Stojí česká společnost na začátku nového roku také na začátku proměny? A jaké? To jsou otázky, na které se pokusím reagovat těmito několika komentáři k událostem z poslední doby.
Novoroční Klaus
Tak jsem si poslechl novoročního Klause a myslím si o tom svoje.
Nelíbilo:
– mystika s osmičkami v letopočtu, to je argument asi takové váhy, jako konjunkce Saturnu s Venuší
– multikulti vložka o rómské menšině, tohle přece není téma pro Klause
– téma Schengen, které asi nepředstavuje výzvu pro běžného posluchače Klausova projevu. Naopak mi chybělo něco o evropské smlouvě a ztrátě další části naší národní suverenity. Možná Klaus nechtěl štourat do vosího hnízda v době, která pro něj samotného není lehká a vkládat Poraděnkovi z Myšigenu zbytečně argumenty do úst
– „nedělejme žádná zbrklá řešení“ je trochu málo, mohl nám Klaus říci, podle čeho on odděluje dobrá a špatná východiska
Líbilo:
– Klaus má pravdu – máme se teď dobře. Naší zemi se daří, české firmy získávají autoritu ve světě, ekonomika roste. Ne každý si to uvědomuje, část méně hrdých příslušníků národa chodí od čerta k ďáblu a tráví čas hořekováním, místo co by využila dobrých časů pro sebe.
– Klaus správně zmínil dopad prvních enviromentalistických projektů na běžného občana, totiž v podobě rostoucích cen energií a cen potravin hnaných nahoru umělou poptávkou po „obnovitelných“ zdrojích, nedodal však, že další zásahy budou tento rok následovat v podobě „ekologických“ daní a dalších regulací, které ekokomunisté zavedou. Také nezmínil laskominky, které ekokomunistická lobby plánuje zavést střednědobě. Snad to zastanu za něj aspoň v našem malém segmentu mediální reality. Když budete dělat zelenému čertu dobře, odmění se vám zvýšením daní, mýtným pro osobní auta, zvyšováním ekologických daní na paliva k vytápění, vznikem orgánů s pravomocí prohledávat váš dům na přítomnost neekologických paliv, ekologickou ideologizací školství a především vzestupem moci úředního aparátu, zástupu zelenošedých myšek s razítkem, které budou zamítat a schvalovat podle ekologického kritéria, přičemž jen oni sami budou určovat, co je ještě ekologické a co už ne.
– pasáž o tom, že by mladí měli věnovat pozornost a péči starším, ukazuje opět na to, že současný Klaus je jiný Klaus než ten z devadesátých let.
Podle mě se Klaus letos držel zpátky. Hodně zpátky. Mohl by toho říci mnohem víc. Asi si nepřeje být „mediálně zabanován“.
Den Stewarta Dimmocka
3.10.2007 byl ve Spojeném království dnem Stewarta Dimmocka. Řidič náklaďáku Dimmock se podíval na mediálně celebrovaný výtvor velkého teplého Ala s názvem The Inconvenient Truth a pochopil, co to je. Propaganda. Zachvátila jej určitá pochybnost o tom, zda taková forma ideologické indoktrinace má co pohledávat na školách. Svoje výhrady přinesl k soudu a vyhrál. Nedosáhl sice toho, co původně chtěl – zakázat promítání filmu na školách v UK – ale dosáhl něčeho ještě zajímavějšího. Před vlastním dokumentem musí proběhnout sdělení, že film zkresluje vědecká fakta. Pro chytřejší britské školáky to bude jistě zajímavé vodítko k tvorbě vlastního názoru na „global“ climate „change“ a na ty hloupé to nebude mít vliv, protože ti by tomu filmu věřili i tak. Stewart Dimmock tedy obratně vsadil do Alova snímku kukaččí vejce.
Přátelé otepleného Ala na to reagovali obvykle: Mlčeli. Česká média o této kauze informovala velmi zdrženlivě anebo vůbec (narozdíl od tristní Nobelovky za mír pro Ala+IPCC). Envirosocialisté na českém internetu každopádně výborně zametli stopy po této porážce.
Dočkáme se i my českého Stewarta Dimmocka? To záleží na našem důvtipu v příštím roce. Na Stewartově příkladu je vidět, že ekosocialistické manipulace stojí na skutečně vratkých základech a i běžný občan jim může zatnout tipec.
D.O.S.T.
je občanská iniciativa, jejíž prohlášení mě zaujalo. O jejím výsledku si nedělám iluze – především proto, že její apel směřuje do míst, kde logicky nikdy nenalezne vyslyšení ani podporu. Je jaksi zbytečné obracet se na politiky s požadavkem, aby se přestali chovat jako politici, protože oni přece jsou politici. Nebo na novináře, aby se přestali chovat jako nájemní lháři, protože oni jsou přece nájemní lháři. Až potud je tedy koncept nereálný, ale je to první významnější pokus postavit se tomu, pro co jsme nikdo nehlasoval a co je přesto přes naši vůli, někdy proti naší vůli, uměle zaváděno – totiž multikulturní doktrínu ve společnosti.
Výzva má jiný význam – cosi se díky ní zformovalo a teď je to tady. Výzva je přesně to, co si novodobí sociální inženýři nepřejí – aby se lidé sdružovali mimo jimi schválené platformy. Na seznamu signatářů najdeme dost zajímavá jména a v následujících měsících se možná stane, že výzva pronikne mezi širší veřejnost natolik, že její existenci nebude možno zamaskovat urputným mlčením. Její autoři a možná i sympatizanti budou pak prohlášeni za extrémisty, ultrapravičáky, nacisty a co vím já ještě, prostě stanou se ze dne na den špatnými lidmi. Normální světa běh. Nicméně nepůjde už odčinit fakt, že vystoupili z řady a pozvedli svůj hlas proti mediální okupaci lidského myšlení.
Ani o výzvě D.O.S.T. toho na internetu mnoho nenajdete. Když nějakých pět pošuků uspořádá na náměstí okresního města Den bez aut, je z toho úvodník, fejeton a sloupek. Když dvěstě lidí podepíše petici s nepohodlným obsahem, jediná reakce „velkých“ médií je mlčení. Rád bych věřil, že kruhy kolem D.O.S.T. budou jednou jádrem pro vznik skutečně pravicové strany.
Co se tady snažím říci?
Vypadá to, že rok 2008 bude jiný. Nevěřím na mystiku nějakých osmiček na konci, ale na signály něčeho, co se poznenáhlu začíná odehrávat nezávisle na snaze „kulturně-mediální fronty“.
Jak kdysi jeden diskutující napsal do diskuse o mém článku k registrovanému partnerství, životnost každé společenské doktríny je daná abnormalitou pravidel, která stvoří. Nacionální socialisté věřili, že je správné pálit lidi v peci, vydrželo to celých dvanáct let. Byl to faktor času, který ukázal, že to nejen že nebylo správné, ale naprosto zvácené. Režim současných rudých přátel Jana Švejnara léta věřil, že stabilitu jejich systému a blaho občanům přinese zadrátování hranic, neváhal je léta buzerovat a dokonce po nich v zájmu ochrany hranic střílet. Neexistenci hranic, pohraničníků a drátů si nikdo dlouhá léta nedovedl ani představit. Nyní hranice zanikly a nic se nestalo, voda dál teče z kopce a slunce svítí shora, nezhroutila se ekonomika ani nás nezaplavily zástupy uprchlíků, takže opět čas ukázal, jaká je pravda. Stejně tak dá čas za pravdu Klausovi a jeho názoru, že zvýšení teploty prostředí o 0,6°C je humbuk. Na faktor času se ale nemůžeme spolehnout, protože je to čas našich životů. Zatímco čas plyne a způsobuje erozi pilířů lžisystémů, tak se naše životy zkracují a spějí ke svému konci. Musíme tedy času pomoci a proto jsme tady.
Ještě není pozdě.
Přeju vám hodně štěstí, zdraví a úspěchů v roce 2008.
(Zatím nikdo nehlasoval)