Autonomní řízení 5: Velký provar

Featured Image

Nejdříve se podíváme do nedávné historie, abychom se podívali, do jaké míry dokáže společenská objednávka ovlivnit projektové plánování. Před pár lety jistá firma Tesla uvedla na trh vozidlo, o kterém tvrdila, že za určitých okolností dovede řídit samo. Dokonce jej vybavila tlačítkem s názvem Autopilot.

Autopilot bylo zařízení stupně druhého až třetího stupně autonomie podle SAE a bylo schopno samo vést vozidlo za podmínky, že řidič bude kdykoli schopen řízení převzít. Zařízení vyvolalo slušnou kontroverzi, hlavně kvůli přiliš agilním postupům při jeho vývoji, ale jinak to byl ohromný skok a konkurenční výhoda Tesly. Všichni výrobci a dodavatelé na to reagovali a začali se přehánět v predikcích, kdy dosáhnou plné autonomie, tedy stupně 5 podle SAE.

CEO Tesly Musk v roce 2015 predikoval, že potřebuje dva roky k tomu, aby jeho výrobky dosáhly plné autonomie. Musk byl velmi optimistický. “It’s a much easier problem than people think it is. But it’s not like George Hotz, a one-guy-and-three-months problem. You know, it’s more like, thousands of people for two years.”, řekl Musk. Pak tuto predikci opakovaně upravoval podle toho, jak se nedařilo plnit plán v implementaci tohoto cíle. Například se zjistilo, že výpočetní výkon teslího onboard počítače není dostatečný k provozu AI technologie, a to přesto, že Tesla tvrdila, že všechno, co vyjede z továrny od roku 2017 dále, bude hardwarově ready pro samořízení. Realita je nyní taková, že v létě tohoto roku Tesla přestala nabízet „Full self driving“ paket, protože to podle pana Muska jenom mate zákazníky. Taky se zdá, že Tesla má problém s rozvojem i podstatně méně významných fíčur, než je autonomní řízení. Například se chronicky opožďovala navigační funkce, která měla umožnit plně automatické sjíždění na exitech a volbu jízdních pruhů (on-ramp to off-ramp), která je nyní součástí Teslího software ve verzi 9.0, ale pochopitelně s dovětkem „with driver supervision“. Ale pořád je to poměrně úspěch, protože je to něco, co je reálně na trhu a je možné to mít a užívat. Ostatní nemají ani to.

Optimistický byl Google, o současném stavu projektu jejich dcery Waymo se objevují nejrůznější zprávy, pravděpodobně se jedná o nejpokročilejší projekt ze všech. Vozidla s autonomií stupně 4 se pohybují zatím na ohraničeném území ve strktně testovacím provozu s člověkem vevnitř, místní to frustruje, protože prý nedokáží plynule projet jednoduchou křižovatku. Firmy Mobileye, Intel, BMW a Delphi chtěly vytvořit autonomní systém na levelu 4 do roku 2019, ale nezdá se, že by měly něco, co by se dalo uvést na trh. I když budeme věřit, že to v roce 2019 dodělají, bude to nejspíš už zastaralé, protože GM na ten samý rok slíbilo uvést plně autonomní vozidlo bez volantů a pedálů, opět na levelu 4. Takové vozidlo mimochodem nelze podle současné legislativy schválit pro silniční provoz, takže pokud se máme dočkat, musely by se ty zákony změnit právě teď, a to se taky neděje. Abychom nezapomněli, GM také sliboval 20 modelů elektrických aut do roku 2021.

Ford coby technologicky pokročilejší firma než GM byl konzervativnější, slíbil autonomní vozidlo na rok 2021 a pak už o něm nikdo neslyšel až do roku 2018, kdy představili něco na pomezí stupně 3 a 4. Daimler se nechal loni slyšet, že na stupeň 4 bude potřebovat ještě 5 let.

Automobilka Volvo také ráda naskakuje na různé módní trendy a publikuje silná prohlášení. Program Drive Me je aktuálně opožděn čtyři roky a toto číslo není konečné. Volvo původně slibovalo 5. stupeň autonomie v roce 2017, čemuž nikdo soudný nevěřil. Z tohoto článku vyplývá poměrně rozsáhlá revize celého záměru a běžný koncový zákazník z toho neuvidí nic před rokem 2021. Nyní, v roce 2018, bylo Volvo s to uvolit vozidla s 2. stupněm autonomie.

Autonomní řízení tedy ještě neopustilo fázi výzkumu. Zatím to vypadá, že si lépe vedou systémy založené na systému pravidel, než systémy založené na neurálních sítích a hlubokém učení. Problém je v tom, že u systému založeném na pravidlech není reálné dosáhnout 5. úrovně, tedy řízení zcela bez asistence člověka. Během výzkumu se opakovaně ukazuje, že algoritmy hlubokého učení nejsou zase až tak dobré, jak se věřilo a chovají se nevyzpytatelně, například identifikují ledního medvěda jako gorilu nebo jako lasičku. Podobnost s nedávno komentovaným selháním autonomního vozidla Uberu je samozřejmě čistě náhodná.

Vypadá to, že na autonomní řízení si budeme muset ještě nějakou dobu počkat. To není dobrá zpráva pro subjekty, které do toho nasypaly peníze. Jejich trpělivost jistě nebude nekonečná a návratnost jejich investic se oddaluje s každým dnem, o který technologické firmy posunou termínové plány svých projektů. Vlastně mě nenapadá žádný jiný velký projekt v oblasti automotive, který by se dostával tak výrazně a soustavně do termínového skluzu.

Teď je divná doba. Bublina se rozpíná a nikdo neví, kdy praskne. Čeká se, kdo to řekne. Kdo řekne, že pátá úroveň taky nemusí být dosažená nikdy, nebo alespoň nikdy bez obrovských investic do infrastruktury a také bez obrovského zásahu do lidských svobod. Vezměte si například, že byste mohli přecházet přes cestu, jezdit na kole nebo na motocyklu pouze na místech přesně vymezených a označených tak, aby je rule-based autonomní vozidla spolehlivě rozeznala, zatímco dnes se na nich můžete spoléhat na common sense živého řidiče. Propagátoři samořízení mají zájem, aby bublina vydržela co nejdéle a naopak se zvětšovala. To jim umožní čerpat veřejné prostředky od vládních agentur. Vládám to také vyhovuje, protože se jedná o ultimátní způsob, jak mít kontrolu nad mobilitou nejširších vrstev, a to dokonce i v případě, že se v žádném autonomním autě nevezou. Pak také existují kruhy, které mají extrémní zájem na tom, aby zanikl dosavadní mocenský model, ve kterém hrají velké firmy jako automobilky významnou roli a snaží se proto směřovat vládní penězovody k „technologickým firmám“ a budovat novou základnu pro novou éru establishmesntu, která nahradí tu současnou zastaralou. Na to se elektromobilita nebo autonomní řízení skvěle hodí, protože to zní „cool“ a co na tom, že jsou technicky nezralé nebo dokonce nebezpečné. Jakou zodpovědnost můžete očekávat od lidí, co žijí od jednoho volebního období k druhému.

Nabízí se analogie s jiným výdobytkem umělé inteligence – chatboty. Jeden čas se věřilo, že se brzy povede vytvořit virtuálního robota, který bude schopen komunikace s lidmi o určitých jasně strukturovaných problémech – třeba zjišťování konkrétních informací, práce s počítačovými programy, komunikaci o pojištění nebo vyúčtováních elektřiny. Byla to hotová mánie. Siri, Cortana, Alexa a další. Bohužel tento koncept nebyl úspěšný, protože chatboti jednak neustáli konfrontaci s lidmi, ale hlavně o jejich služby nikdo nestál. Když má někdo nějaký problém, který stojí člověku za to, aby o něm otevřel ústa, logicky očekává, že jeho problém bude někdo kreativně řešit, nikoli mu pouze reprodukovat minulou konverzaci, jakkoli inteligentním způsobem. Po počátečním nadšení od toho dali investoři ruce pryč a nyní je jen pár chatbotů v aktivním vývoji a ostatní měli v tichosti chatbotí funus.

Samořízení zatím napomáhá zájem médií, která vzbudila ohromné očekávání veřejnosti. Koho by řízení někdy neotravovalo, že. Média si vedou skvěle v líčení, jak se autonomní vozidla prohánějí ulicemi, samozřejmě sdílená a plně elektrická. Prý bude možné zrušit soukromé držení automobilů – to neokomunistům ovládajícím média a různým aktivitickým pošukům obzvlášť imponuje. Rovněž sociální inženýři mají žně – strávili celá léta aplikací inženýrských postupů na společnost a snili o tom, že se podaří společnost i jednotlivé lidi ovládat jako stroje, a tady to dokonce vypadá, že se povede inženýrskými metodami člověka strojem rovnou nahradit. Na pozadí technického tématu, lidarů, radarů a kamer se odehrává hotové levičácké obžerství.

Připomíná to také šedesátá a začátek sedmdesátých let minulého století, kdy se kosmickým velmocem podařilo pár skvělých kousků, třeba poslat člověka na orbitu nebo přistát na měsící. Tehdy také hodně lidí bralo jako hotovou věc, že lidstvo poletí na Mars nebo vytvoří stálou základnu na Měsíci. A samým nadšením se zapomnělo na to, že lidstvo nemá technické prostředky něco takového uskutečnit a následná éra naopak uvedla výzkum vesmíru do éry stagnace. Alespoň nám z těch dob zbylo několik skvělých scifi.

 


19.11.2018 D-FENS


Související články:


12345 (302x hodnoceno, průměr: 1,11 z 5)
27 537x přečteno
D-FENS © 2017