Nedávno došlo ve Slaným ke spektakulární dopravní nehodě, při které autobus zjevně neřízený řidičem zboural stání pro cestující a některé z nich zranil, jednoho z nich, osmiletého chlapce, bohužel smrtelně. Zajímavá byla obhajoba řidiče, který tvrdil, že mu nešel ubrat plyn. Je to zajímavé.
Řidič sám uvedl následující:
„Zasekl se mi plynový pedál. Přijížděl jsem do zastávky a během vteřiny se sám přidal plyn a jelo to furt. Přijížděl jsem do zatáčky u Penny, a protože tam stáli lidi, musel jsem strhnout volant, abych je nepřejel,“
Zdroj.
Bdělí cestující si všimli, že řidič měl na nohou pantofle. Podle fotek, které byly publikovány, měl řidič na nohou pantofle z nějakého bílého materiálu, které mu podle fotek byly asi o dvě čísla větší. Spekuluje se, že řidičovy láptě byly příčinou nehody, ačkoli není jasné, zda řidič autobus v těchto láptích řídil, protože dostupné fotografie ho zachycují jen mimo autobus. Z fotografií také plyne, že se k záchranným pracem nijak moc nehrnul.
V rámci mediální prezentace nehody veřejnosti vystoupil i znalec Aleš Vémola, který se pochybně vyznamenal účelovým posudkem v kauze silničního piráta Luboše Laciny. I v tomto případě demonstroval svoji nekompetentnost a to navíc velmi okatým způsobem. Je s podivem, že tak věhlasný expert nezaznamenal všechny ty problémy s nechtěnou akcelerací u Toyoty nebo aktuálně u Tesly.
Je plynový pedál u autobusu téma? Ano, je, bohužel.
Ohledně pantoflí jako takových, nevnímal bych to nijak kriticky. Už se to mnohokrát různě testovalo a nikdy se neprokázalo, že by řízení v pantoflích, lodičkách a různé jiné obuvi bylo nějakým způsobem více nebezpečné než řízení v polobotkách, což je mimojiné návrhové východisko pro plynový pedál. Jistě je s podivem, že společnost Arriva, která zaměstnává takové „vynikající experty“ jako pana Martina Faráře, bývalého führera ministerské organizace Besip, není s to přimět řidiče k nošení obvyklé pracovní obuvi. Podporovat represi proti řidičům ano, udělat si pořádek u vlastního zaměstnavatele ne. Halt kovářova kobyla chodí bosa, v tomto případě chodí v plastových pantoflích. Jiný zaměstnanec této firmy zase zaujal média tím, že jezdil „služebním autem“ do obchodu, protože tam bylo dostatek místa na větší nákup a sem tam jí jede nějaký vláček na červenou, o třicet let starých nespolehlivých motorových vozech na českých kolejích ani nemluvě.
(Jízda v pantoflích sice není nebezpečná, ale zapadá skvěle do koloritu českého motorismu. Není zakázáno řidit v pantoflích, ale je to profesionální? Viděli jste někdy třeba automobilového závodníka v pantoflích? Já ještě ne. Všichni měli na nohou boty s úzkou tenkou podrážkou. Proč asi také nenosí pantofle. Je to mnohem víc vo pohodě. Když jste součástí bordelsystému a přijmete jeho pravidla, přestanete časem dělat věci správně a děláte už jen věci správné. A tak se v bordelsystému za jízdy telefonuje nebo se řídí v pantoflích, protože začne být časem normální chovat se jako dement a nastane něco jako behavioral sink.)
U autobusů nastává jeden technický problém, který nemá uspokojivé řešení.
Elektronický plynový pedál u osobního auta je má garantovanou životnost 15 let nebo 5 milionů cyklů, podle toho, co přijde jako první. To odpovídá zhruba 200.000 km. Jeden cyklus je jedno sešlápnutí a uvolnění. Uvedené parametry jsou state-of-the art, na trhu jsou pedály které mají garantovaných dejme tomu od dvou do šesti miliónů cyklů. Pedál do osobního auta nakupují automobilky asi za 9 EUR.
Co se stane s pedálem na konci jeho garantované životnosti? Je dál zcela funkční, jen jeho mechanické hodnoty jsou mírně odlišné v důsledku opotřebení. Typická je změna dráhy pedálu a síla na ní. Nicméně pořád musí splňovat požadavky normy FMVSS 124, tedy vrátit se do volnoběhu během asi 300 ms. Co se stane s pedálem na konci jeho fyzické životnosti? To se neví. Jejich výrobci provádějí sice end-of-life testy, ale výsledky jsou interní a tak jim musíme důvěřovat, že pedály zdechnou na nějakou kravinu a nezůstanou viset v plném plynu.
Jinak než osobáky jsou na tom pedály pro náklaďáky. Tam se předpokládá, že během stejného období ujedou asi milion kilometrů. Tím pádem pedály naběhají víc cyklů, a to sice 15 miliónů. Proč jen třínásobek, když kilometrů je pětinásobek? Protože v případě náklaďáku se předpokládá větší část provozu na dálnici, který není pro plynový pedál tak náročný. To se samozřejmě projevilo i v konstrukci pedálů. Teď už se taky používají modulární pedály, které mají v jednom celku pedál, snímač i pružiny, ale jsou vyrobeny z odolnějších materiálů a mají různá konstrukční opatření, například zcela zakrytované pružiny, aby byly chráněny před korozí od soli, kterou tam může natahat například řidič rozvážkové služby na botách. Také mívají jinou elektroniku. Zatímco plynový pedál pro osobní auta si většinou vystačí s „pitomým“ zdvojeným analogovým výstupem, tady najdeme občas SENTovou linku posílající pomalým kanálem některé dodatečné informace zužitkovatelné pro diagnostiku senzoru polohy pedálu a podobné věci. Takový modul je na první pohled robustnější a přiměřeně dražší. Asi pětkrát. Nicméně existují výrobci, kteří pedály pro nákladní auta vyrábějí a je to segment trhu jako každý jiný.
A pak jsou tu autobusy. Kombinují nejhorší situace ze všech možných, tedy vysoký nájezd a velký počet cyklů, zejména v městském provozu. Řada autobusů jezdí s pedálem z osobního auta, nebo v lepším případě s pedálem z náklaďáku, podle toho, kdo autobus postavil a co měl právě po ruce a šlo to zastavět. Není mi známo, že by někdo vyráběl pedály určené jen pro autobusy, ale kdyby to dělal, určitě by nebyly levné. Autobusy samotné vyrábí kdekdo a jedná se o skládačky různých komponent. Pedály se nijak moc neřeší, většinou se to odbyde nějakou alibi větou v manuálu, že plynový pedál je zapotřebí čas od času zkontrolovat, aniž by bylo uvedeno jak to provést. Teoreticky je tam možné cokoli, zvlášť u starých vozidel.
Ve všech případech platí, že defektní pedál je schopný se dočasně nebo napořád mechanicky nebo elektricky zaseknout v nějaké poloze, ale není s to sám plyn přidat.
Dějí se i jiné dosud ne úplně podchycené věci. Londýnský dopravní podnik před nějakou dobou řešil, proč jeho řidiči šlapou místo brzdy plyn a způsobují tak dopravní nehody. Najali experty na lidské chování a ti přišli na zajímavou věc. Pedálová uskupení jednotlivých busů se lišila tak dalece, že v jednom vozidle má řidič po usednutí na sedadlo na nějakém místě plyn a v jiném vozidle na tom samém místě brzdu. Některá vozidla měla plynový pedál zavěšený a brzdový stojací, jiná zase brzdový zavěšený a plynový stojací, jiná nepřekvapivě oba dva stojací. To by u osobních aut nikdy neprošlo. Ta studie byla dokonce veřejná, zkuste hledat.
Nemůžeme požadovat po českých dopravních expertech, aby měli nějaké hlubší znalosti na úrovni komponent nebo HMI, protože jsou to amatéři a jejich know how uvázlo na mrtvém bodě někdy před čtvrt stoletím. Vidí čím dál více svoji roli po boku policie, žalobce a státní moci obecně, a svoji autoritu používají často k tomu, aby potvrzovali účelově vybranými technickými argumenty jejich právní názor. Tomu všemu přizpůsobují svoje akce i rétoriku. Snadno budou tvrdit, že zaseknutý plynový pedál viděli naposled u stodvacítky, protože ho tam skutečně naposled viděli. Blbý na tom je jen to, že tihle zdiskreditovaní lidé bez potřebných znalostí a s pochybnou morálkou se ve velkém podílejí na rozhodování o vině a nevině, třeba i té vaší.
Dál si řekneme, co musíte dělat, abyste se snadno a rychle dostali do báně.
Asi před dvěma lety došlo k nehodě, při které dostal autobus smyk na zledovatělé silnici a narazil do stromu. Při tomto nárazu zemřel jeden cestující. Informace poměrně rychle doputovala k řediteli té dopravní firmy, který jako úplně první věc zavolal řidiče a řekl mu, ať se vůbec k ničemu nevyjadřuje, nic nepodepisuje a čeká na příjezd právníka. Ten se na místo skutečně během asi dvou hodin dostavil a jeho role se omezila na to, že všechno nafotil a řekl policii, že řidič je psychicky otřesen a nebude vypovídat, takže jestli po něm něco chtějí, ať si ho předvolají, až na tom bude lépe. Ani jeden fízl neřekl slovo, protože oni sami ví, že tento postup je jediný správný.
Naopak, kdo se chce podívat do basy, spolehlivě a nadlouho, nechť postupuje jako pan Pantoflák. Furt mluvte. Vypovídejte policajtům, dávejte prohlášení do médií, nechte vaši mysl, aby doplňovala detaily, které se nestaly. Také si protiřečte, řekněte třeba,že plynový pedál se zasekl, tedy zůstal sešlápnutý v nějaké pozici, zatímco vzápětí uveďte, že autobus sám přidával plyn. Není nic lepšího na to, abyste si zavřeli cestu k efektivní obhajobě.
Představte si, že jste v té situaci a jste naprosto přesvědčený, že s autobusem bylo něco špatně. Pod dohledem právníka k tomu řeknete fízlům tuto větu: „Vozidlo začalo náhle nechtěně zrychlovat, nevěděl jsem proč a nestačil jsem na to reagovat“. Expertům by nic jiného nezbylo než prozkoumat všechno, co by mohlo mít nějaký vliv na nechtěnou akceleraci. Tedy nejen pedál akcelerátoru, ale také regulátor vstřikovacího čerpadla, těsnost okruhu mazání a turbodmychadla, výfukovou přívěru, systém dávkování CNG a další věci. Nezbylo by jim než ten krám prověřit, dílem ho rozebrat a možná by na něm skutečně našli to, co stojí mezi vámi a kriminálem. Když jim ale předložíte nějakou hypotézu o pedálu, budou pracovat jen s touto hypotézou. A zamítnou ji od stolu. V tomto případě ji expert Vémola zamítá ještě dříve, než by pedál byť jen viděl, protože zaseknutej plyn, to se nestává, u stodvacítky naposledy.
14.06.2020 D-FENS
(527x známkováno, průměr: 1,20 z 5)