Původně jsem chtěl psát o tom, jak jsou plné pohody ty duhové pochody, ale pak jsem dostal zprávu o akci, která gay pride zcela zastínila (bez ohledu na určitou personální intersekci, česky průnik). Akci jsem bohužel nemohl osobně navštívit, protože jsem čelil nějakým technicko-organizačním problémům u sebe doma a dodnes si to vyčítám, protože její hodnota byla nezměrná.
Špektákl se jmenoval 6. AnthroPOP: VEŘEJNÝ PROSTOR = BEZPEČNÝ PROSTOR. Odkaz na stránky najdete zde. Samozřejmě je to taky na fejsbúku. Účinikujícími byli angažovaný architekt Cach, jehož výplod jsme rozebírali nedávno, Osamu Okamura, autor výroku, že auto zavinilo smrt města (škoda že neřekl jakého města) a urbánní antropolog Ladislav Toušek, který doputoval až z daleké Plzně, bašty odborníků na všechno, jinak asistent na ZČU tamtéž.
Dále vycházím z poznámek naší spolupracovnice, která se rozhodla zaznamenat několik stěžejních myšlenek, které si zasloužily být uchovány na věky, aby naši potomci věděli, jak jsme to měli těžký.
Za řečnickým pultem seděli čtyři lidé – moderátor, Osamu Okamura, Cach a sociální antropolog – jak dnes člověk nemá před názvem profese slovo „sociální“ jako by nebyl. Výběr profesí nebyl nahodilý. Zaznělo totiž, totiž že techniků už bylo dost a pšenka nám s nimi nekvete a teď je třeba, aby všechno vzali do rukou humanitně vzdělaní jedinci. Později se však ukázalo, že ani sociální urbanista, sociální architekt a sociální antropolog se sociálním moderátorem diskuze se nedokážou shodnout, což ukazuje možný směr vývoje sociálně humanitní společnosti, která si to namíří do sociální pr…
Poměrně značný prostor byl věnován iracionalitě lidských pocitů. Nejdříve zaznělo, že SUV jsou ve skutečnosti velmi nebezpečná auta, mnoho lidí se iracionálně domnívá, že jsou bezpečná, zatímco z dostupných dat plyne, že žigulík je bezpečnější než SUV. K tomu snad nezbývá jen dodat, že komu by se přesto žigulík zdál málo bezpečný, tak nejbezpečnější auto je Tatra President 2,7 fdřevě, protože policejní statistiky neuvádějí v posledních 50 letech jedinou nehodu tohoto vozidla. Stejně tak je iracionální strach z bezdomovců (jen smrdí a prudí, ale nic zlého většinou nedělají) a z cikánů, kterým se říkalo samozřejmě Rómové (pokřikují, zevlují, někdy vyhrožují, ale dohromady taky nic zlého nedělají, když pomineme občasné hrátky s mačetami a tradiční lidové férovky).
Dále se rozvinula diskuze o strachu ve veřejném prostoru, kdy myslitelé provedli bleskovou analýzu kriminality. Analýza proběhla tak, že se každý z nich vyjádřil, kdy a kde byl obětí nějakého kriminálního činu. Jednoho okradli v tramvaji, druhého okradli málem a třetí s tím neměl žádnou zkušenost, z toho odvodili, že to s kriminalitou není tak zlé a lidé přehánějí. Strach běžných lidí je samozřejmě také iracionální, bojí se tam, kde by neměli a nebojí se tam, kde by měli. Obětí jsou častěji muži, takže strach žen je také iracionální a větší strach žen je nesmyslný – hloubka této myšlenky nám také zůstala utajena.
Vzhledem k tomu je málo sluníčkové, když jsou u domů bytelné dveře, bezpečnostní zámky, okna vysoko a podobně. Kazí to veřejný prostor. Závěr z toho zatím nebyl vyvozen žádný, ale můžeme očekávat, že časem nám budou diktovat jaké máme mít dveře, zámky, okna, mříže budou nejspíš zakázané.
Jen omezenec typu technik hledá logické souvislosti a vůbec je to rejpal. Sociální antropolog začal vyprávět, že nejlepší je chaos, chaos umožňuje lepší život. Řád a přespříliš pravidel nás umrtvuje. Nelíbí se mu oddělování chodníků, zábradlí by zboural rovnou a všechno by to propojil ve veřejném prostoru, kde by spolu lidé komunikovali a vzájemně se obohacovali a jako ideál označil cikánskou osadu na Slovensku. Tím trochu narazil u Cacha, protože chaos ano, ale organizovaný, je třeba stanovit normy pro veřejný prostor a pro chaos. Uznal, že pravidel a omezení už je moc a řešení vidí v tom, že bude pravidel, norem a omezení ještě víc a tím se nám to tak hezky rozvolní. Regulace ve veřejném prostoru je každopádně třeba, protože jinak by lidé jednali podle vlastní vůle a to je škodlivé. Například by si tam zaparkovali auta.
Moderátor se vytasil s nějakou třicet let starou studií, která snížila kdesi kriminalitu. Jednalo se o tzv. teorii rozbitých oken, která říká, že když je někde bordel, tak to přitahuje kriminalitu. Antropolog se s tím nemazal, řekl, že prokázali, že studie je nesmyslná a ke snížení kriminality došlo z jiných důvodů. Další významnou myšlenkou, na které se všichni diskutující naopak shodli bylo, že kriminalita je přímo úměrná velikosti populace. Bohužel tuto úvahu nedotáhli do konce, ačkoli řešení bylo na dosah ruky. Jejich předchůdci z řad národních sociálních socialistů narazili při prosazování myšlenky Lebensraumu (v překladu to zní skoro jako veřejný prostor) na určité logistické, administrativní a nakonec i právní problémy. Zlikvidováním lidí by se problém kriminality ve veřejném prostoru nepochybně vyřešil – nehledě na to, že lidi Prahu stejně jen kazí.
Příklad bychom si však mohli také vzít z Indie. Protože tam to hezky neorganizovaně žije. Je třeba dostat lidi na veřejný prostor a donutit je tam žít a ne se separovat někde v soukromí. V Indii to jde lépe, protože tam rodina o deseti lidech žije v jedné místnosti a nemají jinou možnost než vyrazit na ulici. O veřejný prostor se máme starat, protože tu nemusí být navždy, máme se v něm potkávat s lidmi z jiných sociálních skupin, protože je to bezva. Naprosto nevhodné jsou oplocené bytové komplexy, zeď je vrcholem arogance. Na otázku z publika, co s lidmi, kteří si tento koncept veřejného prostoru nepřejí, odpověď nepřišla. Jen konstatování, že takových je asi 80%.
Zmr. Cach už vypracovává manuál pro veřejný prostor, zatím má nějaké základní teze, ale maká na tom, takže emigrovat do Indie nebo na Slovensko nebudete možná muset, protože po zavedení norem na organizovaný chaos bude fajn.
Kromě skupiny našich přátel, jejichž míra sebeobětování při účasti na takové akci se dá přirovnat snad jen s posledním vzletem japonských kamikaze a kterým tímto děkuji, se celé přednášky účastnilo hned několik desítek osob včetně zástupců sdružení Auto*Mat – cyklofašisty Masare a Terezy, která ví, kde jsou prachy za sloup.
Děkuji, že jste dočetli až sem, což muselo být vyčerpávající. Možná vám celou dobu vrtala hlavou otázka, co je to teda ten veřejný prostor. Člověk by si skoro řekl, že o tom, jak bude vypadat prostor kolem něho, rozhoduje především každý člověk sám. Případně prostřednictvím svých volených zástupců. Ale to je velká chyba, přátelé! Na to tady máme ouřad a na to tady máme experty, protože jste moc pitomí a málo uvědomělí, abyste utvářeli veřejný prostor správně a správným, organizovaným a normovaným způsobem jste se v něm sluníčkově realizovali. A teď honem na kutě a až se zítra vzbudíte, uvidíte budovat další zrůdnou komunistickou myšlenku – ne ne, už to není kolchoz nebo koldům, teď je to veřejný prostor.
(5x známkováno, průměr: 1,80 z 5)