Úvodem tohoto článku vzpomenu pana Miloše Waltera z Českých Budějovic. Jakožto bombometčík (po válce absolvoval vojenský výcvik na letounu Siebel) by jistě ocenil Havlovu vizi o humanitárním bombardování, ale nedožil se toho.
Pan Walter mě učil němčinu. Jednou jsme se nějak dostali na téma Václava Havla a Walter do všeobecné havlománie počátku roku 1990 pronesl větu: „Mně se vůbec nezdá. Vůbec nevím, koho vlastně zastupuje. Jde z toho strach. Až budou volby, tak ho rozhodně volit nebudu.“
Skutečně se tak stalo. Walter Havla nevolil, protože v květnu 1990 zemřel. Vlastně nikdo Havla nikdy nevolil.
Nyní tedy budeme truchlit. Máme státní smutek, bude státní pohřeb. Máme návrh zákona, že Václav Havel se zasloužil, aby nedošlo k pochybnostem. Státní správa dovede být flexibilní – rakev bude vystavena tak dlouho, jak budou občané potřebovat. Budou se přejmenovávat ulice a náměstí, jejich dosavadní jménodržitelé se budou muset spokojit s méně prestižní adresou. Prý dokonce přejmenujeme i státní letiště, i když mi není známo, že by Havel měl nějaký pozitivní vztah k létání, pro takový účel by se hodila spíše nějaká restaurace nebo palírna. Koně nacvičují. Pojišťovna oplakává prominentního pojištěnce. Navzdory počasí a epidemii lehkých respiračních chorob lid vychází do ulic, aby truchlil, jako by jim umřel tatínek. Občané nedokážou vyjít do ulic za účelem lynče těch sviní, které kradou za bílého dne miliardy, nechtějí vyházet z oken úředníky, kteří se chovají, jako by jim tahle země patřila, ale truchlit za Havla, ano, to za tu rýmu stojí.
Noviny se zaplnily články o tom, co kdy Havel udělal, řekl nebo nestačil udělat ani říct, ale určitě by chtěl. Neobyčejná délka a hloubka textů napovídá, že se média na celou událost připravovala celé měsíce dopředu. A ve všech těch oslavných textech mi chybějí následující věty:
Usiloval o to, aby Československo/Česká repulika byla silnou suverénní zemí.
Byl si vědom historického odkazu a tradic české země.
Ctil ústavu, demokratický řád a právní pořádek této země.
Z pozice prezidenta byl současně jednotícím prvkem i pojistkou proti populistickým a pragmatickým řešením.
Byl věrohodným a nezpochybnitelným symbolem naší země.
Protože nic z toho nikdy neudělal, ačkoli by se to od prezidenta této země dalo očekávat.
Co ten člověk vlastně pro naši zemi udělal? Jakou hodnotu to tedy mělo, kromě toho, že to byla líbivá gesta pro zahraniční elity? Ať dělám co dělám, nějak si nemohu vzpomenout…
Až tedy budeme v předvánočním čase z rozhodnutí vlády truchlit a děkovat Havlovi za to, co pro naši zem nikdy nevykonal, budu celkem v klidu. Většina toho marasmu, který se teprve pokoušíme pojmenovat, je důsledkem politiky pravdy a lásky, preferování mocenských struktur bez politického mandátu, tzv. občanské společnosti a Havel na má na tom všem svou osobní zásluhu. Máte nějaké problémy s transparentností vztahů kolem vás, zdá se vám, že o veřejných věcech rozhodují lidé a skupiny, kteří nikdy nedostali žádný mandát od žádného voliče? Také jste je nevolil, podobně jako pan Walter? Že skutečný vliv mají novodobí feudálové, kteří zasedají v restauracích, podobně jako se rodila ústava v podniku Vikárka? Mnohdy novodobí feudálové s komunistickou minulostí, protože jsme „nebyli jako oni“, k naší škodě? Že si úřady, vláda, místní správy a policie píšou účelové zákony a parlament tvořený demokraticky zvolenými poslanci politických strana pouze zvedá ruku? Že si ministr financí vytváří vlastní rozvědku? To je přece přesně ono. Apolitická politika v praxi, elity vládnou a občan se na to angažovaně kouká i se svou „blbou náladou“. Rád byste řekl, co máte právě na jazyku, ale něco vevnitř vás jakoby zarazí a musíte si to přeříkat ještě jednou a přeložit do nějakého jiného kódu tak, aby to nikoho nemohlo ani teoreticky urazit, takže radši ohnete pravdu jako nedovařenou nudli? Jste nemocný, ta nemoc se jmenuje „politická korektnost“ a je to dar bratrstva pravdy a lásky. Vidíte také kolem sebe lidi, kteří se morálně vyčerpali a už nedovedou vést ostatní a být jim vzorem, ale nejsou sebekritičtí a schopní nadhledu a tak lpí na své veřejné funkci a ačkoli v pravidelných intervalech oznamují, že už je to nebaví, dokonce jsou kolikrát fyzicky opotřebovaní a nemocní, ale drží se své funkce jako klíště košile?
Ne, ne, já nevidím nic pozitivního, co by nám tady zůstalo po éře Václava Havla.
Pravda je bohužel jen jedna. Pravda je ta, že skutky každého z nás budou jednoho dne nemilosrdně sečteny a podtrženy bez řiťolezectví a předstírané piety, bez státního smutku, pohřbu i letiště. Málokdo z nás si bude moci dovolit ten luxus, aby jeho nečitelnost, morální rozplizlost a podrazy spáchané na vlastní zemi i kamarádech chartistech byly velkoryse přehlédnuty a zasuty za diskuse o přejmenovávání ulic a letišť.
(4x známkováno, průměr: 2,00 z 5)