Ve škole jsem dostal nabídku zúčastnit se jakési mezinárodní akce, která proběhne v polském Těšíně (město přesně na hranici ČR – Polsko). Co se tam bude dít, to vlastně nikdo nevěděl. Nabídku jsem přijal.
Co to tedy bylo za akci?
Smyslem celého setkání cca 100 studentů různých národností (ČR, Polsko, Slovensko) byla snaha o zapojení mladých lidí do aktivní činnosti ve tvorbě různých projektů. Druhotným cílem bylo také zdokonalení angličtiny, ve které probíhala veškerá komunikace. Náplní akce byla práce ve skupinkách, které měly za úkol analyzovat problémy, které trápí město Těšín. Celé to zní krásně, že? Ano. Ovšem jen do doby, kdy se na to podíváte trochu jiným úhlem pohledu.
Ať žije EU!
Podotýkám, že celá akce byla pro účastníky zcela zdarma. Jinými slovy, někdo to za nás musel zacvakat. Škola? Město? Stát? Kdepak. Přeci matička Evropská unie. Co to pro nás znamenalo? Téměř nic. Stačilo se jen 24 hodin denně dívat na různé tiskoviny pro EU a v jídelně jíst pod obrovskou vlajkou EU (a na závěr se u ní krásně vyfotit). Přece o nic nejde. Historie takové situace zná. Vypadalo to vlastně úplně stejně, jen ta vlajka nebyla modrá, ale červená. A nebyly tam hvězdičky, ale srp a kladivo.
English? Yeah!
Jak jsem již napsal, komunikace probíhala v angličtině. Mladí, staří, kluci, holky, Poláci, Češi, Slováci, zaměstnanci, učitelé, studenti, ti všichni hrdě ze svých úst vypouštěli ladná anglická slůvka. Někomu to šlo lépe, někomu hůře, ale všichni jsme měli jeden krásný jazyk, kterým jsme se mohli dorozumět! To je super, ne? Na co se ještě učit pitomou češtinu? Do háje s ní. Chceme jeden krásný úžasný jednoduchý jazyk pro všechny. Angličtina. Amen.
I zde se historie opakuje. Zeptejme se svých rodičů, jaký se oni učili jazyk. Samozřejmě ruštinu. Úplně ze stejných důvodů a stejným způsobem.
Organizátoři? Ne. Podnikatelé
Akci hradila EU, to už jsem psal. Co si pod tím představit? Parta podnikavců se sejde, vymyslí projekt, navrhne ho EU a pak je stačí trochu zainvestovat. Peníze nakonec EU proplatí zpětně, přičemž jediný doklad o tom, že akce v pořádku proběhla, jsou tiskoviny a fotografie. Proto kolem nás organizátoři věčně běhali s foťáky a fotili nás (nejlépe s vlajkou EU v pozadí). Část těch peněz jde samozřejmě do kapes organizátorů (a někdy je to část dost významná).
Ubytování bylo jedním slovem katastrofální. Zchátralá polská ubytovna, kde se dalo pohybovat pouze se dvěma mikinami, jinak hrozilo umrznutí. Jídlo bylo též špatné – vodnaté obarvené polívky, ohřáté klobásy, studené ryby. Na to se však nikdo z EU neptá. Nikdo se to nedozví, protože se akce neúčastnil žádný kontrolor.
Další pochybnosti
Do ruky se mi dostaly prospekty, které budou organizátoři EU předkládat. V hezky vázané brožuře stálo na první stránce něco ve smyslu: „Ve dnech 4.-6. března PROBĚHLA akce, během které se studenti z různých zemí… etc“. Co je na to tak divného? Především to, že jsem to četl 5. března. Prospekt byl prostě vytisknut dlouho před tím, než celá akce začala. Nikoho nezajímalo, jak ta akce vlastně ve skutečnosti dopadne. Prostě to bylo dáno předem. Na můj dotaz, proč by prospekt psán v čase minulém, mi nikdo neodpověděl. Vtipné. Odpověď je přitom tak jednoduchá… Je to doklad pro EU, podle kterého se hodnotí úspěšnost akce, která je pro získání grantu klíčová.
V Těšíně jsme čirou náhodou narazili na ředitele jedné organizace, která má pod palcem vzdělávací akce po celém Polsku. Věděli o všem, co se v tomto oboru děje a dělo. Stačilo jim nadhodit kterékoli polské město a věděli, co se tam právě v oboru vzdělávání odehrává. O Těšínském projektu ale nevěděli vůbec nic, dokonce ani o jejích organizátorech. To je přinejmenším divné.
To hezké…
Jestli je na celé akci něco, na co budu vzpomínat, jsou to jednoznačně zážitky prožité se studenty z naší školy, ale také se studenty ze Slovenska. Patří jim mé dík!
Sečteno a podtrženo, prožil jsem hezké tři dny, které se mi vryjí do paměti – to je jedna věc. Že je to ale celé na úkor mých představ o tom, jaké hodnoty má náš národní jazyk, národní hrdost a národní symboly, to je věc druhá. Co převáží, to ukáže čas.
(Zatím nikdo nehlasoval)