S tím, jak se stále víc a víc stupňuje silniční fašismus se nemůžu zbavit otázky v nadpisu. K čemu je to dobré a kdo z toho má nějaký prospěch se tak ptám sám sebe.
Třicítky nám ve městech rostou jako houby po dešti, auta jsou vytlačována z center měst jako kůrovec ze Šumavy, na kdejaké rovné dálnici omezují rychlost na kilo kvůli jedné nehodě, kde hrála vyšší rychlost pouze vedlejší roli atd. atd. Výsledkem jsou zástupy nasraných řidičů a omezení propustnosti silnic. Jelikož jsem vyrůstal v předminulé dekádě, nevím z první ruky, jaký byl u nás stav před takzvanou revolucí, zda byli řidiči i tenkrát považováni za potenciální vrahy maminek s kočárky a zda i tenkrát fízlové fízlovali kdejakou kotěhulku a zapadlou ulici. Dnes se nám k fízlařině přidávají také automatické rychlostní pokutovačky, které většinou přidávají i solidní vejvar soukromníkům, teda většinou jen jedné monopolní firmě.
Z vyprávění mi totiž nepřipadá, že by byli za komára řidiči tak hovadsky monitorováni a peskováni, a to měl tehdy soudruh v zeleném vždycky pravdu a například rychlost mohl měřit třeba i okometricky. Situaci v devadesátých letech už takňák pamatuju a ani toto období bych nepovažoval za silniční fašismus, ten se podle mne začal rozvíjet před nějakými deseti lety. V současné době je automobilismus považován za nutné zlo a nebude dlouho trvat a bude z něj už jen a pouze zlo. Mám dvě teorie, co způsobilo tento trend renegátizace individuální dopravy. Nechci zde rozebírat ani tak smysl dopravních omezení, stojím si pevně za názorem, že jsou dnes dohnána do extrému a přehnaná. Nechci v žádném případě provoz bez pravidel, ale chtěl bych pravidla jednoduchá přehledná a jen ty nezbytná pro přežití a plynulost.
První teorie je trošku fantaskní a nazval bych ji „Konspirační“, u které počítám s cíleným vytvořením společenské poptávky po silniční buzeraci. Silniční buzerace je víceméně celoevropský trend, o čemž například svědčí velkohubá prohlášení arcizjeba Sarkozyho na téma „bezpečnost“ na silnicích a některé čerstvě schválené francouzské zákony. První rána pro auta bylo vyšplhání ekozmrdů ke kormidlům Evropy, čímž se z aut staly ničitelé naší „zelené“ planety. Ekojebky tedy zažehli trend vytlačování aut z center měst a místní omezení rychlosti za účelem snížení hluku a emisí – stejně to prd funguje, ale dogma je dogma a kacíře musíme ehmhhh dejme tomu zkompostovat, protože spalování je špatné! Vždycky je samozřejmě potřeba vymyslet alternativu, a tak vytyčili hromadnou socialistickou dopravu a pro individualisty pumpičkaření. Navíc žijeme v době, kdy jsou z občanů velkolepě budováni idioti bez uvažování, což se pak ukazuje u některých nemyslících řidičů – trendem je, aby bylo všechno „safe“ pro největší blby, takže ekomzrmdi společně s „bezpečnostními aktivisty“ vytvořili jakýsi ideologický základ. Vůdcové nemají rádi, když se něco děje bez jejich „laskavého“ přispění, takže je jejich snem nahradit individuální dopravu tou organizovanou hromadnou a dostat lidi zpátky z osobních aut, motorek a jiných do těch hodných sociálních autobusů a vlaků. Ti předtím zmínění jim ve spoluprácii se zelenými mediálními mrdkami posloužili jako užiteční idioti. Toť můj náčrt jakéhosi celoevropského spiknutí, které se zakládá ná zájmu lidí u kormidla a jejich našeptávačů uchopit dopravu co nejvíc do svých pařátů. Chrlením omezení a aktivním provozováním všudypřítomné represe chtějí individuální dopravu co nejvíc zpomalit a znepříjemnit, čímž pak lidé ztratí zájem samostatně jezdit a přesunou se do většinou státem dirigované dopravy. V českém prostředí, především ve městech, se ještě přidružuje velmi výhodný vedlejší efekt „dodatečné daně z rychlosti“. Evropským trendem není svoboda, evropským trendem je socialismus, kde svoboda nemá místo a individuální mobilita je jedním z aspektů svobody. Ofčanům se vždycky předhodí, že je to všechno proto, aby byly lesy stále zelenější a aby vrahové za volantem nevraždili maminky s kočárky na přechodech. A je vymalováno.
Moje druhá teorie je založená na přirozeně vykrystalizované společenské poptávce po silniční buzeraci za lvího přispění mediálních mrdek, jejichž velká část jede v bulvárním režimu. Tuto teorii bych zkusil navléknout na české poměry po roce 1989. Tržně pracující novináři potřebují prosperovat, takže se nejdříve chopí nejpočetnější skupiny obyvatel, čili průměrně „osvícených“ lidí. Potřebují zaujmout a nejzajímavější jsou potoky krve a škandály. V devadesátých letech byly škandály IN a propírali se horem dolem, stejně tak i nějakou dobu po roce 2000. Jenže škándálů tu proběhlo za ty dvě dekády tolik, že už nejsou příliš zajímavé a navíc se z nich ofčanům zvedá kufr – lidé už propírání škandálů průměrně vzato nechtějí. Mediozmrdi tedy museli škandály nahradit potoky krve a jelikož se nám bohudík nestřílí ve školách a v bezprostředním okolí neprobíhala a zatím bohudík neprobíhá válka, zaostřili svoje objektivy na silnice. V devadesátých letech se nám radikálně změnil vozový park a hustota provozu zesílila do předtím nebývalých rozměrů. Toto v kombinaci s nedostatečnou dopravní infrastrukturou mělo přirozeně za následek značný nárůst obětí dopravních nehod, což se dalo perfektně zužitkovat pro bulvární účely. Začal se nám vykreslovat obrázek českého řidiče – Anarchisty zabijáka. Takovou malou tématickou předehrou mediální propíračky se stali motorkáři – jezdí jen tak pro radost, což je značně nezelené, jezdí rychle a mají mezi sebou pár bezmozků, o kterých se dobře píše a natáčá. Navíc mají jejich nehody často tragické následky, což je dáno především velmi špatnou ochranou před nárazy. Že jsou nehody motorkářů tragické v drtivé většině pouze pro ně samé mediomrdky raději moc nahlas nezmiňují – ještě by ty šmejdy někdo litoval! Jenže motorkáři lůzu taky brzo omrzeli a z hlediska fízlování je to navíc nerentabilní byznys – technicky mají před stíhačema natolik navrch, že se jejich lov většinou nevyplácí a taky je velmi riskantní. Nu což, najdeme si lepší oběť řekli si novináři – takový silniční pirát – manažer, lobista a buhví co ještě je přímo ideální! Je to zmetek, co jezdí v silném autě, co si hodně nakradl a je potřeba ho osolit. Toho se kormidelníci chytli jak vinné mušky na med a pořádají na ně štvanice ve velkém. Loňský rok však ukázal razantní pokles obětí dopravních nehod, dokonce nejméně od roku 1961, což si nezapomněli fízlovači připsat k dobru – že by se nám řidiči vyvíjeli k lepšímu, ani náhodou, potřebujou tak leda ještě víc osolit! Přitom se ti „nezbytní“ strážci zákona o provozu na pozemních komunikacích v drtivé většině nezaměřují na nebezpečné prasení, nýbrž si někde vytáhnou mikrovlnku a grilují řidiče hlava nehlava provoz neprovoz. Jako by za vším zlem na silnicích stálo překročení nejvyšší dovolené rychlosti, pánové, to se mi nějak nezdá!
Myslím si, že se tyto dvě teorie jak už to bývá prolínají a kříží. Je to můj osobní názor ohledně toho, kdo nebo co stojí za utahováním silničního šroubu a jaký z toho má užitek. Prezentuji ho z pozice běžného řidiče auta, motocyklu, občasného pumpičkáře a velice častého chodce, kterého škrcení na všech frontách a vyhlídky na ještě větší škrcení děsně sere. Velice by mne zajímal názor někoho, kdo o tomto ví víc, kdo by mohlm znát odpověď na otázku v nadpisu…
(2x známkováno, průměr: 3,00 z 5)