… aneb čím víc průser, tím víc novinařina
Skoro to vypadá, jako by vlivem předčasného horkého počasí letos vypukla novinářská okurková sezóna už o něco dřív, než o prázdninách. Sice se znovu objevila mystická Anička, rozpatlává se nevalný přístup lékařů k pacientům, ale jinak se v zakalených vodách české novinařiny nic zásadního neděje. Proto muselo být pro novináře vítaným osvěžením, když se do vysílání ranního pořadu Panorama nabourali „hackeři“ a vyvedli zprostředkovateli, České televizi, zdařilý kousek.
Hackeři pronikli k jedné z kamer v Podkrkonoší, odpojili kameru v Černém dole a zdroj signálu začali dodávat ze svého notebooku. Nový obraz skýtal zábavnou podívanou, totiž videomontáž fiktivního jaderného výbuchu jakési menší pumičky ve snímaném prostoru. Nejprve oslnivý jas, po jeho rozplynutí hřibovitý dým z výbuchu, stoupající k nebi.
Sice tento pořad coby zářnou ukázku nudy nesleduji, ale asi se dovedu vžít do pocitů běžného diváka (Kdo to asi při osmé hodině ranní je? Důchodci? Nezaměstnaní? Unavení pracující, kteří přišli po noční a před spaním si pustí televizi? Maminky na mateřské?). Kdybych postřehl inkriminovanou scénu, asi bych si protřel oči a řekl si, co to proboha je? Nějaká závada na vysílání? To se jim smíchal obraz z kamery se zpravodajstvím z Libanonu nebo Iráku? Coby člověk obdařený zcela průměrným IQ bych snad ani na chvilku nevěřil, že by někde poblíž Černého dolu bouchla malá atomová bombička. Kde by se tam tak asi vzala? Že by si partička kluků z místní základky před koncem roku stáhla z internetu návod na její výrobu (aspoň se o tom všude píše, že návod na výrobu atomové bomby je k dostání na internetu asi jako housky na krámě) a na školním výletu to zkusmo odpálili? Nebo si už někdo chystal silvestrovskou petardu a zkoušel to na zahradě? No nevím, nevím. Leč jsem toho názoru, že realizaci výbuchu atomové bomby může věřit jen člověk prostšího založení, ale ten bude věřit i příběhům Ordinace v růžové zahradě, a tak je celkem jedno, co v té televizi dávají, výsledek je týž. Z těchto důvodů považuji recesi umělecké skupiny Ztohoven.com, která za touto srandičkou stojí, za docela dobrou. Uznávám, že to asi přehnali s dobýváním se ke kameře, která není jejich majetkem, za to by měli dostat nějakou důtku, ale za rozpoutání novinářské hysterie proti nim teda rozhodně nejsem.
Novináři tak ale nesmýšlejí. A to je to, co chci kritizovat. Novinář je opravdu zvláštní patvor a celkem trefně je označoval asi bývalý premiér Zeman. I když, možná bylo dřív vejce, možná slepice – novinář samozřejmě píše to, co si většinový lid žádá, ale dost možná si většinový lid žádá to, co mu prvně předložil novinář. Fakt nevím, protože nejsem kompatibilní s většinovým lidem. Když na ulici umírá člověk na infarkt a jsou u něj lékaři se záchrankou, jdu dál a nezastavuji se, na rozdíl od davu čumilů, kterým stále nemohu porozumět. Co je na tom tak přitažlivého? Na trávě leží pán a lékaři ho resuscitují a pomáhají mu. Okouněním se mu nijak nepomůže a ani pro diváka to není žádný estetický a přínosný zážitek. Přesto lidi čumí a čumí. Co kdyby ten postižený třeba zezelenal nebo pukl a čumil by viděl jeho střeva nebo mozek… Asi někde tady je počátek bulvaristiky, vycházející z prostého hyenismu – ukážu ti něco, co si jistojistě koupíš, jen proto, aby se ti z toho zvedl kufr.
A tak se i v někdejších poměrně seriózních novinách, jakými byla i MF Dnes, objeví hnedle na titulním listu zpráva, nadepsaná „Jak piráti vyrobili atomový hřib v Krkonoších“. Už v tomto titulku jsou artefakty, které určitě prodají o pár desítek tisíc výtisků slábnoucího nákladu navíc. Piráti, atomový hřib, Krkonoše – to okamžitě zaujme. Článek je rozlezlý jak na části první stránky, tak na celé půlce druhé strany. Dokonce je upřednostněna i před (již celkem otravnou) záhadnou Aničkobarborou. Novináři zase nezklamali a vyrobili větší průšvih, než to ve skutečnosti je, ve svém obvyklém stylu „čím hůř, tím líp“. Článek od novinářky Pavly Kubálkové je plný takových výrazů, jako „hackeři útočí“, „vniknutí do vysílání“, „pochybení“, „až rok vězení“, „šíření poplašné zprávy“, atd. Dokonce je tady napsaná věta, která dost dobře demonstruje dnešní rychložurnalistiku:
Chápu to jako jednu z dalších novinářských dramatizací, což je ostatně trend ve všech velkých listech. Už tam nevídáme věcné zprávy, ale novináři z nich tvoří „příběhy“. Třeba tatáž MF Dnes (18. června 2007), strana A3 dole: „Snad nic nemůže být zamotanější než případ, který zaměstnává odborníky i čtenáře novin už šest týdnů. Kuřimská kauza.“ To je věta jak z románu. Chybí už jen dramatická pomlka mezi oběma větami, aby se druhá věta maximálně zdůraznila. K tomu smrtelně vážný obličej a ponurý hlas recitátora. Taky jsem svého času novinařil zrovna v MF Dnes, ale to nás ještě učili, že názor novináře do zpráv nepatří, že novinář je pouze zprostředkovatel. Ale co taková věta „nic nemůže být zamotanější, než případ…“ znamená? Kdyby autor tohoto článku, Jiří Kubík, nechal laskavě na mně jako na čtenáři, abych si sám udělal úsudek, co může nebo nemůže být zamotanější. A jako čtenáře novin mně kuřimská kauza nezaměstnávala ani na jejím začátku, natožpak teď. Proč tedy píše, že tato kauza zaměstnává čtenáře novin?
Kdysi jsem měl noviny jako věc velmi rád. Formou i obsahem. Rád jsem jimi listoval, je to skoro umělecký předmět. Graficky se na nich dá docela pěkně vyřádit a udělat z nich skutečně hezkou publikaci. Jenže dneska to už tak aspoň v těch velkých listech není, kouzlo se ztratilo. Aby se noviny prodávaly, musí se největší průsery umístit na titulku, jinak si to nikdo nekoupí. Blesk má prodávanost přes půl milionu výtisků, MF Dnes jen kolem 300 tisíc (před 5 lety to bylo 500 tisíc), ostatní české noviny se prodávají jen v desítkách tisíc a prodej neustále klesá. Novináři ví, že se jejich loď potápí a snaží se tenhle ponor zbrzdit bulvarizací. Pak to tedy vypadá tak, že klukovina, sranda, nejspíš bez nějakého výraznějšího dopadu na národ, je na titulní straně, a témata docela zajímavá a podle mého názoru závažnější (tragický víkend na silnicích, morálka lékařů a úplatky, evropská ústava, klimatické změny, brutalita strážníka, dobový letecký den v Mladé Boleslavi – všechno z MF Dnes 18. června 2007), jsou v novinách umístěna až víc vzadu. Proč novinář vyrábí průser z recese nějaké umělecké skupiny, namísto aby prudil, že po silnicích jezdí rychle a nebezpečně opilí blbci a v uplynulém víkendu se pozabíjelo dalších 10 lidí, to netuším. Video s fiktivním výbuchem atomovky mě nevyvedlo z míry ani na vteřinu, jen jsem se zasmál. Když jsem kdysi viděl flákance, které zbyly z posádky letadla po havárii, zašel jsem jako amatérský pilot poněkud do sebe a začal létat o dost opatrněji. Ty flákoty fakt hezké nebyly…
(Zatím nikdo nehlasoval)