, napadlo vás, proč nikde nestojí obytné vozy, kabriolety a luxusní auta?

Jak to bylo v USA? Půjčil jsem si černé, osmiválcové Camaro bez střechy. A parkoval jsem zásadně se ztaženou střechou a klíčkama ve středové opěrce. Odemčeno. Přes noc. A vůbec jsem nebyl nervózní, ani mi to nepřišlo nijak nebezpečné. Auto pro mě přestalo být objektem, který je třeba chránit a myslet na něj. Kde parkuju? Mám zamčeno? Nebylo to situované tak, aby mi to někdo odřel? Vůbec. Prostě pohoda. A jak jsem si ho půjčil? Přišel jsem do Hertzu, a tam mi slečna řekla, že potřebuje můj OPRAVDOVÝ řidičský průkaz a že přes to nejede vlak, protože to vyžaduje zákon. A víte co? Zavolal jsem do ČR, táta můj řidičák naskenoval, poslal mailem, a slečně stačil sken na displeji iPhonu. Opsala číslo a sdělila mi, že silná auta půjčují jen lidem na 25 let. Ukázal jsem jí fotku 200kw BMW se kterým jsem v tu dobu jezdil v ČR a tak že tedy OK, vy s tím problém mít nebudete. A hotovo! Dovedete si tohle představit u nás?! Kopie ŘO na displeji mobilu??!!! A motáme se stále okolo jedné myšlenky – v ČR přežívám, v USA žiji.

A k tomu socialismu. O čem to mluvíte? Jaký konkrétní případ máte na mysli? Chtěl jsem si na svůj vůz dát osmnáctipalcová kola. Nemohu. Nemá to v TP. Nelze. Musí se na STK a pak na dopravák a musí se vozit TUV certifikát v autě, a to všechno za úplatu. Lejstra. Vyhlášky. Nařízení. No jasně že jsem se na to vysral, copak mám čas lítat někde po úřadech a tohle řešit? V americkém socialismu prostě jdu, koupím kola a nechám je nasadit. Hotové. A jedeme dál. S přítelkyní jsme spolu rok. Přiznávám, takhle na dálku je to na prd a je to hodně drahý, ale máme viber, skype, facetime, frequent flyer a existuje ESTA, takže nemožné to není. Je tam devět hodin rozdíl v čase a tomu je potřeba se přizpůsobit, nicméně probíráme i každodenní život v SF, a za celé roky co v SF žije nezažila nic z těch hrůz, které popisují hrdinové v komentářích.

A dál. Mám rád auta. Vyrostl jsem na autovrakovišti a snad jen náhodou nejsem v automotive, ale v IT. V ČR je to problém. Mám nastudovaný FSM, mám pojištění od nechcipokutu. Nejezdím jako prase, ale denně se s buzerací setkávám a musel jsem se na to připravit. Ve svém volnu, na své náklady. Navíc je tady sdružení automat, ožralí cyklisté a vůbec všechno s motorem tady polovina národa odsuzuje, přitom jim venku stojí smrdutý diesel, ze kterého se kouří jak z továrny, protože filtr pevných částic je kaput a za novej přece dvacku dávat nebudem, žejo mámo. Amerika auty žije. Americká auta jsou skvělá, standardně se vyrábějí s automatem (takže na zelenou projede více aut, protože vohnouti nehledají spojku a jedničku), s benzínem (takže na ulici je slyšel vlastního slova, protože benzíňák jen ševelí) a dvou a půl litrovým čtyřválcem, takže na semaforu to má odpich. A stojí asi třetinu toho, co ta evropská. Dokonce i ta evropská stojí v USA méně, než v EU. Úplně vidím ty reakce. VoleSpotřebaAutomatPožitekZJízdyTažnýDýzlKrouťák! A to je přesně ono. Už nemá ani cenu se o tomhle  bavit. Mě bude každej člověk vysvětlovat, že s automatem nemá ten požitek z jízdy, protože jeho jedničková Octavia Tour s benzínovou šestnáctkou v manuálu je prostě silniční drak co trhá asfalt. A pak cestou z obchodu málem smetem kolaře, protože Škodovky mají ovládání klimatizace nesmyslně úplně dole. Nebo kabriolet. Jednou jsem nechal taťku svézt v Hondě S2000. Byl nadšený, kabriolet se mu hrozně líbil a hned další den přijeli naši domů s Chryslerem Crossfire. V kostce – převlíknutý Mercedes s americkým designem, 3.2 atmosféra, manuál, kabrio, vzadu elektricky ovládáné křídlo jako na Veyronu! :) Auto stojí doma a jezdí se s ním prý jen do zahraničí, protože kdekoliv v ČR se za ně pověsí Fábia, která je doslova 5 centimetrů za nárazníkem, a jelikož mimo obec v 90tce předjíždět nemůže (protože víc nejede), tak předjíždí devadesátkou v obci. Nevěřil jsem, půjčil jsem si to a opravdu. Bál jsem se. Každá Škodovka, nebo staré trojkové BMW z porevoluční éry mě předjíždělo v obci a bylo vidět, jak si šofér nožem vyřezává do palubovky kříž. Nikde jinde na světě jsem tohle nezažil.

A tak jsem si říkal, co kdybych místo toho kňourání zkusil něco změnit? A tak jsem zkusil. Jelikož v Plzni máme poškrábaná auta v celé ulici, nahlásil jsem to na Policii. Jsem ctihodný občan a někdo mě krátí na mých právech. Jaké jsou moje možnosti toto vyřešit a co mohu udělat pro to, aby na tisícovce aut přestaly vznikat desítky škrábanců každou noc? Nic. Mám na audio záznamu nahrané, jak mi na výslechu policista vysvětluje, že vlastně nic nesmím. Toho vandala já nesmím ani okřiknout. Další překvapení přišlo, když mi policista sdělil, že o naší situaci nic neví, protože jsem úplně první, kdo jim to nahlásil. A tak jsem zavolal do bezpečnostní agentury, jestli by nemohli auto týden hlídat a vandala chytit. Nemohli. Nechtěli. Požádal jsem magistrát, jestli by nemohli nainstalovat kameru. Nemohli. Nejsou prostředky. Požádal jsem policii, jestli by nemohli naší ulicí více projíždět a hlídat ji. Mohli, hlídka MP prý bude jednou za noc projíždět (tak dík). Obešel jsem několik sousedů a zjistil jsem, že lidem je to vlastně jedno. No tak nám někdo škrábě auto, no. Vždyť jsme v Čechách, no. Stejně jako já se přištěhoval o kousek vedle někdo s BMW E61 M5. Parkuje nyní na parkovišti zhruba půl kilometru od místa bydliště a chodí k autu každé ráno pěšky půl kiláku, protože mu tam hned první noc nědko udělal rejhu přes dvoje dveře. Po pěti výsleších a dalších návštěvách na policejní stanici Plzeň 1 mi bylo oznámeno, že všechny mé nahlášené případy vandalismu byly sloučeny do jednoho, aby šly odložit najednou (mám nahrané v telefonu), že mi nemohou pomoci. Parkujte jinde, no.

Dále jsem nechtěl, aby v obci v noci svítila jen každá druhá lampa. Napsal jsem starostce dopis, kde jsem se slušně ptal, co za tím stojí a proč jsou ty lampy vypnuté. Dostalo se mi odpovědi, že se tím šetří náklady na energii, protože ekologie! Opáčil jsem, že v noci chodí spoustu lidí v černé bundě do vedlejší obce na různé školní kroužky a sportovní aktivity i v nočních hodinách, a to i děti, jejichž rodičům je za těžko koupit jim reflexní vestu. V obci je situace specifická tím, že nemohu svítit dálkou, protože bych svítil lidem do oken a chodcům do očí. A člověk v černé bundě (natož dítě) je v noci s potkávacími světly prostě neviditelné, když lampa nesvítí. Chápu, že obec musí šetřit, ale neměli jsme se tedy vykašlat na nové chodníky, když nemáme na osvětlení? Jen se zkuste zamyslet, že v noci jedete z práce nebo do práce. Jedete pomalu, přesto náhodou někoho srazíte. Protože mezi dvěma lampami je tma a běžně tam chodí i opilci a cyklisté co vedou kolo, je to reálná hrozba. Co když nejste místní a neznáte to tam? Navíc na kostkách. Je to méně než vteřina, a život se vám obrátí vzhůru nohama. Na nově z vás udělaj vraha a pyráta, a váš život skončil. Nedostal jsem odpověď. Volal jsem tedy na magistrát okresního města, jestli s tím mohu něco dělat. Opravdu jsem se slušně zeptal, jaké mám možnosti a jak mám postupovat, pokud bych chtěl dosáhnout nějaké změny. Odpověď: Zvolte si příště jinou starostku, my tady nejsme od toho, abychom pomáhali nějakému vesničanovi, pane! Tůůůůůt.

A dále: Jel jsem se Supem na STK. Ten den mi nestačila zásoba Franka Sinatry jako antistres do auta. Za tisíc korun jsem dostal službu, která odpovídá státem schválené instituci. Poslali mě ke garáži, kde se nedělá. Pak mi do auta vlezl člověk, co nikdy neřídil automat a nevěděl jak má popojet. A pak na emisích mě nařknuli, že mám díru ve výfuku, protože třílitrovej benzínovej šestiválec nemůže mít tak nízkou emisi, protože dyť se podívej vole Franto, jaký to je monstrum. A teď snad ještě schválej, že do tohohle martýria budu muset jezdit každý rok! Mnohem horší to má otecko, který má doma několik aut americké provenience. Amerika má totiž extrémně přísné emisní limity, takže Ford Explorer v roce 99 na emisích neprošel, protože tehdejší měřiče braly až od určíté hodnoty a Explorer byl pod ní. Vyřešilo se to tak, že změřili Favorit a nalepili to na Explorera. Nedávno byl na emisích s Crosíkem. Čtyři chlapi okolo auta poskakovali přes půl hodiny a túrovali to až do červena. Také nařknuli tatíka, že má díru ve výfuku. Nemá. Zejména proto, že vozidlo má najeto 26 tisíc kilometrů. A také proto, že má 4 katalyzátory. A chcete vědět tajemství? Dva katalyzátory jsme vypreparovali a dali místo nich trubku, aby to mělo lepší zvuk. Mistr prej stál jak opařenej. Jenže holt američani jsou přece blbci a jejich auta znečišťuju, přece!

No tak mi tedy řekněte, co je na té naší zemi tak skvělého? Co tady je tak úžasného, za co stojí zůstat a bojovat? Nemohu si koupit žárovku. Do aut mě lejou desetkrát dražší náplň klimatizace, která podle studie Mercedesu (zřejmě jediná firma, Daimler, která dělala vlastní rešerži a je opravdu nezávislá) může při havárii pozabíjet celou posádku a vznítit se. Pomazánkové máslo se nesmí jmenovat pomazánkové máslo, protože by to mohlo oklamat spotřebitele, ale párek s obsahem masa 14 procent je naprosto v pořádku. Člověka, který tohle nařídil nikdo nevolil, a nikdo ho nemůže odvolat. Nemůžu si zvolit jiného. Budoucnost země předpovídá Zemanova dcera na fejsbuku a tu půlku vlády která se podílela na největší zvěrstvech posledních let už pustili z vazby i předběžného zadržení.

Verdikt? Civil code a vůbec právo, státni buzeraci  a policejní stát ve světle Coverově vedu samozřejmě v patrnosti. Jasně že sjíždím YouTube, mám shlednuté stovky hodin videí o policii, policejní brutalitě („Officer, am I being detained, or am I free to go?“ videa…), konspiracích a další podobné tématiky. Jasně, že to tam není růžové. Jasné, že pokud by to šlo a uměl bych jazyk, směřoval bych třeba do Švýcarska. Jasně, že vím, že California je opravdu více sociální (a socialisický) stát než zbytek USA, protože je plná gayů, a ty nemaj nic lepšího na práci, než řešit sociální programy a dotace a dávky. Také nemohu mluvit o USA, když jsem procestoval jenom Californii a zaletěl na pár dní do Vegas. Jenže když se tady rozhlédnu okolo, a vidím to bolševické bezpráví, shrbené hřbety a závist na každém rohu, musím Američanům smeknout. Jsou lepší lidé. Lépe vychovaní. Přátelští. Pracovití a přející. Vidím to i v té diskuzi pod článkem. Vám to prostě nedochází – pointou příběhu o sražené přítelkyni autem není to, že k tomu došlo. Pointou je, že se ji nikdo nezeptal, jestli je v pořádku. Nikdo nezastavil, aby se přesvědčil, že jí nic není. Nikdo s tím nechtěl mít nic společného. Česká mentalita a přístup ke všemu je úplně opačný, než co mě přijde logické. Srazili tě na přechodu, i když jsi šel na zelenou a měl jsi přednost? Tvoje chyba! Měl ses rozhlédnout a předpokládat, že ze zatáčky s kolonou stojících vozidel vyletí bílé SUV! Poškrábali ti auto před domem? Patří ti to, máš parkovat jinde! Vykradli ti auto, ukradli ti peněženku? Tvoje chyba! Měl sis to víc hlídat! Dobře ti tak! Vám tento postoj opravdu přijde OK? Vy takoví opravdu chcete být? Věřím, že kdybych kroutil osmičku a sledoval Ulici, byl bych spokojeným občanem. Chodil bych na pivo, jezdil v dýzlové škodovce a hejtoval na USA, protože špehujou (případně jiný topic, který média rozmáznou v danou chvíli). Jenže já chci víc, a to se tady nenosí. Vlastně cokoliv udělám, je špatně. Nelíbí se mi tu? Jsem ufňukánek. Podívám se, jak to funguje jinde a chci aby to tak fungovali i tady? Jsem snílek nebo blbec a prostě to nejde. Deal with it. Tak se rozhodnu, že chci emigrovat někam, kde jsem byl, a kde mi bylo dobře. No tak běž a už se nevracej, debile.

No tak já jdu.


29.07.2013 Emsi

12345 (Zatím nikdo nehlasoval)
184x přečteno
Updatováno: 27.11.2015 — 23:53
D-FENS © 2017
Do NOT follow this link or you will be banned from the site!