V EU právě nyní províhá revoluce ještě větší, než byla Lisabonská úmluva. EU by chtěla vybírat své vlastní daně i v našem státě (mj. z emisí CO2) a skrze sdílené dluhopisy (z nichž 560 miliard má nastolit „Uhlíkově neutrální zelenou ekonomiku“) mít vlastní rozpočet – jedná se tedy o fiskální a daňovou unii. A navrch k tomu má projít „klimaticky neutrální ekonomika“, tzn. zničení průmyslu a zákaz aut.
Vše se protlačuje europarlamentem pod záminkou „Záchranného balíčku pro koronavirem poničenou ekonomiku“, ale EU se nijak netají tím, že to je jen záminka pro akceleraci starých plánů – plánů z roku 2018 na „Zelenou a digitální transformaci“.
I o údajném „záchranném balíčku“ tak EU výslovně říká:
Jak dotace, tak půjčky budou upřednostněny a distribuovány členským státům a sektorům nejvíce postiženým krizí, zejména na projekty které podporují hlavní tři cíle EU (Nový Zelený Úděl, Digitální agenda a resilience zdravotního sektoru).
Většina podpory bude rozdána projektům, které zároveň podporují tři hlavní priority EU.
EU v dokumentu o „Záchranném fondu“ píše, že jen v letech 2020-21 bude na „zelenou a digitální transformaci“ nutné vynaložit bombastických 1,5 bilionů EUR.
Z epicentra EP rozebírá cíle plánu podrobně rozebírá Saša Vondra: 50 miliard má jít na obnovu ekonomiky, ale 560 miliard má jít na Zelenou revoluci, a tyto peníze budou podmíněny Zelenou taxonomií. Pro ty kdo neví – Zelená taxonomie je systém kádrování, která firma, odvětví průmyslu či produkt je „správný“ a co je „špatné“ z hlediska údajných emisí CO2. Auta-špatná, elektromobily-dobré. Uhelná elektrárna-špatná, jaderná elektrárna-neutrální, solární elektrárna-dobrá. Jenomže finanční podporu smí dostat pouze to, co je „dobré“ – tedy dekarbonizačně Zelené podle unijní taxonomie.
Ačkoli česká Sněmovna i Evropský výbor jsou proti totální zelené revoluci, vláda lavíruje a Babiš jako vždy jedná podle svého kréda „něco jiného se říká a něco jiného se dělá“. Babiš dvakrát podepsal dekarbonizační závazky, v rozporu se svým tvrzením nevyjednal žádnou výjimku pro jaderné elektrárny – pouze právně nezávaznou, bezzubou proklamaci.
A teď, kdy mohl Babiš použít právo Veta a celou unijní Zelenou revoluci potopit – stejně jako je měl Topolánek když se hlasovalo o Lisabonské smlouvě – je Babiš odmítl využít. Když se jej poslanci výslovně ptali, zda vetuje alespoň, když pro nic jiného, tak zavedení Euro-daní vybíraných přímo EU, odmítl odpovědět:
Včera – po internetu, a tudíž s vyloučením novinářů, případně dalších zájemců – premiér „navštívil“ evropský výbor sněmovny. Tady se opakovaně vyvlékl z otázek (jmenovitě Jana Skopečka z ODS a lidovce Ondřeje Benešíka), zda je připraven použít veto aspoň u zavedení společných daní.
Zopakoval, že zelená položka celého plánu se mu nelíbí, prý to je jeho trvalá neshoda s EU. Nicméně premiér zůstává u slov, tentýž evropský výbor sněmovny Babiše před pár měsíci vyzval, aby inicioval změny v tzv. Green dealu von der Leyenové (o němž během koronakrize prohlásil, že ho EU musí opustit).
Z celého vystoupení ve výboru vyplynulo, že jediné, o co zabojuje, bude výška peněz. Vadí mu, že při výpočtu pomoci se takový důraz klade na nezaměstnanost, a ne třeba na propad HDP v karanténě.
A nakonec je skutečně nevyužil. Ten samý den, kdy bylo zahájeno hlasování o „Lisabonu 2.0“, totiž zároveň Europarlament odhlasoval rezoluci, že ať si Babiš doma v ČR tvrdí co chce a ohýbá zákony jak chce, rozkrádá unijní dotace a měl by buď odstoupit, nebo o ně přijít. Náhoda? Kdepak – unijní tisk již v roce 2018 reflektoval, že Babiš je „autentický spojenec EU“ a další politici a exponenti EU think-tanků a Evropských institutů se vyjadřovali, že Babiš „pragmaticky rozumí“ ekonomické výhodnosti EU a důležitosti jejích rozvojových programů. Přeloženo do češtiny: Babiš je pevně přisátý na penězovody EU a dokud je na výplatní pásce Bruselu, nebude kousat ruku, která jej krmí.
Rezoluce o rozkrádání dotací byla tedy jen jasně vyřčeným ultimátem: „Babiši, my víme že jsi náš člověk protože jsme si tě koupili dotacemi. Čapí Hnízdo neobhájíš, takže tě máme v hrsti. Neopovažuj se vetovat New Generation EU, nebo od pouhých slov přejdeme k činům a zcela ti zastavíme penězovody.“
Není tak divu, že Andrej „Jidáš“ Babiš zradil ČR a za mrzkých 30 stříbrných (resp. 450 milionů) v pátek právo Veta nepoužil. Dekarbonizační revolucionáři a Europarlament těšící se na „více evropské integrace“ potěšeně konstatovali, že „nikdo nezpochybnil architekturu“, tzn. podstatu plánu – překročení Rubikonu a zavedení prvních prvků fiskální a daňové unie, a odhlasování že se budeme miliardami podílet na Zelené dekarbonizační revoluci a sami ze svých peněz si budeme dotovat zničení svého průmyslu i svobod.
Na tom všem ale není nejvíce zarážející Babišova zrada, ani vyslovená stupidita jeho voličů, kteří mu již léta věří jeho lži doma a zcela ignorují fakt, že Babiš v Bruselu vždy odsouhlasí pravý opak toho, co slíbil doma.
Nejvíce zarážející je systematická a cílená cenzura téměř všech médií – mainstreamových i internetových. Zatímco o Lisabonské úmluvě psali všichni a pořád (byť třeba jako nekritičtí propagandisté), o kvalitativně stejné změně – ztráty suverenity v otázce daní a rozpočtu, a vynucení Zelené revoluce a Dekarbonizace ekonomiky – se projistotu nepíše vůbec. Namísto toho média rozpitvávají pseudo-témata a krajské zprávičky, jako kdyby byla okurková sezóna.
Máme-li se zachránit, ještě není úplně pozdě. Jednání v Europarlamentu ještě neskončila – čas je do konce června nebo dokonce července. Ale musí se začít velmi hlasitě mluvit o podvodu, že z údajného „záchranného balíčku“ má na záchranu ekonomiky jít jen 1/4 a zbytek má jít na Zelenou revoluci. Že máme být čistými plátci vlastní destrukce, a že nám EU bude ukládat své vlastní daně na CO2 který vypustíme a zdražovat nám tak benzin, jídlo i importované výrobky.
Pokud se toto veřejnost nedozví a nezvedne se vlna odporu, nic nedonutí vládu ani opozici, aby se v Bruselu této revoluci postavila. A Češi na to drtivě doplatí – stejně jako když Toplánek v roce 2008 zradil a odsouhlasil Lisabonskou smlouvu, a v roce 2019 jsme kvůli tomu dostali befehlem přijímání migrantů, neboť Lisabonská smlouva sebrala ČR právo rozhodovat sama o sobě v otázce mj. migrace a energetiky.
New Generation EU a Green New Deal jsou stejnou revolucí v otázce ekonomiky a zákazů prosazovaných ve jménu „boje proti CO2“. Pokud teď nebudou medializovány a zastaveny, prohráli jsme. Naše jediná šance je donutit alespoň formálně pravicové politiky a strany, aby začali o této události desetiletí nahlas křičet. Aby se vzbudilo tak negativní veřejné mínění, že Babiš bude donucen nakonec torpédovat dekarbonizaci dle hesla „košile (domácí hlasy) bližší než kabát (dotace)“.
Zaplavte profily opozičních politiků na sociálních sítích výzvami, ať torpédují tuto eurofederalizační a zelenou revoluci a ptejte se jich, jak to že se tomu nevěnují a nemluví o tom ve sněmovně – a téma, kterému se snaží vyhnout, jim prostě vnuťte. Zaplavte profily novinářů na sociálních sítích otázkami, jak mohou ignorovat takto revoluční a důležité téma. Na internetu nastoluje téma a narativ ten, kdo je nejvíc vidět a slyšet a je nejvytrvalejší. Je nejvyšší čas to pro jednou využít pro dobrou věc.
23.06.2020 Jan Mrcasík
(274x známkováno, průměr: 1,18 z 5)