Kapitán Minárik položil Jablotron na střechu a zavolal na centrálu.
Po fenomenálním úspěchu prvního stacionárního mobilu v roce 2005 se dělaly Jablotrony čím dál větší a těžší, aby tím kompenzovaly neustále změnšující se mobilní mobily. Střecha Doomsteru vyrobená kvůli úspoře nákladů z dvojitého alobalu se tedy mírně prohnula. Zjistit číslo Hemmerové mobilu, jeho pozici, číslo mobilu do auta, typ a polohu auta nebyl pro centrálu problém, všechny údaje měl Minárik během dvou minut. Vypadalo to dobře. Ministryně se účastnila zasedání v sídle vlády a to celý plán činilo snazším.
Minárik se odebral do obchodu Globvita. Poté, co vláda v roce 2006 zestátnila všechny obchodní řetězce a spojila je do třech megařetězců, které si podle státního nařízení povinně tvrdě konkurovaly, bylo celkem jedno, kde nakupujete. Koupil dva balíčky listového těsta, laciný kufřík neevropské provenience, kus drátu, pouzdro na legitimaci, pastelky a čtvrtku. Před obchodem na parkovišti namaloval pastelkami na čtvrtku poměrně zdařilou imitaci odborářské průkazky a vložil ji do pouzdra. Z listového těsta uplácal dlouhou šišku a položil ji na dno kufříku. Do těsta zapíchnul drát.
Proniknout pomocí policejní legitimace do podzemních garáží vládního komplexu nebyl problém. Silně krátkozraký vrátný ignoroval procházející postavu a věnoval se sledování televizního kvízu a přemýšlel nad aktuální otázkou, která zněla „Co je to CHLÓR? a) kostelní sbor b) otravný plyn“. Vyhledal Hemmerové audi, za jehož volantem chrápal řidič. Bouchnul mu pěstí do skla.
„Vstávej, ty línej dobytku!“ a vrazil mu před mžourající oči imitaci průkazky, „nemáš zaplacený členský známky ani na příští rok!“
„JJJááá? Já mám zaplaceno až do roku 2010…!“
„Hovno, hajzle. V odborech seš, na poznávací zájezdy jezdíš, vánoční kolekce dostáváš a neplatíš. Švihej zacálovat, jinak si tě camorra ze svazu najde a … čet si Kola vod Hejliho, že jo?“
Řidič vystřelil, jakoby mu za patama hořelo. Dostat se do sporu s Odborovou centrálou řidičů reprezentačních limuzín zavánělo velkými problémy a zaměstnání bylo to nejmenší, o co mohl neposlušný jedinec přijít. Nelze se proto divit, že řidič spontánně vyběhl ze státem mu svěřeného Audi a uháněl do dva kilometry vzdálené centrály cvakat.
Minárik se rozvalil v audině a dopřával si ministerský luxus. Kufřík s těstem položil na zadní sedadlo a čekal, až si ministryně zavolá o odvoz. Stalo se tak po půl hodině. Minárik zajel ke vchodu a Hemmerová usedla dovnitř, jak byla navyklá. Přítomnost neznámého řidiče zaznamenala až po chvíli.
„Kdepak je Péťa?“, otázala se.
„Péťa má syfilis“, odpověděl Minárik.
„Já myslela, že má fabii“.
„To je nemoc. Syfilis.“
Ministryně zbledla. „Je to nakažlivý?“, zeptala se.
„Jen pohlavním stykem“, poučil policista Minárik ministryni zdravotnictví, nezdálo se však, že by jí to uklidnilo.
„Hele, támhle stojí Buzková! Svezeme ji.“, projevila přání mistryně. Minárik krátce přemýšlel, zda to nějak může ovlivnit jeho plány a usoudil, že ne.
„Hele, támhle stojí sestry Bártovy. Svezeme je!“, projevila přání Buzková.
„To ale budete muset, soudružko, vzít na kolena ten kufřík“.
„Ale jo“.
Auto obsazené pěti osobami se znovu rozjelo. Minárik zamknul centrálem dveře a požádal Buzkovou, zda by mohla otevřít kufřík.
„Cccco to je?“
„Bomba. Kilo trhaviny C4. Zkuste si zavolat nebo tak něco a všichni budeme lítat nahoře s holubama. Takže děvenky, tohle je opravdovej únos.“
Po počáteční hysterii, kdy se Buzková pokoušela skrýt před výbuchem pod sedačkou a Hemmerová ve schránce na palubní desce, proběhl zbytek cesty klidně. Buzková fascinovaně čuměla na těsto a nikdo ani nedutal.
Před ordinací Kostohryzové vytáhl Minárik devítku a pomohl dámám vystoupit. Sestry Bártovy a Buzkovou připoutal v čekárně k topení a Hemmerovou vzal do ordinace. Přesvědčil Kostohryzovou, aby upustila od okamžité aplikace sadistických praktik, na které očividně myslela, a podal Hemmerové papír a tužku, by vydala poslední ministerskou vyhlášku ve své kariéře. Stála v ní tato věta: Každý je oprávněn zvolit si lékaře tak, jak mu to nejlépe vyhovuje. Po registraci je lékař povinen jej ošetřit nebo předat do péče specialisty. Minárik ještě zvažoval, zda nemá ministryni motivovat zahájit zásadnější reformu zdravotního systému, ale nakonec na to rezignoval. Kostohryzová neměla námitek a neprodleně ošetřila Minárikovu vypadlou plombu.
„Ahoj Vasjo, tady je Minárik. Pavouk chytil čtyři mouchy. Přijeď.“
Za pár minut zastavil před ordinací VW Transporter se zatmavenými skly, řízený dvěma muži, kteří se představili jako Vasja a Ahmed. Vasja znaleckým okem obhlédl Minárikovu kořist a projevil mizivé nadšení. Finální dohoda s Minárikem zněla, že za Buzkovou zaplatí Vasja a Ahmed 10 samopalů AK-47, za obě sestry Bártovy jeden protiletadlový komplet Stinger a za Hemmerovou zaplatí Minárik dva tisíce dolarů odškodné. VW Transporter překročil ještě toho dne hranici v Čierne při Čope. Celník mlčky přijal obálku a pomyslel si, že estetické nároky návštěvníků ruských nevěstinců klesly na historicky nejnizší úroveň od Velké vlastenecké války.
Po ministryni Hemmerové se nikdo nesháněl. Úřad žil dál svým životem a ministryně nikomu nechyběla. Tisková mluvčí ji vytrvale omlouvala kvůli zaneprázdněnosti, přičemž ani netušila, jak blízko je pravdy. Po dvou měsících začala její absence být podezřelá i premiéru Kleinovi. Potichu byla v tichosti nahrazena doktorem Liškou ze seriálu Rodinná pouta, který mezitím při natáčení nabyl lékařských znalostí srovnatelných s know-how ministryně Součkové a navíc byl mediálně přitažlivý. Liška se rozhodl zachovat kontinuitu se svými předchůdci tím, že taky nic nebude dělat. Buzkovou vystřídal na jejím postu dosavadní ministr kultury Julián Záhorovský.
TV Prima po nějaké době začala postrádat další díly Rodinných pout od sester Bártových. Po marných snazách nezvěstné sestry nalézt začali vysílat seriál znovu od počátku. Ani to nikdo nezaznamenal.
Během cesty se ukázalo, že sestry Bártovy nejsou dvě sestry, ale jeden dvouprocesorový android. První Bártovou sestavila firma Cyberdyne jako tzv. SGC humanoida, tzv. Story Generator Core neboli automatický generátor scénářů. Druhý SGC pak stvořili jako redundanci pro případ výpadku toho prvního. Ukázalo se však, že textový procesor scénářového generátoru na principu fuzzy logic funguje nespolehlivě a jediný ukazatel, který se mu daří dodržet, je kvantita. Oba vývojové exempláře SGC 1.0 byly pak prodány TV Prima. Pro Vasju ani Ahmeda neměly oba stroje význam, tak je prodal Borisi Jelcinovi, který je jednoduchou úpravou software předělal na samovar a destilační přístroj. Tam stopa končí.
Zákazníci ruského bordelu Lotos v Zapadlém u Mukačeva nebyli zprvu nadšeni novými přírůstky. Ze západu dovezené exempláře byly použitelné po zkonzumování nejméně jedné láhve vodky. Až časem se situace konsolidovala. Sadomasochistická show lady Petry začala sklízet nebývalý úspěch v podnikatelských kruzích. Otrok byl postaven do role žáka a za každý nepatrný omyl paní učitelkou nemilosrdně bičován. Například akt podání přihlášky na školu misstres Petry se směl konat pouze jednou a ještě za neustálého ponižování. V případě neúspěchu se uchazeč musel k domině poníženě odvolávat. Podle údajů controlling managera Lotosu generovala Buzková po jednom roce nejvíce zisku.
Hemmerová díky svému talentu zaujímat v práci i v životě vedoucí roli nezůstala dlouho řadovou kurvou. Povýšila na odborovou centrálu ruských kurev (OCRK) a stoupala v její hierarchii čím dál tím výše. Po úspěšné akci INDOB (Internet do bordelů) prosadila pro kurvy pracovní dobu od sedmi do čtrnácti hodin a to jen v pracovní dny, řekla si pornomafie dost a udělila osobě vzpurné odborářky prioritu. Naléhavost problému se projevila i na volbě technických prostředků, kterými se rozhodla jej vyřešit. Nálož 25kg tritolu byla umístěna do prostoru pro rezervu Hemmerové služební Volgy. Roznětka byla odpálena primitivním mechanismem pozestávajícím se z lanka navíjejícího se na poloosu. Z vozu se našly pouze dva písty a zpátečkové kolečko. Z Hemmerové se nenašlo nic. Fiktivní ostatky byly pohřbeny na centrálním moskevském hřbitově. Vzhledem k síle exploze bylo možno slova odborového předáka, který pronášel poslední řeč („kousek z ní je tady všude kolem nás“) považovat za zcela pravdivá.
Kapitán Minárik se vrátil ke své práci. Na vyšetřování údajného zmizení Hemmerové byl nasazen jeho nadřízený major Chvost. Po třech týdnech případ odložil s tím, že cizí zavinění nebylo zjištěno.
(5x známkováno, průměr: 3,40 z 5)