Držte si peněženky. Hospice pro auta zahájily mediální kampaň.
Úvodem článku předesílám, že svět autobazarů se za posledních deset let velmi proměnil. To, co jsem popisoval před deseti lety, už je dokonalá minulost. Místo letargického zloděje v teplákách potkáte dnes čiperného výmluvného zloděje v obleku nebo firemním outfitu, který vám sice taky napumpuje do hlavy sračky, ale zato sofistikovaně. V bazarech už nenajdete auta svěřená ze „čtvrtek“, protože porevoluční specialisté na práci s „céočkem“ a úhlovou bruskou odešli do důchodu, a i kdyby ne, pak jejich hodinová sazba vyhnala cenu rekonstruovaného lehce ťuklého veterána tak vysoko, že by byl dražší než jiné auto stejného provedení, ale nebourané. Místo toho okupují bazary technicky komplikované turbodieselové popelnice z německých operativních leasingů, které sice nebyly bourané, ale mechanicky jsou na konci života a budou vyžadovat desetitisícové investice. Napadlo vás někdy, proč se poskytovatelé operativního leasingu těch aut zbavují právě po 120 tkm? Z hlediska koncového zákazníka bych to vnímal jako mírné zlepšení situace. Sice na tom prodělají, ale nezabije je to a když to na své náklady opraví, třeba po pár letech najdou nějakého hejla, komu se podaří veterána za přijatelné peníze prodat.
Kromě klesající ceny nových i ojetých aut k tomu nepochybně přispěl fakt, že zákazník si už nenechá tolik kakat na hlavu a naučil se odhalovat alespoň ty nejokatější ojebávky. Na trhu existuje řada subjektů, které s výběrem vozidla pomohou a také jsou dostupná data z různých poloveřejných a neveřejných databází. Mimoto existují bazary, kde se nekrade a neojebává, ale je třeba vzít na vědomí, že nejsou levné.
Idylický stav to sice rozhodně není, ale rozhodně je to úplně jiný level než před deseti lety, kdy nákup auta v bazaru připomínal sestoupení Orfea do podsvětí. Největší ksindl se musel z oblasti obchodu s auty stáhnout a začal si vydělávat něčím jiným, například kurvama nebo hazardem, a tak byla kriminalita zablácených tepláků nahrazena méně nápadnou kriminalitou bílých límečků. Nebo alespoň červených límečků.
Vedlejším produktem toho všeho je, že na trhu roste tlak. A v poslední době to nabralo dost kuriózní směr, kdy se velcí hráči na poli prodeje veteránů rozhodli vyhlásit válku těm malým a urvat část trhu pro sebe za pomoci médií. Je k tomu výhodná doba, protože marže hodně klesly a kdy jim dát ránu, když ne teď? Média k šméčkám v bazarech celé roky mlčela. Nyní, v době, kdy se situace dejme tomu stabilizuje, „se najednou zjistilo“, že v bazarech se krade a prodává šrot. Posuďte sami:
23.1.2014: Novinky se rozhodly osobitým způsobem podpořit kampaň überpolicajta Lercha, který dlouhodobě usiluje o to, aby policajti mohli zabavovat techničáky. Lerch to maskuje za jakýsi výmysl o totálně bouraných nových autech, která pak jezdí po silnicích a ohrožují ostatní, aniž by byl schopen říci, kolik takových je. Novinky po vytrvalé investigativní činnosti jedno našly – jednalo se o žlutou Cupru, která předtím soutěžila v letecké akrobacii. V textu se dále ukáže, že se jednalo o komisní prodej (autobazar Davocar vozidlo neprodával pod svým jménem) a že jej bazar z nabídky stáhl tentýž den, kdy jej přijal do prodeje. Článek s titulkem „Auta zbouraná na šrot ožívají v bazarech. Splácaná do naleštěných ojetin“ pojednává pouze o tomto jediném autě. „Kolik přelakovaných „totálek“ křižuje naše silnice? To si nikdo netroufá odhadnout,“ táže se nakonec novinář Jindřich Ginter. Inu Jindřichu, je jich tolik, kolik jich zkorumpovanými STK projde.
26.3.2014: Aktuálně.cz se vytasilo s píár článkem Autobazary nechtějí certifikát kvality. Bojí se, tvrdí firma. Článek pojednává o tom, že firma TUV Nord uvedla na trh produkt, který nikdo nechce. Z textu nelze rozeznat, co by mělo být certifikováno a v čem bude certifikovaný bazar lepší než necertifikovaný, pouze uvádí, že certifikát bude dokladovat odbornou způsobilost prodejce a úroveň kontroly nakupovaných či prodávaných vozidel. Hahaha. Podle mně je zloděj s certifikátem pořád zloděj, stejně jako se špatný dodavatel nestane lepším jen proto, že si koupil ISO. V článku se především apeluje na stát, aby změnil zákony a uvádí, že se velké bazary pokoušejí ovlivňovat proces tvorby zákonů. V textu dále performují mluvčí bazarů AAA Auto a Auto ESA, tyto bazary se předtím popraly o vysoce hodnotná ojetá auta od Českých drah, takže to tam s kvalitou myslí skutečně vážně.
Po přečtení tohoto článku jsem si asi minutu myslel, že je celý o tom, že v TUV Nord jsou pitomci, protože zkoušejí prodat něco, co nikdo nechce koupit a ještě si stěžují do novin. Pak mi to došlo. Strategie bude následující. Prosadí si změnu zákonů tak, aby každý, kdo chce prodávat ojetá auta, musel mít určitý standard pro jejich vstupní a výstupní kontrolu, například diagnostický přístroj stanoveného typu. Podobně jako zubařská komora před časem prosazovala, že každý zubař musí mít rentgen. Pro malé prodejce, bez ohledu na to, jak jsou poctiví nebo nepoctiví, je taková investice příliš velká a raději skončí, než by učinili tuto investici, protože by při malém obratu jejich služby neúnosně zdražila.
31.3.2014, TUV Nord asi nebyla spokojena s výsledkem kampaně a do hry vstoupil zpravodajský kanál Novinky.cz s tím, že Tuzemské autobazary jsou semeništěm podvodníků. Článek páně Gintera uvádí několik exemplárních případů mimořádných hejlů, jako například dámy, která si koupila VW Caravelle dovezený z Německa s 36 tisíci km na tachometru. Musím se pozastavit nad tím, že si někdo koupí za půl miliónu auto, které je navíc koncipováno pro dlouhé cesty více lidí, s tak malým proběhem, aniž by jeho mysl zastínilo jisté podezření, ale budiž, i takoví lidé jsou. Zde už je TUV Nord konkrétní: „Další dírou v českých zákonech je podle TÜV NORD Czech fakt, že ze zákona není požadováno, aby autobazar splňoval základní technické předpoklady, stál za ním dostatečný kapitál a byl pojištěn proti úpadku.„. Aha. Takže nejen standard na jakost, ale také pojištění a složení jistiny.
15.4.2014 a Ginter do toho tvrdě šlape. Zákon je prý bezzubý a „stáčeči“ tachometrů mají zelenou. V článku se i přes sugestivní titulek ukáže, že nejde o problém bezzubého zákona, ale policie, která se na to vysrala. Nesmíme toho od policistů chtít moc. Je jich přece jen čtyřicet tisíc. Asi museli měřit rychlost.
Dnes, 20.4.2014, se lobby opět rozhodla přitlačit na pilu. Soudruh Ginter přišel se zjištěním, že Tisíce ojetin bazary vrátí, lidé se je snaží udat sami. Ten je asi nejvíce explicitní. Kromě obligátním a už poněkud únavným výzvám k boji proti manipulaci s tachometry, kterými se manipuluje teprve asi deset let, obsahuje článek tuto pozoruhodnou větu: „Sílí tak očividně veřejná potřeba, aby zákonodárci konečně stanovili, že stáčení tachometru je trestný čin, jak je tomu například v Německu„. V Německu se však také tachometry vesele manipuluje, tak nevím, k čemu by to bylo dobré. Dále se vytváří obraz malého bazaru jako místa, kde se prodávají skvosty, které v áčkách odmítnou. Podle mých zkušeností to funguje naopak, do AAA Auto jezdí lidé s tím, co jinde odmítli vykoupit, ale to je nakonec jedno. V textu opět performuje AAA Auto a Auto ESA.
Jinak je to super článek. Například věta „Podle informací autobazaru Auto ESA může být ve velmi špatném technickém stavu až 70 procent vozidel nabízených do tuzemských autobazarů“. Také může být ve špatném technickém stavu 0 až 100% vozidel nabízených do českých autobazarů, protože tím, co udává jejich kvalitu, je zákazník sám. Jinými slovy, prodávají jen ten šrot, co jim tam většinový zákazník dodá, když pomineme dovozy.
Předpokládám, že se jedná o palebnou přípravu účelové lobby, kterou vytvořily uvedené bazary, přičemž současně tlačí návrh zákona, který by umožnil vytěsnit z trhu segment malých prodejců a zvýšit si tržní podíl, přičemž hlavním argumentem má být špatná kvalita prodávaných ojetých aut, které ohrožují řidiče na životě.
Následující vývoj bude takový:
– nejhorší v píár kampaních je, když se neděje nic. V následujících týdnech budou přinášet vybraní pisálkové další a další příběhy o hejlech, co naletěli při koupi nějakého veterána. Samozřejmě se nebude jednat o vetroše z AAA Auto, Auto ESA a pár těch megabazarech, co prodávají nemrtvoly z flotil.
– objeví se novela zákona č. 56/2001 Sb., která bude jednak zahrnovat skutkovou podstatu manipulace s tachometrem a prodeje software a vybavení, které takovou manipulaci může umožnit, a to buď jako přestupek s šestimístnou likvidační pokutou, nebo dojde rovnou k novele trestního zákona. Tato novela je již připravena, stačí ji jen protáhnout legislativním procesem.
– dále bude tatáž novela zavádět sadu povinností pro prodejce ojetých aut, jako registraci bazaru podobným mechanismem, jako se registrují STK plus další opatření, jako minimální technické vybavení, možnost kontroly státními orgány (mega korupční potenciál), složení jistiny u státu a podobné kroky. Tato druhá věc nebude ve vládním návrhu, předloží ji nějaký poslanec jako pozměňovací návrh ve druhém nebo na hulváta ve třetím čtení, aby se nestačila zformovat opozice proti tomuto návrhu
– pokud je bazarní lobby při smyslech, bude podporovat i výše zmíněný nápad policajta Lercha o odebírání techničáků „havarovaným autům“, který však bude do zákona zapracován obecně bez vazby na to, že auto havarovalo. To umožní policii odebírat techničák kdykoli, což jim jistě udělá radost, když na řidičák nedosáhnou, a i když bude vedení policie přesvědčovat veřejnost, že to budou používat skutečně jen v případě vážných nehod, stane se z toho časem prostředek nátlaku na řidiče, kteří nebudou například chtít platit pokuty na místě
– těsně před hlasováním o tomto návrhu vytáhnou média nějaký případ, kdy se někdo zabil v nějakém technicky dubiózním autě a nehoda byla skutečně zaviněna technickým stavem. Budou patrně muset nějakou dobu čekat, protože za poslední dva roky se žádná taková nehoda nestala, ale trpělivost přináší růže, i kdyby se ty růže měly sebrat někomu z hrobu. Nebo si to vymyslí. To promázne legislativní soukolí a učiní celou věc bez problému průchodnou.
Že tohle všechno není v zájmu občana, řidiče ani zákazníka, to snad ani nemusím říkat. Silnější tržní postavení ty příslušné autobazarní subjekty využijí pro sebe, ne pro zákazníka, a tak jsou veškerá povrchní očekávání lichá. Doplatí na to těch pár zbylých poctivých, protože jsou v nejslabší pozici.
Na závěr tohoto vyčerpávajícího pojednání ještě dvě příhody, které dokumentují, jak dalece je výše popsaný mediální podnět vzdálen realitě.
Jeden z adminů tohoto webu utrpěl před časem autonehodu, na kterou fatálně doplatilo jeho auto jeho přítelkyně. Vzhledem ke specifické konstrukci jej již nešlo plnohodnotně opravit, takže bylo odepsáno jako totální škoda. Auto se po čase objevilo na internetu, kde jej prodávala soukromá osoba, která fungovala jako dealer autobazaru. Automobil měl samozřejmě přenastavený tachometr. Na zavolání přednesl dealer krásnou story, že vozidlo je nebourané, úplně v pohodě, že s tím jezdila jeho přítelkyně, ale bylo pro ni malé (za svou přítelkyni vydával přítelkyni původního majitele, která byla uvedena v techničáku) atd. Původní majitel tohle všechno sebral a odnesl na policii. Doslova jim to naservíroval na podnosu, včetně dokumentace k vozidlu, jmen prodávajícího a autobazaru a dalších informací. Výsledek: Odloženo. Celé šetření bylo velmi laxní, pokud vůbec nějaké. Policie se spokojila s velmi povrchním vysvětlením, že prodejce musel vyměnit palubní desku za jinou z použitého vozidla, protože nešel teploměr. To poskytlo dostatečný důvod k odložení. Proč se pokoušel vůz s novým nižším stavem tachometru prodávat a tak jej také inzeroval a proč lhal hned více osobám o jeho stavu, se policie nepokusila zjistit. Uvažovali jsme o tom, co by se stalo, kdybychom ho nechali celou věc dokonat a sepsat kupní smlouvu, ale policie by se nejspíš vykašlala i na to.
Asi před osmi lety jsem opravoval auto zakoupené v Auto ESA. Dělal jsem to asi týden. Jeho kvalitě dominovala převodovka svařovaná po nehodě přímo na autě a svařovaná převodka řízení taktéž bez demontáže (díly řízení je v servisních postupech k tomu vozidlu explicitně zakázáno svařovat). Dále nemělo vozidlo airbag řidiče (mělo místo něj krytku, do které byl vyskládán vystřelený pytel) a kontrolka airbagu byla připojena kusem zvonkového drátu ke kontrolce elektronického plynu (EPC). Majiteli jsem poradil to i přes provedenou opravu celé prodat a přiložit k tomu doklady o provedených opravách. Ten místo toho podal žalobu na prodejce a vysoudil z něj osmdesát tisíc + náklady právního zastoupení. Ani se moc nevzpouzel, kromě toho jeho advokát byl blb. Auto vypadalo jinak velmi pěkně, tak ho prodal do AAA Auto. Ti se na něj nijak detailně nedívali, jeho optický stav je zaujal natolik, že jej koupili po krátké zkušební jízdě a zaplatili částku určenou jako (tržní cena – 30%) cash.
(6x známkováno, průměr: 1,50 z 5)