…A vašeho psa sejmeme také!

Featured Image

Zdá, že se v USA vládní ozbrojenci utrhli ze řetězu: „omylem“ zabíjejí nevinné občany po desítkách, posílají ozbrojená, polovojenská komanda na pacifistické farmáře a úředníky a zbraně vytahuje kdejaký byrokrat, který k tomu vůbec není kompetentní (nehledě na to, že zbraň vůbec nemá co dělat s jeho náplní práce).
O těchto „ninja byrokratech“ a SWAT-izaci USA pojednává tento překlad článku Deroy Murdocka, ke kterému jsem doplnil pár dalších zajímavých informací.

Zatímco se washingtonští politici zabývají omezováním práv občanů na držení a nošení zbraní podle 2. dodatku americké Ústavy, měli by se podívat do zrcadla. Je totiž na čase omezit zbraně v rukou vládních zaměstnanců. Neadekvátně silně vyzbrojené vládní síly se totiž uchylují k vojenské taktice nikoli jako k poslední možnosti, ale k prvnímu, co zkouší. A v přístupu k tak odlišným věcem, jako jsou přestupky na úseku hygienických norem až po podezření z drobných finančních podvodů přetvářejí Ameriku na „Spojené státy SWATu“.

Je pochopitelné, že jsou dobře vyzbrojeni agenti FBI a U.S. Marshals, kteří se často dostanou přímo do boje se zločinci. Ale — jak si všímá můj přítel a sloupkař, Quin Hillyer –, vyzbrojení zaměstnanci, když ne přímo zásahové jednotky, se najednou vyskytují v takových úřadech, jako je Správa národních parků, Inspekce pošt, ministerstva Zdravotnictví, Zemědělství, Práce, Veteránů; v úřadech pro Správu pozemků a Indiány; ve službách Ministerstva životního prostředí; a ve Službě pro rybolov a divočinu. Nabité zbraně nosí dokonce i zaměstnanci Úřadu na podporu malých podniků a Odboru pro železničáře v penzi!

Tito „úředničtí nindžové“, jak je nazývá Hillyer, se přitom často utrhnou ze řetězu. Společně se svými protějšky z místní správy často nasazují zbraně proti neškodným (a zhusta i nevinným) Američanům, obviněným z nějakých nenásilných přestupků či správních deliktů.

  • V dubnu 2010 udeřila jednotka SWATu Ministerstva zdravotnictví na farmu Rainbow Acresv Lancasetru v Pensylvánii. Farmář Dan Allgyer z ní „nelegálně“ vozil nepasterizované mléko svým zákazníkům do jiných států Unie v rámci takzvané „dohody o sdílení krav“ (sic!). Washington si nemyslí, že by zákaznice měla právo si vybrat nezpracované mléko, takže na Amišskou farmu poslala zásahovku a zahájila proti ní řízení na federální úrovni. Farma se v důsledku toho položila.
    Ron Paul, který byl tehdy zastupitelem za Texaské republikány, k tomu řekl: „Nenutil lidi to mléko kupovat, nepodstrkoval jim je podvodem a na jeho produkt si nikdo nestěžoval. Jednalo se o naprosto dobrovolné transakce, jenže se nelíbily naší chůvičkovské vládě, takže tu firmu zničila.
    US. Marshals a další vládní síly úředníci pak vedli podobné zásahy i proti dalším dodavatelům „neschváleného“ mléka, sýra a dokonce i bezinkové šťávy.
  • Když se ve spojitosti s firmou Mountain Pure Water Company ve státě Washington objevila nějaká podezření týkající se financí, Washington tam neposlal pár auditorů, kteří by se probrali papíry. Namísto toho na ředitelství Mountain Pure vtrhlo komando 50 ozbrojených agentů Ministerstva financí, kteří sbalili 82 krabic se záznamy, nahnali zaměstnance do jídelny, sebrali jim mobilní telefony a nedovolili jim zavolat ani právníka. Podle Jerryho Millera mu jeden ozbrojený „federál“ řekl, že „My jsme z federální vlády. Můžeme si dělat co chceme, kdy chceme a vy s tím nic nenaděláte.
  • V červnu 2010 vtrhla zásahová jednotka Ministerstva školství prozměnu do domova Kennetha Wrighta v kalifornském Stocktonu. „Podíval jsem se z okna a uviděl 15 policistů„, vyprávěl pak Wright stanici KXTV. Jeden z policistů jej popadl za krk a vyvlekl na jeho předzahrádku. „Tam mi klečel na zádech — a já jsem naprosto netušil, co mi vlastně chtějí.“ A zatímco mu prováděli domovní prohlídku, „na šest hodin mne spoutaného drželi ve vedru v policejním autě, z čehož měly mé tři děti trauma.
    Federálové tam — zřejmě pro podvod — hledali Wrightovu odloučenou ženu, která se od nej ovšem odstěhovala před více, jak rokem. Na každý pád je taková mobilizace naprosto nemístná, když se jedná toliko o podezření ze zpronevěry peněz na školné.
  • V říjnu 20011 vpadli ozbrojení agenti Služby pro rybolov a divočinu do továren Gibson Guitar — firmy, která dala skvěle znějící nástroje legendám jako Jacksonu Browne, B.B. Kingu a dalším — v Memphisu a Nashville. Co tak strašně nebezpečného udělali lidé z Gibsonu? Namísto aby kupovali prefabrikované díly kytar dováželi z Indie surové ebenové a růživé dřevo z Indie a nechali je opracovat americkými dělníky. Až uměleckých rozměrů pak nabývá jméno případu, pod kterým akce figurovala: „Spojené státy americké versus ebenové dřevo v různých podobách.

SWAT, kam se jen podíváte

Podle Radley Balka, který tyto případy svědomitě zaznamenává, byly ozbrojenci ze zásahovek SWATů nasazeni, aby rozháněli sousedské partie pokeru; vpadali do barů a klubů, kde bylo podezření, že tam pijí mladiství; a dokonce kontrolovali živnostenská oprávnění, v rámci čehož komanda vpadla to několika „na černo“ provozovaných holičství v Orlandu na Floridě. Balko si také pamatuje na zásah SWATu proti nahrávacímu studiu, které bylo podezřelé z porušování copyrightu.

A dalo by se pokračovat: když skupinka tibetských mnichů na mírové misi přetáhlo platnost svých víz, naháněla je jednotka SWATu. V Texasu šli příslušníci SWATu po muži, který byl obviněn z krádeže rybičky z okrasného jezírka. A ve Virginii SWAT zabil optometristu Sala Culosi, když jej „zatýkali“ za sázení si na sport.

„A vašeho pejska sejmem“

Balko si také všímá trestuhodné záliby týmů SWAT v zabíjení psů.
V roce 2008 vtrhli policejní ozbrojenci do domu starosty města Berwyn heights Cheye Calva. Vykopli přední dveře a po dvě hodiny jej drželi spoutaného ve spodním prádle, stejně jako jeho tchýni. Během té doby se do domu vrátila Calvova žena, která zjistila, že policie zastřelila jejich dva černé labradory, Chase a Paytona.
Naši psi pro nás byli jako děti„, vysvětloval Calvo reportérům Associated Press. „Jen kvůli nim jsme si kupovali tento dům — protože měl velkou zahradu, na které mohli běhat.“ Soused Calvů, Edward Alexander, k tomu dodává: „Nemohl jsem tomu uvěřit, protože ti psi by nikomu neublížili. Prakticky ani neštěkali.
A důvod toho všeho? Policie zabavila 16kg marihuany, se kterou ovšem Calvo neměl vůbec nic do činění. Překupníci drog ji FedExem poslali na jeho adresu s cílem si ji vyzvednout zpoza jeho plotu dřív, než by balík sebral Calvo. Proti Calvům nebyla vznesena žádná obvinění.

13. července 2010 vpadl tucet místních policistů a agentů Drug Enforcement Agency, oblečených ve vojenských maskáčích, do domova Roberta Franca v St. Paul v Minnesotě. V žalobě o 30 milionů dolarů, kterou podal proti federální vládě Franco uvádí, že vládní agenti sebrali všech devět lidí — včetně tří dětí –, „každého pod namířenou zbraní donutili si lehnout na zem a spoutali mu ruce za zády, zastřelili rodinného psa a donutili spoutané děti, aby více jak hodinu seděly vedle mršiny jejich mrtvého a zakrváceného domácího mazlíčka, zatímco agenti prohledávali dům.
A to není všechno — jelikož vládní agenti nedovolili spoutané dívence, aby si vzala lék, ta prodělala diabetickou příhodu z nedostatku cukru.
A proč? Jejda! Policie si prostě spletla dům!
Nedbalí policisté chtěli vpadnout do domu souseda Franců, Rafaela Ybbaru, ale zřejmě se neobtěžovali si pořádně přečíst zatykač, než zaútočili na Francovy a jejich psa.
Nakonec jim došlo, že jsou na špatné adrese — ale navzdory tomu nadále prováděli domovní prohlídku nevinným! A aby nemuseli uznat chybu, přišili malorážný revolver, který našli v přízemí a který prokazatelně patřil jinému obyvateli domu, Gilbertu Castillo, Francovi, aby jej mohli uvěznit.

Přepadení! Ale roli gangu hrají vládní agenti

Nejhorší ale je, že tyto nájezdy zabíjejí i lidi.
5. května 2011 měl šestadvacetiletý veterán z Irácké války, Jose Guarena, pádný důvod si myslet, že mu do domu vpadli lupiči a probíhá domovní invaze („specialitka“ z Británie a USA, kdy do obydleného domu vpadnou násilníci, kteří svážou obyvatele, oloupí je, v nadpoloviční většině případů ještě znásilní ženy, dobijí muže a nezřídka nakonec zavraždí všechny svědky). Schoval tedy svou ženu a čtyřletého syna do skříně, popadl svou pušku a šel zjišťovat, co se děje.
Jenže vchodové dveře vykopl arizonský tým SWAT, který se pídil po marihuaně — a když uviděl pušku v rukou Guareny, rozstřílel jej celkem 71 ranami. Guarena nevypálil ani jednou: jeho puška byla nalezena zajištěná.
Mrtvý otec rodiny neměl žádný záznam v trestním rejstříku a v jeho domě žádné drogy nebyly.

Balko napočítal, že během zátahů proti drogám bylo vládou zavražděno nejméně 46 nevinných lidí.

Dejte úředníku samopal a moc — a změní se v gestapáka

Proč se městští konstáblové mění ve „federales“ v neprůstřelných vestách?
Jako obyčejně můžeme i za toto poděkovat Washingtonské velkorysosti. Program „Války proti drogám“ dal policejním sborů dost prostředků a povzbudil je, aby se vystrojili jako tým vojáků, rovnající se zemí plantáže koky někde v Andách.

A, jak si Balko všiml v roce 2001, díky „zákonu z roku 1994, který umožňuje Pentagonu věnovat vojenské přebytky policejním oddělením … skončily na amerických ulicích doslova miliony kusů vybavení, určeného na bojiště v jiných zemích.“ Od září 2001 pak policie skrze „Válku proti terorismu“ dostala další peníze a výzbroj. Něco z toho by se dalo použít proti radikálním Islamistům — ale nic z toho by nemělo být používáno dejmetomu proti hráčům blackjacku.

Svoje si přisadila i Obamova vláda. „V roce 2009„, vysvětluje Balko, „přispěl rozhazovačný rozpočet k další militarizaci, jak policejní oddělení žádala federální peníze na obrněná vozidla, týmy SWAT, kulomety, bezpilotní průzkumné prostředky, vrtulníky a všemožné taktické vybavení.

A naneštěstí platí, že když se policisté oblečou jako Zelené barety, změní se i jejich postoj. Jak — s narážkou na „Miranda laws“, tedy poučení o právech zatčeného — podotkl pobočník Pentagonu z éry Reagana, Lawrence Korb, „Vojáci jsou cvičeni na to, aby vypařovali — ne poučovali“ (Soldiers are trained to vaporize, not Mirandize).

Jak mi řekl výzkumník Hooverovy Instituce Joe McNamara, „zlozvyk rutinně používat týmy SWAT na tisíce a tisíce zátahů na drogy vyústil ve zbytečné tragédie a podpořil obavy ze vlády, která proti domovům lidí pořádá uprostřed noci divoké, vojenské nájezdy kvůli tajným podezřením, spíše než kvůli skutečným důkazům a které nezřídka vyústí ve ztráty na životech naprosto nevinných.
Veterán NYPD se 17 roky služby a bývalý náčelník policie Kansas City a San Jose k tomu dodává: „nájezdy SWATu naprosto nevyhrály Válku proti drogám, ale způsobily ‚vedlejší ztráty‘ a obavy, které zhoršují schopnost policie získat si důvěru občanů a jejich spolupráci proti skutečnému a násilnému zločinu.

Obchody se zbraněmi zažívají nevídané prodeje — a někteří Američané se přitom ozbrojují, aby se pojistili proti doposud nevídanému. Oprávněně se obávají, že vláda, která se nerozpakuje mířit samopaly na amišské farmáře je schopna nepředstavitelného.


Na závěr překladu považuji za vhodné doplnit několik relevantních poznámek. Americká Státní Bezpečnost (Homeland Security) si objednala tisíce terčů, které představují typické legálně ozbrojené Američany v jejich „přirozeném prostředí“ (žena s dítětem na hřišti, žena v županu v kuchyni, důchodce v rybářském přístavišti) s typicky ne-teroristickými zbraněmi (malé pistole, dvojka brokovnice) v postojích pro pudovou obrannou střelbu. Říká jim „terče neváhejte.“

V této souvislosti je velmi zajímavý průzkum mezi 200 příslušníky americké Námořní pěchoty, který provedl v 90. letech dělal jeden bývalý příslušník sil zvláštního určení. Ten se v dotazníku mj. ptal, jestli by respondenti stříleli na Američany, kteří by odmítli odevzdat vládě některé zbraně. 38% respondentů by s tím nemělo problém — a z průzkumu plynulo, že čím mladší respondent, tím spíše by poslouchal takové rozkazy a klidně šel proti americkým občanům pod velením OSN.
Současné armádní manuály pro činnost na americkém území již se zabavováním zbraní otevřeně počítají.

A v přímé souvislosti s rolí OSN, zmiňovanou ve výše zmíněném dotazníku, je prozměnu důležité to, že OSN otevřeně usiluje o celosvětový zákaz držení střelných zbraní civilisty. Ten se snaží propašovat do Smlouvy o ručních zbraních (Small Arms Treaty), že signatáři této „bohulibě“ znějící smlouvy budou „bojovat“ s výskytem zbraní mezi civilisty, samozřejmě kvůli tomu, aby se „nedostaly na černý trh“ (jako kdyby černý trh nezásobovaly dedikované továrny na nelegální zbraně).

Doslov překladatele: místní reálie

Lidská povaha už je taková, že když někdo dostane moc a zároveň není vykazatelný, většinou mu to pokřiví charakter a on tu moc začne zneužívat. V praxi to znamená jediné: jelikož nemůžeme zabránit vládním silám, aby měly neadekvátní moc nad lidmi, musíme napnout všechny síly, aby byly alespoň vykazatelné a neprocházely jim excesy.

PČR je jednou z nejslušnějších policií v současném západním světě: nepřehání to s aktivitou, nehraje si moc na Ramba (motojednotky tvoří v každé zemi extrém) a oproti svým západním protějškům nemá příliš pravomocí a snaží se plnit své oficiální poslání, tzn. chránit občany před zločinci. Dokonce i URNA — ačkoli není zcela bez excesů (před 7 lety si ve Zbirohu spletla dům, zdemolovala odemčené dveře a mířila samopalem na dítě v kolébce, což tehdejší ředitel berounské policie, Miroslav Jerling, který poté přešel na berounský odbor dopravy, kvitoval neuvěřitelným „Při zákrocích se někdy střílejí i lidi. Dopadlo to ještě dobře“; od té doby ale nic významného) — je na světové poměry relativně korektní: její ředitel dokonce na dotaz novináře, jak by šlo zabránit teroristickým útokům, odpověděl slovy „Museli bychom tu zavést tuhou diktaturu a zcela potlačit svobodu s lidskými právy. Ale policejní stát tu dnes nikdo normální nechce„, což je z úst policisty věc takřka nevídaná. A zasahuje jen čtyřicetkrát ročně, díky čemuž nehrozí americká „inflace SWATu“.

Jenže to se může snadno změnit, pokud si nedáme pozor. Jedna fronta vede na půdě Poslanecké sněmovny: je už takovou tradicí, že každý ministr vnitra v každé zemi si vždy myslí, že Policie nemá nikdy dost pravomocí a vždy potřebuje více pravomoci, více dohledu a tvrdší tresty. Tady je potřeba psát poslancům a senátorům alespoň proti těm nejkřiklavějším návrhům — zejména nebezpečný je František „kdo nic špatného nedělá, nemá co skrývat“ Bublan.

Druhá linie boje, neméně důležitá, je v upozorňování na excesy policistů a zejména „zásahových útvarů“. Nejedná se ani tolik o URNA, jako o všelijaké „místní zásahovky“: prim vede policie brněnská, jejíž pohotovostní motorová jednotka čelí obviněním ze spolupráce s nacisty, její vysoce postavení policisté měli gang a jejíž zásahovka ubila Vietnamce.

Obecně jsou nejnebezpečnější právě všechny tyto „místní rambo útvary“, protože berou kde koho, dohled je mizivý až nulový a jejich příslušníci se až příliš často inspirují mrzkými filmy na téma „správný policista má zmlátit či pozabíjet všechny podezřelé a má mu to projít“ (když už mluvíme o filmech, ovlivňujících veřejné mínění, je zajímavé srovnat americký relativně korektní SWAT, britského grázla Sweenyho a mučící gestapáky z BOPE).

Část nad čarou je neautorizovaný překlad článku Deroy Murdocka „And your little dog, too“ z National Review Online:
http://www.nationalreview.com/articles/340268/and-your-little-dog-too-deroy-murdock?pg=1

12345 (1x hodnoceno, průměr: 1,00 z 5)
381x přečteno
Updatováno: 27.11.2015 — 23:53
D-FENS © 2017