Alfa Romeo Giulia 2.0T

Poslední dobou mi na mém oblíbeném server DFENS chybí recenze automobilů. Vím, že se tu sem tak nějaká skoro-recenze objeví, ale číst o tom, jaký mají průměr brzdové kotouče 20 let starého Seatu Toledo nebo že má plastová palubní deska 16 let starého Renaultu Clio dva odstíny šedé mě úplně nenaplňuje a číst o Mazdě MPV a Tribute mě přivádí k myšlenkám na dřevěný trám a lano s velkou smyčkou.

Nechci se autorů dotknout a doufám, že mou kritiku vezmou s nadhledem, ale opravdu nerozumím tou, že má někdo potřebu nahlas a veřejně sdělovat, že si pořídil něco tak nudného a ošklivého jako je Mazda MPV. Rozhodl jsem se proto zkusit tuto rubriku malinko oživit a napsat pár svých pocitů z auta, se kterým mám v poslední době co do činění.
Nehodlám zde popisovat kolik litrů má kufr, protože to potencionálního zájemce o toto auto nebude zajímat, zda se vejde do dveří 1,5 litrová láhev, protože koho toto zajímá, tak už má nebo uvažuje o Škodě Octavii ani jaký průměr mají brzdové kotouče, protože to je zpravidla zajímavý údaj u aut, která jsou cenově o několik tříd výše, případně u aut, u nichž žádný jiný údaj zajímavější není.

První, čeho si na autě všimnete je jeho design. Jediní lidé, které design absolutně nezajímá jsou majitelé čehokoliv od Subaru s výjimkou BRZ (kde dělala design Toyota). Nicméně design je věc velice subjektivní, což je také důvod proč se vyrábí auta jako je například Toyota Prius, BMW X6 nebo Fiat Multipla. Pokud bych měl hodnotit Giuliu, tak bych řekl, že to je typická Alfa říznutá BMW. Což je i častá reakce lidí, když vidí Giuliu poprvé – „vypadá to jako bavorák trojka“. Alfa je auto mnoha tváří, z některých úhlů vypadá agresivně, z jiných ospale, z dalších připitoměle. Zepředu vypadá jako když nemá kola, z boku štíhle, zezadu tlustě. Celkový design je myslím povedený, nicméně to není auto, na které byste se chodili každou chvilku dívat přes okno, pod kterým parkujete. Na druhou stranu auto přitahuje pohledy lidí na ulici, zejména těch opačného pohlaví. Pravděpodobně to bude záležet na tom, jak se vám podaří trefit kombinaci barvy karoserie, barvy brzdových třmenů a design ráfků. Ráfky si můžete vybrat ve velikostech 16 až 19 palců. Doporučuji použít překvapivě dobře fungující konfigurátor na stránkách Alfy Romeo a nechat zhodnotit výsledek ve svém okolí.

Co k autu napsat technicky? Prvně asi to, že Giulia můžete pořídit v naftě nebo benzínu. Nicméně koupit si Alfu s naftovým motorem je podobné jako si zaplatit prostitutku a poté si s ní povídat o jaderné fyzice. Prostě nebyla k tomuto účelu stvořena a nevyužijete její potenciál. Pokud jste šetřílek (jiný důvod, proč si kupovat naftový motor do osobního auta nevidím), tak si pořiďte něco simply clever a po vzoru českých motoristických novinářů můžete motor hodnotit tak, že „vybízí ke klidné jízdě“ (rozuměj vůbec nejede). Bohužel se obávám, že deformovaný evropský trh s jeho poptávkou po naftových motorech a SUV, v kombinaci s emisními požadavky byrokratů z Bruselu dostane automobilky do situace, kdy přestanou vyvíjet a produkovat veškerá auta, která v sobě mají alespoň nějaký fun factor.

Benzínový motor je dvoulitrový čtyřválec, který Alfa prodává z nějakého důvodu naladěný na 206kW a 400 Nm s pohonem všech kol, případně na 147kW a 330Nm s pohonem zadních kol. Technicky jsou motory naprosto totožné, rozdíl je pouze v nastavení řídící jednotky. Tomu odpovídá i to, že pro americký trh je k dispozici Alfa s pohonem zadních kol a výkonem 206kW. Kdo má tedy koule a nebojí se ztráty záruky, může poměrně levně upgradovat svoji dvousetkoňovou zadokolku za cca 600 EUR o 80 koní a 70Nm.

Co se týká jízdních vlastností, tak karoserie je tak tuhá, že bylo možnost naladit podvozek tak, aby vám nezlomil páteř pokaždé když najedete na kamínek a nevyklepal plomby ze zubů, když se potřebujete dostat z Prahy do Brna (což už je trest sám o sobě). Giulia krásně žehlí díry českých silnic, na jejichž opravu pochopitelně nejsou prachy, protože je potřeba koupit kamery a osadit jimi dálnice, protože, jak říká Dan, tak rychlostní kamera rozjede dopravní zácpu. V základu máte k dispozici systém DNA, kdy D znamená, že auto reaguje rychle a přesně, N znamená na pohodu a A má pocit, že má něco společného s ochranou ledních medvědů. V praxi budete jezdit ve městě z po dálnici na N a po okreskách na D. Za příplatek je pak adaptivní podvozek, který má dvě pozice – sportovnější a komfortnější. V praxi mezi nimi rozdíl skoro nepoznáte.

Řízení je ostré jako japonský meč. Často máte pocit, že to zatáčí tak nějak až moc. Nicméně po pár stovkách kilometrů si na to zvyknete a většina ostatních aut vám poté bude připadat, jako když má řízení z gumy. Díky pohonu zadních kol (čtyřkolku nemůžu hodnotit) tuhé karoserii, rozložení hmotnosti 50:50 a celkovému naladěni podvozku se budete těšit na každou další zatáčku, která vás bude čekat. To je také důvod, proč častokrát sjedete z dálnice a budete řezat zatáčky okresek, případně se seberete a půjdete se jen tak projet po okolí. Pokud si připlatíte za diferenciál s omezeným prokluzem (nebo jak nesprávně papouškují mladoboleslavští vlezdoprdelkové z redakcí českých motoristických periodik – diferenciál s omezenou svorností), tak bude vykreslování zatáček ještě o fous zábavnější. Příznivce jízdy bokem patrně zklamu, stabilizace nejde zcela vypnout, nicméně toto auto nebylo stvořeno na drifty. Pokud jste fanouškem tohoto stylu jízdy, tak doporučuji Toyobaru. Rovněž vřele nedoporučuji připlácet si za run flat pneu.

Brzdy jsou perfektně naladěné, pravděpodobně díky novému elektronickému systému IBS, nejsou přeposilované jako u Giulietty, kde jste pří brždění měli prakticky jen dvě varianty, a to buď si rozbít hlavu o volant nebo nabourat do auta před sebou, podle toho, jak moc jste se báli nebo nebáli šlápnout na brzdový pedál. Podrobnosti o IBS si můžete vygooglit, pokud vás to zajímá, důležitá informace je, že to funguje dobře.

Převodovka je německá osmistupňová automatika ZF8, kterou osobně považuji za jednu z nejlepších převodovek současnosti. Na rozdíl například od automatické dvouspojkové převodovky TCT, kterou Alfa montuje do Giulietty. Manuální převodovku dostanete pouze k dieslu. Absence manuální převodovky je často kritizována a častokrát oprávněně, nicméně u Giulie tomu rozhodnutí plně rozumím. ZF8 je tak dobrá, že si nedovedu představit, že by někdo v přímém porovnání volil manuál (pominu lidi, kteří jsou proti automatům z principu). Pokud za každou cenu toužíte po manuálu a benzinovém motoru, kupte si 510 koňovou verzi Quadrifoglio. Určitě doporučuji připlatit si za pádla pod volantem. Dají se pořídit samostatně, případně v paketu spolu s LSD diferenciálem a adaptivním podvozkem. Pádla jsou super v tom, že jsou poměrně masivní a nejsou součástí volantu, takže jimi nekroužíte po interiéru. V čem super nejsou je, že chvilku trvá, než získáte grif, jak skrz ně ovládat páčky blinkrů a stěračů. Nicméně pokud jedete opravdu rychle, tak je mnohem rychlejší a pohodlnější sázet rychlosti pomocí pádel než sundávat ruku z volantu a řadit rychlost. Pokud se pohybujete ve městě, tak vás určitě nebude bavit hrát s řadící pákou hru „jedna dvě Honza jde“. O praktičnosti automatu svědčí i čas z Nürburgring, kdy verze s automatem zajela podstatně rychlejší čas.

Určitě bude spoustu lidí zajímat jakou má auto spotřebu. K tomu snad je toto – spotřeba je ok. Pokud vás zajímají přesná čísla a statistiky, kupte si dieselovou Octavii. Nádrž má objem 60 litrů.

Co se týká interiéru, tak ten působí tak trochu německy, akorát víc stylově. Všechno je víceméně na svém místě, odkládacích míst je naštěstí málo, takže vás to nebude svádět zasírat si interiér auta zbytečnostmi. Ve středové konzoli jsou dva držáky nápojů, stejně jako velký odkládací prostor pod loketní opěrou, kde najdete klasickou elektrickou zásuvku s omezením 180W, takže undergroundový vysavač neschválený EU nepřipojujte. Dále tu najdete USB a AUX port, což jsou porty, které nikdy v životě nepoužijete, protože iPod je mrtvej a iPhone připojíte přes Bluetooth. Kolik je místa vzadu nevím, jezdím vepředu. Co se mi osobně líbí je display multimediálního systému zabudovaný přímo do palubní desky. Nemáte tak pocit jako například v BMW nebo Mercedesu, že na palubku někdo přilepil čínský tablet vteřiňákem. Interiér si můžete vybrat v různých barvách a dekorech. Je to jen otázka vkusu a peněz.

Určitě vás bude i zajímat, jestli má auto nějaké nedostatky. Samozřejmě že má. Například naprosto debilní blinkry, které nemají aretační polohu, a proto neustále blikáte buď málo, moc nebo na druhou stranu, než chcete jet. To vás přestane bavit, takže přestanete blikat úplně, což ale znervózní asistenta pro jízdu v jízdních pruzích, stejně jako ostatní účastníky provozu ve vaší blízkosti. Asistent jde naštěstí, na rozdíl od spoluúčastníků, vypnout. Dále je zde systém automatického brzdění, který vám zašlápne brzdu, pokaždé když chcete na přechodu přejet matku s kočárkem nebo důchodce, který přechází silnici už od loňského podzimu. Další věc, která mi leze na nervy je spouštění varovných světel pokaždé když prudce zabrzdíte. To je nepříjemné zejména v situaci, kdy chcete pochroumat ego týpkům co nosí čepici kšiltem dozadu, mají chmýří po nosem, z nějakého důvodu se naklánějí do středu auta a levou rukou drží volant na třech hodinách. Vypadáte pak jak idiot, který spouští varovky před každou zatáčkou. Nicméně to netrvá dlouho, protože je za sebou uvidíte maximálně do třetí zatáčky, než čipnuté Octavii dojde naftový dech. Všeobecně mě tyto idiotské pseudo-bezpečnostní systémy lezou na nervy a děsím se doby, kdy do aut začnou povinně montovat systém, který vám nedovolí překročit povolenou rychlost, kterou navrhoval dopravní expert dojíždějící do práce MHD.

Co říci závěrem? Předně je třeba říct, že toto auto není a nikdy nebudou pouhým přibližovadlem. Pokud auto považujete za spotřební zboží podobně jako pračku nebo mikrovlnku, tak toto auto pro vás není. Rovněž není pro lidi, kteří preferují přepravu z bodu A do bodu B co nejrychleji a nejkratší možnou cestou. Giulia vás velice často přiměje jet z bodu A do bodu B ještě přes body C, D, E a F. Zároveň pro něm sáhnou lidé, kteří nechtějí zapadnout do sterilního prostředí německých sedanů Je to auto, ke kterému si vytvoříte vztah a které vám bude poskytovat, dnes stále více potlačovanou a nechtěnou radost z jízdy.

Pokud jste skalní fanoušek Alfy Romeo, tak si troufám tvrdit, že vás toto auto nadchne, zejména po mírném zklamání z předražené, a ne příliš povedené Giuliettě nemluvě o tragickém homosexuálním Mitu. Automobilka dala konečně svým příznivcům k dispozici auto se zadním pohonem, perfektním podvozkem, líbivým designem, kvalitním interiérem a navíc za slušnou cenu.

14. 05. 2017 Maťo

Související články: