V úvodu tohoto článku se krátce přeneseme zhruba do roku 2008, kdy oteplovací mánie vrcholila a pak se podíváme do Slovinska.
V roce 2008 se médiích množily články na téma, že bychom měli našim blízkým balit dárky do starých novin, ve sprše si čůrat na nohy, před domem umístit smrdutý kompost a otravovat s ním sousedy a dalších asi milion komických věcí, aby se zachránila planeta před něčím, co vůbec neexistovalo. Nakonec stačilo pár uniklých mailů, ze kterých vyplynulo, že si to celé vymyslela partička ambiciózních vědeckých vykuků, a jedna mimořádně tuhá zima. Především jsme ale vůbec neměli jezdit osobním autem. Jezdit autem bylo úplně to nejhorší a proto se věřejně prosazovaly různé koncepty kombinované osobní dopravy, kdy se měla auta naložit na vlak a odvézt tak ekologicky do míst, kde vykonají jen krátké lokální cesty. Většina těchto záměrů zůstala jen na papíře a když ne, tak fungovala se soustavnou dotační podporou tak dlouho, dokud i největšímu demagogovi nedošlo, že je to totální pitomost zrozená v chorém mozku, která pouze kombinuje nevýhody obou druhů přepravy.
Podařilo se mi najít jedno místo, dokonce docela nedaleko, kde uvedený postup funguje, žije si svým životem a dokonce by mohl místní petrolheady zaujmout natolik, že by mohl učinit zábavné cestování autem ještě zábavnějším. Atrakce se jmenuje Motorail a najdete mezi městy Bohinjska Bistrica, Podbrdo a Most na Soči v severní části Slovinska. Jak vás napadá, jedná se o přepravu aut vlakem, která probíhá vlakem. Záměr funguje už poměrně dlouho a patrně je sám o sobě životaschopný. Místní si na něj navykli a referují o něm pozitivně.
Vlak jezdí mezi městy Bohinjska Bistrica a Podbrdo. Obě místa jsou od sebe vzdálena vzdušnou čarou asi 7 km a pokud budete cestovat vlakem, pojedete tunelem dlouhým 6400m. Ten prochází pod horou zvanou Kobla a je to skutečně téměř přímá díra v zemi, vyhloubená v roce 1906. Vlak překoná tuto vzdálenost asi za 12 minut.
Pokud byste se rozhodli mezi stejnými body cestovat autem, ujedete 26 km po silnici 909 a bude vám to trvat nějakých 45 minut, pokud ovšem nebudete mít před sebou hovnocuc, traktor nebo něco takového. Na mapě to sice nevypadá nijak dramaticky, ale tento výlet vám nedoporučuji absolvovat za ztížených meteorologických podmínek, potmě nebo s mizerným autem. Je tam skutečně pytel zatáček, které jsou o zlomení auta. Místy taky chybí středová čára, krajnice je les a motají se tam šlapací impotenti. Zato za příznivého počasí se může jednat o krásný výlet nabízející fascinující výhledy do okolí.
Některé vlaky pokračují až do Mostu na Soči, tím se délka trasy prodlouží na 28 km. Železniční trať pak z Podbrda kopíruje silnici 403 do Tolminu kolem řeky Bača, vizuálně opět poměrně zajímavý úsek, a odtud lze vyrazit do jižních partií Slovinska.
Funguje to tak, že přijedete vaším autem do stanice, najedete na poměrně velkou vybetonovanou plochu, vyčkáte příjezdu vlaku a podle pokynů posádky vlaku najedete na plošinový vůz. Na vagón se vejde osobní auto, osobní auto s přívěsem včetně karavanu, dodávka nebo obytné auto. Nevím, jak je to s náklaďáky. Postranice vozu slouží současně jako nájezdová rampa. Po najetí je třeba vozidlo zabrzdit. Na jeden vagón se vejdou tři až čtyři auta, celková kapacita vlaku bude nějakých 30 vozidel. Najíždění a sjíždění z vagónů probíhá poměrně rychle, zdržení je v řádu minut. Na místo je třeba dorazit 10 minut před odjezdem vlaku. Posádku vlaku tvoří strojvedoucí, dědek ve vestě, co organizuje najíždění a sjíždění a průvodčí. Ten vás zkásne o nějakých 10 EUR za auto plus bežnou cenu jízdenky pro pasažéry, která činí asi euro za osobu. Celý ceník je tady. Zůstanete sedět vevnitř v autě a tak projedete tunelem. Ve vlaku je také řazen osobní vůz, do kterého si mohou nalézt osoby s jízdními koly a Motorail lze samozřejmě použít jako normální osobní vlak.
Vlak táhla poměrně robustní dieselová lokomotiva s označením 644-020 Slovinských železnic, což je klon nějaké americké lokomotivy vyráběné licenčně v bývalé Jugoslávii v 80. letech minulého století. Z pohledu na jízdní řád plyne, že celý Motorail obslouží jediná souprava. Lokomotivu je v koncových bodech nutné odpřáhnout a přejet s ní na druhý konec vlaku. Obsluha vlaku byla přátelská a náš zájem o jejich vláček je těšil.
Osobně si myslím, že celý projekt stojí na entuziasmu a jeho popularita je daná právě neobvyklostí a atraktivitou pro turisty než nějakým ekologickým aspektem. Celá železnice v oblasti bohinjského jezera má poměrně zajímavou historii a vykazuje určitou turistickou atraktivitu mimojiné díky nostalgickým jízdám s obsluhou v dobovém oblečení, které jsou někdy navázány na historické události. Stanice i vlaky slovinských železnic nejsou natolik opulentní jako některé prvky infrastruktury Českých drah, je vidět, že v malé zemi jako Slovinsko není možné tolik krást jako v Kocourkově. Slovinsko celkově taky není takový psycho jako Kocourkov a škoda, že jsou tam tak drahé nemovitosti.
Cestou od nádraží v Bohinjské Bistrici projedete kolem hotelu Tripič, kde se zastavte v restauraci a přejte si houbovou polévku. Přinesou vám něco jako kbelík a v ní je polévka ze skutečných reálných hub, ne z těch podivných blátivých cucků co vám dají v hospodě tady.
Každoročně čelím různým požadavkům uspořádat Den mobility někde v zahraničí, případně pořádat dny mobility dva, jeden hardcore a jeden jako obyčejně, tak pro ten hardcore by připadala v úvahu právě taková trasa.
Závěrem pár fotek, bohužel večer a mobilním telefonem:
(Zatím nikdo nehlasoval)