Babiš! Ale jak se ho zbavíš?

Featured Image

Již delší dobu tvrdím, že Babiš nám nějakou dobu vydrží v kožichu. Ano, podařilo se nám na vedlejší kolej odsunout už všelijaké šajby, ale Andrejko je bohužel „někde jinde“. Je příliš spojen se systémem. Jeho vliv jako metastáze prorostl celou naši zemi, které – s trochou nadsázky – půlku vlastní.

Asi málokdo si myslí, že se pan premiér v demisi „udělal“ až svým vstupem do politiky. Jistě, byl relativně mediálně neznámý – já o něm například slyšel poprvé někdy v době, kdy se začal prosazovat povinný podíl řepky v palivech – ale jeho vzestup mezi českou oligarchii započal už ve zlatých devadesátých, kdy proběhly všechny ty čachry s Chemapolem a Agrofertem, respektive Petrimexem. To, že byl již v osmdesátých letech komunistickým prominentem pohybujícím se v obchodní sféře, mu jistě také neuškodilo. Vždyť víme, jak moc jsou „staré struktury“ navázány na ty „nové“ – ještě (nebo obzvlášť?) dnes. A v tom tkví ten největší problém. Babišova politické kariéra je jen taková hadrová markýza na obludné železobetonové budově s hlubokými přehlubokými základy.

Proto si myslím, že ač vystrnadit Babiše osobně z politické scény bude jedním z těch jednodušších úkolů, nic se tím vlastně nezmění. Lidé jako on k výkonu své moci nepotřebují nutně sami aktivně do politiky vstupovat, dokonce o to nejspíše ani nemají zájem, protože by je to všelijak omezovalo. To jen náš nenažranec to chtěl pevně třímat v rukách… V případě jeho odchodu by pozornost veřejnosti samozřejmě zaměstnali nastrčení panáci typu Ťok a Pelikán, ovšem prakticky by se změnilo velmi málo. Zatím to však nebylo nutné, přestože na politické scéně vládne poměrně vzácný konsenzus dát to tomu hajzlovi sežrat i s chlupama. Anebo je to všechno přetvářka?

Ani případný pobyt ve vězení by patrně nevyřešil témeř nic. Je úplně jasné, že by „se“ Bureš přistihl při nějaké prkotině, což by vedlo jen k minimálním finančním ztrátám na jeho straně, případně (to se mi však zdá vysoce nepravděpodobné) zkrácenému pobytu v nějakém fešnějším kriminálu, kde se s jeho penězi jistě dá těch pár měsíců nějak přečkat. Nejsme na tom sice jako Norsko, kde se masový vrah Breivik dožaduje nového playstationu, ale s penězi a konexemi jde vše lépe, že? A proč že nevěřím „té naší české spravedlnosti“? Podívejme se na příklad s Čapím hnízdem. Zde šlo o naprosto evidentní účelové jednání ze strany Babiše/Agrofertu, který by na takovouto dotaci nikdy nemohl mít nárok. Tak rozhodl i OLAF – a EU již vojeBabišovi na jeho opulentní penzión přispívat nehodlá. A co z toho? Zatím ani není jisté, zda bude příjemce dotaci vracet, a že bychom mohli doufat v nějaký jiný trest – přece jenom podvod za padesát miliónů není prkotina – o tom si můžeme nechat snít. Mimochodem – o charaketru pana Absolutně Bezskrupulózního jasně vypovídá i to, že do takovéhoto svinstva zapletl svojí rodinu. To by si lajstnul málokdo.

Když tedy nestačí nucený odchod z politiky, trestní stíhání, které by realisticky mohlo přijít (o fantasmagoriích typu „zavřou ho za Agro Jevišovice“ se nebavíme), mediální boj (Víme proč, že? Ve zkratce: Dnes, Lidovky, Metro, Téma, Impuls, Óčko, Rockzone…), co nám zbývá? Inu, to je ten oříšek, nad jehož rozlousknutím je třeba se zamyslet. Já osobně se domnívám, že v intencích zákona jsou možnosti tak omezené, že v tomto ohledu je hraBabiš v podstatě nedotknutelný.

Nabízí se sice ještě cesta jakéhosi ekonomického odporu, ale upřímně – kolik z nás chleBabišovo impérium bojkotuje tak moc, že od něj prostě nekoupí ani dalamánek? Jistě, jsou takoví, ale ve srovnání s masami, co se těší, „až bude kosteleckej uherák v akci“, je nás zoufale málo. Občas mám navíc dojem, že není moc na výběr. Obzvlášť takový Kaufland nabízí většinou tři druhy zboží – svoje značky typu K Classic (Vitae d’Oro, Testa di Cazzo atd.), výrobky notoricky známých gigantických firem v oboru (Coca Cola, Mondelez, Unilever) a Burešovo. Ono není tak úplně divu. Podívejme se třeba na situaci v uzenářství. Z těchto „pochutin“ už byste nemohli konzumovat výrobky firem Kmotr, Kostelecké uzeniny, Krahulík, Vodňanské kuře, Procházka, Vysočina Hodice… A upřímně, kdo si to má všechno pamatovat, případně to všechno skenovat do aplikace, která na „závadné“ výrobky upozorní. Normální český zákazník vidí nápis „sleva“ (případně „akce“) a koná, tak jakýpak copak. Navíc se zdá, že dlaBabiš čím dál tím víc podniká spíše „v dotacích“ než v potravinářství, a ty se většinou od zisků neodvíjejí (a když, tak spíše nepřímo úměrně).

Zbývá nám tedy doufat, že s celou tou špínou zatočí nějaká síla, která se nebojí se taky trošku zašpinit. Zmrd má ohromné štěstí, že si pro svoje zmrdění vybral stát plný apatických ovčanů, kterým je možné provádět tak nějak cokoli, a jeden to maximálně schytá vejcem nebo „softvérovými“ kuličkami. Můžu Vás ujistit, že (téměř) ve všech zemích jižně od Vídně už by podobný veřejný škůdce minimálně dostal přes tu svojí nevymáchanou hubu, ale spíš by se našla jeho ušatá kebule na lavičce v parku zabalená v igelitce Papei. Upřímně se pomalu začínám divit, že si St. B (esté bé, Saint Babish) za tu dobu, co se pohybuje na hraně zákona a daleko za hranou morálky, neudělal tak zarputilého nepřítele, kterému by mu nestálo za těch pár set tisíc, nebo deset let v kriminálu z to, že by se mu důkladně pomstil za křivdy, které mu byly spáchány.

Při čtení knihy Žlutý baron (jejímiž autory jsou Zuzana Vlasatá a Jakub Patočka, a kterou doporučuji každému, kdo někdy byť jen uvažoval o tom, že by volil ANO, ale i ostatním) a sledování reportáží Deníku referendum, jakož i publicistického cyklu dvojky Slonková a Kubík, se kandidátů objevilo několik. Například Bohumír Rada ze zmiňovaných Jevišovic je už v tomto ohledu zkušeným matadorem. S Babišem se dostal do křížku již dávno předávno, dokonce byl obelhán stylem obzvláště zavrženíhodným – a to tak, že se sraBabiš vetřel do jeho přízně a předstíral, že jedná z pozice přítele, a ne zmrda, co jej chce podloudně připravit o živobytí. Navíc celá věc pokračovala dalšími útoky ze strany Agrofertu (a jeho dceřinek) – např. causu „Round Up“ jste asi postřehli v médiích. Pan Rada bojuje, ale patří mezi slušné lidi (bez uvozovek) a má rodinu, které by podobným činem ublížil.

Někteří jsou naopak s osudem smířeni, o „politiku“ jim zase až tak nejde, a spíše jim vadí, že dochází k úpadku jména firmy, kterou po komunismu vypiplali. Zde mám na mysli hlavně Jana Bočka, který v dokumentu Selský rozum zmiňuje, že již několikrát uvažoval o návratu do Kosteleckých uzenin – jako dozor, či jakýsi autor jakési „koncepce“. Jak velká láska k řemeslu a hrdost na (kdysi) vlastní značku musí kolovat v jeho žilách, když i po – velmi kulantně řečeno – tak nevybíravém vyhazovu (a s ním spojeným trestním vyšetřováním kvůli vymyšlenému obvinění) chce pomoci Kosteleckým uzeninám svými jistě nemalými schopnostmi a zkušenostmi? Přitom způsob, jak keBabišovci ke Kosteleckým uzeninám přišli, dává termínu „nepřátelské převzetí“ nový, nechutný rozměr.

Nepřímo (a je otázkou jak moc nepřímo) bývalý ministr financí poškodil i desítky tuzemských podniků, které byly postiženy prostřednictvím finančních úřadů – tedy daňových kontrol a následných zajišťovacích, v některých případech dokonce i exekučních, příkazů. I mezi zaměstnanci takovýchto firem se může najít někdo, komu opožděná výplata, vyhazov, či jiná obdobná věc způsobí takové existenční komplikace, že provede nějakou nepředloženost. K takovýmto společnostem patří malí podnikatelé, ke kterým „náhodou“ přišla kontrola, když se někdo z interesovaných nesprávně vyjádřil proti oligarchovi, středně velké subjekty jako například KM Plus pana Michala Kovárníka, který si dovolil pobírat evropské dotace na továrnu, a ne posranej hotýlek u cesty (zde + plus další díly pořadu), ale ani velcí hráči typu Europrint nezůstali ušetřeni. Tam šlo o postup tak podivný, že bych se ani nedivil nějaké pěkné žalobičce na stát – už jsme dlouho neprohráli žádnou arbitráž, že? Anebo raději držme hubu, nebo si pro nás přijdou chlapci v trenčkotech.

A to jsem ani nezmínil ministerstvo životního prostředí – a obzvlášť jeho odbor v Kroměříži (v režii ANO), které se chovalo krajně podezřele, když se jednalo o Babišovy podniky Kmotr, Navos a Afeed. Zájmy občanů a životního prostředí šly najednou stranou a na limity a normy sral pes. Co je komu po tom, že v okolí továrny se nedá vegetovat, tady se dělaj eurosalámy, ksindle!

A zase jsme u toho. Kolika lidem po jidášském jednání úřadů „ruplo v kouli“? Zatím nikomu, ale on stačí jeden – jeden Ľubomír Harman, jeden Pavel Slíva, jeden Bohumír Ďuričko…

Jinými slovy, aniž bych chtěl někoho k něčemu vyzývat, anebo omlouvat zoufalé činy zoufalých mužů, domnívám se, že oligarchy – stejně jako monarchy – se dá zbavit pouze „fyzicky“. V úvahu tedy připadá sešlost věkem/mentální nedostatečnost, tvrdý žalář za vlastizradu, nebo nějaké obdobné obvinění, kdy je dotyčný zároveň natolik stigmatizován, že přijde o veškerou moc, anebo mu tzv. „pustit Dallas“ – jako kdysi jednomu záletníkovi z Massachusetts. Víte, jak se to zpívá v té známé písničce. Každý den se tahá kyblík ze studny, až mu jednou upadne dno. A pak? Pak někdo zastřelí šerifa…

PS: Omlouvám se za pubertální slovní hrátky, ale když píšete do článku poosmé Bureš a podesáté Babiš, tak podlehnete velmi snadno.

 


03.05.2018 Redik


Související články:


12345 (162x hodnoceno, průměr: 1,38 z 5)
12 670x přečteno
Updatováno: 3.5.2018 — 21:53
D-FENS © 2017