Tak. Zase jsem si přečetl na idnes nějaké motoristické moudro o Alfě Romeo, tentokrát 156, a musím říci, že mě to už vážně vytočilo. Pokud jsme už udělili cenu Emila Nádeníčka za práci s přívlastky, nyní udělíme cenu Michala Malátného za nejvíce klišé v jednom textu:
na vilnou Italku si dávejte velký pozor
Není to žádný prostorový přeborník
Je to prostě auto pro dva
Asi to byl středeční kousek…
Znalec se spoustou času a peněz má ovšem i jiné alternativy.
Ale vyžaduje maniakální péči.
Údržba twinsparků je tedy docela náročná.
Tahle aférka s krásnou Italkou rozhodně není pro každého.
Musíte s ní mít trpělivost, něco jí odpustit a překousnout manýry.
Byla to hvězda a dnes je to ojetina, kterou skoro nikdo nechce
Tohle vyžaduje talent.
Fajn. Je to jenom auto. Je to technický objekt. Nemá to vagínu a nečte to Cosmopolitan. Podle toho s tím budeme nakládat, ne?
Ještě než se pustím do tématu samotného, vylíčím, jak jsem jednou potkal reálnou missku. Jméno jsem zapomněl. Tohle byla taková úplně normální pipka, kterých potkáte na každém rohu pět. Tohle bylo takové ušaté, vyhublé, pupínkovaté, s vycpanou podprsenkou a kozíma nožkama. Zejména mě však upoutal její jiskrný pohled. Měl jsem dojem, že se jí rozsvítí oči jen tehdy, když jí někdo přiloží k uchu baterku. Bylo to děsivé. Fuckability index záporný. Jestli je něco misska mezi auty, tak je to Škoda Roomster.
Když pominu obsah samotného článku, podstatou sdělení patrně je, že údržba Alfy Romeo je tak náročná a nákladná, že by se do toho neměl nikdo pouštět a koupit si Škodofku. Je to pitomost, vystavěná na legendách majitelů vozidel odhoněných na silnicích západní Evropy a dovezených do Kocourkova, kde z nich slavnostně vyletěla ojnice po servisních zásazích různých jezedáků a lázeňské kůře olejem z Lidlu zvoleným podle hesla „když na to jezdí bráchovo tédéíčko, bude na to jezdit všechno.“
V následujících řádcích popíšu postupy, jak provozovat Alfu Romeo a neplatit za to zbytečně moc peněz. Šetřit je důležité. Uspořené peníze můžete pak vynaložit například na přepravu jízdního kola po železnici, která zdražila na šokujících 75 Kč na kus a den, i za vaše prachy.
Ze zkušenosti vím, že údržba Alfy není o nic dražší nežli údržba například Seatu Leon, Ibizy nebo Octavie. Péče není „maniakální“, pokud tedy manici nemění olej každých 20.000 km nebo dva roky, ano, svíčky je třeba měnit, ano, olej je třeba kontrolovat, ale to je třeba u všech benzínových motorů. Problém je s rozvody, u kterých A-R zkrátila interval výměny jen na 60.000 km. A to pomlčím o tom, že „vášnivá Italka“ je ve skutečnosti nudná Němka od Stuttgartu, protože většina komponent pochází odtud, včetně těch rozvodů a jejich špatně navržených vodících lišt.
Ceny náhradních dílů a spotřebního materiálu táhnou nahoru následující faktory:
– „Alfa přirážka“, tedy navýšení ceny kupované součástky výměnou za samolepku s hadem a křížem, zatímco stejná součástka pro Fiat nebo Mercedes stojí o třetinu méně. Týká se zejména aftermarket produkce.
– skutečnost, že řada 147/156 nebyla vystavěna na žádné „koncernové“ platformě a přitom je auto plné různých originálních řešení, které si vyžádaly investice do podobně inovativních specializovaných výrobních zařízení, forem a montážních linek. „Platformních“ dílů je pomálu. Tím pádem se fixní náklady spojené s výrobou těch neplatformních rozpustily do menšího počtu kusů. To se týká například menších zapalovacích svíček.
– vozidlo není jednoduché a výroba některých zejména motorových dílů byla technologicky a materiálově náročná. Podobně je na tom například BMW. Desetiny a setiny milimetru rozhodují o tom, zda něco bude těsnit, jak to bude fungovat jak se to bude opotřebovávat a zda to vůbec půjde namontovat. Zemědělské vůle praktikované na koncernových nebo korejských vozidlech zde nejsou uplatněny, takže není možné úspěšně do auta zamontovat součástky, který svařil nějaký Turek nebo Polák ve sklepě.
– dále, vzhledem k menšímu počtu alfiček v provozu se nevyplácí druhovýroba tak výrazně, jako například pro VW a proto je nabídka dílů z druhovýroby limitovaná.
1. Náhradní díly
Celý problém se servisem a součástkami pro Alfu se dá lapidárně shrnout do věty, že kdo nakupuje levně, bude nakupovat dvakrát. Před nákupem jakéhokoli náhradního dílu je dobré se poptat v oficiální servisní síti. Důvody jsou následující:
– v celé historii 147/156 došlo k mnoha změnám, které se nazáváděly podle modelových roků, ale kdykoli. K určení správné varianty dílu je třeba použít VIN. To má mmj. za následek, že 147 z roku 2004 a 2008 byla s nadsázkou úplně jiné auto. Nákup dílu na internetu tak může vést ke stavu, kdy si koupíme něco, co je určeno pro Alfu vyrobenou o dva dny dříve, ale s tou naší to fungovat nebude. Klasický příklad jsou zadní ložiska s integrovaným signálním členem ABS, kterých bylo asi šest typů.
– originál součástky stojí jen málokdy výrazně více než aftermarket. Vzhledem k uvedenému „problému“ s nezemědělskými vůlemi může být integrace levnějšího, ale neznačkového komponentu dost šílená záležitost. Někdy se o alfách říká, že kdo nakupuje levně, musí nakupovat dvakrát. Pro základní identifikaci součástky lze použít katalog e-per, který beží v různých „pirátských“ instancích na internetu.
– značkové servisy se narozdíl od VW nijak nezdráhají objednat jakýkoli komponent. Většinou na něj poskytnou 10-20% slevu a dodávají jej obvykle do tří dnů. Další výhodou nakupování součástek ve značkovém servisu může být, že jen trochu šikovný prodavač i bez požádání zaloví v katalogu FIATu, kde se někdy poštěstí najít stejnou součástku o třetinu levněji, protože neobsahuje Alfa přirážku.
ovšem ale
– co se však v oficiální síti moc kupovat nevyplácí, jsou ramena, spotřební díly brzd a výfuky.
– pokud nemluvíme o brzdách a řízení, je lepší koupit originální díl z vrakoviště než neoriginální z Aukra. Možná bude stát stejně, protože alfích vrakovišť není tolik a na těch, co existují, samozřejmě dobře vědí, jaké součástky jsou vyhledávané a náležitě je ocení. Nicméně zdroje jsou, protože citlivé řízení a výkonné motory zajišťují dostatek zbouraných alf, ve kterých možná při troše štěstí najdete válet čepici s rovným kšiltem, která zbyla z potenciálního hiphopového génia. Já mám dobrou zkušenost s Auto Mates.
2. Ramena
Představují obvyklou kratochvíli majitelů 147/156. Vzhledem ke kvalitě kocourkovských silnic a komplikovaně pojatému podvozku odcházejí čepy v horních ramenech a silentbloky v dolních. Lze koupit levná ramena na Aukru, ale nikomu bych to nedoporučoval, protože výměna ramen je opruz a pak je nutné vždy seřídit geometrii. Stojí proto za uvážení, zda koupit levná ramena a dát si to každých 30.000 km, nebo koupit ta dražší a pustit to z hlavy. U horních ramen je rozdíl v materiálu pouzdra čepu, u dolních v elastomeru prostředního silentbloku. Ten je jednak co nejsubtilejší (aby bylo řízení nadále precizní), ale současně přenáší veškerou hmotnost vozu a aby toho nebylo dost, je vystavěn vlivu soli. Guma velmi rychle zpuchří nebo se unaví, což zvětšuje příklon kola a vede k zvýšenému opotřebení pneumatik. Originál ramena vyráběla firma TRW, která je dodává i do aftermarket sítě. Německé servisy používají, pokud si zákazník nepřeje originál, podvozkové komponenty Quinton Hazell. QH si některé díly vyrábí, některé nakupuje, navíc finanční situace firmy není dobrá a z trhu se v poslední době stahuje. Kvalita jiných výrobců je proměnná (Lemförder, Moog) až mizerná (FAST).
Ve všeobecnou známost nevešlo, že dolní ramena lze repasovat. Svislý čep většinou (až několikanásobně) přežije silentbloky a proto lze střední, přední a zadní silentblok vylisovat a nahradit, což vyjde asi na čtvrtinu ceny ramene. Je na to třeba hydraulický lis, pákovým to nejde. Životnost horních ramen zase prodlouží sejmutí dolní ségrovky z manžetky čepu a doplnění vazelíny, protože čep umře na vyběhání pouzdra poté, co mazivo z čepu vyteče – je namontován vzhůru nohama.
Většinou se také vyplácí objednat součástky z některého ze zahraničních e-shopů: například spodní rameno FEBI u parts2go.de vyjde na 118 EUR, u Autokelly totéž na 3887 Kč. Někdy to prý zachází tak daleko, že se vyplácí objednat si díl od EB Spares z Kingdom of Condom.
Mimoto, dokud byly operace FIATu na našem území řízeny z Čech, vyhlásila občas Alfa akci na náhradní díly a pak se dala originál ramena a některé další díly pořídit za aftermarket cenu. Od dob, kdy FIATí prodej na našem území převzali Tataři, Maďaři nebo co je to zač, se kvalita služeb zhoršila a o žádné akci jsem neslyšel.
3. Brzdy
Opět kapitola sama pro sebe, přičemž spolehlivě platí, že kdo nakupuje levně, bude nakupovat dvakrát. Na zadních kolech to po 40 tkm zabalily kotouče Bosch made in Turkey v kombinaci s destičkami Bosch. Už po 20 tisících km bylo vidět, že tohle nemá budoucnost. Hamulce targowe Brembo objednané přes MRO Auto fungují oproti tomu lépe, po 10000 km na nich není poznat žádné významné opotřebení a stály asi polovinu. Původní brzdy byly ovšem od firmy ATE, a to včetně kotoučů, a kdybych se toho býval držel, mohl jsem si tu jednu výměnu odpustit. Opět se opakuje výše popsaný problém: Na teilesuche24.de stojí pár předních kotoučů ATE 151 EUR, u Autokelly 4325 Kč.
4. Olej
Selenia je strašně drahá a bla bla, je třeba tam dolívat olej bla. Fakt je, že ten olej nestojí víc než jiný kvalitní olej (pokud pomineme high-performance Kauflandovy kapky, mají tam dole v regálu mezi Babišovými kuřaty a kočičími granulemi) a já ho nedolévám vůbec, protože od výměny k výměně to sleze zhruba od horního konce měrky do dolní třetiny. Je potřeba mít na paměti, že pokud někdo v roce 2001 dostal ze zážehové atmosférické šestnáctistovky 88 kW se spotřebou 7,5 l/100km, muselo to být za cenu náročnějších technických řešení. Pro informaci, koncern nabízel ve stejné kategorii ještě v roce 2009 litinový osmiventil 1.6 s výkonem 74 kW.
Fakt je, že když někdo nerespektuje doporučení dané výrobcem, pak musí držet hubu a ne nadávat, že italské motory jsou nespolehlivé. Zkusme si představit, co by se dělo, kdyby to Octavie TDI Pumpe-Düse-Krise někdo nalil například olej 15W-40 určený pro Felicii. Po nějakých 15000 km by ji mohl leda odvézt do áček a odebrat se volit Zemanovce.
Přesto se na náhradu Selenie jiným olejem nedívám nijak skepticky. Předně tam není bezpodmínečně nutno lít 10W-60. Sama Alfa Romeo doporučuje 10W-60 jen pro případ sportovní jízdy, dovedu si představit například jízdu po dálnici po delší dobu velkou rychlostí. Výrobce doporučuje pro běžné použití 10W-40, v některých verzích dokumentace se objevuje i 5W-40, což ostatně na svém webu propaguje i FL Group, držitel značky Selenia. Kdyby se to vzalo do detailu, tak značkovými servisy preferovaná Selenia 20K for Alfa Romeo má „horní“ viskozitu při 100°C 14,9 mm2/s, což je poblíž hranice mezi 10W-40 a 10W-50. V případě volby jiného oleje nežli Selenia bych se jako první zajímal o tuto charakteristiku a její hodnotu. Olej musí dále splňovat FIATí specifikaci FIAT 9.55535.
10W-60 se hodí pro tříválcovou fabii a jiné podobné supersportovní interceptory. Ostatně by mně zajímalo, jaká je incidence zadřených motorů Twinspark a „odpálených“ tříválců HTP z Česany. Myslím si, že to bude podobné, pokud už HTP Alfu dávno nepředehnalo, ale přesto má Alfa image nevypočitatelného krámu, zatímco Fabie je sen českých rodin a etalon spolehlivosti.
Z nákladového hlediska stačí projet nabídku e-shopů a najít nějaký, kde je právě Selenia 20K A-R v akci. Tím se dá dostat na nějakých 200 Kč za litr, což je přátelská cena a tím to je vyřešeno.
5. Svíčky
Ano, u zážehového motoru se mění svíčky. Mění se každých 60000 km nebo pět let („stopětka“) nebo 90000 km (jiné T.S.). To je zhruba okamžik, kdy se u VW TDI poprvé mění turbo a u VW TSI podruhé rozvodový řetěz.
Informace, že sada stojí 8000 Kč, mě celkem pobavila, stejně tak že jsou to svíčky Denso. Někdy mám dojem, že Denso znamená v japonštině „odnes to do popelnice“.
Originální svíčky byly od firmy NGK. Stačí si tak najít příslušné svíčky na webu NGK a malá i velká svíčka s platinovou elektrodou pro „stodvacítku“ – 1.6 TS 88kW vychází zhruba na 500 Kč/ks, tedy 4000 Kč za obě sady, jednodušší „stopětka“ nemá svíčky s platinovými elektrodami a je to ještě levnější. Náhrada jinými svíčkami je možná, nicméně životnost svíček je pak kratší a někdy to nefunguje vůbec. Mám nějaké info, že se na trhu vyskytly padělky svíček NGK, což japonský výrobce vydatně usnadňuje absencí jakýchkoli ochranných značek na produktu i na balení. Není od FIATu hezké, že své zákazníky nechává napospas technologicky zaostalým japonským firmám.
6. Servisní síť
Auto je možné opravovat ve všech servisech Alfa. Budějovické Auto Future chtělo za hodinu práce 690 Kč. To je tuším stejně jako Schadenwerke. Vzhledem k uvedeným výhodným cenám originálních ND a k okolnosti, že na součástky poskytnou v případě opravy ve vlastním servisu další slevu, nevycházejí opravy nijak dramaticky draho. Kromě toho, v některých servisech úřaduje Alfa fancore. Například v takovém servisu Srba v Praze-Řeporyjích jsou velmi vstřícní a drobné záležitosti jako prohlídka něčeho nebo ověření nějakých dat provedou zdarma, protože „auto bylo koupený u nás a my budeme rádi, když na něm budeme moct dělat servis“. Problém značkových servisů je obyčejně, že mění i to, co by se měnit nemuselo. To u Srby nenastalo: „Jo vám se ulomil držáček? No tak si uděláme z pásoviny novej a pak ho tam prostě přivaříme…“
Kdo by nechtěl používat značkovou infrastrukturu, pak existuje pomalu ale jistě expandující síť nezávislá. V jižních Čechách například úřaduje pan Soběslav Michalec, který má s Alfami zkušenosti, je ochotný a rozumný a hlavně srozumitelně vysvětlí, proč chce co dělat a jak to bude dělat, případně jaká je alternativa.
Auto je opravitelné doma. Je třeba počítat s tím, že je to trochu opruz. Například matky a šrouby na podvozku mají jemné závity, takže ty hezké lesklé matičky z OBI, co jsme s nima přišroubovali dvířka od králíkárny, jsou k ničemu. Občas je třeba použít momentový klíč, protože když se to dorve golou s trubkovým extension packem, aby to bylo fest, tak se něco ohne nebo strhne. Je třeba používat mozek a také být trochu gynekolog, protože místa není v tom autě právě nazbyt. Ale v zásadě to jde a někdy je to dokonce zábava.
7. Získávat informace
Hlavní silou komunity kolem Alfy Romeo je nejen to, že se na silnici zdraví, ale především že sdílejí informace. Existují diskusní fóra, kde jsou k nalezení všechny podstatné informace týkající sevisu, sourcingu součástek apod. Je sice poněkud náročnější oddělit zrno od plev, ale zatím jsem našel vše, co jsem potřeboval – a moc jsem toho nepotřeboval.
Proč jsem tohle všechno psal:
Já chápu a rozumím, že určitá forma předsudků je nezbytná. Dělá náš svět srozumitelným a transparentním. Motoristé si v hospodě zanadávají na ty italské sráče, to bych si nikdy nekoupil, škodofka, pežot a tak dál, pak vypláznou dvacet litrů za turbo nebo jim z 1.6 THP vypadne svíčka na silnici, ale tak to prostě je a tak to má být. Já osobně z toho mám radost, protože to tlačí ceny aut dolů a já si mohu udělat radost častěji a více.
Z čeho ovšem radost nemám, je ten neuvěřitelný příval blábolů a klišé o italských milenkách s přehnanými nároky a podivnými manýry. To už ve vážně k posrání, jaká je to nuda. Mají motorističtí pisálkové vůbec něco jako fantazii? Kdyby to někdo napsal jednou, dvakrát, OK, ale tohle se opakuje pořád dokola a navíc to má čím dál perverznější nádech. Pomalu to připomíná ty celebritní klepy na super.cz zahrnující fotky kalhotek nepozorných celebrit.
Na závěr jedno moje oblíbené video. Volume doprava a nechme 4C proběhnout, snad ještě přijde doba této značky s fascinující technickou historií, aby těm pisálkům konečně spadla čelist.
(16x známkováno, průměr: 1,44 z 5)