Běžná, ba dokonce banální, příhoda s vykradením osobního auta, mne jednoznačně přesvědčila o tom že často slýchané tvrzení o tom že naše policie se zabývá pouze měřením rychlosti na rovných a přehledných úsecích není zcela pravdivé. Měl jsem možnost sledovat jak probíhá rutinní policejní akce na vlastní oči.
Středa, 7:50, Nejmenovaná čtvrť nejmenovaného českého velkoměsta
Přijíždím osobním vozidlem do nejmenované čtvrti a ulice, parkuji a odcházím pracovat.
V průběhu následujících hodin neznámá osoba odemyká vozidlo s pomocí dlažební kostky. Odcizuje několik, pro ni naprosto bezcenných, dokumentů a komponenty k GPS navigaci. Tisíce drobných střepů v širokém okolí vozu jasně označuje poškozený vůz.
Středa, 14:15, Centrála policie obsluhující linku 158
Jeden z kolemjdoucích občanů hlásí místo kde stojí otevřený automobil s rozbitým oknem, jeho tovární značku a SPZ (RZ).
Středa, v průběhu několika dalších hodin, nejmenovaná čtvrť nejmenovaného českého velkoměsta
Jako první krok k zajištění nechráněného majetku volí policie bezpečné ověření nahlášených informací. Spoléhá se zde zejména na akceschopnost občanů kteří bydlí v dohledu místa vloupání. V průběhu několika dalších hodin volá na stejnou linku několik dalších občanů a potvrzují údaje od prvého volajícího (čas a počet těchto následných volání se mi z policistů nepodařilo vymámit). Informaci tedy lze považovat za ověřenou, mocná policejní mašinérie bere situaci na vědomí.
Středa, 16:40, místo činu
Přicházím k automobilu a zjišťuji nestandardní počet oken a nadstandardní počet střepů uvnitř i vně vozu.
Středa, 16:41, místo činu
Volám linku 158, uklidňující hlas na druhé straně tiší mé rozjitřené emoce sdělením že policie má celou záležitost již nahlášenou a hlídka je již na cestě.
Středa, 16:42, místo činu
Zajišťuji si telefonicky náhradní vůz a opravu poškozených skel. Mám přislíbeno že pro náhradní vůz si mohu dojet do 20:00 hod.
Středa, 16:43, místo činu
Telefonicky informuji manželku že nestíhám koupit jogurty pro děti a stručně jí popisuji situaci v které se nacházím. Uklidňuji jí sdělením že hlídka je již na cestě.
Středa, 16:44 až 16:50, místo činu
Naproti bydlící starší pán mi sděluje že od cca. 14:30, kdy on (nebo soused odnaproti-to jsem přesně nepochopil) poprvé případ nahlásil, začal na otevřené auto pravidelně jukat oknem a zatím nespatřil ani jeden policejní vůz nebo uniformu.
Pocítím hlubokou úctu k práci naší policie, dedukuji (v duchu) že operativně stáhla z přilehlých ulic všechny uniformy a ponechala v akci pouze inspektory v civilu. Je mi jasné že nechce překotnou akcí poberty zbytečně vyplašit.
Kradmé rozhlédnutí po okolí dává mým úvahám za pravdu, jistě že si nemohu všimnout každého skrytého profesionála, ale v křoví cca. 60 metrů od vozu jsem spatři minimálně dva profíky v utajení. Vzhledem k šeru si sice nejsem stoprocentně jist ale myslím že se chytře maskovali za zdravotníka s pacientem (mám za to že manipulovali s injekční stříkačkou nebo s něčím co se jí dost podobalo). Domnívám se jen že obvykle zdravotníci nosí čistší tepláky, ale nechci být hnidopich.
Středa, 16:51 až 18:15, místo činu
Je mi zima.
Středa, 18:15 až 18:45, místo činu
Sedím na střepech a pokouším se vytopit vůz navzdory průvanu.
Středa, 18:46, místo činu
Volám na linku 158, moc se omlouvám za zneužívání tísňové linky a prosím o sdělení kdy mohu čekat dojezd policistů. Uklidňující hlas mne ubezpečuje o tom že hlídka tam musí být každou chvíli a diktuje mi telefonní číslo na místní služebnu.
Středa, 18:47, místo činu
Použiji číslo na místní služebnu. Dostal jsem zřejmě nějakou vnitřní důvěrnou linku protože policista u aparátu se nezdržuje pozdravem a místo představení použije tajné heslo nebo šifru; zní to přibližně: „Píča, čéro, repase“. Smysl slov mi byl jako civilistovi zcela utajen ale dikce a hlas je nezaměnitelně policejně českorepublikový.
S přirozeným respektem jsem tomu hlasu oznámil kdo a kde jsem a poprosil jsem ho o informaci kdy se mohu dočkat jeho kolegů.
To mi sice neřekl, ale zřejmě pro to aby prolomil ledy, mi oznámil že nemá auto a přidal několik kamarádských poznámek o těžkostech života. Závěr byl však povzbudivý: hlídka je na cestě.
Středa, 19:05-19:08, chodník mezi předmětným automobilem a budovou kde pracuji
Rezignuji na čekání u auta a ponechávám volné pole působnosti profíkům v utajení. Mám za to že v případě že budu čekat na pracovišti mohu dělat něco užitečnějšího než pálit dehet a ničit si oblečení o střepy.
Volám na znovu na místní služebnu, mluvím se stejným policejním důstojníkem (stejný hlas i heslo) a oznamuji mu že jdu čekat do práce. Zároveň mu (to odpoledne již asi počtvrté) diktuji číslo mého telefonu. Bez váhání aplikuje znalosti praktické psychologie načerpané v policejní vysoké škole a obviní mne z toho že často měním telefonní čísla. Vzhledem k tomu že dlouhou řadu let mám stejné mobilní číslo tak se nenechám rozhodit a potvrzuji opakovaně číslo mnou původně diktované. V duchu oceňuji jeho připravenost na případ kdy by se ho někdo pokoušel obalamutit.
To že jsem se projevil asertivně a udržel klid ho zřejmě ujistilo o mých dobrých úmyslech, další telefonování označí za zbytečné a domlouvá si se mnou rande u mého vozu na 19:35.
Středa, 19:09 až 19:25, Office
Řeším zajištění náhradního auta pro případ že si ho nebudu schopen vyzvednout do 20:00.
Pracovník servisu to řeší tím že v něm pojede domů a já si ho tam mohu vyzvednout kdykoli. Děkuji.
Středa, 19:30, místo činu
Přicházím k místu činu a policejní automobil s posádkou dvou mužů je již na místě. V duchu oceňuji skutečnost že policisté dorazili minimálně o více než pět minut před avizovaným termínem. Pozdravím a představím se policistům. Následující akce mi bere dech, policista z místa spolujezdce vystoupí a začne se hbitě orientovat v situaci. První závěr je jednoznačný: zadní registrační značku mám znečištěnou. Začínám se potit. Prokazuji svoji totožnost a odhaduji utrpěné škody.
Následuje fotografování vozu vně i uvnitř, mého občanského průkazu a okolí automobilu. Jsem poučen o tom že protokol se mnou bude sepsán v případě pokud se dostavím na místní služebnu PíČéeR kterou najdu v té a v té ulici.
Středa, 19:45, nejmenované české velkoměsto
Odjíždím z místa činu pro náhradní automobil.
Čtvrtek, dopoledne, nejmenované české velkoměsto
V průběhu dopoledne jsem vyřídil nějaké pracovní záležitosti a po cestě do kanceláře jsem se rozhodl stavit se na policejní služebně a vyřídit záležitosti spojené s protokolem. Ulici, ve které měla být policejní služebna, jsem však projel celou a služebnu jsem zřejmě přehlédl.
Na křižovatce kde tato ulice končí jsem zahnul doprava, s tím, že se na nejbližším možném místě otočím a zkusím to z druhé strany.
Jaká byla moje radost když jsem před sebou uviděl stát stříbrný policejní vůz se znakem připomínajícím dvě ostré s na zadních dveřích a u něj dva junáky v kšiltovkách. Ti mi jistě pomohou. Rychle jsem si zapnul bezpečnostní pás, dojel k místu kde si junáci pohrávali s plácačkami, zkontroloval dopravní situaci (cca. 100 m přede mnou a cca 100 m za mnou žádný vůz jedoucí v mém pruhu a mým směrem), stlačil jsem páčku blinkru a opatrně zastavil vozidlo u policistů. Stáhnul jsem okénko u spolujezdce a policisty oslovil slovy: „Dobrý den,… můžete mi, prosím, poradit kde je tu místní služebna policie, měla by být za rohem ale asi jsem ji minul…?“.
Chlapík byl sympaťák, usmál se na mne a potom mne oslovil: „Pane řidiči, nepřipadáte si poněkud nepatřičně?“ Před očima mi proběhl celý můj život; kdo jsem, kam jsem se to proboha narodil, opisování na základní škole, pozdě odevzdaná daňová přiznání… atd, atd… Obklopen milosrdným mlžným oparem jsem se bez vytáček přiznal: „… ano, připadám si poněkud nepatřičně“.
Okamžité přiznání ho zřejmě příjemně překvapilo, matně si pamatuji že mi již jen přátelsky vysvětlil že jsem zastavil tak že část mého vozu nebezpečně vyčnívá do komunikace a jsem tak tedy potenciálním pachatelem obrovského dopravního neštěstí a poradil mi za kterým keřem se skrývá hledaná služebna… (podotýkám že v tomto pruhu za celou dobu našeho rozhovoru nikdo neprojel a vozovka je zde, včetně odstavných pruhů široká min 10 metrů – nemluvě o tom že je tam povoleno jet max. 50 km/h nebo 40 km/h… to fakt přesně nevím).
Ostatní události s celou záležitostí spojené již proběhly zřejmě bez komplikací.
Pohybujíc se v příjemné růžové mlze jsem nalezl služebnu PČR. Nevylučuji i to že jsem se přiblble uchechtával při čtení surrealistických hesel na zdech policejní čekárny, obzvlášť hutný mi přišel pamflet s názvem: „ETICKÝ KODEX POLICIE ČESKÉ REPUBLIKY“. Není to dlouhé čtení ale i tak jsem nebyl schopen se dostat za bod 1. část d.: „Cílem Policie České republiky je preventivně působit proti trestné a jiné protiprávní činnosti a potírat ji, ….
Po hodině čekání a půlhodině sepisování a předčítání protokolu v poličeštině jsem tento bez výhrad podepsal.
Nejsem si zcela jist, ale myslím že jsem se přiznal k tomu že schvaluji atentát na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha…
05.12.2008 JK
(29x známkováno, průměr: 3,66 z 5)