…aneb ještě jedno plivnutí do zlatého fondu negativních zkušeností s tímto proslulým autobazarem.
Začalo to celkem nevinně, kamarád si vysnil koupi ojetého Volva, konkrétně typ S40, okolo roku výroby 98, co nejméně najeto a ve slušném stavu. Prohledal internet a do oka mu padlo Volvo S40, r.v. 1999, motor o obsahu 1.8l, skoro plná palba, super stav.. všichni známe, jak vypadá 90% inzerátů. Ale. Auto měla v nabídce ne zrovna pozitivně proslulá firma AAA autobazar. Kamaráda jsem varoval, že může očekávat problémy, ale odradit se nenechal a zavolal si na centrálu (nebo co to bylo) a ještě jednou se přeptal, jak že je na tom Volvo. „Ano, pane. Auto je v naprostém pořádku, je nově po výměně rozvodového řemene, brzd, oleje, filtrů, už do toho nemusíte vrazit ani korunu, stačí sednout a jezdit..“, ujišťoval ho nějaký manager (nebo kdo to byl). Holt vysněné auto. Managerovi se dostalo varování, pokud bude auto v jiném stavu, než slibuje, otočíme se u vstupu a dočká se maximálně nadávek. „Ale kdepak, pane, auto je v top stavu, je v Českých Budějovicích a necháme Vám ho převézt na naši pobočku do Plzně.“ Trvali jsme na tom, aby auto se dopravilo po vlastní ose a ne na valníku, že prej no problem. Bylo domluveno, uděláme si výlet do města piva a možná se koupí kára.
Dorazili jsme v dohodnutou dobu do AAAbazaru, a čekali, až se nás někdo ujme. Jako první nás zarazila skutečnost, že auto bylo pod plachtou a musel se sehnat někdo, kdo plachtu sundá. Kravaťák to dělat nebude, a my už tuplem ne. No co, tak se podíváme, co mají na place. Pár kousků z VW Group, Astry, Vectry, Focusy. Zarazila mne jedna Laguna II., která měla haupnu předsunutou asi o centimetr a půl a s trochu divně tvářícíma se očima to na mě nedělalo dvakrát dobrý dojem. Na ceduli nebylo napsáno nic o bouračce. Kravaťák řekl, že ne, že tady nemají nic bouraného. Tovížejo, v autech se dvakrát nevyznám, ale tohle pozná i pětiletý romský děcko. O pár metrů dál Passat, das selbe, ještě blbě přestříkaný. Vzadu Peugeot 307 SW s hodně divnou tlamou, kdy byl kus spodního okraje nahrazen nějakým plastem, a to tak brutálně humpláckovohnoutsky, že bych se styděl to prodávat.
Tohle mi stačilo, říkal jsem kamarádovi, ať tady nekupuje ani kafe z automatu a jedeme domů. Ale zrovna dorazilo Volvíčko zezadu (asi ho ještě stáčeli, nevím). Kravataman otevřel dveře, haupnu a ať se podíváme. Motor běžel na poslech dobře, na to že měl natočeno 170 tkm tachometrovejch. Interiér taky v pohodě. Tak se půjdeme projet, a rovnou plně obsazeni, ať se ukáže co ve Volvu dřímá. Po pokusu zabrzdit se ozvalo od zadních kol skřípání.
„Jo, to jsou jenom trochu orezlý brzdy vzadu, to se sjede.“
„Od včerejška orezly brzdy? Vždyť to včera přijelo z Budějovic, ne?“
„No to jo, ale přijelo to na valníku.“
„Chtěli jsme po vás, aby auto přijelo po vlastní ose!“
„No voni to asi nějak spletli.“
„A co je s tím výfukem?“
„Ten je v pořádku, motor má sportovní zvuk.“
Už nás to pomalu přestávalo bavit, vedle brzd a výfuku se ozvaly ještě duté rány od podvozku, jak zepředu, tak zezadu.
Ukončili jsme zkušební jízdu a zapluli na prodejní plochu. Podíval jsem se do papírů a kopie inzerátu. V inzerátu stálo, že auto bylo vyrobeno v r. 1999, v techničáku zase že o 2 roky dřív, čert aby se v tom vyznal. Výbava – inzerované autorádio na CD, palubní počítač, klimatizovaná přihrádka (lednička?), nic z toho v autě nebylo. Kamarád dostal do mailu asi 80 fotek, ale ani na jedné nebyl vyfocen prasklý zadní nárazník, ani otřísané boky. Nutno podotknout, že kravaťák s námi jednal slušně, do koupi netlačil, nebránil se prohlídce v servisu, ale co je to platný. Slušně jsme se rozloučili, že tohle jako ne.
Nikdy více, nekoupil bych si tam ani jízdní kolo.
Suma sumárum – návštěva 3A Plzeň nás stála zabitý den, jedna dovolená, 350 km na cestách a zbytky naděje, že se tento nechvalně proslulý bazoš trochu polepšil. Pokud se tam někdy vydáte, dopadnete jako my a jste fandové techniky, doporučuji si zvednout náladu návštěvou muzea vojenské techniky v nedalaké Zruči (http://www.airpark.wz.cz), stojí to za to.
(Zatím nikdo nehlasoval)