Altermedia pro D-FENS

Featured Image

Čtenářům D-FENSe přináším v tomto článku rozhovor s redakcí webu Altermedia.cz. Je výsledkem naší předchozí korespondence a nápadu, zda by vydavatelé Altermedia měli zájem poskytnout odpověď na několik otázek, které mě v souvislosti s AM napadaly.

Postupně se tento nápad rozrostl na poměrně rozsáhlý text se zajímavými odpověďmi dotýkajícími se věcí okolo nás, které někdy všichni vidíme, ale ne vždy máme dostatek zájmu nebo prostoru je zasadit do souvislostí.
 

D-F: Myslím, že si můžeme ušetřit představování projektu Altermedia, nakonec si ho na internetu může najít každý sám a klikne na záložku Kdo jsme. Povím vám, co se mi tuhle stalo. Nalinkoval jsem z vašeho webu slovníček multikulturních výrazů, který obsahoval pár zajímavých postřehů, samozřejmě s velkou porcí nadhledu…

AM: Jste jeden z mála, kdo rozpoznal, že tento Slovníček byl psán s velkou dávkou ironie a nadsázky. Dalším kdo to pochopil, byl i Petr Paulczynski, který ho dal bezelstně i na svůj blog. Neuvědomil si však, jaká je nátura „politické korektnosti”, bral to totiž jako vtip. Vztah zastánců „politické korektnosti“ k humoru a nadsázce nejlépe vystihují slova Wiliama S. Linda: „Někteří lidé ji chápou jako vtip. Nic vtipného však na ní není. Je smrtelně vážná.“

Málokdo si rovněž povšimnul i určitého paradoxu – někdo smí vtipkovat za hranicemi politické korektnosti (a častokrát i za hranicemi vkusu), někomu toto privilegium není dáno. Konkrétně, když pánové Šteindler a Čtvrtníček vtipkovali o „árijském” pracím prášku, tatínkovi pracujícím v koncentráku, Cikánech – to vše bylo v pořádku, vysloužili si maximálně přezdívku „kontroverzní”. Když do těchto „zakázaných vod“ zabrousil náš Slovník multikulturalismu a politické korektnost výsledkem byli „nacisté“ a „popírači holocaustu“.

Zřejmě nemáme ten správný kádrový (zlí jazykové by řekli etnický) původ a tak se nemůžeme zařadit mezi skvělé komiky jako Sacha Baron Cohen, Sarah Bernhardtova nebo Milan Šteindler, kteří kromě nepopiratelné fyzické krásy disponují i ostrovtipem, který si brousí o „šiksy a gádžy“.

Dobrou zprávou je však to, že neudržitelnosti neustálého účelového osočování z antisemitismu se začínají všímat i další myšlenkově nezavislé weby – jako příklady můžeme uvést web Délský potápěč (např. článek Antisemitská pandemie Abrahama Foxmana nebo blog Lucerna Wikipedie (např. články Propaganda se musí umět nebo Náboženství holocaustu) nebo dokonce Revue Politika, kterou vydává brněnské Centrum pro studii demokracie a kultury (článek Na okraj multikulturního soužití).

D-F:  Hned nato se mi ozvalo několik čtenářů – nevím zda jen tak sami od sebe, nebo zda čtou D-F služebně – a plísnili mě za to, že
jsem si dovolil linkovat Altermedii…

AM: Reakce na kritiku, ať už míněnou vážně anebo s nadsázkou, se dají rozdělit zhruba do dvou kategorií: diskreditace a ignorace.

V prvním případě jde o využití všech důkazů, ať už smyšlených nebo reálných, k zesměšnění a potupení. Nejběžnějším příkladem jsou narážky na pravopis a „jednodušší“ intelektuální úroveň. Politická korektnost je plná paradoxů, které si bohužel málokdo uvědomuje. Na jedné straně mobilizuje proti „sociálnímu vyčlenění“ a nízké úrovni vzdělání, na straně druhé tohoto handicapu neváhá využít v neprospěch ideového protivníka. Nemusím snad ani dodávat, že se tak opět (podobně jako v předchozí odpovědi) činí především na základě etnického klíče. Kdo je protěžován a kdo je cílem represí a zesměšňování, to si může každý doplnit sám.

Těžším kalibrem pak je diskreditace na základě sexuální orientace a absolutní absence práva na soukromí. U těch správně smýšlejích jde o „šik“ záležitost, u „samozvanců a zkrachovalců“ jde o neodpustitelný hřích. Ikona černošského hnutí za občanská práva –  Michael „Martin Luther“ King mohl prznit prostitutky a všechno co mělo náležitý tesařský produkt dle libosti a v masmédiích se o tom zarytě mlčí, kdežto Jörg Haider se svými údajnými návštěvami gay klubů byl zvrhlík vpravdě neronovských rozměrů. O tom, že se King nepokrytě dopouštěl plagiátorství (včetně projevu se „slavným“ výrokem Mám sen) se opět urputně mlčí anebo se vymýšlejí krkolomné konstrukce a směšné lži, podobné těm, které můžeme například najít na české sekci portálu Wikipedia:

… Jiní autoři však argumentují tím, že v kultuře amerických černochů je přejímání delších pasáží ze starších děl bez přímého udání zdroje běžným jevem.
Afričtí černoši podle této logiky zřejmě rovnou kopírují celé knihy. O tom co tropí černoši karibští, na to se bojím i pomyslet.

Záběry totálně rozsekaného auta Jörga Heidera proběhly těmito médii ze všech možných úhlů, chyběl snad jen panoramatický záběr, rybí oko a rentgen mrtvého. Urazíte-li truchlivého boha politické korektnosti můžete si být jisti, že nenaleznete pokoje ani po smrti.

Pokud však intelektuálně překročíte určité meze, kdy hrozí že klasická diskreditace vyvolá opačný efekt – a to ten, že se lidé místo skrytě nařízeného odsouzení začnou o kacířské myšlenky zajímat nastupuje taktika č. 2 – totální ignorace, blokace jakéhokoli přístupu do médií, školství a veřejného života. Takzvaná
„smrt tichem“. Takže po počáteční zmatečné reakci „hlídacích psů demokracie“ Tydlitátové, redakce Eretz.cz a jakéhosi novodobého Bretschneidera jménem Šimon Klein bylo zřejmě usouzeno, že je načase zařadit zpětný chod a vyřadit zmínky o našem serveru ze všech stránek, které mají vyšší návštěvnost než blog Ivana Langera, tedy asi 49 lidí denně.

D-F:  To mě definitivně zaujalo a to je také důvodem našeho rozhovoru. Přesněji, důvodem je fakt, že nepřítel mého nepřítele… znáte to. Čím to, že jste tak populární?

AM: Jestli jsme populární si netroufáme posoudit. Dovolím si položit otázku – kdo si pamatuje složení a celý program kostnického sněmu? Kromě odborníků málokdo. Koho tam odsoudili ví téměř všichni. Možná ze lidé mají jakousi vrozenou slabost pro kacíře, jednotlivce, osamělé vlky, kteří se vzepřeli Moci (Církvi, Straně…). A současná hydra politické korektnosti je něco jako církev – organizace mající svého papeže (momentálně Barack Obama), své svaté (minority,
homosexuály, feministky), své přikázání (antidikriminační zákon) a své kacíře (tzv. nacisty, rasisty, popírače atd.).

D-F:  Jestli jsem správně pochopil, je český projekt Altermedia součástí mezinárodní rodiny webů Altermedia. Jaký účel má toto uspořádání? Mluví vám někdo zvenčí do toho, co budete psát?

AM: Projekt Altermedia byl zahájen v roce 2002 a je zamýšlen jako alternativní zpravodajský web, jako určitá protiváha oficiálním sdělovacím prostředkům. Postupem času se rozrostl na síť, působící v 21 zemích po celém světě.Jednotlivé státní, regionální a jazykové mutace jsou na sobě z hlediska obsahu zcela nezávislé. Do toho, co bude publikováno na českých stránkách Altermedia nikdo nezasahuje.

V současné době patří mezi nejnavštěvovanější sekce Altermedia Německo, Bulharsko a Česká republika.

D-F: Nepravidelně sleduji Altermedii už asi dva roky. Před časem se tam odehrála nějaká změna. web začal vypadat trochu jinak, vzdálil se politice a začal se více věnovat společenským otázkám. Měla tato změna nějaký důvod?

AM: Tato změna měla pouze jediný důvod, a to ten, že předchozí redakce se o vlastní vůli rozhodla ukončit svoji činnost v rámci Altermedií ze zcela prozaických důvodů – osobní a pracovní povinnosti přesáhly natolik, že než aby česká sekce Altermedií skomírala na úbytě (tak jak je to bohužel vidět u některých jiných sekcí), tak byla správa předána po předchozí dohodě redakci nové. K předání došlo na konci července roku 2008.

Změna obsahu byla způsobena odlišnou redakční politikou  – od komentování každodenních politických událostí (především z České republiky) jsme přešli k publikování studií a analýz, co podle nás předcházelo dnešnímu politickokorektnímu šílenství a infiltraci médií, vzdělávací soustavy a veřejné správy kulturními marxisty. Podle našeho názoru je nutné zasadit události do širšího rámce, tzn. pokud píšete proti tyranii politické korektnosti musíte vědět např. o tom, co byla tzv. Frankfurtská škola, pokud píšete o mediální manipulaci, musíte vědět, kdo to byl Edward Bernays, pokud kritizujete americkou zahraniční politiku, musíte vědět, jakou úlohu v ní hraje americko-izraelská lobby AIPAC atd.

D-F: Ti iniciativní občané, co mě zkoušeli vytahat za ucho za link na vás, psali, že jste fašistický a ultrapravicový a jánevímcoještě web. Jak byste semi zařadili váš projekt? Kde jsou vaše postoje, pokud se mohu zeptat? Nebo jste přímo napojeni na nějakou stranu nebo hnutí?

AM: Předchozí redakce úzce spolupracovala s občanským sdružením Vlastenecká fronta. Členové současné redakce nejsou členy žádného občanského sdružení, ani politické strany. Pokud dáváme prostor sdružením a stranám (např. Právo a spravedlnost nebo Dělnická strana), činíme tak ze snahy dát prostor k vyjádření jejich názorů a postojů bez cenzury a manipulace, které se jim dostává ze strany oficiálních masmédií.

Náš projekt nikam neřadíme ani neškatulkujeme. Klademe důraz na slovo „alternativní“, tzn. že na našem webu můžete zaznamenat přítomnost sdružení, která jsou v názorovém protikladu (např. Konzervativní koalice a Dělnická strana), informace z České republiky i ze světa atd. Neservírujeme čtenářům jediný možný „výklad světa“, ponecháváme mu možnost volby a prostor k vytvoření vlastního názoru.

K obvyklým obviněním z „fašismu“,  „neonacismu“ nebo „ultrapravice“ – jde o klasický pokus o předformování názoru čtenáře. Vždyť kdo by chtěl být dnes označen za fašistu a neonacistu? Tato označení, ve skutečnosti zbavená jakéhokoli obsahu, slouží jen k tomu, aby potenciální čtenář zavrhl tyto stránky jako něco, co je protizákonné, bez toho, aby se skutečně zamyslel nad prezentovanými názory. Čerstvý příklad – co je neonacistického na tom, když zveřejníme video, kde bije šestnáctiletý černoch bílou řidičku autobusu jen pro to, že dělala svoji práci a upozorňujeme na to, že média zcela ignorovala rasový podtext tohoto činu. Kdyby došlo k něčemu podobnému, jen obráceně, tak by média zuřila nad bílým rasismem. Co je fašistického na citaci z mainstreamových novin a
zveřeňování videonahrávky, poskytnuté médiím policií? Odkdy „ultrapravicová“ média uveřejňují např. převzaté články Noama Chomskyho, Petra Placáka nebo rozhovory s lidmi jako je profesor Milan Zelený?

D-F: Jaký máte vůbec názor na vztah politiky a společnosti? Popravdě řečeno, já už v těch pojmech „pravice“ a „levice“ nevidím žádný obsah, ani když jsou ultra- nebo kdovíco ještě.

AM: Politika zcela ztratila vazbu na společnost a stala se jen přívěskem držitelů ekonomické moci, která je univerzalistická a která se neváže ničím, žádnými etnickými, kulturními a etickými hodnotami. Vše je podřízeno ekonomickému prospěchu – žijeme v období, kdy vládne mýtus o lineárním vývoji dějin směrem kupředu, k lepším zítřkům, o neregulovaném volném trhu jako nejlepší volbě pro prospěch lidstva, o zastupitelské demokracii jako jediném možném a univerzálním státním zřízení na světě. Paradoxy, že historický vývoj nemusí jít nutně dopředu, že může být cyklický, že jakmile ten slavný neregulovaný trh zkrachuje a začne se znárodňovat a chyby soukromých společností vyplácet ze státních peněz, že existují a prosperují státy, které zastupitelskou demokracii západního vzoru odmítají – o těch se cudně mlčí.

Dělení na pravici a levici dávno ztratilo smysl. V době opozičních smluv i ten nejzarytější optimista zjistí, že se jedná vlastně o dva herecké tábory, které provozují tragikomedii jménem parlamentní demokracie v barvách soupeřících ekonomických klanů.

Celý tento kabaret nejlépe charakterizoval zakladatel public relations a politické manipulace (tzv. politického spinu) Edward L. Bernays ve své knize Propaganda z roku 1928:

„Vědomá a inteligentní manipulace organizovaných zvyků a názorů mas je důležitou součástí demokratické společnosti. Ti, kteří manipulují s tímto neviditelným mechanismem společnosti tak ustavují neviditelnou vládu,která je skutečnou vládnoucí silou v naší zemi. Jsme ovládáni, naše myšlení a vkus je formován, myšlenky vsugerovávány a to lidmi, o kterých jsme v životě neslyšeli. Většina lidských bytostí musí tímto stylem působit, pokud chtějí žít v hladce fungující společnosti“.
 

D-F: Co si myslíte o tzv. české národovecké scéně? Já tu vidím několik malých stran, které jsou více nebo méně amatérsky vedeny a nejeví moc ochoty mezi sebou spolupracovat.

AM: Tristní stav tzv. české národovecké scény se dá charakterizovat stručně několika slovy – lpění na starých modelech fungování politických stran a hnutí (jdoucí až do takového extrému, že si dvě potenciálně nejviditelnější strany – Dělnická a Národní – zřídily dokonce i Ochranné sbory a gardy). Kašpařina v podání Národní strany, kdy se na webu jejich Národní garda chlubí „Útvary speciálních sil“ a podobnými chimérami, to epotřebuje dalšího komentáře. Vše vypracováno do detailů, jen ta Fotogalerie je stále v přípravě.

Dále pak absence intelektuální základny, která by určovala politiku těchto stran z krátko- i dlouhodobého hlediska, špatně vedený mediální marketing a PR (to se týče především Dělnické strany, toho kdo navlékl ty dívky do ohavných kabátů s nesmyslnými páskami na rukávě by každá rozumně uvažující a plánující strana vyhodila na hodinu).

Zbytek pidistran a mikrosdružení je možné charakterizovat citátem z článku Karla Kaisera „Co dál s národním hnutím„.

Jak vidno, české národovecké a konzervativní spektrum má jednu vlastnost, ve které nesporně vyniká – tím je umění vzájemného znesváření mezi aktivisty a zakládání nových stran a nových koalic, spojené se slovíčkařením názvů. Prvorepublikové rčení „když se sejdou dva Češi, založí tři strany“ evidentně stále platí a možná až dnes dochází k jeho nejupřímnějšímu naplnění. Všiml si toho i komentátor Bohumil Doležal, jehož jméno uším konzervativců a národovců, těm nekritickým i kritickým patrně nezní příliš libě, který však k procesu vzniku českých pravicových stran více než trefně poznamenal:

    „Procesem integrace pravice jsem se během své politologické kariéry soustavně vědecky zabýval a dospěl jsem k zformulování dvou tzv. Doležalových zákonů, které mají pro fungování nekonečně malých politických těles podobný význam jako Keplerovy zákony pro výpočet oběžné dráhy planet. Zákon první: výsledkem procesu integrace dvou malých pravicových stran je ještě menší pravicová strana. Zákon druhý: výsledkem procesu integrace dvou malých pravicových politických stran jsou tři malé pravicové politické strany. Oba zákony se přitom často uplatňují jaksi najednou: v procesu integrace dvou malých pravicových stran vznikne ještě menší strana, přičemž obě integrující se strany existují i nadále.“

Popsat celou problematiku se vymyká prostoru, vymezenému pro tento rozhovor. Možná se objeví na stránkách Altermedia v podobě nové analýzy.

D-F: Ještě se vrátím k tomu slovníčku. Brněnský zastupitel Paulczyňski má potíže, protože slovníček převzal na svůj osobní blog. Chopila se toho nějaká Tydlitátová. Tydlitátová provozuje židovství takříkajíc profesionálně, cítila se dotčena a rozšířila to různě po vlivných přátelích s cílem Paulczyňskému zavřít ústa. Dost mě pobavilo, jak to na tomto webu téma profesionálně uchopili  – skoro to vypadá jako zpráva pro nějakou tajnou službu, včetně hardcopy obrazovek. Co vy na to? Pokusil se během existence vašeho projektu systém nějak zasáhnout do toho, co budete uvěřejňovat?

AM: Aféra s Paulczyňským byla jen záminka, věříme tomu, že pokud by náš server fyzicky sídlil v České republice, tak by se někdo moc rád pokusil „nějak zasáhnout“. Navíc všechny příspěvky jsou psány v mezích slušnosti a zákonnosti, takže i kdyby chtěl někdo zasáhnout, musel by tak učinit poněkud „nestandardně“, poněvadž právní cestou by to neprošlo. Mimochodem, když už zmiňujete server Eretz.cz – provozovatelé tohoto serveru by se měli chytit za svůj pověstný nos, protože jak nám (nebo třeba webu Zvědavec) mohou vyčítat tzv. „rasismus“, když publikují takovéto perly:

„Smíšená manželství jsou příšernou katastrofou, která dnes ve světě zaplavuje lid Izraele. Existují ti, kdo se snaží otevřít brány tomuto fenoménu také v Izraeli. Nepotřebujeme tento dovoz. Chcete prosazovat pluralismus, liberalismus, reformy? Existuje mnoho zemí, které tvrdí, že to provádějí. Je 192 demokratických států – ale jen jeden jediný židovský stát.“

Jisrael Meir Lau, vrchní rabín Tel Avivu a bývalý aškenázský vrchní rabín Izraele 8. 3. 2009, se připojuje ke kritice vrchního aškenázského rabína Izraele Jony Mecgera (Yonah Metzger) a odmítá snahu strany Jisrael Bejtejnu (Izrael náš domov) zavést v Izraeli civilní sňatky.

Nebo když publikují oslavné články na židovského extremistu a rasistu rabiho Miera Kahaneho. A nejsou sami, kdo tohoto psychopata adorují – i Maskil, věstník „Židovské liberální komunity Bejt Simcha“ uveřejnil text od Kahaneho, a když se jeden skutečný židovský izraelský liberál ozval, tak mu bylo odpovězeno, že tento text “je ale dobrý”.

Takže jen můžeme vzkázat všem jednookým, co si myslí, že jsou králi – zameťte si před vlastním prahem!

D-F: Jak dalece do toho, co budete zveřejňovat, zasahujete vy sami? Já musím asi 20% příspěvků vyřadit, a to se můj web dá označit za zábavný a nemusím být extra zodpovědný, pokud jde o faktickou správnost. Pravděpodobně máte vyšší kvótu „odpadu“.

AM: Jsme na tom procentuálně podobně. Problém máme poněkud jiného charakteru. Lidé jsou navyklí na to, že weby nebo časopisy mají vlastní „názorovou šablonu“ a že striktně tuto šablonu uplatňují. Například, publikovali jsme několik textů od Dělnické strany a hned se začaly ozývat hlasy, že jsme „neoficiálním“ tiskovým orgánem Dělnické strany. Kritici se však při své krátkozrakosti neuvědomili, že jsme ale publikovali i materiály ostatních stran, které jsou vůči DS až téměř názorově v protikladu (např. volebního uskupení Konzervativní koalice). Tito kritici si neuvědomili jednu věc – a to, že se snažíme pouze dávat prostor všem, bez ohledu na to, že ani jeden z výše zmíněných subjektů nám „nesedí“ (viz otázka o stavu národního hnutí u nás). Prostě dáváme prostor všem, kteří se snaží být v opozici vůči současnému Systému, jelikož do oficiálních médií mají zabráněný přístup a navíc jsou mediálně manipulováni. Týká se to i jiných témat, např. recenze na knihu Vzkříšení pohanství vzbudila velkou polemiku o tom, že se snažíme ničit „evropské (rozuměj katolicko-křesťanské) dědictví“, že jsme ovlivněni zednáři, sekularismem, satanismem a možná i feng-šuej. To, že na Altermediích dostávají prostor i křesťansky orientované články, to opět uniklo pozornosti.

Nicméně lidé si tento náš postoj začínají uvědomovat a začínají psát více, bez obav z toho, že by byli označeni za „sympatizanty Dělnické strany“, zednáře nebo zahrádkáře. Někomu náš přístup může připadat bezkoncepční, nicméně určitou koncepci máme, jen je na české poměry nezvykle asymetrická.

D-F: Zrovna mi nepřipadá, že by váš web tvořila společenská spodina, už s ohledem na minimum chyb v textech. Můžete říct něco o sobě?

AM: Redakci tvoří několik jednotlivců se středním a vyšším vzděláním, plus názorově rozmanitý a početně se průběžně měnící mlhovina nepravidelných přispěvatelů. Snažíme se publikovat rozličné materiály z různých zdrojů, skrze které se snažíme dostat do povědomí českých čtenářů informace, které jsou buď ignorovány anebo záměrně zamlčovány. Drtivá většina článků pochází z veřejně přístupných zdrojů a z oficiálních masmédií. Divíme se, že tuto publikační strategii nezačal někdo praktikovat už dávno.

D-F: Jak si představujete čtenáře vašeho webu?

AM: Může jít o kohokoli, zhruba řečeno si čtenáře AM představujeme jako člověka, který nerezignoval na nezávislé myšlení a vytváření si vlastního názoru z více zdrojů. Tím ale zdaleka nemyslíme to, že s prezentovanými názory musí nutně souhlasit.

D-F: Zkuste si trochu zavěštit. Jaké významné události očekáváte v roce 2009 v Čechách?

AM: Rok 2009 se ponese v duchu tradičního soupeření dvou ekonomických klanů v rudých a modrých dresech, které vyvrcholí kašpařinou s cáry papíru, vhazovanými do uren (urna, jak symbolický název pro periodické pohřbívání všech nadějí na změnu!)  v roce 2010. Sympatickým vedlejším produktem tohoto pohřbívání bude vrácení Havlova trojského Zeleného koně zpět do hrobu. Michael Kocáb vystoupí na benefičním koncertě na podporu strádajících chomutovských neplatičů s hitem Pražského výběru „Prachy jenom prachy nečekají, jen po nich sáhneš, a už tě mají“. Václav Klaus odčiní všechny své privatizační hříchy a nepodepíše Lisabonskou smlouvu, která vchází v platnost až kontrasignací prezidenta. Bez prezidentského podpisu smlouva nevstoupí v platnost a protože půjde o konečné rozhodnutí, které nelze zpětně (naštěstí!) přehlasovat ústavní většinou, jako tomu je např. když prezident vrátí zákon. Ze zahraničních událostí, které mají souvislost s ČR si myslíme, že Obamova administrativa nakonec zastaví projekt radaru v Beskydech.

D-F: Chtěl(-i) byste něco vzkázat čtenářům D-F?

AM: Pokud jste dočetli rozhovor až sem, tak vám děkujeme za trpělivost a zájem o Altermedia ČR. Pokud vás náš server zaujal a měli byste
zájem na něm participovat, bliší informace o tom, co dělat, můžete nalézt zde.

Rovněž děkujeme D-Fensovi za sympaticky objektivní přístup k „aféře Paulczyňski“, v rámci kterého umožnil vyjádřit se i druhé straně.
 
 

12345 (Zatím nikdo nehlasoval)
367x přečteno
Updatováno: 28.11.2015 — 0:02
D-FENS © 2017
Do NOT follow this link or you will be banned from the site!