Jan Dvořák před časem ve svém textu věnovaném potížím kyperského bankovnictví správně upozornil, že uložení hotovosti na běžný účet představuje investici, tedy že se jedná o operaci spojenou s určitým rizikem.
Bohužel většina veřejnosti si představuje vklad na běžném účtu jako aktivum bezrizikové. Stejně tak veřejnost obyčejně netuší, že drtivá většina zůstatků na běžných účtech nejen nemá žádnou fyzickou formu (papírová bankovka, mince), ale že ani v tuto fyzickou formu zůstatky na běžných účtech nemohou být proměněny, aniž by se náš bankovní systém zhroutil.
Představíme-li si nejprve schematickou rozvahu právě založené komerční banky, do níž akcionáři vložili určité základní jmění a která celé toto jmění zapůjčila, dostaneme následující.
| |
|
|
Poskytnuté úvěry – 500 mil. Kč
|
Základní jmění – 500 mil. Kč
|
|
celkem 500 mil. Kč
|
celkem 500 mil. Kč
|
V tuto chvíli se jedná spíše o investiční fond než o banku. Nyní uvedeme novou službu, a sice banka nabídne veřejnosti správu hotovosti. Řekněme, že to přiláká určitý počet vkladatelů, kteří dohromady v bance uloží miliardu. Jejich motivací může být skutečnost, že běžné vklady v kombinaci s nástroji elektronické komunikace jsou velmi pohodlnou formou držby peněžních zůstatků a provádění plateb.
| |
|
|
Hotovostní rezerva – 1000 mil. Kč
|
Základní jmění – 500 mil. Kč
|
|
Poskytnuté úvěry – 500 mil Kč.
|
Zůstatky na běžných účtech – 1000 mil Kč.
|
|
celkem = 1 500 mil. Kč
|
celkem = 1 500 mil. Kč
|
Zůstatky na běžných účtech dohromady nyní činí miliardu Kč a banka je drží v podobě hotových peněz. Pokud si za to účtuje poplatky, může tato její pozice být stabilní. Plní roli investičního zprostředkovatele pro vlastní akcionáře, pro něž hledá nejlepší zhodnocení základního jmění, přičemž musí být schopna transakcí ve větším objemu, a proto zároveň využívá svých facilit, aby vkladatelům poskytla správu hotovosti. Velice pravděpodobně si právě takovéto uspořádání většina veřejnosti představuje pod pojmem banka.
Řekněme dále, že dojde k personální obměně ve vedení banky, která s sebou přinese nový produkt, a sice vedle plně krytého vkladu poskytovaného za úplatu také vklad krytý jen částečně, který je slabě úročen. Předpokládejme, že v odpověď na marketingovou kampaň je polovina zůstatků na plně krytých běžných účtech vkladateli přesunuta na nové částečně kryté běžné účty, konkrétně 500 milionů Kč.
Samotné snížení krytí je poměrně snadnou operací, postačí pouze ze zájemců o úvěr vybrat nějakou bonitní podmnožinu, těmto osobám pak zřídit běžné účty a na každý z těchto účtů připsat smluvně sjednaný kladný zůstatek. Dejme tomu, že celkový objem těchto připsaných zůstatků je 200 milionů Kč, pozice banky je pak následující.
| |
|
|
Hotovostní rezerva – 800 mil. Kč
|
Základní jmění – 500 mil. Kč
|
|
Poskytnuté úvěry – 700 mil Kč.
|
Zůstatky na plně krytých BÚ – 500 mil. Kč
|
|
Zůstatky na částečně krytých BÚ – 500 mil. Kč
|
|
|
celkem = 1 500 mil. Kč
|
celkem = 1 500 mil. Kč
|
Rezervní poměr na částečně krytých účtech klesl na hodnotu 3/5 a banka vytvořila 200 milionů Kč úvěrů, které by při plných rezervách nebylo možno poskytnout. Jedná se zároveň o tvorbu peněz, neboť na straně jedné vkladatelé stále považují svých 500 milionů Kč na běžných účtech s částečným krytím za dokonalý peněžní substitut, na straně druhé dlužníci banky mají v kapsách o 200 milionů Kč více, než jak tomu bylo doposud. Reálným projevem této finanční operace je určitý dodatečný objem investic, případně také vyšší objem spotřeby, na straně jedné. Na straně druhé klesá kupní síla peněžní jednotky.
Částečně kryté běžné účty musí být z hlediska vkladatele levnější, to jest musí být spojeny s nižšími poplatky, anebo musí být dokonce úročeny, neboť v opačném případě by neměl důvod opouštět bezpečí účtů krytých plně. Banka se tedy musí o svůj zisk (200 milionů X průměrný úrok z úvěrů – ztráty představované nesplacenými úvěry – relevantní provozní náklady) s vkladatelem podělit.
V praxi úvěrová expanze nejspíše nepovede k úplné ztrátě hotovosti bankou v přesně témž objemu (200 milionů), jak jsme dosud předpokládali. To proto, že část peněz z nových úvěrů se dostane do rukou stávajících vkladatelů banky, kteří mohou být ochotni své zůstatky na částečně krytých běžných účtech zvýšit. Potom je celá transakce z pohledu banky v jistém smyslu neutrální, neboť hotovost vybraná klientem A (dlužníkem banky) se vrací jako hotovost nově vložená klientem B (věřitelem banky).
Vedle toho banka poskytnutím nových úvěrů zvýšila počet svých klientů. Čím vyšší je podíl počtu jejích klientů s částečně krytými běžnými účty vůči celkové populaci, tím méně pravděpodobný je obchod s klientem cizí banky, anebo zarytým zastáncem hotovosti. Tím více je tedy pravděpodobné, že transakce bude z pohledu banky neutrální. Z obou uvedených důvodů bude pozice banky vypadat spíše takto.
| |
|
|
Hotovostní rezerva – 900 mil. Kč
|
Základní jmění – 500 mil. Kč
|
|
Poskytnuté úvěry – 700 mil Kč.
|
Zůstatky na plně krytých BÚ – 500 mil. Kč
|
|
Zůstatky na částečně krytých BÚ – 600 mil. Kč
|
|
|
celklem = 1 600 mil. Kč
|
celkem = 1 600 mil. Kč
|
Rezervní poměr v tomto případě činí 4/6, to jest 2/3, což je o něco více než 3/5 z předchozího případu. To znamená, že vytvořeno bylo stejné množství úvěrů při menším riziku pro vkladatele. Alternativně můžeme na věc pohlížet tak, že při srovnatelném riziku (rezervním poměru) bude vytvořeno více úvěrů, tj. banka vytvoří ještě další úvěry nekryté vkladem hotovosti. Tím se vysvětluje, proč banka s vysokým tržním podílem, jestliže zároveň velkou část peněžního oběhu tvoří její platební instrumenty (šeky, elektronické transakce), může ceteris paribus vytvořit více úvěrů ze stejného objemu hotovosti než banka s nízkým tržním podílem, případně je-li v místě zvykem platit spíše hotově.
Bankovnictví částečných rezerv může fungovat, nedojde-li z pohledu banky k významné a nepředpokládané změně v preferencích veřejnosti. Jestliže se lidé náhle uchýlí spíše k hotovosti, to jest vyzvednou významnou část svých zůstatků na běžných účtech, banka se může stát insolventní, jelikož proti 1 100 milionům drží 900 milionů v hotovosti. Podobné nebezpečí představuje i přesun od částečně krytých běžných účtů k účtům plně krytým, případně také nepředpokládaně vysoká míra nesplácení úvěrů ze strany dlužníků banky. Nejedná se o nebezpečí nijak hypotetické, neboť banky ve skutečnosti drží poměrně malé hotovostní rezervy, ostatně již Adam Smith hovořil ve svém Bohatství národů,tj. v roce 1776, o pouhých dvaceti procentech rezerv držených tehdejšími skotskými bankami (v praxi však možná dokonce jen 4 až 6 procent).
| |
|
|
Hotovostní rezerva – 800 mil. Kč
|
Základní jmění – 500 mil. Kč
|
|
Poskytnuté úvěry – 1 700 mil Kč.
|
Zůstatky na plně krytých BÚ – 500 mil. Kč
|
|
Zůstatky na částečně krytých BÚ – 1 500 mil. Kč
|
|
|
celkem = 2 500 mil. Kč
|
celkem = 2 500 mil. Kč
|
V tomto případě již bylo z původního vkladu ve výši 500 milionů (částečně kryté běžné účty) vytvořeno 1 200 milionů úvěrů ex nihilo. Zatímco veřejnost se považuje za držitele 1 500 milionů Kč na běžných účtech s částečným krytím, ve skutečnosti hotovost pokrývá pouze 300 (zbytek kryje běžné účty s plnou rezervou). Pokus o výběr jakékoliv nezanedbatelné části z oněch 1 500 milionů tedy velice rychle učiní banku insolventní. Veškeré její podnikání je totiž postaveno na předpokladu, že k takovému vývoji nedojde.
Ztráta důvěry klientů nebývá zcela nevysvětlitelným jevem, ale mívá typicky svou dobře srozumitelnou bezprostřední příčinu. Obvykle jí je vynucený odpis části aktiv spojený s neschopností některého ze států splácet úvěry. Jelikož státní dluhopisy jsou kryty schopností berních úřadů ve spolupráci s policií a věznicemi vyzískat z občanů dostatečný roční výnos, banky mnohdy jejich držbu považují za velmi bezpečnou formu investice, třebaže skutečná bonita těchto cenných papírů je dosti neurčitou veličinou závisející na obtížně předpověditelných faktorech, jako jsou výsledky voleb, výsledky koaličních vyjednávání, nálady veřejnosti atd. Vedle toho bývá na státní rozpočty napojeno hned několik významných průmyslových odvětví v dané zemi. Potíže státu s daňovým výběrem, rostoucí deficity a stupňující se problémy s refinancováním úvěru mohou proto v poměrně krátké době ovlivnit výrazně cenu aktiv v držení banky, ať už přímo státních dluhopisů, anebo úvěrů poskytnutých firmám na státním rozpočtu závislým. Odpis významné části hodnoty aktiv je pak roznětkou zažehávající obavy vkladatelů, kteří zákonitě reagují výběrem hotovosti, takže zakrátko banka musí uzavřít své pobočky, jelikož není nadále schopna zajistit konverzi depozit v hotové peníze. V ten okamžik laická veřejnost s hrůzou odhalí, že i takové jemnosti peněžní teorie jako non-ekvivalence hotovosti a depozit mají více než reálný dopad na život obyčejného člověka. Lidé pak běžně vycházejí do ulic a žádají politiky, aby následky jejich vlastní nevědomosti napravili z erárních peněz. To však má na bankovní systém dopady ještě hrozivější.
Pokračování příště…
(Zatím nikdo nehlasoval)