… a i přes máslo na hlavě …

Featured Image

Reinhard Tristan Heydrich byl nepochybně vysoce inteligentní muž bystrého úsudku, který bohužel používal svoje schopnosti k úplně špatným věcem. Hlavním problémem vnímání osoby pana Heydricha je, že historii píší vítězové.

Pro zajímavost, Heydrich se nacházel v těchto funkcích: Obergruppenführer SS, generál policie, šéf Hlavního úřadu říšské bezpečnosti a Bezpečnostní služby, prezident Interpolu v letech 1940–1942, v letech 1941–1942 zastupující říšský protektor Protektorátu Čechy a Morava. Ano, Heydrich byl také policista. Kdyby žil v dnešní době, byl by jím pravděpodobně taky.

Heydrich se udájně dopustil zajímavého výroku na adresu českého národa. V originále zněl ´Der Tscheche ist wie ein Radfahrer – oben gebückt, unten aber tritt er in die Pedale´ (Čech je jako cyklista. Nahoře se hrbí, ale dole šlape do pedálů). Tento výrok je připisován Hitlerovi, ale podle všeho ho pronesl Heydrich v rozhovoru s Hitlerem. Ale co na tom sejde. Hlavně že se pánové shodli.

Heydrich tím chtěl pravděpodobně vyjádřit, že v jeho protektorátu vládne dvojí morálka. Češi podlézají autoritám a současně se jim protiví.

Heydrich měl pravdu.

Říkám si, jak moc to asi byla tato „cyklistická povaha“ Heydrichovi odporná a zda jeho postoj v našemu národu nebyl způsoben právě tím. Kdo zná některé reálie Heydrichova života, pravděpodobně dojde k závěru, že ano. Nehledě na to, zda právě šlapal nebo ne, Heydrich se nehrbil, což se mu ve finále stalo osudným.

Dívám se občas z nudy kolem sebe.

Přibližně každý druhý cyklista potmě nesvítí. Asi je to obtěžuje.

Zhruba každé dvacáté auto má něco se světly. Nesvítí, nebo jsou špatně seřízená, nebo se jejich řidiči neobtěžují přepínat z dálkových na tlumené.

Nedávno jsem se při poskakování po městě nudil a počítal, kolik řidičů za jízdy telefonuje. Vyšlo mi, že každý sedmnáctý. Neříkám, že to je špatně, neříkám, že to je dobře, říkám jen, že jsem to tak tehdy spočítal.

Tady v Budějovicích se pohybuje po silnici spoustu aut, která jsou ve špatném technickém stavu. Ne že by byla stará nebo tak něco, ale prostě na ně jejich majitelé serou.

Skoro všechny diesely zhruba nad patnáct let stáří kouří a smrdí. Je to způsobené tím, že mají opotřebené komponenty motoru, jako třeba vstřikovače, EGR ventily nebo vysokotlaká čerpadla. Za normálních okolností by to bylo důvodem k opravě, ale jejich majitelé na to z nejrůznějších důvodů rezignovali. Mají to na emisích a STK „nějak zařízené“ a že smrdí jiným lidem pod nos je nijak moc netíží.

A tak dále. Sice jsou to všechno věci, které nikoho nijak neohrožují, čemuž nasvědčuje už sám fakt, že se často dějí a náš svět se dosud nezhroutil, ale striktně vzato, jsou zakázané. Všechny. Skoro každý dělá něco, co je nějakým způsobem nelegální. Kolikrát nejspíš ani neví, že to nelegální je. Jedná se o důsledek jevu, který ještě nemá české jméno, ale v anglicky mluvící cizině mu říkají overcriminalization. Někdo spočítal, že průměrný Američan spáchá tři trestné činy denně. Já zase znám jedno soukromé vyjádření vysoko postaveného policisty, že může jet v autě za někým a garantovaně do půl hodiny udělá něco, co je v rozporu se zákony.

Všichni mají máslo na hlavě. Nikdo není čistý. Ten systém to vylučuje.

Říkám si, kolik z těch jedinců, co jezdí s autem v bordelu, telefonem u ucha a podobně, hlasitě podporuje státní represivní politiku v dopravě. Řekl bych, že jich bude hodně. Otázka, kterou si kladu, zní zhruba takto.

Proč veřejnost svou většinou podporuje prohlubováni extrémní represe v dopravě, kterou někdy tady označujeme silniční fašismus, když sami mají problém výzvám silničního fašismu dostát?

Co kdyby se přestali nahoře hrbit, když už dole šlapou?

Proč si nejširší veřejnost nemůže dopřát ten luxus se postavit rovně a říct, já už dál nešlapu? Strčte si někam ty vaše represivní kampaně, soustavné utahovaní šroubu, zavádění dalších a dalších čím dál obskurnějších skutkových podstat přestupků a likvidačních trestů za ně, protože jste už dávno zašli za limit, který jsem schopen ve svém životě rozumně dodržovat?

Vždyť je to úplně zhovadilé a vede to k absurdním situacím. Viz minulý týden. Řidiči kamionů jsou pod drobnohledem státu ještě víc něž řidiči čehokoli jiného, protože policie může zkoumat jejich tachografy a pokud tam nejde záznam o překročení rychlosti, bude mít řidič problém hned na několika frontách. Proto řidiči kamionů rychlost nepřekračují, kromě několika vlivných transportních firem, co si „platí ochranu“. Tak dochází na situace, že když jeden kamion přejíždí druhý kamion, trvá to velmi dlouho, protože rozdíl v jejich rychlostech je malý. Lidu se to nelíbí a viní z toho řidiče kamionů nebo kamiony samotné, ovšem zcela bezdůvodně, protože kdyby směli krátkodobě překročit nejvyšší rychlost dovolenou v daném místě, přejíždění by proběhlo úplně stejně jako když se přejíždějí osobní auta. Rychlost kamiónů neurčuje v tu chvíli ani výkon motoru, ani náklad nebo technika jízdy, ale rozdíl v kalibraci tachografů. Ani jeden z nich nesmí překročit. České předpisy neumožňují krátkodobě překročit nejvyšší dovolenou rychlost při předjíždění a proto to předjíždění vypadá jak vypadá. A nyní se to „vyřešilo“ zákazem předjíždění. Zákaz předjíždění povede určitě zase k nějakému jinému problému, třeba ke kolonám, a bude se zavádět zase nějaký jiný zákaz, třeba zákaz kolon. A tak dál, až do zblbnutí. Nedává mi to smysl.

Fakt kritickou masu vůbec nešokuje ta diskrepance, kdy stát a místní samosprávy provozují za naše daně silniční infrastrukturu, která technicky uvázla někde v 70. letech minulého století? Zoufalé parametry silniční sítě jsou ve skutečnosti hlavní příčinou dopravních nehod, ale veřejná správa se už dávno zbavila odpovědnosti de iure. Zbývala ještě odpovědnost faktická, a tí se zbavují právě teď tím, že odpovědnost za veškeré nehody, úmrtí, úrazy a škody přesouvají směrem na „silniční piráty“ a „řidičskou nekázeň“, abychom přes tento strom nevnímali les úřednické lhostejnosti až zlodějny mající téměř kriminální charakter.

Velice výstižně to shrnul Miroslav Macek v jedné z jeho pondělních glos.

Neumíme postavit dálnici do Vídně, a tak jezdíme po staré silnici.
Na té se poškodí most.
Neumíme ho opravit, tak tam dáme starý most vojenský.
Ten se poškodí a další nemáme.
Tak na něm snížíme rychlost na 20 km v hodině, nainstalujeme úsekové měření a vesele vybíráme pokuty.
Defenestrace se kupodivu nekoná…

Zajímal by mně také psychologický aspekt tohoto odporného všelidového vlezdoprdelství. Zda se jedná o něco jako flagelantství, kdy nešťastník bičuje sám sebe, aby se stal lepším člověkem, nebo zda je to něco jako úlitbička božstvu, kdy postižený sice ví, že dělá něco nesprávného, ale snaží se to vykoupit veřejným demonstrováním „těch správných“ postojů tak nějak „naooko“, aby tak dosáhl rovnováhy.

 


01.12.2019 D-FENS


Související články:


12345 (316x hodnoceno, průměr: 1,23 z 5)
17 099x přečteno
D-FENS © 2017
Do NOT follow this link or you will be banned from the site!