2015: Armáda nemá vojáky. Na povodně jedou tlustí plukovníci z GŠ

Featured Image

Tak by mohl znít titulek v novinách, pokud se o naši armádu budou starat politici jako doposud. V kontextu návrhů úspor jsem se podíval pod pokličku. Prosím Vás v závěru o podporu našich řadových vojáků.

Předně si pojďme připomenout, co je to armáda. Armáda je organizovaný silový sbor státu, jehož primárním úkolem je ochrana jeho území a obrana. Byla to, je a také zůstane jedna z nejdůležitějších součástí samostatného suverénního státu. Početnost armády závisí na jejím složení a tradici, obvykle však dosahuje mnoha desítek tisíc vojáků v aktivní službě. Ti jsou vybaveni speciální technikou a zbraněmi podle druhu jejich členění a z něj vyplývajících úkolů. Já osobně jsem uvítal zrušení branné povinnosti a vznik profesionální armády. V řadě zemí je ctí rodiny, když někdo z členů u armády slouží. Bohužel řada z lidí mimo tuto službu ve skutečnosti ani netuší, co ten pojem „profesionální armáda“ v České republice opravdu znamená. Nikoli na papíře, ale ve skutečnosti.

Armáda je v jednom ohledu skutečně velmi zvláštní celek. Spotřebovává hodně peněz a my si v podstatě stejně za ty peníze přejeme, aby nikdy de facto neměla takovou práci, kvůli které ji máme. A zde je základ všech problémů. Na straně jedné se uklidňujeme tím, že svět je tak nějak bezpečnější, že současné válečné konflikty jdou tak nějak mimo nás, a máme přirozenou potřebu na armádě šetřit. Na straně druhé lze jen stěží odhadnout tu přesnou míru, kdy s ohledem na plánované úspory je otázkou, zda má smysl takovou „armádu po politických úsporách“ vlastně mít.

Ať chceme nebo nechceme, nese si s sebou služba v profesionální armádě náročné požadavky na každého jejího člena. Počínaje vstupními osobnostními podmínkami, přes výuku a školení v obsluze stále sofistikovanějších zbraňových systémů, až po nároky na morální profil. To vše, včetně udržování armády a znalostí a umu jednotlivců v potřebném stavu, si vyžaduje nemalé náklady. A chce to i poměrně tvrdou náturu, protože upsat se k tomu, že kdykoli někdo hvízdne, prostě jdete (bez ohledu na rodinu, děti a jejich sociální vazby), není jednoduché. Jako voják také hodně, ale opravdu hodně věcí nesmíte. Nesmíte se podílet na veřejných věcech, nesmíte být politicky aktivní, nesmíte vyjadřovat veřejně svůj názor, máte omezené možnosti a prostředky se hájit proti případným nepravostem… Skoro by se mi chtělo napsat (a tak to také napíšu), že prostě musíte držet hubu a krok, což je za určitých okolností v armádě de facto základem. No však ještě aby si tam každý mohl dělat co si zachce. Jenže ty „určité okolnosti“ jsou právě alfou a omegou naší armády.

Mezi ony „určité okolnosti“ bezesporu patří objektivní odměna za službu státu. Férová odměna, která vyváží vše výše popisované. A ruku na srdce, kolik z nás by bylo ochotno jít k takovému zaměstnavateli, který když hvízdne, bez mrknutí oka přijedete domů a řeknete „moje skvělá ženo, moje milované děti, zapomeňte na své přátele, kamarády, stěhujeme se 200 km daleko. Zítra.“ Mezi ty „určité okolnosti“ ovšem patří také nutnost existence přirozené autority nad Vámi, víra v oprávněnost a sílu řádu, ale také víra v systém. Třeba takový, ve kterém neuvidíte utíkající miliardy z armádního rozpočtu zrovna v době, kdy Vám mají snižovat plat, protože prý nejsou peníze. To všechno v době, kdy po několika letech u AČR máte cca 17.000,- Kč hrubého (tarifní plat + osobní příplatek + hodnostní příplatek + zvláštní příplatek, například za dosažitelnost) a k tomu pevně stanovený nedaněný příspěvek na bydlení ve výši 10.100,- Kč. Ten je plošný, pro všechny stejný a nezohledňuje žádná konkrétní specifika jednotlivce. Dostane ho tedy i ten, kdo například nemá s bydlením žádný problém, ale také ten, kdo na dojíždějí do práce vynaloží měsíčně třetinu svého příjmu. A to mnohdy v době, kdy buď má, nebo si chce založit rodinu. Oproti tomu si na GŠ k nepoměrně vyšším odměnám tvoří z našich peněz tajné fondy na dovolené u moře, fotoaparáty, lyžařskou výbavu, zahradní malotraktory, horská kola či vyšívané slipy (více zde!) , aby si ke své jistě náročné službě přilepšili.

Nad GŠ AČR pak stojí ještě Ministerstvo obrany České republiky. Policie v průběhu posledních let obvinila z korupce desítky jeho úředníků se škodou za stovky milionů korun. Tam se, ve spolupráci právě s kývajícím velením na GŠ, u kterého jsem nikdy nezaznamenal, že by se svých vojáků při hloupých návrzích politiků někdy zastali, peče byznys za státní peníze. Naše armáda je totiž skvělý džob pro politiky a výborné prostředí pro korupci. My sice všude křičíme, jak nám utíkají peníze ve výběrových řízeních v jiných oborech, ale to jen proto, že o nich musí ty jiné obory alespoň informovat. Armáda ne. Armádě stačí, když označí nějaké výběrové řízení za zájem utajení a jako občan nevíte nic. Pak musí nastoupit investigativní novináři, abyste se dozvěděli, že padáky vyrábí firma, která je nikdy nedělala, Pandurů vlastně nepotřebujeme tolik, kolik politici říkali, že do Afghánistánu jsme koupili bezpilotní zařízení nevhodné k plnění úkolů mise, a že z drahého pronájmu Gripenů jich lítá jen několik a piloti odcházejí do soukromého sektoru, kde jejich zkušenosti umí ocenit. A k tomu se nikoli od našich orgánů činných v trestním řízením, ale ze zahraničí musíte dozvědět, že do České republiky šly na 100% úplatky, ale protože došlo v zahraničí k finančnímu vypořádání a úhradě pokuty (ještě navíc ve prospěch tamější vlády), nic se už u nás ani nikdy nedozvíte.

Samostatnou kapitolou pak je skutečnost, že budete marně hledat v paměti, kdy ministerstvo obrany řídil někdo, kdo tomu rozuměl. Nikdy nešlo o skutečnou potřebu naší armády a zájem státu na jeho ochraně a případné obraně, ale o politické body, veřejné mínění, znovuzvolení a udržení si křesla pro možnost rozhodovat o dalších zakázkách. Jakkoli je Vláda České republiky z Ústavy jistě vládou politickou, moc bych si přál, aby jednou právě toto, dle mého soudu nesmírně důležité ministerstvo, řídil opravdu věci znalý člověk.

Opravdoví vojáci v armádě, nikoli bafuňáři na generálním štábu, se díky svým znalostem, pracovnímu nasazení a víře v řád, uplatní kdekoli. Mnohdy i za více peněz a s větší osobní svobodou. Opakem jsou ale ti z vedení AČR, kteří se, už v mnoha ohledech svou mnohdy komunistickou minulostí prosáklí, hned tak někde nechytnou. Proto by si měli uvědomit, až budou spřádat plány na ubírání na platech řadovým vojákům, že by jim tam také nemusel za nějaký čas nikdo zbýt, a že by nemuseli mít komu velet. Byl by to sice úchvatný pohled na ty funkcionáře, které mnohdy na GŠ zajímá jen co bude dnes k obědu, při záplavách, ale v případě potřeby ochrany státu bych si raději, jako nevoják, opatřil zbraně sám.

Měl-li bych svůj život svěřit řadovým vojákům, nebo těm z Generálního štábu AČR a populistickýcm politikům, svěřím ho těm prvním. Važme si práce profesionálních vojáků. Chcete-li opravdové vojáky podpořit, nikoli ty v teplých kancelářích, máte možnost zde, nebo na facebooku zde. Najdete zde řadu odkazů na konkrétní kauzy, řadu podnětů od vojáků a hlavně dostatek relevantních informací o tom, jak to opravdu chodí uvnitř AČR. Děkuji Vám, že je v tom nenecháte samotné. Nikdy nevíme, kdy je budeme opravdu potřebovat. Ať už je to při živelných katastrofách, kde odvádějí skvělou práci, nebo nedejbože při plnění toho, kvůli čemu armádu máme.


29.06.2010 František Matějka
článek byl se svolením autora převzat z jeho blogu na Idnes.cz

12345 (Zatím nikdo nehlasoval)
180x přečteno
Updatováno: 27.11.2015 — 23:58
D-FENS © 2017
Do NOT follow this link or you will be banned from the site!