Blbonavirus

Světem obchází strašidlo neúprosného zabijáka. Bojím se pustit televizi, abych neviděl chudáky Číňany zmírající v přímém přenosu. Headline každého světového média počítá mrtvé. Jinými slovy mainstream okázale demonstruje svou moc.

Tak si to spočítejme. Ke konci ledna zemřelo díky epidemii dvěstě lidí v samotné Číně, což při desetitisících nakažených není zase až tak hrozivé skóre. Všimněte si též skutečnosti, že se nikde nedozvíte počet uzdravených, jen počet nakažených. Podle statistické ročenky z roku 2013 zemřelo v Číně na následky silniční nehody něco málo přes 700 lidí denně. Nevšiml jsem si žádné extra paniky kolem provozování automobilů, motorek, tuk-tuků a ostatních přibližovadel, které mnohonásobně rychleji kosí chudáky Číňany. Nejsem lékař, abych dokázal posoudit nebezpečnost mutace viru, ale když jsem si šel do lékárny koupit balíček náplasti, měl jsem velké dilema, zdali mám plakat smíchy nebo žalem nad lidskou blbostí.

Zjistil jsem, že panika pronikla napříč všemi věkovými a sociálními skupinami. Nejenže sekce „volný prodej“ měla oproti výdajům na recept delší frontu, ale složení této skupiny obyvatelstva bylo opravdu pestré. Od babičky, pána v obleku přes hysterickou matku po dámu s kabelkou Prada. Všichni bez rozdílu kupovali roušky a kýble vitamínů. Paní lékárnice pokaždé trpělivě vysvětlovala, že rouška, kterou prodává, je spíš pro nemocného, aby nešířil kapénku, jako ochrana je ten kus hadru k ničemu. Marně. Zásadní argument zněl pokaždé „aspoň něco, když už nejste schopný mít něco pořádnýho.“

Každá chřipka se přenáší pomocí kapénky a jejím vstřebáním prostřednictvím sliznice. Tedy čehokoli vlhkého na těle, co je vystaveno vzduchu. Podíváte-li se do zrcadla, zjistíte, že kromě nosu a úst máte ještě oči. Představa, že kapénka se vyhne oku, je dost lichá, spíš bych řekl, že oko je první na ráně. Proto si lékaři při ošetřování lidí se silně nakažlivými nemocemi oblékají celé skafandry s přetlakovým režimem. Chránit se rouškou před kapénkou je stejně účinné jako bránit se před otěhotněním aspirinem.

Už se samozřejmě našli vykukové, kteří nakoupili roušky za bůra a obratem je na netu prodávají za dvěstěpáďo a najdou se kreténi, kteří jim to sežerou i s navijákem. Opět se potvrzuje pravidlo, že nejlepší obchody jsou uzavírány s blbci. Hysterie je dále rozdmýchávána a přiživována všemi dostupnými zdroji. Ubohý řadový občan je denně bombardován apokalyptickými informacemi, ale zároveň je vzápětí chlácholen ujištěním, že moudrý státní, potažmo světový aparát se o něj určitě postará. Tedy tisíciletá, primitivní šamanská praktika, a furt funguje: Vylekat, a vzápětí ukázat, kdo je spasitel. Připočteme-li k tomu raketový nárůst obratu lékáren, a tedy i farmaceutických firem, není asi třeba dlouho spekulovat nad okřídleným Ciceronovským Cui bono.

Nedávno jsem slyšel o cvičném požárním poplachu v nedaleké škole. O cvičení věděl jen ředitel, ani chudáci kantoři nic netušili. Za účelem přiblížení reality byla dokonce do budovy školy vhozena dýmovnice, což vyjukalo i přilehlé okolí. O vyhodnocení cvičení nemám žádnou zprávu, ale podle očitých svědků šlo o zdařilou iluzi, i hasiči prý byli přesvědčeni, že ve škole opravdu hoří. Vůbec nechci zlehčovat smrt nešťastníků, kteří na následky onemocnění čínským virem zemřeli, ale současná hysterie mi takové hasičské cvičení evokuje. Myslím, že mnohem větší challenge by byla zastavit šíření epidemie lidské blbosti, ale na to bohužel žádný lék ani zdravotnické zařízení neexistuje.

Nezbývá než se k šíření epidemie postavit čelem jako ten pán z obrázku, který má můj hluboký respekt. Myslím, že jeho ochrana je naprosto dokonalá.

Buďte zdrávi a to nejen na těle.