2008 part 7.62

Featured Image

Kapitán Minařík neměl pro bolení zubů čas už ani sledovat zprávy od agentů z Bratislavy. Navíc už měl svá léta a přidala se i prostata a tak zvažoval, jestli vážně neměl raději uposlechnout rady zubařky ze špitálu u svatého Dobiáše a nechat se přeoperovat na ženu, protože ty, jak známo, žádnou prostatu nemají.

Pak si uvědomil, kolik by musel vyplnit formulářů a získat kde razítek a dospěl k závěru, že jenom o nový občanský průkaz by žádal tak osm let. Zprávy agentů ostatně nebyly nikterak světoborné. Hlásily, že kdosi vykupuje slovenské obchody pro kutily a také zvýšený ruch kolem budov, užívaných exilovou vládou. Pozornosti jejich bystrých očí neušlo ani několik objednaných kamionů. Zaznamenali též, že Petr Nečas kupoval nějaké pistole.

Ráno se Root opět sešel s Langerem. To, co probírali na této schůzce, však oba označili jako „přísně tajné“, podle kuloárních informací se však obsah schůzky týkal dělení moci v režimu, který zítra, jak oba doufali, bude nad českým státem nastolen. Pak se zastavil ve Vídni, kde v rádioamatérských obchodech nakoupil nějaké VKV transceivery, antény stabilní i mobilní, akumulátory, lehké ruční stanice a další radioamatérskou výbavu. Cestou zpět nezapomněl v OBI přikoupit pár lešenářských trubek. Následně zajel na pole u Bernolákova, kde zastihl nově zformované vojsko při cvičení za Nečasova osobního dohledu.
„Tak co, půjde to s nimi?“
„Vcelku ano. Někteří dokonce vědí, za jaký konec mají držet pušku.“
„Výborně. Co ti ostatní?“
„No ty učíme rozeznat pažbu od hlavně.“
„Dobře, tak je nezapomeňte taky náležitě poučit o tom, k čemu slouží spoušť. Máte vybrány řidiče a velitele?“
„Zatím mám tři muže, kteří mají oprávnění řídit nákladní auto a jednoho, co jezdil s multikárou. S potenciálními veliteli není problém, je tu pár bývalých majitelů větších firem se slušnými organizačnimi schopnostmi.“
„Takže ještě ty dva řidiče. A najděte ještě zhruba deset až patnáct lidí, kteří vědí alespoň co to je CB a k čemu slouží PSW-metr.“
„Promiňte, co to je CB a k čemu slouží ten PSW-metr?“
„Aha. Dobře, svolejte mi alespoň velitele skupin a případně i nějaké jejich zástupce, jestli něco takového mají.“

Za chvíli již Root hovořil ke skupině asi patnácti lidí:
„Takže – zatím co zbytek mužstva trénuje střelbu a učí se rozeznat oba konce samopalu, pro vás mám důležitější úkol. Do večera se musíte lépe seznámit s vašimi skupinami a zjistit, co kdo umí. Potřebuji, abyste nalezli mezi svými lidmi ještě dva, schopné řídit nákladní auta, lhostejno zda na to mají oprávnění či nikoli. Pak potřebuju patnáct radistů, opět je mi jedno, zda to budou profesionálové, radioamatéři nebo pouze zkušení síbíčkáři. Bude-li jich více, tím lépe, můžete jich dodat i více. Ještě dnes večer pro ně uspořádám školení. A zítra ráno to roztočíme. Nějaké dotazy?“

Dotazy kupodivu nebyly. V podvečer opět navštívil již zmíněného populárního bratislavského pyrotechnika-amatéra, říkejme mu třeba Norman, a nechal si předvést cosi jako bavlněnou látku s jednou zvláštní vlastností – po zapálení explodovala.
„Tak kolik nám toho můžeš poskytnout?“
„Mám asi pět kíl. Nedám vám ale nic, jedu s vámi, ještě byste si ublížili.“
„Je fakt, že schopnosti těch dobrovolníků po půldenním výcviku nebudou až tak úplně na úrovni příslušníků Cizinecké legie, nebo alespoň pohotovostního pluku esenbé. Ujednáno, sraz zítra ráno v sedm čtyřicetpět na parkovišti hned u křižovatky Panonské a Dolnozemské. Hned vedle je autoservis Peugeot, jestli se nepletu.“
„V Petržke? Tam to poznám. Dohodnuté.“

Navečer se Root sešel s radisty. Bylo jich, oproti očekávání, pouze dvanáct, dva z nich byli radioamatéři, dva profesionální montéři mikrovlnných spojů a osm mělo zkušenosti pouze s CB. Root nejprve pověřil jednoho z radioamatérů, aby síbíčkáře poučil o tom, jak používat transceivery a ladit a směrovat antény. Pak dohodl kódy a rozdělil úkoly. V závěru schůzky nezapomněl zdůraznit, že právě na práci této skupiny bude záležet úspěch celé zítřejší operace.

Ještě ten den Kras u Poličky vykopal svou největší skrýš zbraní, střeliva, výbušnin a dalšího strategického materiálu. Byl toho plný kamion. Ten kolem druhé hodiny ranní dojel do Břeclavi, tam se otočil a zastavil na odpočívadle na 44. kilometru dálnice D2. Tento kamion jistili ze dvou osobních aut čtyři bojovníci Krasu.

Dalších osm bojovníků z Krasu v lese poblíž Jevíčka vykopávalo jinou ze svých tajných skrýší zbraní. I tahle obsahovala samopaly, pistole, pár kulometů, granáty a střelivo. Ty uložili do pěti osobních aut, která následně zamířila k severovýchodu – přes Lanškroun a Šumperk na louku u Vrbna pod Pradědem. Tam se krátce před půl šestou ranní setkali se skupinou osoblažských občanů vedených bývalým starostou Francem.

V půl osmé ráno vyrazily dvě A8 od sídla exilové vlády na místo srazu. Tam už ve dvou dodávkách vyčkávalo dvanáct dobrovolníků, ozbrojených kalašnikovy. Deset minut před osmou dorazil první kamion. Neozbrojený Root nastoupil do kabiny:
„Dobrý den. Děkuji, že jste dorazil včas. Toto vozidlo bude použito jako dopravní prostředek při operacích ozbrojených sil české exilové vlády. Máte nyní dvě možnosti. Buď se rozhodnete, že se žádné vojenské operace nehodláte zúčastnit. V takovém případě nám vydáte doklady a klíče od vozidla a my se postaráme o vaše pohodlí v dalších pěti dnech. Za těchto pět dní dostanete dvojnásobný plat, než berete jako řidič. Nebo se této operace zúčastníte s námi, v takovém případě se zavážete plně poslouchat rozkazy mé a mnou určených osob. Plat dostanete stejný, jako v prvním případě.“
„Nič také. Vypadnitě.“
„Obávám se, že v tomto směru jaksi nemáte na výběr. Nechceme, a myslím že ani vy nechcete, abychom museli použít zbraně.“
V tom okamžiku zastavila přímo před kamionem jedna z dodávek a z ní vystoupili dva z ozbrojenců s ákásedmdesátčtyřkami v rukou.
„Dobre, něch je po vašom.“

Do kamionu nastoupil jeden z dobrovolníků. K němu do kabiny vylezl také Norman, Root mu vydal transceiver, anténu na auto a ruční stanici, další transceiver, stabilní anténu a nějaké lešenářské trubky naložili do návěsu.
„Namontuj to, až budete u OMV na Lamačské čekat na ostatní. Teď jeďte naložit první skupinu, tu ručku dáš jejímu veliteli.“

Po pěti minutách dorazil druhý kamion a proběhla s ním velmi podobná procedura jako s tím prvním, až na to, že tentokrát bylo veškeré radiové vybavení naloženo do návěsu, stejně jako v případě kamionu třetího. Jeho řidič však souhlasil s tím, že se akce dobrovolně zúčastní. Do čtvrt na devět dorazily i zbylé dva kamiony, řidič jednoho z nich se také přidal. Root byl prozatím spokojen. Tři zbylí řidiči kamionů byli naloženi do dodávky a odvezeni do vládní vily, kde každý z nich byl ubytován v pokoji, vybaveném kabelovou televizí s několika sty programy a zajištěným plným servisem, pouze jim byly zabaveny mobilní telefony a ostraha dostala příkaz zajistit, aby tito tři muži v nejbližších dvou dnech neopustili vyčleněnou část budovy a s nikým se nespojili. Tři muži z vládní ochranky a Root nastoupili do jedné A8, Langer s Nečasem a další dva muži z vládní ochranky nastoupili do druhé A8. Wheel odjel taxíkem na letiště ve Vajnorech, kde na něj čekal jeho ultralight. V 8:35 zastavili na benzínové pumpě OMV na Lamačské, kde už stály tři kamiony a dva radisté právě na jejich kabiny montovali antény. Root i oba vládní činitelé nahlédli do všech tří návěsů a pozdravili se s dobrovolníky. V 8:45 dorazil čtvrtý kamion a v 8:52 i poslední, pátý. Tři minuty na to všech pět kamionů vyrazilo po dálnici D2 směrem k české hranici.

Roota i oba představitele exilové vlády čekalo ještě setkání se slovenským premiérem Bugárem, kterého doprovázel ministr zahraničních věcí Pál Csáky a vicepremiér Martin Bútora, na jednom z motorestů při dálnici. Předseda slovenské vlády vyslovil přání, aby operace skončila úspěšně, což bylo stvrzeno přípitkem. Po druhém přípitku raději vytratili, posléze se dozvěděli, že ministra Csákyho a několik dalších osob účastnivších se tohoto rautu bylo o několik hodin později přijato na jednotke intenzívnej starostlivosti nemocnice Kramáre s akutní otravou alkoholem.

Tou dobou v Osoblaze již oddíl místní domobrany, posílený osmi členy Krasu, obsazoval radnici a dům, kde sídlilo místní policejní oddělení. Místní diktátor Kokotkowski byl zajat a spolu s několika sobě věrnými uvězněn v cele předběžného zadržení místní policejní stanice.

Dvě A8ky dohnaly kolonu kamionů u odbočky na Malacek a zařadily se do jejího čela. Root si chvíli povídal vysílačkou se svými bojovníky. Z jedné ze skupin se mu přiznali, že na oslavu dnešního dne složili báseň. Bylo to hodnotné dílo, o které nelze čtenáře připravit:

Tys povolal nás do zbraně,
my opustili frézy
a samopaly vzali jsme si
namísto protézy.

Sedíme pevně, v srdci žár,
náš kamion vpřed letí,
Jdeme dobít naši zem
pro budoucnost našich dětí.

„No dobrý, jenom příště neopisovat od Švandrlíka. Až budeme za hranicema, můžete dát dohromady taky něco na Škromacha.“

Kolona úspěšně přejela přes hraniční most až před hraniční přechod. Tam se obě audiny oddělily a zamířily k okénku pro osobní auta, kdežto kamiony zamířily přes váhu k okénku pro kamiony. Řidič zastavil u okénka, vzadu se stáhlo okénko a z něj koukala hlaveň útočné pušky na oba policisty (českého i slovenského) za okénkem.
„Ruce vzhůru, tohle je invaze!“ prohlásil Root.
V tu chvíli vyskočili z aut čtyři příslušníci vládní ochranky a vystoupil i exilový premiér Langer. V tu chvíli již i od parkoviště kamionů přibíhala skupina asi dvaceti ozbrojených dobrovolníků.
„Tady pan slovenský policista může dát ruce dolů a může pokračovat ve své práci, pro jistotu nám však vydá zbraň. Pěkně pomalu a dvěma prsty. A vy se zvedněte a otočte čelem ke zdi. Ruce zůstanou nahoře.“ prohlásil Root a dále přenechal hlídání českého policisty dvěma příslušníkům vládní ochranky. Zbytek jednotky vpadnul v čele s Langerem do budovy celnice tu obsadil a zajal asi patnáct českých a deset slovenských policistů. Ti byli s oficiální Langerovou omluvou a po preventivním odebrání zbraní propuštěni, všichni čeští policisté byli uvězněni v cele předběžného zadržení hraničního přechodu. Za přepážky okének na hraničním přechodu byli na místa českých policistů posazeni tři dobrovolníci, dalších pět dostalo za úkol střežit zajatce a hraniční přechod. Radisté na střechu celnice namontovali anténu a jeden z radistů se usídlil v kanceláři náčelníka.

Na přechodu stály dva Volkswageny Transporter v barvách české policie, ty byly zabaveny a do každého z nich nastoupilo po pěti dobrovolnících. V 9:40 kolona vyrazila na další cestu. Jeden kamion a oba Transportery odbočily na dalším sjezdu do Břeclavi. Tam část dobrovolníků nejprve zamíříla k ústředně Telecomu. Pět ozbrojenců vstoupilo do budovy a na vrátnici byli zastaveni vrátným:
„Dobrý den, za kýmpak jdete?“
„Ale, my jdeme vypnout ústřednu. Na rozkaz z vyšších míst.“
„A ví o tom ředitel?“
„Ano, náš ředitel o tom ví.“
„A na co máte ten mašinkvér?“
„Nó to víte, to kdyby nás nějaký vrátný chtěl zdržovat.“

Wheel zprvu letěl nad kolonou, nad Břeclaví však podle frekvenčního scanneru zjistil, že jej zaměřila dvě vojenská letadla L159 Alca. Přirozenou ochranu hledal v pálavských kopcích, přistát už však nestihl. S Alkami se setkal v prostoru Novomlýnských přehradních nádrží. Jedné z nich se při pokusu vypálit výstražnou dávku zasekl palubní kulomet, ta druhá se jej snažila přesvědčit aby přistál tak vehementně, až se křídla ultralighta dotkla svým vlastním křídlem.
„Wow, ten pilot bojuje jako Topper Harley…“ pomyslel si Wheel „A on taky přistává jako Topper na palubě své letadlové lodi S.S. Essess.“ Jen ta loď v tomto případě chyběla a pilot npor. Jaroslav Vomáčka spadl se svým letounem přímo do přehrady. In memoriam byl po necelé hodině také navržen svým velitelem na řád Antonína Baudyše. Nicméně i Wheel měl trhlinu v laminátu svého křídla a nakonec i on nouzově přistál na přilehlém poli.

Krátce na to na jednom z paneláků skupina odstavila i BTS a BSC všech tří mobilních operátorů. Pak obsadili okresní policejní ředitelství a radnici, pročež velitel skupiny v 10:05 prohlásil Břeclav za osvobozené město. Padesát dobrovolníků zabavilo autobus a vyrazilo totéž zopakovat i do nedalekého Hodonína, který byl prohlášen za osvobozený v 10:52. Hraniční přechod Hodonín-Holíč byl otevřen krátce po čtvrt na dvanáct. Hlavní skupina mezi tím na parkovišti u čerpací stanice Shell převzala od Krasu stodvacet osmapadesátek, patnáct kulometů vzor 59, asi dvěstě pistolí CZ 75 ráže 9mm Luger, granáty, střelivo, a dýmovnice. Část dobrovolníků si přestoupila do kamionu Krasu a celá kolona vyrazila směrem na Brno. Na křižovatku Brno-Jih kolona dorazila v 10:30, zde se oddělily dva kamiony s audinou exilového premiéra Langera a zamířily do centra města, zbylé tři najely na D1 a pokračovaly na Prahu. Jeden kamion zastavil nejprve na Cejlu před budovou T-Mobile. Dvacet ozbrojenců vniklo do budovy a krátké chvíli odstavili mobilnímu operátorovi jeho ústřednu, kterou pokrývá oblast Moravy. O několik bloků dál mezi tím dalších padesát bojovníků obsadilo městské policejní ředitelství a pak zamířil na Dominikánské náměstí, kde došlo k obsazení brněnského magistrátu. Druhý kamion zamířil nejprve na ulici Jana Babáka k červenému věžáku Telecomu. Kromě Telecomu, který zde má tranzitní ústředny, je zde mají umístěny i dva další mobilní operátoři. I zde se obešlo odstavení komunikačního uzlu bez ztrát na životech či majetku a to jak na straně povstalců, tak i na straně dominantního operátora. Ani tato opatření však samozřejmě nezabránila komunikaci po sítích menších operátorů. Krátce na to tento kamion dojel na Kounicovu ulici, kde skupina obsadila Krajskou policejní správu a hned za rohem také budovu Ústavního soudu a Krajský úřad. Pak se několik dobrovolníků pod velením exilového ministra obrany Nečase vypravilo na brněnskou vojenskou akademii, odkud bylo V 11:22 ohlášeno převzetí kontroly nad Brnem. Následně byla osvobozena i věznice v Brně-Bohunicích, odkud povstalecké oddíly začaly podle seznamu propouštět osoby, uvězněné v posledních dnech na politickou objednávku a jejich místa byla záhy obsazována policisty s hodností od poručíka nahoru a výše postavenými brněnskými členy KSČM a ČSSD. Na Náměstí Svobody se zakrátko shromáždilo na demonstraci asi třicet tisíc lidí, k nimž v poledne promluvil Ivan Langer. Projev odvysílala i televizní stanice Svobodná republika. Francovi lidé na Severní Moravě mezi tím stihli obsadit i Krnov.

Grebeníček krátce právě odložil svůj mobilní telefon a obrátil se na Škromacha: „Špatné zprávy, Zdeňku. Hradní stráž se zmocnila Hradu a osvobodila Klause. Naši policisté jsou zajati. Také tu máme nepotvrzené informace o osvobození Břeclavi a Hodonína a převratu v Osoblaze, nejnovější zprávy hovoří také o převratu v Brně a o tom, že na náměstí Svobody měl projev Langer.“
„Tak sakra zmobilizujte policajty, vojáky, lihové milice, hasiče a další složky!“
„To nepůjde. Odřízli veškeré telefonní spojení a síť Matra ani po deseti letech stále ještě pořádně nefunguje. Měli jsme vybrat tu druhou, ale tam by zase Grulich s Grégrem nedostali tak tučnou provizi.“
„To není všechno“ dodal Kató-Kavan, toho času opět ministr zahraničních věcí „Právě přišla nóta ze Slovenska, že pokud zasáhne armáda a pokusíme se vyvolat občanskou válku, zasáhne slovenská armáda na straně povstalců. Z Polska taková nóta sice nepřišla, ale polský velvyslanec mi po telefonu naznačoval totéž.“
„A to stále ještě není všechno“ přidal se ministr obrany Kostelka „Vzbouřila se nám vojenská posádka v Táboře. Tábor prohlásili za osvobozený před několika minutami.“
„Tak se mi zdá, že jsme dohráli.“ prohlásil zdrcený Škromach „Můžeme se buď pokusit utéct, nebo se bránit do posledního muže.“
„Nebo se vzdát“ dodal lakonicky Dolejš. „Ale to nás pověsí.“


(pokračování příště…)

12345 (Zatím nikdo nehlasoval)
189x přečteno
Updatováno: 28.11.2015 — 0:08
D-FENS © 2017