Anarchokapitalismus v praxi 2 – minimální mzda

Featured Image

Všechna navrhovaná řešení této minisérie budou velmi úzce zaměřená, aby se zabránilo rozpizlým debatám plných dojmů a matení pojmů. Jako druhou oblast jsem si zvolil „odpočinkovou“ minimální mzdu.

Proč „odpočinkovou“? Její zrušení ze dne na den totiž neovlivní nikoho negativně a může mít pouze pozitivní důsledky. Naopak její zvýšení by jednoznačně vedlo ke zvýšení nezaměstnanosti. Pokud se někdo zaměstnavateli vyplatí za 8.000 měsíčně, ale ne za víc, a nařízená minimální mzda bude 10.000, pak takového člověka zaměstnavatel propustí. Protože zatím ještě může. Alespoň dokud nebudeme harmonizování s Francií a jejím zákazem propouštění.
 
Jistě, v realitě by například zvýšení na 9.000 nevedlo ke 100% propouštění všech, kteří dnes vydělávají 8.000. Protože v současném přeregulovaném systému propustit člověka také něco stojí a podnikatelé jsou vychováváni k tomu, aby mírné zvyšování svých nákladů, neboli utahování šroubů, uměli akceptovat. Vydávat za pozitivní efekt jedné regulace nemožnost zareagovat podle svých preferencí v důsledku regulace druhé je však chucpe.
 
Bohužel se jedná o klasickou chybu v uvažování, která plodí nejvíce sporů v debatách. Kolikrát jsem slyšel přesvědčivé argumenty: „Ale to nebude fungovat, protože…“ (nemůžeme legalizovat drogy, protože narkomani by víc čerpali ze zdravotního systému, který platíme všichni, nemůžeme umožnit opt-out z průběžného penzijního systému, protože lidé by ušetřené peníze propili a na důchod by opět neměli nic…). Bohužel tento způsob uvažování je stejný, jako když si budete ošetřovat v ruce zabodnutý trn hojivými mastmi, vymýšlet různé obvazy, aby netlačil při pohybu, ale nevytáhnout ho.
 
Dalším argumentem proti rušení minimální mzdy je, že v určitých odvětvích dojde ke zvýšení daňových úniků. Protože se zaměstnanec se zaměstnavatelem dohodnou na nižší mzdě a zbytek „bokem“. Osobně neshledávám nic špatného na tom, že stát bude mít méně peněz na placení méně úředníků, obecních blbů a kreativních politiků. Navíc, pokud někdo chce podvádět, mají to řešit příslušné kontroly a soudy, nikoliv umělá opatření. Můžete navíc být sám svým zaměstnancem ve vlastní společnosti, využívat daňových výhod, plynoucích se zaměstnaneckého poměru (služební telefon, internet, stravenky, cesťáky) a současně nechcete odevzdávat za svoji práci zbytečně vysoké odvody. Domnívám se, že právě pro podnikatele by zrušení minimální mzdy bylo silným motivátorem k tomu, aby se ve svých firmách zaměstnali.
 
Uznávám, že minimální mzda není příliš nosné politické téma. Jejím skutečným zrušením se, díky rozbujelému systému dávek a podpor, sníží nezaměstnanost jen nepatrně, přičemž celkový hospodářský dopad bude malý. Pokud navíc toto téma vytáhnete v debatě s voliči, jste pro většinu buřtožroutů hajzlík, který chce, aby chudák dělník „dřel“ za „pár drobných“. Větší smysl má postavit se v debatě proti návrhům na její zvyšování hrozbou primáře Somra v podání Miloše Kopeckého „abych z vás neudělal nezaměstnaného“. Na podporu těchto argumentů navíc lze najít individuální příběhy osob, které by byly ochotny pracovat, ale nemůžou.
 
Podstatné z hlediska diskuze je ta osudová domýšlivost, že lze něco vyřešit normou. Opět zůstávám v němém úžasu nad domýšlivostí politiků, kteří jsou snad skutečně přesvědčeni, že mohou direktivou (nařízením minimální mzdy) změnit skutečnost a donutit firmy platit víc, než je pro ně akceptovatelné. Potom nechápu, proč své úvahy nedovedou do důsledku a stále se perou s dluhovou a ekonomickou krizí. Přitom by stačilo vydat direktivu, že EU je bez dluhů, prosperující a bohatá. Pokud je to v direktivě, nebo v zákoně, musí to platit. Asi jako evropská direktiva, která říká, že mrkev je ovoce.


11.10.2013 PaulMuadDib

12345 (Zatím nikdo nehlasoval)
148x přečteno
Updatováno: 27.11.2015 — 23:53
D-FENS © 2017