Obchodování s firmou, které budeme říkat třeba Auto Nelly, aneb jak jeden vidlák z Moravy ke spoilerům (ne)přišel.
Jako nemajetný student, toužící po vlastním přibližovadle, jsem zhruba před rokem zakoupil černý vůz VW Jetta GLi (r.v. 90). Vím jaká nálada zde panuje ohledně majitelů dVWojek a proto ještě než začnu uvedu vše na pravou míru. Můj vůz je (až na 15“ disky, rádio na cd a 4 reprobedny Hertz) striktně originální kousek a tak to i zůstane. Autu to tak sluší. Jedná se o americkou verzi se sériovými GTi spoilery a decentním lízátkem na kufru (rovněž série). Pohyb obstarává dvoulitrový šestnáctiventilový čtyřválec s mechanickým vstřikováním Bosch KE Motronic (9A známý např. ze starých passatů) o výkonu rovných 100KW, který asi tunu vážící Jettě propůjčuje velmi solidní jízdní dynamiku. Když se krotím, spotřeba nevyleze nad 8,5 litru. Vůz je v dobrém stavu a provádět na něm jakýkoli „tjůning“ lze považovat za zločin.
Přední spoiler se skládá z několika částí. Tu hlavní tvoří nárazník, pod který je zespodu naklapnutý malý spoiler z hrubého plastu. Jeho úkolem je chránit hlavní část nárazníku, motorový prostor a zajisté má i nějakou tu aerodynamickou funkci… Již když jsem auto kupoval, bylo vidět že byl v minulosti několikrát postižen střetem s patníkem, zpomalovacími prahy apd. Tyto incidenty způsobily deformaci ve střední oblasti, kde se obě části spojují. Spoj byl ohnutý a celý spoiler nepříjemně vyčnívá směrem kupředu. Proto jsem se rozhodl, že plast vyměním. Před několika dny jsem na svých cestách narazil na zajímavou dvwoječku se stejným předním nárazníkem jako má ta moje. Nárazník byl ve spodku opatřen trochu jiným plastem. Měl nižší profil a těsněji přiléhal k tělu hlavního nárazníku. Otázal jsem se pana majitele, kde že se to dá koupit a on že u Auto Nelly (dále už jen AutoZmrdi).
Nelenil jsem tedy a hned den na to usedl k internetu. Jistě namítnete že jsem mohl zavítat do jakékoli mototechny, a dožadovat se plastíku tam, ale žijeme přeci ve 21. století.
Hned z počátku mě zarazilo, že v našem městě, kde je roztroušeno minimálně 7 autoservisů a prodejen ND honosících se vlajkami a svítícími poutači firmy AutoZmrdi, není bod pro osobní odběr zboží. Nevadí. Objednám to na dobírku, 150 korun není tak moc (zhruba tolik kolik bych dal za cestu do centra Olomouce a zpět domů) a než se vrátím ze školy, balíček s plasty na mě počká na poště.
Po několika minutách jsem měl objednáno a celou věc jsem tím považoval za vyřízenou.
Den na to email. Pan X mě vyrozuměl o tom, že mnou vyžadované zboží bylo úspěšně vyexpedováno, paráda, a že pracovník firmy PDP mi ho doveze ve čtvrtek mezi 8 a 17 hodinou domů… cože? Za prvý nechápu jak se do hry dostalo PDP (dobírka = Česká Pošta), za druhý přes týden nejsem doma (což samozřejmě nemohli v Praze vědět) a za třetí i kdybych byl, určitě nebudu od osmi do pěti posedávat doma na prdeli a čekat na kus plastu.
Píšu email panu X. Výsledek: No feedback. Ve čtvrtek ráno mě i mé spolubydlící budí telefonát.
***7:15***
Šašek: (koktání) DDDobbrý deenn. TTady Prosssranná Nullla, je tam pan Riggor Morrtiz?
Já: Ano, u telefonu, račte si přát?
Šašek: (koktání) MMMám pro VVVáss bbbalík…
Já: …Á to bude zajisté zásilka ze stověžaté zlaté matičky Prahy od firmy AutoZmrdi…
Šašek: ???
Já: …humanitární pomoc pro to moje votuzidýlko… Jenže pane Nulo, já nejsem ve městě ve kterém jste vy… Psal jsem těm kokůtkům email, ale bezúspěšně… Nicméně navrhuji řešení. Když se na uvedené adrese zastavíte kolem 16.30 určitě tam bude někdo kdo si zásilku přebere a dá vám bakšiš…
Šašek: (koktání) VVV šššestnáct tttřicet? AAAle to já uuuž bbuddu dddávno dddoma…
Já: ??? (konsternován – Chápu že svět se netočí jen kolem mě a že pán má zajisté rozpis jízdy, kterého se musí držet , ale k čemu pak kurva jsou ty pracovní hodiny?)
Nó tak v pátek po 3tí hodině už budu určitě doma… Vyhovuje vám to?
Šašek: PPPane a kkkde jste?
Já: Právě se nacházím ve Městě Bohů.
Šašek: NNo tak jjjá dddám ten bbbalík kkkolegovi co jezdí MMMěsto BBBohů a ooon VVVám to tttam hhhodí.
Já: Vynikající plán.
Šašek: AAAdresa?
Já: Nakrmená 32, k panelovému domu naproti motorkářské hospody „Knajpa u Vožungra“
Až tu bude, stačí prozvonit, já si pro to seběhnu. Nevíte prosím v kolik by asi tak mohl dorazit?
Šašek: NNNemám šajn, čus.
Já: Čus.
***10:30***
Šašek2: Bhrej then pahne…mam taji phro vhas bhalik.
Já: Super, vy už jste tu? Stačilo prozvonit. Nejsem doma. Dejte mi 10 minut.
Šašek2: (mumlá) Themeraf ty khokhot…
Já: ???
Šašek2: Nejsu… vholam khvuli thé adrése… Je tho Nakrmená 32 jo?
Já: No ano, naproti Vožungr baru… už jsem to řekl Prosrané Nule…
Šašek2: No dhobry…
Já: …a v kolik tu asi tak budete?
Šašek2: Ncho tso ja vhim… za hodinu…
Já: Díky, nashle.
Šašek2: (mumlá) Pala dža khatso…
Význam druhého telefonátu mi dosud uniká. Pan Nula evidentně nemá nejlepší vyřídilku a je tím mezi kolegy pověstný.
13.30 prozvání číslo z PDP. Utíkám dolů, beru schody po dvou a před domem brzdím u velké bílé dodávky. Podávám vysokému snědému muži 625kč a přebírám papndeklovou krabici s logem firmy DEPO.
16.00 Vyčasilo se a tak si říkám že bych mohl jít a nainstalovat nové plastíky. Otevírám krabici a zišťuju že kromě plastíků jsem dostal ještě bonus… těsnění mezi blok a svody. Bohužel, není to na moje auto, ale nevadí. Vytahuji první kus plastu. Pravá strana. Perfektní.
Vytahuji druhý kus plastu, ale ouha. Nejen že je také na pravou stranu, dokonce je na úplně jiný typ vozu (patrně Seat Toledo 1. generace).
Rázem jsem si uvědomil co mě čeká. Budu muset telefonovat, vysvětlovat a hlavně dělat to co nenávidím ze všeho nejvíc a to čekat… Protože nějakej penis v Praze jó jako ve skladu helé, se jako vůbec nevobtěžoval, se jako podívat jó… co tam do tý kystny jako vůbec dává jó hele… A vono je to na konec uplně jedno vole píčo…Hele von to ten spíčenej vidlák stejné utrousí z tý svý stodváci někde na poli voe píčo…tak co řešíš hele…
Kdyby byl zaměstnanec skladu firmy AutoZmrdi použil alespoň na malou chvíli jednu ze svých dvou hemisfér mohl jsem mít na hlavě o něco šedých vlasů méně… Je s podivem že číslo dílu na sáčku kde byl špatný plast nasunut souhlasilo s číslem dobrého plastu v dodáku.
„Kdo to asi posral?“ letargicky skuhrám zatím co vzteky trhám lepenkovou krabici.
Volám panu X a vysvětluji mu situaci. Vyžaduje, abych jim špatný plast poslal poštou (samozřejmě za svoje prachy) a vyčkal příchodu nového… Otázal jsem se zda by bylo možné řešit situaci na pobočce v Olomouci. Pan X mě ujistil o tom že to není problém. V pátek po škole skáču do auta a uháním z města bohů směrem do města ještě větších bohů, za účelem výsadku spolužáků, špinavého prádla a jiných nepotřebností, pak hurá do Olomouce. Jen já a plasty.
Brzdím ve dvoře na Pasteurově ulici pod obří vlajkou AutoZmrdi, beru plasty, zamykám auto a vcházím do výdejny. Jeden muž ve firemním triku operuje u PC a druhý výří kolem s mobilním telefonem u ucha…
Přicházím na řadu a líčím svůj příběh (lite verze – prostá zážitků s pány od PDP a krabicí). Muž obsluhující PC je evidentně na úplně jiné úrovni než ta chátra ze skaldu v Praze jó hele… Na první pohled, a to prosím i přes mléčně bílý mikrotenový sáček, rozpoznal že se jedná o zcela jiný díl. Být takový kucí na centrále v Práglu…to by bylo jiný kafé. Co teď? Muž pohotově poznamenal že levé části spoilerů v současné době nejsou a budou kolem 17. května (V Praze prý o něco dřív, protože tam je uplně mega moc potřebujou víš jak ty vole) – proč to nevěděli o dva dny dříve v Praze je mi nejasné. Navrhuji možnost prezentovanou mně panem X. A to sice, vystavení dobropisu. Čert vem ty prachy co mě stála cesta do Olmika a hovor s X… Když už jsem tady. Ale ouha. Zdá se že dodací list (faktura) neexistuje. Tudíž na něj nejde vystavit dobropis. Teda ono to určitě jde, ale umí to jen šéf a ten je pryč.
Tady bych se na chviličku pozastavil… Pracovní doba pobočky je denně od 8 do 18.00, ale šéf má jakousi záhadou pracovní dobu pouze do 16.00 a v sobotu nepracuje vůbec.
Všude, kde jsem zatím pracoval (ať už jako brigádník a nebo jako regulérní zaměstnanec během své studijní přestávky), byl šéf člověk, který byl v práci už když jsem tam ráno přišel a ještě když jsem večer odcházel. Navíc neexistovalo že by něco uměl jen jeden člověk z teamu a pokut ano, musel být vždy v dosahu tak aby mohl přijít a problém řešit. Operátor PC mi tedy po delším laborování s „vychytaným“ firemním softíkem doporučuje abych se někdy „urval“ a zastavil se až bude šéf. Mé námitky že během týdne jsem mimo domov a mám to do OL cca 80 km komentuje pokrčenými rameny.
Mentálně vysílen chňapu dodák, plasty a mizím. Seskakuju z rampy u výdejny do parakotoulu a utíkám k autu co nejrychleji to jde. Motor chytá na první otočení startéru. Olej je ještě teplý. 1, hrabačka, 2, hrabačka, 3… s pedálem v podlaze za zvuku progresivních punk rockových kytar kapely The Hives mizím vstříc domovu. Proč mě ta správná slova napadají vždy až po tom?
„Strčte si ty plasty do prdele! Nikam se vodsud nehnu dokut nedostanu zpátky love. Do piči!!!“
No… vzhledem k tomu že operátor byl poněkud robustnější postavy než já (tento typ tady na Moravě slangově označujeme harmara nebo také skřiň) nebyl by tento tah dvakrát prozíravý… Neb mrtvému člověku nejsou k ničemu ani peníze ani plasty pod nárazník…
Shrňme to… Jsem chudší zhruba o 700 korun (plasty,benzín) a mám poslední naději v podobě kamaráda který studuje v Praze a čas od času nakupuje něco na ústředí AutoZmrdi.
Zdendo, jestli to čteš, doufám že budeš mít větší štěstí než já.
Co říci závěrem. Často na tomto webu čítávám o fenoménech vohnoutismu a zmrdismu. Nicméně měl jsem pocit že se mě to netýká… Že se tomu můžu vyhýbat, když budu opatrný.
Nemůžu. Ani Vy nemůžete…
(2x známkováno, průměr: 2,50 z 5)