Tento článek je o dojmech z jedné sezóny s kabrioletem. Rozhodně není detailním rozborem řady E30 nebo objektivním vyčerpávajícím popisem problematiky, spíš první informace pro ty, co starší kabriolet s plátěnou střechou nikdy neměli a ani je nenpadlo že by ho mít mohli.
Vždycky jsem si myslel, že kabriolet je auto s minimální užitnou hodnotou, nevhodné pro každodenní celoroční provoz a tenhle článek vás má přesvědčit o opaku. V prvním díle se budu zabývat mou první letní sezonou (zhruba od konce března do konce října).
Můj kabriolet jsem pořídil úplně náhodou od známého automechanika, který ho koupil jako odloženou, pět let stojící chudinku, dal opět dohromady a připravil na další prodej. Za rozumný peníz odpovídající ceně velmi ojeté Fabie HTP jsem dostal auto s čerstvou technickou, novým ozubeným řemenen, novými náplněmi a filtry, zánovní zachovalou plátěnou střechou, k tomu sadu zimních kol, hardtop, větrný štít, a dokonce sněhové řetězy. Stáří auta je 18 let, najeto má 200 000 km (údaje v servisce odpovídají), kromě dobového M-volantu nemá žádné úpravy nebo dokonce tuzing. Sportovní sedačky v černé kůži, originál BMW soundsystém, originál BMW litá kola, nula airbagů, okýnka v elektrice, ABS, bez klimatizace. Dostatek místa pro 4 pasažéry a celkem velký kufr (na to že to je kabrio). Na černém laku je pár škrábanců, ale nikde rez – i přes kompletní zimní výbavu auto zřejmě moc soli nevidělo. S koupí vozu po delším odstavení jsem měl špatnou zkušenost z dřívějška, i teď mi ještě měsíc po koupi prodávajíci na své náklady odstraňoval drobné závady – kdyby to nekupoval od známého tak bych do takového auta nikdy nešel, ale takhle to bylo celkem bez rizika.
Jízda kabrioletem v létě je prostě paráda. Nedělní odpoledne, 25 stupňů, sluníčko svítí – tak střechu dolů, okénka dolů, větrný štít zůstává v kufru a hurá na projížďku. Vítr lehce čechrá vlasy, když jedu lesem tak opravdu cítím vůni lesa. Každá cesta z práce je něco jako kousek dovolené uprostřed všedního dne…tak tohle všechno souhlasí. Auto ale musím používat jako primární bojové vozidlo, celoročně, včetně občasných několikasetkilometrových služebních cest za každého počasí,včetně nakupování a dokonce včetně příležitostného odvozu dětí do jeslí a do školky. A tady už číhají různé záludnosti.
Začnu plátěnou střechou. Ta moje bez problému těsní i v nejprudším dešti. Do auta netáhne a topení auto vytopí bez problému i v mrazu. Nějaké praktické nevýhody samozřejmě jsou, hlavně aerodynamický hluk, v praxi kvůli hlučnosti udržuji se zavřenou i otevřenou střechou na dálnici rychlost kolem 130 km/h. Výhled dozadu je mizerný, novější kabria se “skleněným“ zadním oknem jsou ve výhodě. Člověk si musí taky dát pozor kde parkuje, v případě ptačího zásahu se holt vezme kartáč na šaty a čistí a čistí. Nechat auto pod rozkvetlým stromem týden když ještě občas zaprší není dobrý nápad. Ale mám kryté parkování doma i v práci, takže mě to moc neomezuje. Po dešti neimpregnuju, uvažuju o tom, že to možná po roce nějakou impregnací nastříkám.
Mytí klasickou myčkou se nedoporučuje, fajnšmekři volí ruční mytí v boxech, já myčku se speciálním kabrioprogramem kde se střecha jen kropí čistou vodou a kartáče se jí vyhýbají.
Střecha se otvírá a zavírá ručně – je to otázka několika vteřin. Když chci střechu otevřít, musím napřed v kabině otočit dvě páky pod slunečními clonami a nadzdvihnout přední okraj střechy. Pak vystoupím, nadzdvihnu i zadní okraj střechy a pak uvolním táhlem vlevo u zadní sedačky plastový kryt schránky na střechu. Ten má ještě jednu západku a po jejím odjištění kryt odklopím, střechu překlopím dovnitř a kryt zaklapnu – hotovo. Výhoda je, že je popsaný systém jednoduchý a spolehlivý, zatímco elektrické ovládání u E30 prý nefungovalo už skoro z výroby. Nevýhoda je, že musím vystoupit – když začne pršet tak nejde jen zmáčknout knoflík na semaforech a musím zajet na kraj a zastavit.
To že se do auta dostane každý zloděj s nožem na koberce řeším radikálně – auto nezamykám a v kabině nenechávám nic co by mělo nějakou cenu. Ono to dost dobře ani nejde – ručně zavírat a pak zase otvírat střechu při každém pětiminutovém opuštění auta (tankování, nákup) se prostě nedá.
E30 je ještě kabriolet starého ražení, takže se i přes dodatečné výztuhy dost kroutí. Projevuje se to hlavně skřípáním karoserie na nerovnostech. Nejhorší je to na rozbitých okreskách, tam mi bylo auta opravdu líto. Moderní jedenapůltunová dvoumístná vozítka už tento problém nemají, ale v mém BMW jsem si při první zkušební jízdě s pevnou střechou na polní cestě připadal jako ve skřípající stodvacítce blahé paměti. Obecně je hluk v interiéru největší slabina auta při dlouhém cestování. Se zavřenou plátěnou střechou jedu zhruba tak „potichu“,jako když si u moderního auta pootevřu okénko, a dokonce i hardtop není aerodynamicky ideální a hučí taky. Prostě když jedu v zimě nebo dešti v noci 5 hodin po dálnici tak to auto proklínám, člověk se hodně rychle unaví. Naštěstí to není často a zážitky z otevřené jízdy to víc než vyváží…holt nic není zadarmo. Pro úplnost dodávám, že plátěné střechy moderních aut už problém s hlukem nemají.
Ortodoxní řidič kabrioletu uznává jedině jízdu s otevřenou střechou, staženými okny a bez větrného štítu. Za teplého počasí je to ve městě ideální způsob dopravy. Jakmile zrychlíte přes 60 km/h, začíná pořádně foukat, to je chvíli docela prima, ale po pár hodinách to někomu může vadit – mimo město proto jezdím obvykle s větrným štítem a vytaženými okny. Tak se dá jezdit i ve městě, když teplota po ránu spadne pod deset stupňů. Řidič a spolujezdec jsou zepředu velmi dobře chráněni čelním sklem, ze stran pak bočními okny pokud jsou vytažené. Překvapivě nejvíce táhne zezadu na krk a na hlavu, s větrným štítem sice méně, ale pořád ještě docela citelně. Na delší cesty po dálnici se vyplatí kšiltovka a dlouhé rukávy, na podzim a na jaře když se po ránu ochladí volím koženou bundu se zvednutým límcem a šátek kolem krku. To že auto nemá klimatizaci je důležitá informace – znamená to, že v létě v podstatě musím jezdit po dálnici dlouhé trasy permanentně nahoře bez, protože i když je to hlučné tak je to pořád pohodlnější než se pařit pod černou střechou.
Zadní sedačky jsou použitelné buď na cestování se střechou, nebo na krátké vzdálenosti – hrozně tam táhne. Vymoženosti jako topení nebo čelní sklo jsou jen pro ty dva vepředu, vzadu táhne od pasu nahoru všude, a hodně. Když ovšem chcete odvézt rodinku na koupaliště nebo někoho kousek svézt, tak to není na závadu, spíš naopak – jen ať si užijou.
Hodně se tu pod jednou recenzí diskutovalo téma plátěná versus plechová skládací střecha. Já si auto nevybíral, spíš si auto vybralo mne, takže nemám úplně vyhraněný názor. Největší nevýhody plátěné střechy asi přicházejí v zimě, a to mám stejně nasazený hardtop, největší výhoda je místo v kufru. A místo v kufru je potřeba hlavně se staženou střechou (práve když u plecháčů chybí), protože v režimu nahoře bez nelze nechat nákup nebo zavazadla v kabině a odejít. Odstrašující příklad budiž kolega s SLK, co se musel vracet v nejparnějším létě z Maďarska „nahoře s“, protože si tam nakoupil tolik vína, že už mu nešla složit střecha. Mně osobně se navíc boční silueta aut se skládacím plechem většinou nelíbí (až na klasickou eleganci SLK), černé plátno má svoje kouzlo a neměnil bych.
Na sex v autě už jsem trochu starej a línej, takže posloužím jenom teoretizováním – auto je malý, a hlavně pokud máte sportovní sedačky nemá lůžkovou úpravu, takže je to bída. Snad možná střechu dolů, přední sedačky překlopit a odsunout dopředu jako při nastupování a pokusit se o něco na zadních.
Techniku, vzhled auta, reakce okolí, a zimní provoz rozvedu v druhém a posledním díle testu, samozřejmě pokud mi tenhle elaborát moc nestrháte a opravdu se dostanu k tomu to dopsat. Celkově jsem s autem spokojen a ničeho nelituju. Na závěr můžu jenom dodat – kupte si kabriolet, stojí to za to občasné nepohodlí.
(Zatím nikdo nehlasoval)