Před asi osmi lety jsem jako nezkušený mladý řidič měl malou nehodu. V místech, kde auta vjíždějí do města a z jedoucích aut se stává kolona, autu přede mnou skočil do cesty pes. Řidič prudce zabrzdil, přestože podle vyjádření nějakého policisty je pes svou velikostí zvíře, před nímž by se brzdné stopy objevovat neměly.
To ale není důležité, já bych zabrzdil nejspíše také. Důležité ovšem je, že já jsem psa neměl šanci vidět a brzdová světla mě nevarovala, poněvadž při vjezdu do města auta stejně brzdila.
Tak se stalo, že jsem zareagoval o něco později, než jsem měl a bezpečná vzdálenost najedou nebyla tak bezpečná a k čistému a zdravému zastavení mi ještě nějaký ten metr chyběl. Nebylo kam uhnout, tak se stalo, že jsem narazil do auta před sebou. Naprosto banální nehoda, jakých se stanou stovky.
Tenkrát jsem byl ještě naivní a neznaje pravidla „zadní řidič je vždy vinen“ jsme zavolali policii a já si říkal, že se v klidu vyšetří čí to byla vina, hlavně kvůli pojišťovně. Ještě jsem se pozeptal lidí v nabouraném autě, zda není nikdo zraněn (to byla spíše řečnická otázka, protože náraz byl již ve velmi nízké rychlosti) a dostalo se mi odpovědi, že nikoliv. Oddychl jsem si s pocitem, že to bude jednodušší a čekal jsem na policii. Potud pořád standardní nehoda… …ale to bych nesměl narazit na gumy. A to doslova. V autě totiž sedělo pět vojáků z povolání.
Po příjezdu policie to šlo již rychle. Po běžných formalitách, jako je vyloučení alkoholu a ověření platnosti pojistky, jsem najednou zjistil, že dva lidé z auta chybí, že prý se jim rozbolela hlava a nechali se odvézt záchrankou do nemocnice. Vzhledem k tomu, že při nehodě došlo k potenciálnímu zranění, policisté uschovali můj řidičský průkaz do doby, než bude vše objasněno.
K mému překvapení se mi za několik dnů ozval řidič mnou nabouraného vozu, říkejme mu pracovně pan Guma. Že prý by se mnou chtěl něco projednat, ale že to nechce říkat do telefonu a zda bych mohl přijít k němu domů. Byl jsem docela zvědav, tak jsem souhlasil. Náš rozhovor byl asi následující:
Já: Tak jsem tady, co chcete?
Guma: Vy jste do mě naboural a víte já teď nemám žádné peníze a potřebuji nechat opravit auto, on do mne naboural už předtím někdo a musel jsem to nechat opravit ze svých peněz, naštěstí strýc mi půjčil (pozn. autora: že by také Vik?) a teď už prostě nemám…
Já: To je v pořádku, já mám řádné pojištění, až to policie došetří, v případě, že budu uznán viníkem, dostanete to zaplaceno.
Guma: Ale já potřebuji jezdit teď. Já jsem voják z povolání, já pracuji s výbušninami a teď jsem v pracovní neschopnosti a určitě v ní ještě dlouho budu, strašně mě třeští hlava, krční páteří nemohu hýbat….
Já: No, ehm, to je mi líto.
Guma: A pokud budu v neschopnosti déle jak měsíc, jedná se o trestný čin ublížení na zdraví a vy budete mít na krku trestní oznámení.
Já: Cože?
Guma: Ale pokud bychom se nějak dohodli, já bych holt šel do té práce i přes tu bolest, víte, abyste se tomu trestnému činu vyhnul, jen kdybyste mi mohl něco zaplatit. Takových 60 tisíc by to spravilo…
Já: Prosím???
Guma: No a to nejsem jenom já, to je ještě můj přítel, ten má pohmožděnou páteř a ještě pan X a Y, ti jsou také v neschopnosti. (Jak jsem se dozvěděl, další dva lidé se nechali vyšetřit, ovšem až 3 dny po nehodě. Prostě se jim přitížilo.)
Já: No, já o tom budu přemýšlet. Dejte mi pár dní.
Mezitím co jsem přemýšlel, jsem si od známého doktora nechal zjistit jejich skutečný zdravotní stav. Samozřejmě žádný objektivní nález tam nebyl, přesně jak jsem předpokládal. Pohmoždění mozku je u gum principielně vyloučeno, ostatní vyloučil kolega Roentgen. Ještě nějakou dobu jsem nechal Gumu žít v domnění, že mu to asi zaplatím a poté jsem ho k jeho velkému překvapení poslal do prdele. Guma vyhrožoval trestním oznámením, které mu jeho sestřenka právnička již napsala, vyhrožoval, že bude marodit až z toho zčerná a já budu lítat po soudech a že se nedoplatím. Zkrátka kecy, které dokáže vymyslet jen voják z povolání. Po nějaké době však i Gumovi došlo, že čím déle bude simulovat, tím déle peníze od pojišťovny neuvidí. Já jsem ho průběžně posílal do prdele a tak se najednou uzdravil a vše skončilo normálně. Škoda na jeho autě byla asi 12 tis. včetně nového laku. Škoda na mém autě byla 0 Kč, jednoduše jsem nárazník ohnul zpět dílenským heverem a nebylo to téměř poznat. Guma dostal určitě od pojišťovny přeplaceno a tím věc skončila.
Výsledek: Já jsem půl roku nejezdil nemaje oprávnění, socka Guma půl roku nejezdil, protože je to prostě debil.
A teď si představme rok 2006, pozdní červenec, po vstupu nového silničního zákona v platnost. Drobná silniční nehoda, auto z nějakého důvodu (mnozí již tuší, ostatní pochopí později) prudce zpomalilo. Nepřipravený řidič auta za ním do něj narazí.
Guma2: Co děláš ty pičo?
Viník: Promiňte, prudce jste zastavil, nemohl jsem dobrzdit…
Guma2: Máš si nechat bezpečnou vzdálenost, vole, víš jakej to byl náraz? To byla prda, teda, celá hlava se mi točí.
Viník: …promiňte.
Guma2: Promiňte? Já tady mám možná těžký zranění a ty řekneš promiňte?
Guma2: Teď přijedou bengálové a dostaneš 25-50 klacků pokuty.
Viník: To ne… tolik přece nemám..
Guma2: Jo a přijdeš taky vo body. No, ale možná bysme se mohli nějak domluvit….
Myslím, že je jen otázka času, kdy na podobný model přijde nějaká jiná guma znalá místních vofuků. Co a kdo jí zabrání si podle následujícího schématu udělat dobrou živnost? Pokud se to stane, bude to další důkaz, že 411 se trefuje především do vlastních řad. Na druhou stranu ti, kteří by měli být ze silnic extrahováni si budou jezdit vesele dál a z (ne)bezpečnosti provozu si udělají slušný šolich.
Na závěr ještě otázka pana Klobouka? Zda-li si vždy přesně podle zákona necháváte bezpečnou vzdálenost za předcházejícím autem? Projede nasemaforu na zelenou více aut než jedno nebo dvě? Pak to určitě bezpečná vzdálenost není.
(Zatím nikdo nehlasoval)