Bachem Natter 5: Zpráva ze Stettenu

Featured Image

Stetten am Kalten Markt se nachází asi 110km jižně od Stuttgartu směrem k Bodamskému jezeru.

Nejrychlejší cesta z Kocourkova vede přes Norimberk a Ulm, ale zábavnější a poučnější je přes Mnichov, směrem po A96 na Memmingen a z Memmingenu na Biberach: Uvidíte zámek v Ummendorfu, kde se na analogovém počítači údajně simulovala aerodynamika Natteru. Jižně se bude nacházet Bad Waldsee, kde se Natter kompletoval a poblíž letiště v Neuburgu a.D., kde se uskutečnily letové pokusy. Stetten a.k.M. se nachází v malém údolí společně se satelity Frohnstetten a Messtetten. V ničem však nepřipomíná tuzemská města, která vyrostla v padesátých letech kolem podobných základen: je to hezké a upravené městečko s krásným okolím, včetně klikaté a částečně ve skále vtesané komunikace mezi Sigmaringenem a Stettenem. Za parkování na náměstí se neplatí, nocleh v penziónu stojí 30EUR, když přijdete do obchodu, tak vám personál řekne dobrý den i nashledanou a místní když vidí bloudit auto s cizí značkou, sami se ptají, zda něco nehledáte.

Vojenské cvičiště (Truppenübungsplatz Heuberg) existuje ve Stettenu od roku 1910. Myslím, že armáda za ta léta stačila ovlivnit život každého obyvatele. Posádku základny tvoří 2.280 vojáků. Právě v prostoru základny probíhaly začátkem roku 1945 svislé starty a tamtéž proběhl první start rakety s člověkem na palubě.

Ve Stettenu fungují dvě instituce, které se tématikou prvního letu člověka v raketě víceméně nezávisle zaobírají.

Bundeswehr provozuje vlastní muzeum, ve kterém jsou shromážděny exponáty vztahující se k existenci základny, tedy různá vozidla, zbraně a výstroj. Komplikaci představuje, že muzeum je situované ve vojenském prostoru a kromě dnů otevřených dveří je pro veřejnost přístupné pouze po předchozí dohodě a s průvodcem. V muzeu je vystavena přesná maketa letounu v poměru 1:2, základní informace k celému projektu a především něco dílů ze Sieberova stroje, které byly nalezeny při výkopových pracech v  roce 1998. Jedná se především o závaží z přední části, používané jako váhová kompenzace chybějící výzbroje, různé komponenty (těleso servomotoru automatického řízení např.), úchyt pilotova padáku a různé části potahu. Na stupni deformace dílů je zřejmé, že síla nárazu musela být obrovská, deformované jsou dokonce i silnostěnné hliníkové odlitky. Všechny díly po vyjmutí ze země někdo opískoval, takže nemají původní povrch. Podle slov poručíka, který muzeum vede a současně se velmi dobře orientuje i v problematice prvního raketového letu, je o projekt Bachem Natter zájem, který v posledních letech sílí. Hlásí se nejen další publicisté, historici a nadšenci jako já, ale i očití svědkové nebo lidé, kteří se účastnili na projektu a ti přinášejí další informace a vyplňují prázdná místa.

Druhou institucí ve Stettenu je tzv. muzejní spolek. Museumverein hodlá vybudovat vlastní muzeum zaměřené na historii vojenského cvičiště včetně tématiky prvního raketového letu a pokouší se už delší dobu zajistit k tomu vhodnou budovu. Jeho předsedou byl po dlouhou dobu pan Manfred Hensel a pan Hensel byl po dobu mé přítomnosti ve Stettenu i mým průvodcem. P. Hensel koncentroval velké množství originálních i publikovaných materiálů. Domnívám se, že Horst Lommel většinu podkladů pro knihu „Geheimaktion Natter“ čerpal právě od něho. Henselovi náleží zásluha o nalezení očitých svědků, zkušebního pilota, který se podílel na letových testech, prostřednictvím svého syna pilota vyhledal konstruktéra Williho Fiedlera v USA a přivedl ho zpět na „místo činu“. Udržuje dodnes kontakt s žijícími „insidery“ nebo jejich  příbuznými, například se Sieberovou sestrou Ulrike. Přínos pana Hensela k tomu, že celý unikátní projekt nebyl zapomenut a že jsme schopni dohledat počátek letů člověka do vesmíru, je významný a zcela nepopiratelný.

Jak Bundeswehr, tak spolek projevili zájem o poslední existující exemplář Natteru. Je jím ukořistěný stroj nyní uskladněný v muzeu v Silver Hillu v dezolátním stavu. Konec snahám učinila válka v Iráku. Poslední stanovisko americké strany je, že tento letoun nevydají a zrestaurují jej sami. Chystá se proto maketa Sieberovy M23 v měřítku 1:1.

Památník historického startu je vztyčen v místě zvaném Ochsenkopf, tedy v lokalitě, kde se start skutečně odehrál. Místo je veřejně přístupné, ale třeba si zajistit povolenku od velitele cvičiště. Jiné způsoby pronikání do vojenského prostoru nedoporučuji, přesto že tam není žádná závora. Na vojáka s automatickou zbraní natrefíte každou chvíli.  Povolenku jsem neměl, ale spoléhal jsem na přítomnost pana Hensela a intenzivně přemýšlel o tom, zda mi členství ČR v NATO je něco platné. Obelisk nestojí přesně tam, kde stála rampa, ale ca 50m na severovýchod. Tvoří jej kamenná deska s plechovou siluetou Natteru.

Poblíž je malá skříňka se základními informacemi o projektu a osobě pilota. Hned vedle najdeme kruhovou vybetonovanou plochu, ve které jsou dvě obdélníkové díry a pozůstatek dřevěného sloupu. K čemu to mělo sloužit, bylo jasné na první pohled – je to zbytek otočné dřevěné 9m odpalovací rampy, ze které byly odpáleny pozdější exempláře, například posledně zmíněný M25/M52. Do větší díry byl vetknut sloup a do menší botka zajišťující otočný mechanismus lafety.

Horst Lommel uskutečnil s pomocí bundeswehru a těžké techniky na místě archeologické práce a určil místo, kde stála první mobilní ocelová rampa a poblíž ní jeřáb, kterým se letoun umisťoval na rampu. Rampa stála přibližně na spojnici místa pozorovatele a žluté šipky prodloužené k okraji lesa. Asi 100 metrů jižním směrem pak lze rozeznat zbytky zákopu, do kterého se ukrýval pozemní personál při startu rakety.
Místo, kam se letoun zřítil, jsem mohl lokalizovat jen díky pomoci pana Hensela. Leží v lese asi jeden kilometr od obce Nusplingen. Dodnes jsou zřetelné chybějící vršky stromů, které shořely po explozi paliva, a časem povyrostly do výše. O zbytcích kráteru nemá už význam hovořit, protože se na místě kopalo za pomoci těžké techniky, po které tam dosud zůstaly stopy. Spolek chtěl na místě vztyčit pamáník, majitel pozemku ovšem nesvolil.
Hrob Lothara Siebera je k nalezení na městském hřbitově, který se nachází mezi Stettenem a Nusplingenem. Nyní jej tvoří mramorová deska položená na zemi. Hřbitov byl v březnu přestavěn a původní hroby veteránů byly nahrazeny zmíněnými deskami, přičemž byly pozůstatky pilota exhumovány, prohlédnuty lékařem a znovu uloženy do země. Potvrdila se tak výpověď očitých svědků havárie, kteří potvrdili, že na místě bylo z pilota nalezeno pouze několik málo částí těla a výstroje.
Během studia podkladů i návštěvy na místě samém jsem poznal některé souvislosti a poopravil názor na některé události.  V prvním dílu článku jsem Lothara Siebera nazval pokusným králíkem a obětí systému; to bych již nyní takto nenapsal. Stejně tak mi celý projekt zpočátku připadal zcela bizarní a z pohledu současné letecké techniky neuchopitelný, ale při detailnějším pohledu se celý nápad „spotřebovatelného stíhače“ začal jevit jako geniálně jednoduchý.

I přes určitou dlouhodobou obsesi problematikou Natteru jsem nikdy nevěřil, že někdy budu stát v místech, odkud tyto stroje startovaly. Když se tak stalo, pochopil jsem, že jsem učinil vlastní zvídavosti zadost.   Podivný letounek s pahýlovitými křídly jsem viděl poprvé jako model ve věku nějakých deseti nebo dvanácti let. Nedaří se mi od té doby vyhnat tento létající aparát z hlavy. Kromě technické stránky projektu a  projektovaných výkonů stroje byla obdivuhodná odhodlanost všech osob na projektu zainteresovaných, která vyvrcholila bohužel tragickým letem zkušebního pilota.

Poděkování patří manželům Henselovým, manželům Bieblovým a Lt. Klotzovi.


24.12.2006 D-FENS

12345 (2x hodnoceno, průměr: 1,00 z 5)
209x přečteno
Updatováno: 28.11.2015 — 0:05
D-FENS © 2017