Amway business: Keep calm, go diamond

Featured Image

Ačkoliv je Amway relativně známá firma a na Internetu o ní lze najít mnoho textů psaných různými lidmi, které lze označit od ostrých kritiků a odpůrců až po zapálené a nadšené prodejce, rozhodl jsem se podělit o své relativně bohaté zkušenosti s tímto –mnohými milovaným a mnohými odsuzovaným– řetězcem; možná Vám to pomůže se lépe zorientovat v případě, že Vás osloví některý z Vašich přátel, kamarádů či známých s tím, že Vám chce představit plán svého podnikání.

Má ryze osobní zkušenost s řetězcem Amway začala před mnoha lety, kdy jsem ještě o existenci této firmy neměl nejmenší potuchy; zavolal mi kamarád bratra mé bývalé přítelkyně s tím, že by pro mě měl pracovní nabídku. Tak nějak automaticky jsem předpokládal, že půjde o programování (protože kvůli čemu jinému by mi mohl někdo takto volat), takže jsem se ho po telefonu optal, zda ví něco bližšího o mých schopnostech a praxi (což bylo v té době obojí celkem neslavné), případně o jazycích a technologiích, se kterými mám nějakou zkušenost. Odpověděl nějak neurčitě, že o mně něco slyšel a má pocit, že zrovna já bych se mu hodil, protože zakládá novou firmu, ve které –pokud bude mít úspěch– se mohou točit velké peníze, takže bych si mohl slušně vydělávat, ale že by mi rád vysvětlil podrobnosti až na místě. Inu, peníze jsem tehdy potřeboval jako sůl a místo schůzky, které navrhl, bylo asi 20 minut od mé školy, čas vhodně navazoval na přednášku, takže proč to nezkusit.

Když jsem dorazil na místo, už tam na mě čekal dotyčný (ještě s několika lidmi), že prý jdeme na nějakou přednášku o tom jeho podnikání. To mi bylo hodně divné, takže jsem se začal vyptávat; z něj vypadlo, že mi tedy musí „na rovinu“ sdělit, že se o žádné programování vůbec nejedná. Na otázku, proč mi to na rovinu nesdělil po telefonu, opáčil, že jsem se neptal. No dobrá, ačkoliv mi dotyčný odpovídal tak, abych z toho měl pocit, že pro mě má práci programátora, je také pravda, že přímo jsem se na to nezeptal. Ale když už jsem tady, poslechnu si tedy, co nabízejí.

Za přednášku se platilo (takovým způsobem, aby to náhodou nikdo nepřehlédl), avšak mně „zařídil“ dotyčný vstup zdarma, že prý jsem tam jako jeho host; tady už jsem si sice říkal, že něco smrdí, ale to jsem již byl v sále. První asi hodina přednášky probíhala tak, že se na pódiu kasal chlápek, který nám krom jiného jen tak jakoby mimochodem nepřímo sdělil, že vydělává přes půl milionu čistá ruka měsíčně, a o chvíli později, že padesát tisíc jsou drobáky na slušnou večeři; to bylo zvláštní jednak proto, že netuším, kde bych v ČR hledal restauraci, ve které večeře stojí padesát tisíc, ale také mi bylo divné, že někdo mluví o desetině svého platu jako o drobácích (což ještě několikrát zdůraznil, že nám to tak možná nepřipadá, ale pro něj to doopravdy drobáky jsou; leč ovládl jsem se a spolkl svou otázku: „Šéfiku, neměl bys pro mě nějakej drobák?“). Dále se celá ta hodina nesla v duchu, jak skvělé je být bohatý a co všechno bychom s tím bohatstvím mohli dělat. Pak přišlo vysvětlování podnikání. Ačkoliv jsem byl z té první části přednášky docela otupělý, ale také přinasraný (to jsem vždy, když poslouchám jalové řeči) a podezřívavý (kvůli řečem o drobácích jsem pochyboval, zda proti mě stojí milionář, nebo herec), jeho další řeč mi dávala smysl, měla hlavu a patu, byla logická a zaujala mě: těžiště toho sdělení spočívalo v tom, že firma Amway neplatí peníze za klasickou reklamu a distribuci třetím subjektům, nýbrž jí reklamu i distribuci zajišťují lidé jako my v tom sále, kterým za to odpovídajícím způsobem vyplácí odměny; systém rozdělování odměn odpovídá stromovému grafu, ve kterém uzly reprezentují lidi a hrany zas to, kdo koho k podnikání dostal (nový člověk je zařazen do stromu pod toho, kdo jej přivedl), přičemž každý vydělává určitá procenta odměny v závislosti na objemu svých obchodů a zbytek se rozdělí mezi uzly na cestě od něj ke kořenu, což považuji za velmi férový systém, který skvěle reflektuje to, jak moc se kdo zasloužil o propagaci a prodej výrobků. S celým systémem i konkrétními čísly jsem se pak ještě probral v klidu doma, dávalo to smysl; trochu mi vadila ta společnost jásavých blbů kolem, ale co už.

Hrůza celého podniku mi došla ve chvíli, kdy jsem měl možnost nahlédnout do ceníků. Ty z pochopitelných důvodů na úvodní přednášce vynechali, jen vágně informovali o tom, že jejich výrobky jsou koncentráty, takže ceny nelze „jen tak přepočítávat na výrobky obyčejné“. Takové prohlášení jim zbaštili možná lidé, kteří už pozapomněli základoškolskou matematiku, nebo si prostě řekli, že „to nějak vychází“. Inu, přepočítal jsem ceny jejich výrobků (a zahrnul poměry, v jakém se mixují s vodou) a došel k tomu, že ceny Amway výrobků se pohybují v nejlepším případě někde lehce nad cenou toho nejdražšího, co lze běžně na trhu sehnat, v horším případě tuto cenu překračují až několikanásobně; zapamatoval jsem si několik pokladů (což teda zrovna nebyly ani koncentráty): celkem běžné ořezávátko za 250 korun; parfém, k němuž je třeba zakoupit dózičku o objemu 10ml za 500 korun (to je cena pouze dózičky, nikoliv parfému); kilo špaget za 400 korun; tužka na oči za 350 korun (ceny jsou z roku 2006). Když jsem přišel za chlapíkem, jenž mě kontaktoval, s tím, že jsem přepočítal ty ceny, které „nelze jen tak přepočítávat“, drze mi ukázal jejich vlastní „výpočty“ založené na porovnání cen nejdražších ne-Amway pracích prášků, mycích prostředků a tablet do myčky v různých malých baleních (za 50 až 250 korun) s největšími baleními Amway prostředků (za 900 až 2500 korun), z čehož vyšel Amway o trošičku levněji (avšak při porovnání větších balení ostatních značek byly výrobky Amway výrazně dražší, místy až dvojnásobně či trojnásobně). Tak jsem se s nimi tedy rozloučil, vyslechl si nějaké uražené fňuky na téma, co všechno pro mě dělají a jak zahazuji svoji životní šanci, něco ve smyslu, že chci být raději dobrovolně chudák a vysedávat u televize (kterou nemám a ani jsem neměl), než abych si splnil sen; tehdy jsem doufal, že je to má poslední zkušenost s touto firmou, leč bohužel nebyla.

Asi před rokem se naše velmi dobrá rodinná kamarádka dostala do nezáviděníhodné životní situace (to s Amway nijak nesouvisí), kterou jí pomáháme řešit mimo jiné tím, že u nás žije. S ohledem na to, že pořádný balík peněz (bohužel daleko větší, než skýtají naše možnosti) by její problémy hravě vyřešil, byla ta jalová část Amway přednášky rajskou hudbou pro její uši. Mé varování by pravděpodobně padlo na úrodnou půdu, kdyby nebylo jejího úžasného kamaráda, jenž si potřeboval rozšířit svou větev ve stromu odměn a nebál se k tomu použít všech prostředků. Měl jsem tedy bohužel možnost na vlastní oči vidět, co se děje dále, když neřeknete „NE“ jako já, ale odpovíte své životní šanci „ANO“.

Dalším krokem z jejich strany je důkladný brainwashing; naučí Vás zejména „myslet pozitivně“, což je mix rozumných myšlenek (zejména mé oblíbené, že každý svého štěstí strůjcem, strojvůcem i strojvedoucím) a absurdních kravin (něco ve smyslu, že i beznohý může vyhrát maraton, pokud skutečně chce). Pozitivní myšlení je zpočátku zcela čisté a prosté hlubší souvislosti s jejich podnikáním, pouze se stále hovoří o snech a bohatství, které přijde, pokud budete dostatečně chtít. Provázeno je to různými skupinovými seancemi, na kterých se (hlasitě) jásá, skotačí, tleská a bujaře se vítají různé známé tváře (tuším, že například takový Radek John, ale mám pocit, že jsem viděl i video s Grossem). Cílem je, aby se všichni cítili tak, jako kdyby už měli ty miliony v kapsách (což je dalším společným znakem mnohých z nich: dělají bohatšími a úspěšnějšími než skutečně jsou, o čemž jsem se mohl osobně přesvědčit v několika případech, bohužel i u své kamarádky).

Když je hejl pozitivním myšlením dostatečně nadšen (k čemuž mají sklony zejména lidé ve finančním srabu, kteří se mohou alespoň pár hodin týdně cítit jako milionáři) a stane se jásavým blbem, přichází další fáze: propojení pozitivního myšlení s konkrétními cíli. Prvním takovým cílem je vysvětlit dotyčnému, že když není schopen prodávat zboží a uvrtávat do toho další lidi, není to těmi přemrštěnými cenami, nýbrž jeho vlastní neschopností; v takovém případě je třeba se více snažit, navštěvovat další přednášky, číst o tom knížky, poslouchat kazety a kupovat všemožné výukové materiály (nic z toho samozřejmě nepatří k nejlevnějším, většinou se cena pohybuje kolem několika stovek za kus, nicméně lze najít i počiny v ceně tisíců). Ve všech těch materiálech je zároveň tak polovina obsahu reklamou na další materiály (zaplatíte si třeba přednášku za dva tisíce, kde se polovinu doby mluví o tom, jak skvělé je být bohatý a jak je přednášející bohatý, zatímco druhá polovina je věnována tomu, že když si budete kupovat kazety a chodit na přednášky, budete také bohatí). Druhý zásadní cíl, se kterým je třeba pozitivní myšlení propojit, se nazývá „pálení mostů“ (to jsou přímo jejich slova, která používají velmi často přímo doslovně v této podobě, případně v angličtině „torch the bridges“), což spočívá v poučení hejla o tom, že okolí mu závidí (budoucí) úspěch, o který se jej snaží připravit závistivými řečmi (pro takové se dokonce v Amway literatuře používá terminus technicus „zloději snů“) a odradit jej; což je celkem účinná preventivní obrana proti okolí, které dotyčného varuje před jejich praktikami, protože cokoliv rozumného pak takovému člověku řeknete, z Vás dělá „zloděje snů“.

Podtrženo a sečteno vykazuje Amway používáním výše uvedených praktik všechny podstatné znaky sekt: brainwashing, pálení mostů a oddělování členů od bývalých přátel, které nahrazují novými, přísná hierarchie a v neposlední řadě ždímání peněz ze svých členů, takže si „ti nahoře“ žijí dobře z peněz „těch dole“ (zde nemluvím o penězích z odměn za obchody, jejichž dělení mi připadá spravedlivé, nýbrž o penězích za propagační materiály a podobně).

Projde-li hejl i touto fází a je-li tedy poměrně dokonale zblbnut, přicházejí další dva prvky. Zaprvé výzvy, aby členové svému byznysu zasvětili život (to opět doslova cituji z jedné kazety), což celkem odporuje počátečnímu lákání, že na to, aby člověk vydělával do několika měsíců padesát tisíc měsíčně a dále ještě více, stačí se tomu věnovat hodinu až dvě denně (teď už nepokrytě říkají, že pokud chcete mít úspěch, musíte do toho vložit vše). Zadruhé začnou přicházet příručky na téma jak profesionálně lhát a blbnout lidi (což též zpočátku nikde vidět není, naopak v těch původních materiálech se tvrdí, že obchodník má vždy mluvit pravdu a nikdy neposkytovat mylné informace o výrobcích či organizaci).

Jednu takovou příručku jsem četl, ne takovou, ke které se můžete snadno dostat, se kterou by Vás seznámili na začátku, je to příručka už pro pokročilé a důkladně zblbnuté; je to vlastně profesionální (a tu vynalézavost musím místy obdivovat) návod k tomu, jak říkat věci, které sice nejsou explicitní lži, nicméně člověk si na jejich základě udělá jednoznačně mylný obrázek realitě (mimo jiné se tam člověk setká s těmi triky, které byly v začátcích používány proti němu, ale je už natolik zblblý, že to prostě nevidí). Tato příručka sice opakovaně zmiňuje, že je Amway renomovaná firma se skvělým jménem a spousty spokojených zákazníků, avšak existuje v ní i celá kapitola o tom, jak se v prvním telefonátu s novým hejlem ubránit tomu, abyste prozradili, že jste Amway (což je jedno ze zásadních a mnohokráte explicitně uvedených pravidel: ukazujte lidem jejich sny v barvách, slovo Amway by nemělo padnout po dříve než čtyřiceti minutách hovoru). Lze tam najít mnoho modelových rozhovorů na téma navazování kontaktu s obětí, například (přímo z knihy):
Prospekt (tak říkají hejlům): A nejste vy náhodou Amway?
Vy (prodejce Amway): Co je to Amway?
Prospekt: No, takoví ti podomní prodejci.
Vy: Ne, tak to my rozhodně nejsme.
Toto je pro celou příručku naprosto typické: lež přímo vyslovena není (Amway už dávno nejsou podomní prodejci), avšak oběť si myslí, že nejste Amway (což jste přímo neřekl, nicméně to z Vašich odpovědí jasně vyplynulo). Lze se tam také seznámit s tím (a je to tam explicitně napsáno), že fakta a čísla by měla zůstávat co nejdéle v pozadí, protože bychom měli pracovat hlavně se sny prospekta, čímž si jej pozitivně nakloníme; až potom přichází na řadu další podrobnosti.

Když se s nějakým prodejcem Amway poprvé setkáte, bude Vám vykládat o tom, že když budete skutečně chtít, získáte za dvě hodiny práce denně do měsíce deset tisíc korun, za dva měsíce dvacet tisíc a do půl roku už budete vydělávat padesát tisíc měsíčně. Co Vám už ale zatají, je fakt, že za dvě hodiny denně se to nepovede nejspíše nikomu, protože na takové peníze po takové době dosáhnou jen ti nejlepší z nejlepších (patrně setiny procent z těch, kdo to zkusili), zisk průměrného prodejce v ČR se pohybuje v řádu stovek korun ročně (stačí se podívat na obrat celé firmy, z toho spočítat výši odměn a vydělit počtem prodejců, který uvádějí sami na svých stránkách, nejspíše proto, že předpokládají, že každý bude jen žasnout nad vysokými čísly a nikdo si to nevydělí) a šance, že vůbec kdy (za libovolně dlouhou dobu) dosáhnete na těch padesát tisíc, se pohybuje v řádu (větších) desetin procenta. Když Vám to popisují, vypadá to šíleně jednoduše, že prý pouze stačí chtít; realita je však taková, že to vyjde jednotkám lidí z tisíců (a s ohledem na to, že ti ostatní zaplatili minimálně dva a půl tisíce za registraci a velmi pravděpodobně další peníze za semináře, kazety a další výukové materiály, je jen těžko uvěřit, že by nechtěli).

Je Amway pyramidová hra, takzvané „letadlo“? Po podrobném prozkoumání jejich obchodního modelu musím jednoznačně říci, že není. Je sice pravdou, že prodejci jsou hierarchicky organizováni ve stromu a ti „nahoře“ mají zisky z těch „pod nimi“, nicméně odměny jsou rozdělovány „zespoda“, nikoliv „shora“, takže když něco prodáte, nejprve z odměny dostanete procenta, která závisejí na Vašem obratu, až poté se rozdělí zbytek odměny těm nad Vámi; nemůže tedy dojít k tomu, že když neseženete nikoho pod sebe, někdo Vás připraví o Vámi vydělané peníze; i když jste úplně dole a nikoho dalšího pod sebou nemáte, pořád se můžete živit jako prodejce (pouze nemáte peníze navíc z lidí, kteří by mohli být ještě pod Vámi, což lze brát jako zisky z reklamy, že jste do firmy přivedli další prodejce – čím schopnější, tím více z toho máte).

Lze v Amway vydělat skvělé peníze? Ano, to jistě lze. Máte-li na prodávání či přesvědčování lidí výjimečný talent, lze se tím velmi dobře uživit (jako ostatně skoro každým talentem); čísla a statistika (obrat firmy, výše odměn a počet prodejců) nám však říkají, že více než 99 % lidí tento talent nemá (nemá jej pravděpodobně mnohem víc lidí, protože bych si tipnul, že mezi těmi, kdo to nezkusí, bude těch lidí bez talentů více než mezi těmi, kdo to zkusili). Je třeba k tomu přistupovat tímto způsobem (chcete-li to vůbec zkusit) a neuvěřit lžím o tom, že když budete dostatečně chtít, dokážete to. Na vlastní oči jsem viděl člověka (onu kamarádku, o které jsem psal výše), který skutečně chtěl, prakticky tím žil, dal do toho vše, věnoval tomu snad osmnáct hodin denně, poslouchal kazety, jezdil na přednášky, vrazil do toho snad všechny peníze, které mu ještě zbyly v jeho již tak kritické situaci; výsledkem byly jen oči pro pláč, zmařených osm měsíců života, ztráta některých přátel, vážné problémy s jinými (včetně nás), prodaných několik výrobků s marží v řádu stovek korun a utracené velké tisíce a možná i malé desetitisíce za výukové materiály a podobně; existují pochopitelně i přesně opačné příběhy, které si můžete poslechnout na Amway motivačních seminářích, avšak důležité je si uvědomit (a ověřit si to lze obratem firmy, velikostí odměn a počtem prodejců), že příběhů prvního typu je řádově více než těch opačných.

Co považuji za největší problém Away? Brainwashing, pálení mostů, šíření nepravd (ač ne pomocí přímého lhaní), vytahování peněz z lidí (za ta školení a výukové materiály; to je neuvěřitelný byznys založený na lži, že kdo chce, může být dobrým obchodníkem bez ohledu na talent a vrozené předpoklady – je to jako kdybych dělal školení programování pro mentálně postižené a vysvětloval jim, že budou skvělí programátoři, když budou vážně chtít), zkrátka sektářství. Pozoruhodné je, že dokáží zblbnout lidi takovým způsobem, že i když je pak učí používat na ostatní triky, které byly dříve použity proti nim samotným, dotyčným to nemusí dojít, ani když to rozhodně nejsou žádní hlupáci; a úplně stejně dokáží přesvědčit jedince, kterým se vyloženě hnusí lži, že oblbovat hejly je zcela morální a etické, protože to dělají pro jejich dobro a ještě jim tím prokazují službu (a mlžit o tom, že nejste Amway, je nutné proto, že lidé ze závisti šíří o této firmě pomluvy).

Ocitne-li se ve spárech firmy Amway Váš blízký, doporučuji zasahovat jen zpočátku, kdy ještě máte šanci; po nějaké době, kdy je dotyčný už uloven (to poznáte tak, že se v souvislosti s Amway chová jako jásavý blb), to má spíše opačný efekt, neboť přesně zapadnete do schématu „zlodějů snů“ (oni jsou tam na to už připraveni), takže Vaše snahy jej ještě více utvrdí v tom, že pravdu mají oni, ne Vy. Já sám jsem se bohužel touto radou neřídil, neboť je tak nějak proti mé přirozenosti jen přihlížet, když se mně blízký člověk žene do problémů; zpětně však vidím, že to byla chyba a mé jednání bylo spíše kontraproduktivní (ona se naštěstí pak vzpamatovala sama od sebe a ač mi za mou snahu zpětně poděkovala, obávám se, že jsem na její prozření přílišný vliv neměl). Budu jen rád, vyvarují-li se čtenáři stejných chyb, dostanou-li se do podobné situace.


Související články:


12345 (35x hodnoceno, průměr: 1,71 z 5)
3 004x přečteno
D-FENS © 2017
Do NOT follow this link or you will be banned from the site!