Teaser! Tento článek je o: autorských právech, politice, internetu, juridikativě, hudbě, filmech a jiném warezu. Každý si tak nakonec přijde na své.
Patřím k těm, kteří si úlohu státu přejí pokud možno minimální, přičemž stát zajišťuje několik základních položek (ideální bezstátí u většinového voličstva bohužel prosadit nelze). Jednou z nich je garance a ochrana soukromého vlastnictví každého jednotlivce uvnitř státu.
Autorské právo je způsob ochrany soukromého majetku. Nejde o žádné duševno; ukradnete-li sousedovi auto, je to stejné, jako ukradnout interpretovi hudební nosič s jeho kompozicemi . Pokud si myslíte, že na to druhé máte právo, tak na to zapomeňte.
Koalici Svobodných a Pirátů v minulých komunálkách v ČB považuji ideologicky za stejný oxymoron a průser, jako kdyby se Svobodní spojili s místní buňkou KSČM. Všichni však tuší, že i kdyby Piráti obsadili budějovickou radnici, jen těžko by v ČR změnili legislativu autorského zákona. Ve skutečnosti by na této radnici zřejmě zasedli lidé morálně úplně někde jinde, než stávající garnitura, nejedno rozkrádání peněz z našich daní by bylo podvázáno a myslím, že bych budějovickým i dost záviděl. Z pragmatického hlediska je tudíž koalice Svobodní-Piráti nejlepší možný způsob, jak opravdu něco změnit k lepšímu.
Stejný ideologicko-pragmatický rozpor zažívám, když dělám něco, co se mi hnusí – ano, já kradu. Kradu hudbu, semtam i nějaký film a kradu i SW. Je mi ze sebe špatně, ale zároveň k tomu přistupuji i pragmaticky: kdybych za to měl zaplatit, nevydělával bych na nic jiného a i potom bych pravděpodobně měl pouze zlomek toho, co mám k dispozici dnes.
Tady něco nehraje. Jak je to možné, že jsou ty věci tak drahé? Odpověď je dle mého naprosto jasná: drahé je právě to, co lze hromadně šířit. Jeden příklad za všechny. Za studií jsme já a mí spolužáci používali dnes a denně Matlab. Dámy a pánové, tento program stojí (včetně mnoha rozšíření, ale bez nich to vůbec nešlo, protože se jednalo o náročná zpracování obrazu, nešlo tady o matiku) zhruba jedno mega. Škola nám samozřejmě licence a CDčka nerozdala, přesto bez práce v Matlabu studium vůbec nebylo průchozí, to zkrátka nešlo. Přednášející nám s úsměvem poradil to, co všichni už věděli od starších spolužáků, download it, nigga. Někdo by mohl namítnout: nemám na koupi a nehodlám krást. Co na to, školo, řekneš? Škola to samozřejmě vyřešila s neprůstřelným alibismem. Ve studovně a v učebnách byl Matlab nainstalován, škola totiž zakoupila síťovou licenci. Tím odpálkovala každého: můžeš to dělat tam. Teoreticky tak stačilo neustále být ve škole a člověk to zvládl, nakonec i diplomka se dá za měsíc se spacákem ve studovně napsat.
Cena Matlabu by ale byla jistě jiná, kdyby se náklady na jeho vývoj nedělily do několika legálních kopií a milionů nelegálních. Kdyby každý student Matlab koupil, nebylo by nutné, aby stál více než tisíc korun, možná ještě méně. Já nevím jak to zařídit, aby to každý koupit musel, jenom vím, že stahování není důsledek, ale jednoznačně důvod toho, že jsou ty věci tak drahé. Nelíbí se mi současný stav, nevolám po masivní softwarové policii a Big Bro, jenom vím, že s Piráty ideologicky nesouhlasím.
Morálka a zákony v ČR nejedno jsou. Podívejme se nyní, jak se u nás nedostat mimo zákonný rámec, když chceme něco sosnout. Výchozí situace je takováto: hudbu a filmy stahovat můžete, nesmíte je ale dávat dalším (upload). SW všeho druhu stahovat nesmíte, upload samozřejmě taky ne. Nebudeme slovíčkařit, všichni víme, o co jde.
Chceme-li tedy stáhnout album Karla Gotta, máme typicky dvě kategorie možností: P2P sítě a přímé stáhnutí ze serveru. P2P síť znamená, že data si uživatelé vyměňují navzájem. Tu je základní problém pro legislativní rámec; vždy, když něco stahujete, je od vás také možné stáhnout – nevím o p2p síti, kde by šlo čistě stahovat. Lze třeba povypínat upload souborů co máte na disku, ale vždycky sdílíte nejméně to, co právě taháte.
Kdo sleduje rozsudky českých soudů už ví, že argument „soubor jsem ale neuploadoval celý“ neobstojí, už dost lidí na to dojelo. Poskytnete-li pouhou setinu songu Kdepak ty ptáčku hnízdo máš, je to u soudu stejné, jako poslat tento majstrštyk celý. Stejně tak nesmíte stáhnout ani „kousek“ SW. Shrnuto: stahovat torrentem/eMulí/DC++ (na poslední zkratku pozor, tam ani nelezte, to je v našich vodách nejhorší možnost) je nelegální, pokud se nejedná o vysloveně volně šiřitelný obsah.
Druhá možnost je lepší. Napište do googlu „Karel Gott warez“ nebo třeba „Karel Gott rapidshare“ a dostanete odkazy na takzvaná warez fóra. V nich neuvidíte odkazy, dokud si nezřídíte registraci. Proč? Protože majitel fóra vydělává tím, že vám na mail, který v registraci uvedete, pošle několik spamů denně, s čímž při registraci musíte souhlasit. Zřiďte si na to na seznamu.cz nějaký speciální mail, který nebudete vybírat, zaregistrujte se na deseti největších fórech, zaškrtněte „nikdy neodhlašovat“ a podle vaší ip (a asi i cookies, předpokládám) budete přihlášení vždy, když se na fórum dostanete. To je půlhodina práce a potom už jenom trhejte ovoce. Samotný obsah pak leží na serverech rapidshare, filefactory, megaupload a dalších.
Proč uploadeři na tyto úložiště ve velkém dávají materiál, jenom ho sosnout? Inu, něco z toho samozřejmě mají. Velká úložiště vás totiž zadarmo nechají stáhnout jenom málo až středně, pokud jste nenasyta, něco málo jim zaplatíte a můžete stahovat jak divej. Uploader má tuto službu zadarmo a nejenom to, pokud si lidé stahují jeho materiál hodně (a úložiště tak dostane víc penízků od lidí, kteří chtějí sosat jak čmeláci), úložiště uploaderovi pustí nějakou provizi. Některá posílají peníze, jiná mu dají účty zdarma pro mnoho lidí a „dělej s nimi co chceš“. Dotyčný je prodá třeba na aukru za tržní cenu a nakonec se k penězům dostane. Nakolik se s tím dá živit, nevím, protože dostat se k takovéto informaci není zrovna lehké. Uploader se v ČR totiž pohybuje těžce za hranicí legality.
Ale zpátky k řadovému stahovači. Filmy a hudbu už má a protože není hloupý, stáhl to přímo z úložišť, nikomu to tedy cestou neposkytl a všechno je ok. Zatouží-li po nějakém softwaru, vydává se do šedé zóny a tady už to rozebírat nebudem. Jenom poradím, aspoň pěkně mlžte a nedávejte se policii lacino. Dobré je stahovat přes prostředníka (rapidzasms/stahovanizasms a podobné servery), aby cesta k vám nevedla přímo.
Když už jsem začal o tomhle, tak pokud p2p, tak volte torrent. Je celosvětový a nic není národně organizováno, policie proto nemůže hledat občany ČR ve velkém a tak na to prdí. Nezapomeňte ale, že už jste mimo zákon. Jak již jsem psal, hlavně ne DC ++. Na DC jsou tzv. huby, to jsou místa, kam se user připojí a všichni vidí na všechny. Čech jde na český hub, protože na dánském Gotta nestáhne. Pokud se připojí „policajt“ (konkrétně nejvíc lidí dojíždí na sdílení české hudby a potom policajt = člověk z IFPI) , má krásně srovnaných několik tisíc dušiček. Pak stačí od nich stahovat segmentovaně (1 soubor vám posílají stovky lidí po malých zlomcích, máte ho tedy hned), logovat to a rovnou posílat předvolání. Když jsem to ještě sledoval, pár let zpět, nastaly i velké DC++ zátahy. Jak to vypadalo?
Policie odeslala dopis majiteli přípojky (pokud si myslíte, že váš provider vás bude bránit a nevydá vaši identitu, pak tuto iluzi okamžitě ztraťte, jedno předvolání mi známý donesl ukázat, protože jsem byl zvědavý – ten z toho vybruslil po česku, někam zavolal a bylo to vyřízené, mnoho dalších to štěstí nemělo) – klasické podání vysvětlení. Jedná se o moje oblíbené téma a tak pár informací o průbězích mám.
Pokud víte, že jste se nedopustil/a ničeho nelegálního, klidně tam běžte a vyřešte podání vysvětlení po D-FENSovsku. Možná bude následovat domovní prohlídka a zabavení pc (včas odvézt ke tchýni), záleží na tom, jak jste to hrotili. Poté soud, obžaloba = nelegální nabízení chráněného autorského díla. Zde ještě jednou prosím opakuji: naše soudnictví nebrání nevinné a neodsuzuje vinné, naše soudnictví plní společensko-politickou objednávku. Můžete proto všem vysvětlovat, že nemají důkazy, ale možná to budete vysvětlovat nakonec bachařům. Já osobně bych měl obrovský strach se v ČR soudit, v tomto případě dvojnásobný. Policie u „pirátů“ často nabízí mimosoudní vyrovnání (komu jde do kapes je různé, v případě hudby typicky IFPI) a nemyslete si, je to běžně 200.000 CZK, zase záleží na intenzitě. Pokud jste opravdu šli na všechno legálně, PČR bych se nebál a doufal bych, že k soudu nedojde.
Pokud jste šli za hranici, musíte se uklidňovat tím, že šance na klepnutí přes prsty právě vaší osoby nejsou zase tak velké, ale hlavně to taky musíte umět, třeba zametat elektronické stopy pořád a všude. Jak bych řešil případný incident, nevím. Vysvětlení bych samozřejmě nepodal, ale asi bych se trošku víc bál, co bude následovat. Myslím, že tu platí to co i jinde: pokud jste malá roztřesená ryba, asi nad vámi mávnou rukou. Jste-li persona non grata, dávejte si opravdu pozor, neboť okresním uniformám možná bude stát za to dohrát s vámi hru až do konce. Soudu už v minulosti stačily pro odsouzení ve věci download/upload i tak chatrné důkazy, jako log soubor .txt, kde bylo napsáno, že z vaší ip adresy jste stáhli SW/uploadovali Gotta.
Článek bych rád ukončil větou, kterou přibalují k ripnutým CD/DVD uploadeři. Tato věta je možná klíčem k řešení ideologicko-pragmatických rozporů v každém z nás.
Like it? Buy it.
P.S. Prosím ty, kteří by měli chuť napsat do komentářů něco jako „hovno, už XX roků stahuju všechno na XXXXXu a ještě se mi nic nestalo“, ať to nedělají, protože nepochopili smysl článku.
(5x známkováno, průměr: 4,20 z 5)