Alfa Romeo 147 last shots

Featured Image

Jako tečku za téměř šestiletým hostováním Fiatu Tipo 937 alias Alfy Romeo 147 v mé garáži přináším krátký článek na téma neobvyklých a zvláštních sériových provedení tohoto vozu.

Pro informaci. S první 147 1.6 T.S., předfaceliftové provedení, jsem najel 80.000 km. Nikde mě nenechala. Závadami v původním smyslu slova byl prasklý chladič a upadlý tepelný štít na výfuku, zbytek byly preventivní a bežné opravy. Druhá 147 1.6 TS facelift ujela 23.000 km, a ani ona mě nikde nenechala. I ona měla jednu naprosto kruciální závadu, a to prasklý svár na výfuku, což je něco, čeho by si většina uživatelů vůbec nevšimla a jezdila by s tím. Opraveno za dvě hodiny svářečkou. Jsou to spolehlivá a robustní auta. Jen jsem se culil, když jsem ve svém okolí poslouchal ty turbodieselové elegie o dvouhmotových setrvačníkách, vstřikovačích, turbech a čerpadlech. Tolik mesič pro českou hospodu.

Od roku 2004 se 147 zrovna moc nevedlo. Na ocenění Auto roku 2001 už čtvrtý rok sedal prach. Design Waltera de’Silva se okoukal a o tom, jak zdařilý byl facelift zahrnující oteklý předek, se vedly spory. Kdo chtěl v ČR pětidvéřovou 1.6 TS ve verzi Distinctive, musel zalovit v kapse a vytáhnout 629.000 Kč, což bylo zhruba stejně jako sen českých rodin ve skoro plný palbě. Výrobcům komponent pro projekt 937 bylo už definitivně jasné, že objemy výroby z let 2001 až 2003, čítající kolem 40.000 vozidel za měsíc, jsou už dávno minulostí, a kchatování kchostů začalo nabírat na obrátkách, například ve formě převádění výroby na méně automatizovaná zařízení nebo do zemí s levnější pracovní silou. V roce 2005 zavřel FIAT závod v Arese, protože zde vyráběný šestiválec navržený technickým géniem inženýrem Bussem nahradily eklhaftní motory z produkce GM, které později udělaly značce ostudu v modelech 159 a Brera. Sám Busso, rodák z Arese, zemřel tři dny po zavření závodu. V neposlední řadě nešlo pominout fakt, že automobil postavený na zmodernizované platformě Fiatu Tipo z devadesátých let narazil na své limity, především pokud jde o pasivní bezpečnost. Nicméně prodávat je třeba i nadále a kromě toho 147 byl jediný model, který mohla automobilka v dané kategorii nabídnout svým zákazníkům, a mělo to tak zůstat až do roku 2010 a příchodu modelu 939, který se měl původně jmenovat Alfa Romeo 149, ale pak z toho byla Giulietta.

Tento problém se obvykle řeší snížením ceny a zvláštními edicemi. Ne všechny dorazily na český trh.

147 Sportiva, Blackline a Eleganza

Pravděpodobně nejrozšířenejší zvláštní edice. Verze Sportiva nabízela v ceně snížený sportovní podvozek, nízkoprofilové 17″ pneumatiky, sériově VDC (které jinak známe jako ESP), lepší sedadla, kožené obšití volantu a další vychytávky, za které se jinak muselo platit. Sportiva byla k mání se všemi sérivě nabízenými motory, tedy i s motorem 105 HP. Eleganza směřovala za zákazníky, kteří preferovali komfort. Ti se museli spokojit s 16″ ráfky, ale zase mohli užívat loketní opěrku, sedadla se stavitelnou bederní podpěrou a simply clever síť v kufru. Blackline nabízela navíc černou střechu, černý plast ve světlech,  černé čalounění stropu a lesklý černý spoiler na odtrhové hraně zadních dveří. Poněkud netradiční, ale opticky zajímavá byla možnost objednat si Blackline v bílé barvě laku. Hodně zákazníků však překvapivě sáhlo po jiném barevném experimentu, modré metalíze připomínající odstín používaný o léta pozdějí na škodovkách RS.

147 Shape

Shape byl babský fitness magazín a stejnojmenný model se obracel ke stejné skupině. Tentokrát se jednalo pouze o optický paket a nebyl spojený s žádnou technickou změnou. Lak barvy šampaňského nazývaný „Luce di Amalfi“ a béžový vnitřek určitě ladily dobře dohromady. O motor ani podvozek tentokráte nešlo, takže si zákaznice musely vystačit se základním motorem 105 HP a 15″ plechovými koly. Nedávno se jedna 147 Shape prodávala v ČR a prodala se relativně rychle a na poměry Alfy za slušné prachy (auto z roku 2005 za nějakých 99.000 CZK). Béžový lak se poté používal i v běžných modelech a bylo možné si jej objednat až někdy do roku 2009. Akční model Shape se tak odlišuje od sériových 147 jen nápisem Shape na zadních dveřích. Podobný pokus o optické edice jako Shape se odehrál ještě několikrát, byť v menším počtu kusů, například v podobě edice 147 Murphy&Nye provedené ve světle modré barvě, nebo edice Collezione. Na našem trhu nebyly, ale je možné na ně občas narazit na zahraničních inzertních serverech. Všechny tyto optické pakety byly vyrovbeny v malých sériích čítajících stovky kusů, přičemž někdy byl počet dopředu omezen. Například Collezione bylo vyrobeno rovných 500 kusů a i tak byl problém je prodat. Já si myslím, že to bylo hlavně tím, že neměly ve víčku nádrže škrabku na led.

147 Amica

Designová varianta s motory TS 105/120 HP a dieselem JTD 120 HP byla provedena pouze v bílé barvě. Tehdy (2007) ještě šílenství po bílé barvě neprobíhalo, takže se jednalo o skutečně vizionářský počin. Sériově se dodávala 17″ litá kola a parkovací senzory. Ve světlejších barvách byl proveden také vnitřek, pro edici byla typická dvoubarevná sedadla s prodlouženými sedáky. Opticky to vypadá poměrně zajímavě, o praktičnosti lze pochybovat. Není mi známo, zda se edice Amica prodávala v ČR. V sousedním Německu byla v roce 2007 nabízena za 26.000 EUR, což vycházelo asi o 2.500 EUR levněji než stejně vybavené auto ve verzi Progression.

147 Veloce

Víte, že používat rychlost k propagaci aut zakazuje nějaký teplouší kodex? Sem tam dokonce kvůli tomu nějakou reklamu zabanují. Zrovna dnes jsem jel kolem billboardu s vyobrazením nějaké odporné oteklé věci a s nápisem: „Nové BMW X4. Ještě sportovnější a agresívnější“. Ale to je OK, protože tam o rychlosti nic nestojí.

S odkazem na  Alfu  Romeo Giulia Sprint GT Veloce z šedesátých let se zrodila v roce 2009, tedy na sklonku kariéry 147, opticky i cenově zajímvá verze. Zvenčí je 147 veloce možné poznat podle 18-palcových litých disků s matně stříbrným povrchem. Model má továrně snížený podvozek asi o centimetr a změnenou charakteristiku tlumičů. Kombinace těchto věcí z vás vytřese vaši hříšnou pirátskou duši. Veloce byla k dostání s motorem TS 120 HP bez úprav. V případě dieselu JTDm 16V byl při výkonu 170 PS zvýšen kroutící moment na 330 Nm. V případě dieselu se nabízela – stejně jako v sérii – možnost instalace diferenciálu s omezeným prokluzem Torsen známého jako Q2. Tato verze měla další vychytávku, totiž takový jako čudlík, který když se zmáčkl, pedál plynu měl citlivější charakteristiku a motor reagoval rychleji. Ano, to byl předchůdce dnešního systému DNA z Julčí a z MiTa. To všechno v Germánii za 25.950 EUR – no neberte to – dnes to koupíte mírně ojeté za nějakých 8.500 EUR.

Ovšem největší hipsteřina spojená s pozdějšími modely obecně je stereo Connect Nav+. Zejména doporučuji vaší pozornosti telefon. Na druhou stranu, zase se jim nestalo, aby ho někdo hacknul jako Uconnect.

147 Ducati Corse

Pokud potkáte 147 v barvě bílé, černé nebo rosso giulietta s bočním pruhem v kombinaci stříbrné a červené, bude se jednat o vozidlo z limitované edice Ducati Corse, kterou automobilka vrhla vstříc veřejnosti v roce 2008. Bohužel pouze fdýzlu podle výše uvedené specifikace, ale zase dvoudvéřová i čtyřdvéřová varianta. Hlavní devizou tohoto provedení bude interiér zahrnující speciální sedadla z kombinace kůže a textilu a stereo Bose.  Ta veliká koule na řadící páce je sériová, nikoli výsledek návštěvy tuning shopu – a pokud máte dojem, že už jste ji někde viděli, tak je to stejná koule, jako je v Giuliettě. V ČR se prodávala, ale nevím, zda si ji někdo koupil.

 

 

147 Quadrifoglio Verde

Hodně lidí si myslí, že Quadrifoglio Verde znamená něco s pohonem čtyř kol. Ve skutečnosti to označuje geneticky zmutovaný jetel. Symbol má poměrně rozsáhlé historické pozadí. Čtyřlístek na záď Alfy Romeo vrátil v roce 2008 spolu se změnou rozsahu a struktury výbavy. Rozsahem výbavy se QV blížila předchozím, dále bylo možné objednat celoskleněnou střechu. QV se dodávala jak s benzínovým motorem 120 HP, tak s dieselem 1.9 Multijet 150 HP. Zajímavostí je, že ačkoli vrcholný model, po určité období se QV dodávaly pouze s manuální klimatizací a bez ovládání rádia na volantu. Způsobil to údajně nedostatek řídících panelů klimatizace od Delphi (těch s oválnými displeji).

Mimochodem obzvláště na těchto špičkových modelech vynikne, jak velkou chybu udělal marketing A-R, když neumožnil do 147 dávat motor 1,8, který se používal ve 156. To prakticky znemožnilo nabídnout zákazníkům něco mezi dvoulitrem (který navíc trpěl různými potížemi a z nabídky se vytratil v lednu 2008) a 1.6, která je ve vrcholovém modelu těžko přijatelnou kubaturou.

K QV se váže ještě jedna zajímavá věc. Prý se  uvažovalo, že se do QV v modelovém roce 2009 nastěhuje zážehový motor 2.0 JTS s výkonem 165 HP. Není to ten šmejd JTS, co počal FIAT spolu GM při nepovedené souloži obou značek nařízené zmrdskými managementy a co se narodil právě v době, kdy se partnerství rozpadlo. Je to původní Twin Spark vybavený přímým vstřikováním, k čemuž posloužila díra na jednu ze dvou svíček. Tento motor není vůbec tak špatný jako to, co přišlo potom a 147 s tímto motorem by byla jistě vyhledávaným autem. Dokonce to nějak uniklo ven a dodnes se dají najít články, které příchod modelu na trh avizovaly. Byl to jistě ambiciózní a od počátku nepříliš reálný plán, protože investice do aplikace nové pohonné jednotky do vybíhajícího auta je težko odůvodnitelná. Nicméně nestalo se, právě z důvodu té nevydařené soulože. Prodej QV byl ukončen ve 12.2008.

Myslím, že počet prodaných QV se v  ČR bude pohybovat v jednotkách kusů. V současné době můžete mít ojeté QV za nějakých 7.500 EUR a ještě vám utrhnou ruce v ramenním kloubu. To je cela olítané Fabie…

Skoro kompletní výčet všech možných variant 147 najdete zde.

Osobně by mě zajímalo, kam se vytratila poslední edice dvoulitrů pro Japonsko. Nemohu o tom najít žádné zprávy, ale vím, že byla vyrobena někdy na konci roku 2009. Ze všech možných koutů různých regálů se vymetaly díly, které by umožnily smontovat nějakých 200 dvoulitrů s variabilním sáním. Stopa mizí ve výrobním závodě v Pomigliano. Pozice A-R v Japonsku je překvapivě dobrá, pravděpodobně chtěla automobilka udělat hardcore radost.

Tak nějak tedy končila kariéra auta roku 2001 a jednoho z mála moderních aut, které ještě používaly osobitá „neplatformní“ řešení. Úsilí výrobce o individualizaci jeho produkce bylo jistě pozoruhodné a snad někdy bude doceněno. Nakupujte rychle, nebudou. Nebo je brzy zakážou, protože to přece nejde, aby někdo vyráběl auta, která jsou pro radost. Je nová doba a řidič auta nemá mít radost. Má mít povinně výčitky z toho, že škodí bohyni Gaye a nejezdí na kole.


02.08.2015 D-FENS
 


Související články:


12345 (9x hodnoceno, průměr: 2,89 z 5)
1 649x přečteno
Updatováno: 27.11.2015 — 23:51
D-FENS © 2017