Jistý automobilový redaktor napsal – každý jednou dospěje k rozhodnutí koupit si M3. Já k tomu názoru přišel už dávno, v roce 2003, kdy jsem začal spolupracovat s obchodním partnerem, který měl na dvoře černé BMW M3 kabrio a šedou BMW M3 CSL.
CSL mi nic neříkalo, netušil jsem totiž, o jaký klenot se jedná, ale kabrio mě prostě dostalo. Ty nafouklé blatníky, agresivní čumák, 4 výfuky, na boku žebrování, no prostě jsem jenom zíral. Jeho majitel mi řekl, že je to auto na nic, že v kabriu se rychle jezdit nedá. Ale moje srdce už bylo rozhodnuté. Za těch 10 let jsem potkal dva kusy, o které jsem měl zájem, bohužel první kus majitel nechtěl prodat za žádné peníze (a dodnes ho má), a druhý kousek byl ze zatopeného dealerství ve Francii, v českém autobazaru však prodávané jako fantastický kus se servisní knížkou…
Letos na jaře, kdy Corvetta šla do světa, jsem tedy sedl k internetu a začal pátrat. Moje požadavky byly hodně náročné – chci královnu garáže – kousek po prvním majiteli, s manuální převodovkou a najetými max 40 000 km a cenou…no, přiměřenou…. Našel jsem 2 kusy v celé Evropě. Ten první, německý, měl najeto 26 500 km a byl i mladší, než ten druhý ve Švýcarsku. A nastalo napínavé kolečko, nejdříve telefon do Německa. Pán u aparátu nemluvil anglicky a já německy pouze rozumím a ještě blbě. Nicméně jsem vyrozuměl, že je to majitel malého autobazaru, že vůz je jeho osobní, že je ve špičkovém stavu, že pán měl zranění a s autem tedy nejezdil. Auto bylo koupeno od dealera BMW v roce 2006 s najetými 2 500 km, a on že najel ten zbytek. Takže mi vyšlo, že M3 najela za 6 let, co jí měl – 2006 – 2012 – 24 000 km, což mi připadlo reálné. Když má člověk více aut, a kabriolety používá pouze v létě a střídá je, tak to vychází. Já mám 2 letní auta a na každém najedu okolo 5 000 km za rok, od října do května jsou značky v depozitu. Bylo mi řečeno, že vůz byl pravidelně servisován v BMW servisu, servisní knížka… Vyžádal jsem si VIN, a ten dal známému v BMW, aby prohlédl servisní historii. Všechno sedělo – poslední servis – výměna oleje – v roce 2011 při najetých 22 144 km, další servis se zmiňoval o výměně destiček a kotoučů, a nějakých oprav v rámci záruky a svolávacích akcí – prostě, nic zásadního. S majitelem jsme se tedy domluvili na setkání u něj a požádal jsem o možnost zvednutí auta na zvedák s tím, že si přivezu automechanika.
Možná bych se měl zmínit o ceně – 33 500 Euro, tedy při kurzu 25,9 kč/euro – 867 000 kč. Jo, je to děsná rána za auto 10 let staré, a vím, že by se dala sehnat osmiválcová M3, řekněme 3 roky stará, ale….ale ne kabrio, kabria nejsou, a já bývalý dlouholetý motorkář si prostě neumím představit, že bych ve sporťáku jezdil bez slunce nad hlavou a větru ve vlasech. Navíc tenhle kousek je v maximální výbavě – parkovací senzory, speciální kůže, navigace, muzika, vyhřívání…
Přišel den D a vyrazili jsme směr Říše. Složení posádky – moje maličkost, moje přítelkyně, Tomáš Kubec ze servisu K+K a překladatel, který v Německu 15 let žil. Trochu se pozastavím u Kubce. Tomáše znám už 18 let, a i když mě stál velké peníze, tak nelituji. Jestli hledáte někoho, kdo autům opravdu rozumí, tak ho můžu pouze doporučit. Má skvěle vybavený servis, specializuje se na VW group, ale jezdí k němu i Maseratti, Porsche, BMW…. – většinou, když si v autorizovaných servisech nevědí rady, nebo když se autorizovaným servisům nechce do oprav v záruce, či když autorizované servisy něco poserou a nechtějí se k tomu znát. Jeho názory na současnou produkci jednotlivých značek, ve smyslu ušetření nákladů a odfláknutí, jsou k nezaplacení. Jediná značka, kterou uznává, je Audi s jejími modely S a RS. Sám má S8 W12 s najetými 280 000 km a je velice spokojený. Auto určené k přepravě, byla moje BMW 650i, která neustále sklízela kritiku od řidiče Kubce ve smyslu nejistoty vozu v rychlosti nad 200 km/h při průjezdu zatáčkami na dálnici, malé nádrže a další a další připomínky, které mě mohly přesvědčit o tom, že 5,0 litr V8 s najetými 26 000 km je prostě nudná a nervózní potvora a že je nutné přejít na pohon quattro s minimálně 400 koňmi a deseti válci.
Po cca 4 hodinách příjemné jízdy – no dobře, uznávám, že zadní sedadla 650i, kde jsme se s přítelkyní k sobě tulili, nejsou nejpohodlnější – jsme dorazili do malebného městečka a zdárně podle navigace našli maličký autobazar. Překvapením byl však majitel autobazaru a tedy i M3. Vypadal, jako by se zapomněl ve zlatých devadesátkách – věk cca 45, na prořídlých vlasech melír, opálený ze solárka, na krku jakýsi kožený řemínek s korálky a oděný do bundy z Top Gunu s nezbytným zlatým náramkem. Musím říct, že na mě zapůsobil, a ohlížel jsem se, kde má zaparkovaný vedlejšák – kolotoč, který určitě obsluhuje jeho manželka, hadí žena… Nicméně…stála tam – naleštěná, černá, úžasná..em trojka!!! Tomáš si sedl za volant a vydali jsme se na zkušební jízdu – nejdříve zahřívání po městečku, a když byl motor – olej i voda – zahřátý, tak přišlo na sešlápnutí plynu…. No a ono nic… Jako zvuk dobrý, chraplák jak u starého Ferrari, ale nějaká akcelerace, kopnutí do zad ?? Nic. Tom řadil v 6 000 otáčkách. Upozornil jsem ho, že lze točit do 8 500. Pak tedy auto docela jelo…ale ne moc… Při brždění se do celého auta přenášely vibrace, navíc, i když byl interiér skvěle zachovaný, tak smrděl takovou tou směsicí prachu, špíny a zašlého potu. Na kopečcích a perfektním asfaltu za městečkem Tom ještě několikrát vyzkoušel akceleraci, zda auto nikam netáhne, jak jsou na tom tlumiče…… Přičemž poznamenal, že auto se začíná rozjíždět, něco v tom smyslu, že je zapotřebí vymést netopýry z vejfuku. A je to fakt, auto ožívalo, zrychlovalo – ptal sem se, jak je to možné, a bylo mi řečeno, že se to stává u aut, která nejezdí, nebo nejsou využívána v celém rozsahu otáček, že si zde sází na to první. Přijeli jsme zpátky a přítelkyně mi řekla – hele, tak ses projel, a můžeme jet zpátky. Jestli od tohohle komediantskýho zjeva to auto koupíš, tak jsi magor a já tam nikdy nesednu, tutově něco chytnu ze sedačky spolujezdce….Jooo, ty ženy a jejich instinkty…
Tomáš měl sebou Bosch diagnostiku – údajně za děsné prachy – připojil se k řídící jednotce a načítal chyby a hlášení – všechno v pohodě, to už jsem začínal být nemístně optimistický. Motor, převodovka, diferenciál – všechno šlapalo jako hodinky, nikde žádné díry ve výkonu, nikde žádné šustění, pazvuky, prosaky…. Tom měl sebou i měřák laku – začala cca 15-ti minutová prohlídka a měření každého dílu karoserie, včetně slícování, odhrnutí koberečků… Pozitivní bylo, že všechno lícovalo, negativní, že tloušťka laku na pravé straně byla někde až jednou taková, co na levé a třeba víčko nádrže neslo skoro trojnásobnou tloušťku laku, co zbytek auta. To nebylo dobré. Auto má muziku Harman Kardon, a navigaci, která se však neměla k životu. To taky nebylo ok. Po zvednutí na zvedáku se objevila netěsnost hadice serva. Velkým překvapením byl stav podvozkové části – podle Tomáše ta kára nejela ani v dešti, protože na spodku byla ještě původní vrstva ochranné vrstvy, co mají nová auta z výroby. Takže výsledek – auto má lakovanou pravou stranu, přičemž nebylo bourané, vypadá to na odřeninu, stav vozu odpovídá stavu tachometru, navigace je mimo, protože zřejmě nebyla dlouho připojená ke zdroji a jak se startovalo přes kabely, došlo k jejímu poškození, auto má rzí poškozené všechny čtyři kotouče. Když překladatel tato fakta sděloval majiteli, tak s ním nastala velká proměna. Z diskotékového hejska se stal psychopat – oči se mu podlily krví a začal ječet, že to není možný, že auto má naprosto původní lak, že s ním jezdí on sám, že navigace ještě ráno běžela…. Celkově jeho reakce silně připomínala situaci, kdy solidnímu pánovi oznámíte, že jeho matka a sestra provádějí pravidelnou lesbi show s aktivní účastí vyvinutého poníka, kterou za mírné vstupné může shlédnout v místním kuturáku. Nevěděl jsem, zda se na nás vrhne a pokouše nás, nebo se jenom hystericky rozbrečí. Blbé bylo, že já to auto fakt chtěl, a věděl jsem, že druhé takové prostě není – rada pro vás – nevybírejte srdcem. Martin mi řekl následující – hele, počítej s kotoučema, destičkama, oleje, fitry, kostku navigace, hadici k servu a další píčoviny, co se určitě objeví, bratru za 100 000 kč, jestli tvoje srdce po tom touží, kup si ho, ale upozorňuju tě, že mám na prodej Audi S8 z roku 2010, najeto 52 000 km, po fotbalistovi, a kára má desetiválec, co se strká do Gallarda – a to všechno za 790 000 kč s mojí zárukou na 2 roky. Jo, jsem pitomec, ale láska je láska nejen když choděj kluci s klukama a holky a holkama. Takže jsem pánovi vysázel 32 000 Euro – po velkém pláči a skřípění zubů. No…a auto nenastartovalo – Hitler kaput und baterie auch kaput. Start přes kabely a jedeme zpátky. Auto mi zdechlo na benzínce v dojčlandu, i při nákupu dálniční známky v Kocourkově. Nebudu se zmiňovat o jízdě s nebrzdící potvorou, ve které mi bylo umožněno poslouchat závěry mé milé o tom, jaký jsem vůl a že jsem stejný komediant a trapák, jako ten syčák a podvodník, co mi auto prodal.
Další dějství už je v autorizovaném servisu BMW, kde vůz dostal specialista na divizi M. Výměna oleje, vzduchového filtru, destiček, brzdovky, kotoučů, hadice k servu, ne, nechci to počítat, ale někde kolem 60 000 kč to bylo určitě, zvlášť, když se musel měnit jeden zarezlý třmen – daň za to, že auto stálo. Na navigaci jsem se vykašlal, muzika hraje a počítač funguje, zbytek zvládne mobil. Názor technika – auto je v neuvěřitelném stavu – zavřít do stodoly a za 10 let je to naprosto dokonalý youngtimer. Nicméně se i jemu zdálo jaksi udušené vinou špatného ježdění předchozího majitele a dostal jsem radu auto provozovat v plném rozsahu otáček. M3 jsem nechal desinfikovat zevnitř a naleštit karnaubou zvenku. Zajel jsem za znalcem na M modely, nechal ho svézt a ten mi řekl svůj závěr – musíš mít zmáčknuté tlačítko SPORT, jestli chceš, aby to jelo. Navíc to vypadá, že tam nemáš originál čip, ale ten s vyndaným omezovačem – poznáš podle zvýšených otáček volnoběhu, které nepadají při prošlápnutí plynu. Motorově je to nové auto, soudě podle stavu těsnění na motoru a dalších komponentech.
A teď už jen to příjemné… Když odhlídnu od těch peněz, tak mi auto dělá jenom radost. Chvíli mi trvalo, než jsme se seznámili a já poznal jeho osobnost. Nuže, vinou plátěné střechy se opravdu nejedná o čistokrevný sporťák. Kabrio je prý o téměř 200 kg těžší, než kupé. A z jízdy je to znát, prostě, jako když do super vybalancovaného auta naložíte dva stokilové bodyguardy… Brzdy dostávají na frak, zrychlení je horší, zatáčky nejdou tak ostře řezat…. Navíc, nebudu lhát, karoserie není z nejpevnějších, zpětné zrcátko se sice neklepe, nicméně, nerovnosti emtrojce nesvědčí.
Zrychlení je podle výrobce 5,5 s a mělo by jet 300 km/h. Přiznám se bez mučení –ani jedno jsem nezkoušel. Nesedí mi gumová bmw převodovka a nutnost bleskově přeřadit z jedničky na dvojku za plných otáček je pro mě nepříjemná záležitost – jo, zlatá, diamantová Honda S2000, nebo Boxster se zkrácenými drahami. Zkusil jsem jet 265 km/h se staženou střechou, auto v pohodě zrychlovalo a mělo rezervu 2 000 otáček. Přece jenom deklarovaných 343 kobylek umí táhnout, ale neměl jsem potřebu jet více.
Jízda – je to prostě paráda, auto má kůži Nappa – na které se krásně sedí, sedáky jsou pohodlné, výborně tvarované a v zatáčce podrží. Podle mě je to ideální auto na cruising – má sílu už od 2500 otáček, kdy si jen tak bublá a vy se můžete kochat krajinou – cítit slunce, slyšet ptáky a vonět si k borovým lesům, nebo kýchat z alergie na pyl. Teoretická, jak jinak, dálniční rychlost je 180 – 220 km/h, kdy je auto naprosto v pohodě, žehlí nerovnosti, neřve, slyšíte CD z čenžru, nebo přítelkyni vedle vás. Ze všech kabrioletů, co jsem kdy měl, do M3 nejméně fouká – vytažená všechna okénka plus deflektor. Jízda na okreskách je spíše uvolněná, řekl bych plavná. Auto sedí, nenaklání se a zvládne i kokotiny typu brždění uprostřed zatáčky. Stabilizace pomůže v dešti. Ve městě se emtrojce moc nelíbí, přece jenom kanály, koleje od tramvají… Co je na autě skvělé – dojedete na okresce kolonu se třemi auty a kamionem…podřadíte, zaboříte plyn do podlahy, auto se chraplavě rozeřve a zrychlení vám umožní všechno předjet v minimálním čase na jeden zátah, přičemž zjišťujete, že se blížíte k dvoustovce a auto je klidné, připravené se bez náklonu či houpání, zařadit do svého pruhu a popřípadě zabrzdit – vše samozřejmě hypoteticky. Řízení není příliš komunikativní, je to zřejmě dáno váhou a charakterem, nicméně, blížící se prokluz při brždění poznáte a ABS funguje s lehkou rezervou. Řazení – dá se říci, že čím více auto vytáčíte, a řadíte rychleji, tím lépe převodovka funguje. To oceníte při podřazování s meziplynem, kdy to sice není takový požitek jako třeba v již zmiňované Hondě S 2000, ale je to pořád megazábava. Budete mě asi kamenovat, ale jízdu bokem jsem nedal. Nechce se mi trápit diferenciál a kupovat nové Michellinky, emtrojka v kabriu je prostě auto na pohodu s tím, že když musí, tak jede jak z praku – takový je můj osobní závěr a srovnání třeba s Boxsterem S, BMW 135i a S 2000. Na druhou stranu jsem neodolal vábení Filipa Turka – prezidenta Jaguar klubu – a M3 vzal na okruh do Sosnové. Sednul jsem si vedle něj a žasnul, jak je pro to auto naprosto přirozené kroužit zatáčky dveřmi napřed, ale po 2 kolech jsem si řekl, že to úplně stačí. Mimochodem na autě jsou původní Michelliny z roku 2004 s bohatou rezervou vzorku.
Co je zvláštní? Auto má vedle vypínání stabilizace i tlačítko SPORT. Měl jsem Z4 2,5i vybavené stejným tlačítkem a moc rozdílu to nepřineslo. U M3 máte pocit, že jedete jiným autem. Odezva motoru, reakce na plyn, zvuk… Ke své hanbě se přiznávám, že to nikdy nezapínám. M3 je pro mě prostě cruiser. Tečka.
A nyní už závěr,
Klady :
Cestovní pohodlí – přítelkyně mi navrhla, abych to malý, uřvaný, nervózní Porsche prodal, když máme teď cituji – tohle rozkošné BMW, kde se nesedí na zemi, kam skoro nefouká a se kterým nejezdím jako magor, kde jde slyšet muzika a nemusí si spínat vlasy J Oproti S 2000 nic nevrže a při zavřené střeše máte plnohodnotné kupé – do S-ka fouká a teče.
Zvuk – od hlubokého brumlání, přes chrapot až po řev – 8 000 otáček u šestiválce s objemem 3,2 litru to je prostě orchestr
Status – pro normální smrtelníky a 99% zlatokopek jste týpek ve starým olítaným baworovi – nikdo nezávidí, nikdo neotravuje. Naopak znalci si s vámi na křižovatkách povídají a na benzínkách obdivují a fotí, při příjezdu do servisu se seběhne celá dílna. Na druhou stranu děsně dráždíte všechny ty oktávky s černými skly, a audináře s dieselovými monoposty v kombíku, o rychlostní zkoušce s Alfa Romeo a dohrou za asistence oradarované PČR pomlčím.
Spotřeba – je to tak… 11,8 litru 98 oktanů považuji za skvělé číslo. V Porschi Boxsteru S mám při stejném stylu jízdy spotřebu 13,6 a v RS Octavii 10,8…
Kvalita – v roce 2004 se ještě neojebávalo a divize M byla proslulá tím, že motory, převodovky a diferenciály držely, ostatně najdete nabídky na auta s najetými 180 – 220 000 km – a pořád jezdí. Honza Červenka ze Speedu se rozplývá nad M3 stejného modelu upravené od RTR Project.
Osobnost a charakter – od prvního pohledu, přes startování, kdy celé auto ožije, až po jízdu samotnou, kdy si s autem notujete, jak se starým kámošem. Zaparkujete, a nedá vám a to, ohlídnete se zpátky, jako za holkou s nohama gazely v těsné minisukni a Louboutinkách. Navíc vás respektuje a neřve, že jste se nepřipoutal, když jedete v garáži.
Hodnota – věřím, že spadne někam k 500 000 a bude držet – při mém nájezdu a péči – ale třeba jsem přehnaný optimista. Každopádně – neprodám ani za 2 mega
Zápory :
Cena – jo, za ty prachy se dalo koupit skoro porsche 911, jeté maseratti, jaguar, nebo jiný exot, navíc, nikdo vám neuvěří, že tenhle starej bawor nestál víc, jak 350 000 kč – vždyť je to starej model
Náročnost na servis – výměna oleje po 10 000 km a zřejmě i spotřeba pneu. Na druhou stranu, po 10 000 km neubylo ani trošku oleje a od kamínku prasklá mlhovka vyšla na 3 000 kč
Nebudete z něj chtít vylézt – za léto jsem najel výletních 10 000 km a další auta jsou smutná na nabíječkách v garáži
Hodně času strávíte na myčce – protože se zamilujete až po uši, a jezdit houbou po těch vypouklých blatnících, bočním žebrování, paprskovitých osumnáctkách a macaté prdeli má blízko k fetiši
(7x známkováno, průměr: 1,71 z 5)