Berka byl pohoněn

Featured Image

Zajímavou debatu rozproudil zákrok policisty Šimona Vaice, který se rozhodl zabít řidiče motocyklu, který nereagoval na pokyn k zastavení jiné hlídky, která ho pronásledovala. Řidičem motocyklu byl nějaký Tomáš Berka, toho času recidivista, který měl s pražskou policií už nejednu zkušenost, když údajně jezdil i přes ZŘMV po Praze a údajně pod vlivem alkoholu.

Žádnou majetkovou škodu, nebo škodu na zdraví svým jednáním dosud nezpůsobil. Takové nudné skóre se rozhodl pokořit Šimon Vaic, který s úmyslem Berku zabít, přehradil motocyklu cestu svým služebním vozem tak, že Berka nemohl zastavit, ani kdyby chtěl a vozidla si nemohl všimnout, protože jelo v protisměru a nemělo zapnuté modré výstražné znamení. Je nutné si zkraje říct, že jednání Šimona Vaice byl pokus o vraždu a až dále se budeme zabývat tím, jestli bylo jeho jednání přiměřené.

Modelová situace – po úspěšném přepadení prchá lupič i s lupem směrem od okradené oběti. Pokud se okradená oběť rozhodne tasit legálně drženou zbraň a střelí lupiče zezadu do hlavy ve snaze zastavit jeho prchání, bez výzvy, nebo varování a v domnělé snaze ochránit budoucí okradené, půjde o nepřiměřené užití síly. Okradenému bude prd platné tvrzení, že měl obavu, že lupič někoho zraní, ačkoliv to dosud neudělal, nebo okrade někoho dalšího, protože to už udělal. Státní zástupci bývají v takových případech extra tvrdí a trvají na překvalifikování takových činů z ublížení na zdraví na pokusy o vraždu, vyžadují extra tvrdé, exemplární tresty. Policie, média i státní zástupci opakovaně argumentují nepřiměřeným užitím síly, protože lupiče a kriminálníky má honit pouze policie, která je profesionálně vycvičená právě k tomu, aby podezřelé lapila s minimálními následky na zdraví všech zúčastněných. Nemůže být pochyb o tom, že jednal-li by kdokoliv jiný a v jakémkoliv případě tak, jako jednal Vaic, shnil by v kriminále do konce života a média by ho protáhla takovejma sračkama, že by ho nezdravili ani spoluvězni. Ministerští úředníci a policisté by se překřikovali v kvalifikacích takového činu od pokusu o vraždu až po teroristický útok. Obléknutím do policejního pyžama ale získává člověk až nadpřirozené schopnosti a především totální beztrestnost. Ta tam byla nezávislost moci soudní a výkonné, totiž látky 6. třídy základní školy, která policistům jaksi unikla, a proto jim přišlo vhodné před soudem demonstrovat za podporu svého kolegy a jasně tak říct, že policajt je v tomhle státě bůh a na nějaký tajcty nezávislý soudy policajti z vysoka serou.

Mám-li použít stejnou logiku, kterou se ohání policie a stát ve snaze zavírat lidi, kteří se bránili násilnému jednání se zbraní v ruce, pak platí, že Vaicův čin byl pokusem o vraždu. Bez nejmenších pochyb. Kdokoliv jiný by byl na jeho místě souzen za pokus o vraždu, nebo ještě něco horšího, a bylo by úplně jedno, proč se rozhodl někoho ujíždějícího takovým způsobem zastavit.

A pak je tu otázka přiměřenosti Vaicova jednání. Ten vjel svým autem Berkovi do cesty přesně v okamžik, kdy už s tím Berka nemohl nic dělat. Vaic musel vědět, že ho Berka nemůže vidět a že nemůže zastavit včas, netajil se však tím, že to udělal naschvál a přiznal se tedy ke svému záměru provést zákrok přesně tak, jak se nakonec uskutečnil. Nejen, že soud uznal jeho zákrok jako přiměřený, soud ho dokonce zcela osvobodil a Vaic tak jistě dostane další šanci někoho zabít při některém z dalších honění. O Vaicově hrdinství nemůže být řeč, protože máme v živé paměti událost, při které na výzvy k zastavení nereagoval mladistvý řidič Audi A6, kterého se hrdinná policie rozhodla zastavit zátarasem. Jak článek ale flagrantně zapomněl sdělit, tento zátaras byl tvořen civilisty ve vlastních autech, kteří se nahromadili před skutečným policejním zátarasem a neměli tušení, co je čeká. Stavět se před rozjeté dvě tuny železa a oceli se totiž hrdinným policistům nechtělo, a tak to tenkrát odsrali lidé, kteří nic netušili. Ani tehdy nedošlo k potrestání žádných policistů, po vyšetřování GIBSu se slehla zem. Otázkou zůstává, jestli policisté chtěli skutečně řidiče donutit zastavit, nebo jim šlo o tu Audi, kterou by mu mohli ukrást, jak je ve Velkém Beranově zvykem. Vaic se Berkovi postavil do cesty, protože Berka na motorce ho mohl jen těžko ohrozit. Kdyby Berka řídil tatrovku s pískem, asi by Vaicův hero-faktor poněkud ochabl a nejspíš by se začal poohlížet po nějaké rodince v SUV, ze kterého by šlo udělat dobrý zátaras.

Tím se dostáváme k dalšímu argumentu, prchající Berka totiž údajně ohrožoval provoz a mohl zranit nevinné účastníky na silnici. Rád bych čtenáře upozornil na to, že zatímco Berka jel na motorce, na které se taková chyba dělá jenom jednou a celý jeho komplet vážil několik set kilogramů, policisté jej pronásledovali rychlostí 180 kilometrů za hodinu ve městě ve voze Škoda, typ Octavia druhé generace s osmnáctistovkou pod kapotou o váze zhruba 1.3 tuny plus váha posádky a jejich vybavení. Ti, kteří v životě řídli jen trochu zajímavá auta už dávno vědí, že dvojková Octavia v sérii je v takové rychlosti a na pražském povrchu víceméně neřiditelná cihla s velmi špatnou trakcí a nedotáčivostí. Zatímco Berka měl své nehodové skóre, podle slov zasahujícího policisty, čisté, o policii a schopnostech příslušníků policie řídit auta se nic takového říct nedá. Že měl Berka zákaz řízení? Ten má dneska kde kdo. Znám člověka, který tlačil sousedovu Felicii do stodoly, ale na svůj řidičák teprve čekal. Projíždějící policisté byli stejně nesmlouvaví, jako jejich kolega Vaic a tak tento pán dostal zákaz řízení ještě dřív, než dostal papíry. Nemůžeme zapomenout ani na případ pana Zajíčka, který táhl za svým Santa Fečkem přívěsný vozík a překročil maximální povolenou hmotnost soupravy pro ŘP sk. B o neuvěřitelných 40 kilogramů. Kdyby táhnul svůj vozík třeba za Fabií 1.2 HTP, byl by jeho komplet mnohem nebezpečnější, ale za to zcela legální. Zákaz řízení dneska může dostat úplně každý, kdo se neumí úřednické zvůli dostatečně bránit a tak pro mě taková informace nemá vůbec žádnou vypovídající hodnotu stran schopností dotyčného řídit motorová vozidla. Z prchajícího Berky jedoucího 180 po městě na motocyklu s půlkou v žíle strach nemám, zejména proto, že nepronásledují-li ho zrovna pachové, patrně 180 nejezdí. Z všehoshopných psychopatů se sklony k násilí, prahnoucích po tom si někoho podat, kteří jej stejnou rychlostí pronásledují ve voze, který na takové rychlosti není stavěný a jenom proto, že se odmítl ohnout a poslušně zastavit na jednu z jejich dalších buzeračních kontrol, z těch už strach mám. Proponenty zahraničních řešení by mohlo zajímat, že ve Velké Británii, totiž našem fašistickém vzoru, je běžné, že dopravní policie po nějaké době honění zanechá v obavě o bezpečnost ostatních účastníků provozu a předá sledování vrtulníku – a pokud ten není k dispozici, nechá pachatele ujet. Logika za takovým jednáním je taková, že normální člověk se takhle nechová a udělal-li to pachatel jednou, udělá to nejspíš znovu a jednou ho stejně chytnou. Do té doby nemá smysl riskovat honění ve vysoké rychlosti mezi lidmi, kteří jsou takovou policejní aktivitou zbytečně ohrožováni. Mimochodem legální limit pro řízení motorových vozidel je ve Velké Británii 0.8 promile a žádný doom tam neprobíhá. Nebezpečnost policejního honění se projevuje i u nás a na tomto webu se toto téma přetřásá poměrně často.

A pak je tu samotný zákrok, resp. jeho přiměřenost vzhledem k nebezpečnosti podezřelého, který nereaguje na výzvy k zastavení. Opilých bouráků je dostatek zejména mezi policií. Upřímně mě překvapilo, že první místa na Googlu okupují nějací žabaři v Praze a Plzni a legendární Kadlec je až na místě třetím. Žádné pokusy o vraždu ze strany jejich kolegů jsem dosud nezaznamenal, přestože jeden z nich byl takový lumen, že chtěl ujet od nehody i s poškozenou řidičkou na kapotě. Matadorem je v tomto případě právě Kadlec, který, ač sám instruktor na policejní akademii, boural v průběhu své fízlí kariéry hned několikrát, z toho jednou se mu podařilo monster-kill combo v podobě padesáti po sobě nabouraných vozidel, za což nejen nebyl přizabit svými kolegy, ale dokonce ani nešel do vězení. Od soudu odešel s pokutou a zákazem řízení a to mu dokonce přišlo přehnané. Na policejní akademii, kde vyučoval, sám neskončil. Bylo k tomu potřeba zásahu ministra. Kde byli ti policejní mluvčí a jejich právní zástupci se svými výroky a „neskutečné drzosti?“ Přijde vám jednání takových lidí méně nebezpečné než jednání motorkáře, který nezastavil na pokyn? Ministerstvo vnitra je největší zaměstnavatel v zemi, ČR má v poměru k obyvatelstvu ohromnou policejní armádu a jediný způsob, jak tihle vytrénovaní profesionálové s psychotesty umí zastavit motocyklistu je pokusem o jeho zabití? Tohle je služba, kterou chceme nakupovat za 42 miliard ročně?

Žádám proto každého čtenáře, který vychodil alespoň 9 tříd, aby si uvědomil, že policie není soudce a není tu od toho, aby za každou cenu vymáhala poslušnost řidičů podrobit se jejich silniční buzeraci a onanii nad lékárničkami. Berka nezpůsobil žádnou škodu na majetku, ani na zdraví a za situaci, ze které ostatní ocházejí s podmínkou (kromě policistů, ti odcházejí maximálně s pokutou, protože pro ně zákony neplatí) odešel s těžkým ublížením na zdraví ještě předtím, než o jeho vině mohl někdo rozhodnout. Jednoho krásného dne budete třeba spěchat do porodnice, a nějaký magor jako Vaic vám to postaví před čumák ve snaze uspokojit své libido a někoho konečně zabít a ukázat, kdo je tu šéf. Pak už bude pozdě na to, abyste si uvědomili, jaký je rozdíl mezi mocí soudní a výkonnou.

 


21.10.2018 Masiton


Související články:


12345 (364x hodnoceno, průměr: 1,79 z 5)
17 334x přečteno
D-FENS © 2017