Frčel jsem zrovna do kopce někde na á šest mezi Ansbachem a Heilbronnem, šestka, tři tisíce otáček, sto čtyřicet na tachometru. Celkem pohoda. Auto fbenzínu fturbu, ná dálniční cestování nikoli nejlepší kombinace, ale nestěžuji si. Vozí mě dobře. A tak frčím do kopce kolem jednolitého řetězce kamiónů a rozsvítí se kontrolka managementu motoru.
Fak. Fak Jú Bič. Auto je rok staré. Kolem mě frčí historické passaty polských gastarbeiterů.
Mám dojem, že nemám jeden válec, motor se chvěje a ztrácí výkon, ale po podřazení na pětku to jede a pohrávám si s myšlenkou, že bych to mohl na tři válce dát do Abstattu, kde vím o servisním zázemí, zvažuji takové věci jako benzín v katalyzátoru a běh jednoho válce bez spalování v kombinaci s turbem a přímým vstřikem, a vychází mi z toho, že by to mělo zvládnout. Kromě toho se zdá, že sem tam čtvrtý válec zabere a tak mě napadá, uvolněný nebo vadný kabel k zapalovací cívce nebo tak něco, což bych opravil i sám. Zpomaluji, řadím se mezi kamióny a koumám, jak na to. Jediný omezující faktor je, že musím dojet včas, o peníze nejde, anžto mám úžasnou Seat Servíce Mobility, a z toho hlediska mi vychází dobře ten Abstatt, kde si můžu nebyrokraticky půjčit náhradní auto.
Když to najednou přijde. Z pod kapoty se ozve rána, jako by praskl balónek a motor kompletně vysadí. Vyhlašuji emergency a vidím před sebou odpočívadlo, tak na něj zajiždím. Skutečně štěstí. Setrvačností jsem dojel přesně na parkovací místo, chyběl mi jeden metr, o ten jsem vozidlo dotlačil. Otevřu kapotu a cítím smrádek spálené pryskyřice, což mi napovídá, že to zabalila jedna ze čtyř zapalovacích cívek. Sundávám kryt motoru, koukám na ni a opravdu, hlavice, ve které je elektronika, je v podstatě spečená do koule a celé to vypadá značně nefunkčně.
Je mi záhadou, proč se motor zastavil, nadávám na Bratwursttechnik a ten jejich kokotskej nápad narvat zapalovací cívky do hlavy válců, což je tuším nejteplejší část motoru – co tam dají příště – anténu rádia? No ale stejně to vypadá, že budu volat Seat Hotline, protože tohle sám nespravím. I tak činím.
Dobu, po kterou čekám na parkovišti, se mnou sdílí jeden český pár cestující v obytném voze. Sice vidí, že mám evidentně problémy s autem, ale pomoc mi nenabízejí, jen čumí jak píčy z roští. Jsme to ale národ. Všechno však beží jako na drátkách. Přijíždé odtahovka s vysmátým mužem připomínajícím velkého zajíce. Vtipkuje na účet Volkswagenu, že kdyby nebyl VW a Renault, tak by byl bez práce, a odtahuje kchár do service Seat vzdáleného asi 70 km. Na palubě Mercedesu Atego mi říká, abych si z toho nic nedělal, příští auto že si mohu koupit nějaké normální. Taky ho zajímá prohibice v ČR.
V servíce složí auto z plošiny, nechce ani Euro – Seat cált, zí habn šo génug Pech ghopt – a já jsem po krátké komunikaci s přejímacím technikem posazen do křesílka s minerálkou, skleničkou a ujištěním, že se tomu bude technik ihned věnovat a pokud je to jen cívka, bude to během pár minut vyřízené, přičemž papírování kolem vydání a vrácení náhradního auta by zabralo stejný ne-li delší čas. Sepisuji zakázku s blondýnou jménem Martina, která je kyselá jak prdel. Dorazí to otázkou, zda máme u nás něco jako PSČ. Odpovídám Martině že ne, že ne, že takovou vymoženost mají jen oni v Německu.
Abych se zabavil, vyplňuji také formuláře pro německou správu sociálního zabezpečení, abych mohl v Německu platit daně a přispět na multi kulti, tedy spíš jen ma multi, protože kulti z téhle země dávno zmizelo.
Oproti předpokladu, auto stojí stále na svém místě. Sonduji nabídku autosalónu a zjišťuji, že mezi cenami aut tady a tam není žádný rozdíl. Přejímací technik připomínající Anderse Breivika mě opět vrací do křesla s tím, že už na to fakt půjdou. Od incidentu uplynuly již dvě hodiny. Chvíli si povídám s nějakou Němkou, která zaplatila za výměnu turba na Golfu plus TDI 900 EUR – jo chtěla jsi diesel, tak ho máš.
Němky turbo je tedy vyměněno a můj vůz konečně směřuje na dílnu. Na sedadlo natahují igelitový prezervativ a volant omotávají stretchovou fólií. Abych se vyhnul konfliktu s Breivikem, raději sedím a nic nedělám. Probíhá výměna zapalovací cívky, což je normálně práce asi na deset minut. Ale tady ne. Tady se napíchne auto na diagnostiku, vyčtou se chyby – misfire detected apod. – a vytiskne se to. Samozřejmě se tam musí předtím naťukat VIN, moje nacionále a tak dále. Za tu dobu bych patrně vyměnil cívku na všech válcích. Dalších zhruba dvacet minut koukám skrz sklo, jak se kolem auta shlukují mechanici a vidím, že něco nesedí.
Ptám se Breivika, zda mohu jít na dílnu. Breivik se ptá mistra. Mistr se ptá proč. Breivik se ptá mě proč. Říkám, že autům rozumím. Breivik to tlumočí a mistr zakroutí hlavou, protože autům tam přece rozumí jen on. Za chvíli ale už stojím na dílně a jsem svědkem velmi komického výjevu. Motor je napojený na externí zdroj napájení a mechanikové se pokoušejí nastartovat. Koukají přitom do diagnostiky a dokola vyčítají paměť chyb, zda jim to něco neřekne.
„Nechce naskočit“, informuje mě hlavní traktorista. Je to velmi precizní popis závady za situace, kdy mají full diagnostiku s integrovaným měřením.
„Díval jste se na pojistky?“, já na to.
„Ne, to tim nemůže být. Normálně to komunikuje.“
„No, ta cívka shořela, že jo. Mohl tam být zkrat. A pokud je napájení zapalování na stejným drátu s napájením snímače otáček kliky, tak z hlediska řízení ten motor stojí a žádné chyby se vám nezapíšou.“
„No to nevim…“
„Tak se tam podíváme, co myslíte?“
Po výměně pojistky auto naskočilo. Dokonce i diagnostika potrvrdila, že tomu tak je. Technik ještě kouká na stav oleje a sděluje mi, že tam mám minimum. Nalévá tam litr oleje z plnící pistole zavěšené nad servisním boxem a vyjede mu lístek o tom, kolik oleje čerpal a ten připevní k záznamu o servisních úkonech.
Od začátku incidentu uplynuly tři hodiny.
OK, říkám Breivikovi, chcete nějaké peníze? Já že bych jel. Breivik oznamuje, že to nepůjde, protože to mistr musí celé překontrolovat. Mistr si sundává plášť a jde vykonat zkušební jízdu. Vrací se po deseti minutách a podepisuje výkaz. Až poté s ním může mechanik za Breivikem. Bavím se s mistrem o zapalovacích cívkách a jejich vysokonapěťovém proražení, říká, že to je běžná věc, že z toho vyšlehne kolikrát plamen a spálí izolaci na spodní straně kapoty. Prostě Bratwursttechnik.
Celá oprava stála 136 EUR. Seat cált. Cívka stála 30 EUR. Overhead opravny není zanedbatelný.
Fakt nechcete peníze, ani za ten olej, říkám Breivikovi. Ten se zarazí. Asi jsem po dlouhé době první, kdo ho nechce ojebat. Olej bych platit měl. Breivik říká, že je to za dvanáct ojro, ale abych to pustil z hlavy, že to přihodí k opravě.
Celý dojem z operace je takový:
– všichni byli zcela profesionální, chápající a ochotní, vynikající výkony, až na jednu výjimku, a to bylo opravování auta (kvůli kterému jsem tam byl)
– ohledně vlastního opravárenského výkonu to byl naprostý průměr. Sice nezaměstnávají vohnouty jako české značkové servisy, ale profesionály v akci bych si představoval jinak
– mechanici se příliš spoléhají na diagnostiku a nedochází jim, že tento systém má své meze dané hardwarem. Existuje mnoho chyb, které nastanou, aniž by je diagnostika viděla, a to z mnoha důvodů. Prostě diagnostika je dobrý sluha, ale mizerný führer.
– Seat svým slibům ohledně záruky mobility dostál
– oceňuji pozitivně, že se rozhodli opravu provést hned, což by se v českém servisu nestalo.
Dejte děti vyučit automechanikem, nechte je, ať se v tom hrabou, rozebírají motory a převodovky, protože tohle řemeslo bude mít zlaté dno. Rodí se nová vrstva automechaniků, něco jako auto-mechantronikové, pro které existují jen ty závady, které mají DTC kód. Člověk, který bude ochoten vidět auto jako celek a ne jako řádky na monitoru, bude za deset dvacet let vyhledávaným odborníkem.
(20x známkováno, průměr: 4,40 z 5)