Dovolil bych si krátce se vyjádřit ke kusu kamene a k následkům, na které, doufám, snad nedojde. 8. března dopoledne ukončila bouřka existenci jedné z dominant ostrova Gozo (Maltská republika), Azurového okna. Zpráva o tom se roznesla v průběhu hodin. Hlavní nevýhodou internetu je fakt, že se ke všemu může kdokoli vyjádřit a vy pak přijdete o poslední zbytky iluzí. A ano, jsem si plně vědom té ironie.
Před několika lety si nechaly ouřady na Maltě vypracovat studii o stabilitě Azurového okna. Studie potvrdila, že se to sice trochu drolí, ovšem není se čeho bát, pilíř je pevný, lávka se asi později, za mnoho desítek let, rozpadne, ale jinak je to všechno oukej. Určitě to ještě několik volebních období vydrží.
Při pohledu do historie Azurového okna nemusíme složitě prohledávat lokální dokumenty, jedno z nejfotogeničtějších míst Evropy si zahrálo i ve filmech. Podívejme se například na souboj Titánů z osmdesátých let. Je tam scéna s takovou relativně hranatou bránou obdelníkového tvaru, nahoře docela tlustou, s masivním pilířem. Opravdu jako okno. Nebo třeba Hra o trůny, svatba na pobřeží. Je tam krásně vidět ta omletá kamenná struktura s tenkou vrchní lávkou a tlustým, relativně rovným pilířem. No a když si prohlédnu nové fotky, tak musím uznat že ta tenká kamenná lávka, opřená o do moře se zužující pilíř, je vážně dechberoucí… Tedy byla.
Inu, stane se. Neporučili jsme větru, neporučili jsme dešti, moře taky nechtělo poslouchat… Nechci si stěžovat na přírodu, ty skály se prostě drolí a ačkoli je mi to moc líto, nic s tím nenadělám. Se ženou jsme tam byli v listopadu na opožděné svatební cestě, vyšli jsme si k oknu, udělali si fotky (Testoval jsem tam rolleifex, očividně na letišti nikdy neviděli film a kovová pouzdra je sice trochu vyvedla z míry, ale nastěstí mi je neotevírali. Protože nemohli najít funkční čichací mašinu, nebo tak brzo ráno ještě kvalifikovaná obsluha nevstala, kovové trubičky si chvíli předávali z ruky do ruky a pak mi je bez jakékoli kontroly vrátili.) a došli přes lávku až k útesu. Při západu slunce tam nebylo moc turistů, jen několik zamilovaných dvojic, a sem tam okolo pilíře projela lodička. Hlína tam nahoře byla udupaná, na okrajích rostlo jakési přidušené charabejlí, válely se tam odpadky… Lidé tam pravděpodobně lezli od počátku věků, muselo to být oblíbené místo už v době ledové, ani ne den cesty od velkého paleolitického chrámu. Ostrovy byly poutním místem i v době Římské říše, v novověku hned vedle sídlila vojenská posádka a příliv turistů se musel ještě zvýšit s moderními metodami cestování. Zajímalo by mě například, kolik kapitánů tam roztřískalo svoje lodi při machrování ve stylu “Hele, podrž mi to pivo, já ti ukážu, jak to umím proplout”.
Před několika měsíci vydal ouřad zákaz lezení na okno, vyvěsil cedulky s pokutou 1500 ojro a víc, kterou prý nikomu neudělil a určitě taky někde někdo objednal další studie za další vládní prostředky. Možná už si nějaká SBSka dělala zálusk na výběr pokut, vstupného, bakšiše, prostě na vejvar. Inu, člověk míní… Nějaký zákaz tam prý byl už dřív. Nevím. Osobně jsem si ho nevšiml. Manželka je na tyhle věci extrémně citlivá a od doby, co dostala pokutu za nesprávné přecházení si nedovolí šlápnout do zakázaného prostoru. Rozhodně tam od parkoviště, od vyhlídkové terasy, ani od cesty žádné viditelné zákazy nebyly. Nekontrolované davy lidí na fotkách taky o něčem vypovídají.
Pilíř zkolaboval ve svém nejtenčím místě, u hladiny. Při velikosti skály na kolaps rozhodně nemělo vliv to, že se po něm předtím procházely nějaké ty tucty lidí naráz, nebo že se na něm sem tam zhoupl nějaký horolezec. Rozpadlo se to jinak, než odborníci předvídali. Podle všeho měla jen upadnout lávka a pilíř přitom zůstat stát. Omyl. No a tím se dostávám k tomu, co mi vadí nejvíc.
Před několika měsíci, když byl vydán “urgentní zákaz vstupu”, se to v internetových diskuzích jen hemžilo remcaly, kteří vysvětlovali, jak to ti lidi chozením nahoře ničí, jak je nejvyšší čas všechno zakázat, jak z toho zbyde jen pilíř a jak za všechno může člověk. Po pádu se začali objevovat ti samí mudrci s tím samým zápalem, kritizující turisty, kteří se tam prošli, vládu, která je nechala a celý kapitalismus, který globálně oteplil planetu, vyhubil lední medvědy a způsobil bouřku. Kdybych měl žaludk to číst dál, asi bych zjistil, jak do toho zapadají zednáři a židi.
Kde se v lidech bere to sebemrskačství, kombinované s komplexem bohorovnosti? Jak může někdo žít s pocitem, že je vinen vším zlem světa a že je ten nejhorší a zároveň nejmocnější tvor vůbec? A nejsou na to nějaké prášky? Pokud jsou, doufám, že je někdo začne přidávat do pitné vody.
Nechci obhajovat ničení přírody, je mi proti srsti její poškozování, polovinu svého života jsem dělal dobrovolnickou činnost, jejíž důležitá část byla čistit přírodu od odpadků a dbát o to, aby nikdo nezasahoval do přirozené eroze vápance, ale tohle je už trochu přitažené za vlasy.
Ne, skutečně, turisti, globální oteplování a kapitalismus jsou v tom nevinně. Židi možná taky.
Nechci vidět, co se stane v přístích měsících. Snad nedojde na zákazy vstupu všude, omezení chůze mimo turistické cestičky, obestavění každého místa sloupy s cedulemi, nebo dokonce zdmi a kamerami. Snad nedojde na všechna speciální opatření z operačního balíčku “poručíme bouři, moři”. Malta na to nemá, ale EU by vládě jistě prostředky poskytla.
Jak velký vliv mají na věci turisté je hezky vidět jinde. Megalitický chrám Tal-Qadi na sever od Mosty je volně přístupný. Doslova. Leží mezi soukromými pozemky v obytno-průmyslovo-zemědělské oblasti (Těžko říct, na Maltě to nějak splývá, všechno je béžové a veškerá moderní architektura připomíná chudší části poválečného Afghanistánu. Od chvíle, kdy odešli Britové, to chátrá a budovy se opravují kozím trusem). Není tam žádný plot, žádná cedule, žádný provaz, nic. Přijdete, sednete si na chrámovou zeď a rozbalíte svačinu. Moderní archeologie tvrdí, že tento chrám je o několik století starší, než Egyptské pyramidy, postaven na místě nečeho ještě staršího, před více než 5000 lety. Čert ví, jak je to vlastně staré, umělé opracování kamene je na Maltě patrné i deset metrů pod mořskou hladinou, což může značit mnohem větší stáří lokálních památek. V Tal-Qadi není nikde žádné turistické poškození, jen klasické zvětrávání kamene. Zemědělci a archeologové to navíc vykopáním ze země poškodili mnohem víc, než všichni turisti kdy mohli.
Sice ne tak pohodlně přístupné, ale snadno viditelné je jiné okno, na jih od chrámu Mnajdra na ostrově Malta. Trochu to tam šplouchá, ale dá se k němu dojít. Na Gozu věnujte víc času chrámu Ggantija, muzeu ve Victorii a podívejte ne Fungus Rock. Hlavně se nespoléhejte na autobus, půjčte si auto, ušetříte 4 hodiny denně a plný kýbl nervů k tomu. Pokud nejste zvyklí na koncentrovaný pach potu, kouře ze spalovny a kočičí moči, patrně vyhnutím se autobusu ušetříte i nějaké ty žaludeční šťávy. Jsou masochisté, kteří to na internetu doporučují, ale to považuji za brutální trolling, nebo naprosté pominutí smyslů. Bez půjčení auta by to bylo peklo. Na ostrovech je toho k vidění pořád dost a dost, navíc mimo nejslavnější turistické trasy je krásný klid.
Vím, že se jedná o nesourodé myšlenky a nemám tendenci přivést na svět nějakou složitou filosofickou úvahu, jen mě samotného mrzí, že první úvaha po zjištění, že spadl nejslavnější přírodní monument Goza byla “Sakra, co všechno teď vláda zakáže?”.
Možná jsem paranoidní.
Ale to, že jste paranoidní, ještě neznamená, že po Vás nejdou.
19. 03. 2017 Sprostý podezřelý
(85x známkováno, průměr: 1,88 z 5)