Arcizmrd

Dnes je správné datum pro to, abychom si připomněli člověka, který se postupně stal pravým prototypem zmrdství. Člověka, který rozměrem své zkorupmovanosti pravděpodobně dodnes nebyl překonán, který kradl ve velkém z nejlepších evropských museí a galerií — a pak to vystavoval ve své skromné lovecké chatě, která se v závěru jeho kariéry blížila velikostí spíše Zimnímu paláci v Pitěru nebo zámku ve Versailles. Člověka, jehož míra zmrdství má svým způsobem fascinující rozměr. Ten pán má totiž s dnešním výročím cosi společného.

Bylo 14. března, pozdě v noci. Starý president, kancléř a (tehdy ještě jen) polní maršál. Kancléř na starého muže hystericky řve, tak, jak on to umí. Vyhrožuje, nadává, zuří, je vzteky bez sebe. Starý president je sice unavený, ale pořád ještě nad věcí. Pak vzteklý, zuřivý kancléř odchází a nechává presidenta s bodrým, žoviálním a dobromyslně vypadajícím maršálem. Vzal starého muže za ruku, odvedl jej stranou a mírně, téměř dobrácky spustil „Je opravdu nutné, aby das wunderschöne Prag byla srovnána se zemí? Hratschin, Dom, alles, alles in die Luft? Britové ani Francouzi mi nevěří, že by mé letectvo, meine Luftwaffe, něco takového dokázala. My bychom to museli udělat. Tak mějte rozum, Herr Staatspresident, Führer si přeje, aby tisíce mladých českých lidí neztratily svůj život zbytečně.“ To on Háchu přesvědčil, nikoli Hitler.

Hrdina a letecké eso první světové války s dvaadvaceti potvrzenými sestřely, držitel nejvyššího vyznamenání Pour le merite. Závislý narkoman. Marnivec, který si na sebe oblékal něco mezi historickou uniformou a tím, co nosí prvotřídní prostitutka do opery. Schopný vyjednavač. Kdyby snad byl ministrem zahraničí místo toho pitomce Ribbentropa, mohlo Německo obsadit Polsko bez války s Anglií a Francií. Ale také jeden z hlavních aktérů Noci dlouhých nožů.

Ano, řeč je o Hermannu Göringovi, druhém muži Třetí Říše. Člověku, který nacistickému Německu zajistil některé úspěchy a mohl jich zajistit i více, ale který také řadou svých chyb způsobil, že Německo nakonec válku prohrálo. O sběrateli funkcí, na které později kašlal. Göring byl od roku 1932 až do roku 1945 předsedou Reichstagu, od roku 1933 do roku 1945 pruským ministerským předsedou (Prusko byla nejvýznamnější německá země, posuďte sami), 1935 – 1945 pruský Reichsstatthalter (de facto zástupce Vůdce v Prusku), 1933 – 1945 Říšský ministr letectví a vrchní velitel Luftwaffe, 1934 – 1945 Říšský ministr lesnictví a nejvyšší říšský lovčí a později také „Zmocněnec pro čtyřletý plán“, tedy jakýsi ekonomický diktátor Třetí Říše. Jak to všechno mohl stíhat, zejména když ještě zvládal spousty slavností, večírků a drancování uměleckých sbírek po celé Evropě? Inu, nestíhal to. Fungoval stylem „dejte mi dostatek schopných lidí a já to udělám“. Aby jej tito nepřerostli, obratnými intrikami stavěl své různé podřízené proti sobě navzájem. Luftwaffe pro Göringa vybudoval Erhard Milch, který před tím vybudoval také leteckou společnost Lufthansa a při budování Luftwaffe mu házel klacky pod nohy jak sám Göring, tak zejména do další významné funkce jmenovaný Ernst Udet, další letecké eso první světové války. Albert Speer, když dostal od Hitlera úkol v průběhu války zefektivnit zbrojní výrobu, dospěl k závěru, že je lepší mít Göringa jako nadřízeného, protože do věcí, kterým Göring šéfoval, v zásadě nestrkal nos, naopak do těch, které jeho kompetenci nepodléhaly, se pletl neustále. Že Hitler pro Göringa vytvořil i speciální bezprecedentní hodnost říšského maršála, je už jen třešničkou na dortu.

Míra Göringovy zkorumpovanosti byla nezměrná. Přijímal dary od bohatých Židů za to, že je dostal z Německa (typicky drtivou část jejich majetku), od různých průmyslových podniků přijímal „dary“ za zprostředkování zajímavých státních, zejména zbrojních zakázek a jako šéf čtyřletého plánu dokonce budoval vlastní průmyslové impérium HGW (Hermann-Göring-Werke), jehož součástí ostatně byla i plzeňská Škodovka a Chemopetrol v Litvínově. Surovinová nezávislost Německa byla přednější, než nějaká efektivita a centrálně řízená ekonomika měla čím dál větší obtíže, které se dařilo řešit jen díky okupaci a drancování dalších a dalších území. Projevovalo se to i nedostatkem spotřebního zboží a přídělovým systémem potravin. Navzdory nedostatku potravin si však Göring žil královsky a ve své residenci Carinhall měl dokonce i živého lva. V dobách nedostatku pohonných hmot pro všechny složky německé branné moci si Göring létal svým letadlem po Evropě a řešil převozy nejvzácnějších uměleckých děl do své residence. Když Německo šetřilo každou kapkou benzínu, Göring jím nevázaně plýtval pro své soukromé účely.

Jsou známa dvě Göringova nekompetentní rozhodnutí, která Německu víceméně prohrála válku. V prvním nařídil ukončit v průběhu Bitvy o Anglii útoky na britská letiště a namísto nich bombardovat strategicky mnohem méně důležitá města, zejména pak Londýn (po pacifikaci Anglie by mohlo Německo jednak uvolnit značné síly ze severní Francie a z Norska na východní frontu a kromě toho mohlo získat významnou výrobní a hospodářskou základnu pro další vedení války). V druhém pak dospěl k názoru, že když bombardér unese třísetkilový náklad bomb, unese i třísetkilový náklad potravin, neuvědomil si však, že náklad potravin o stejné hmotnosti je výrazně objemnější, než náklad bomb – a na základě Göringova slibu, že Luftwaffe dovede zásobovat obklíčeného Pauluse u Stalingradu potom Hitler rozhodl o tom, že Paulusova 6. armáda nesmí ustoupit. V nouzi nejvyšší byl na východní frontu vyslán Milch, jeden z nejschopnějších německých organizátorů a ač v zásobování Pauluse dosáhl skoro nemožného (a sám při tom byl těžce zraněn při dopravní nehodě), šestou armádu už to před porážkou u Stalingradu nezachránilo.

Jsem přesvědčen, že to bylo právě Göringovo zmrdství (a Hitlerova neschopnost s tím něco dělat), které k porážce Německa ve druhé světové válce přispělo více, než početní a materiální převaha Spojenců.

919x přečteno