Speciál Střelecké revue „Braňte se“

Featured Image

Předesílám, že celý tento příspěvek je reklama a píšu ho proto, aby si to co nejvíc lidí koupilo. Navíc ukazuje, že papírová média nejsou až tak mrtvá, jak se soudilo.

Speciál Střelecké revue „Braňte se“ s podtitulem „Skutečné případy a jejich právní posouzení“, stojí 65 Kč a za ně dostanete brožurku o formátu A5 s ca 90 stranami, jejíž šedá obálka na pultu mezi pestrobarevnými časopisy o vaření a celebritách poněkud zaniká. A předesílám, že se jedná o vynikající a v našem prostoru ojedinělý ediční počin.

Hned na první straně je uvedeno, že „Nutná obrana je uplatněním práva proti bezpráví, přičemž svépomoc nahrazuje nedostatek ochrany zájmů chráněných trestním zákoníkem ze strany veřejné moci.“ Tento text efektivně zabrání tomu, aby si publikaci koupil nějaký pravdoláskař nebo osoba stižená bezmeznou důvěrou v policii, takže jich na nás zbyde více.

Autoři známí ze Střelecké revue do publikace koncentrovali dosavadní poznatky týkající se sebeobrany se zbraní, tedy nejen palnou. Doporučuji každému, kdo má nějaký záměr se zbraní v sebeobraně, anebo dokonce drží palnou zbraň za stejným účelem, aby uháněl do trafiky, protože tohle může být nejlépe vynaložených 65 Kč v tomto století. Osobně jsem si publikaci sice koupil, ale s jejím čtením jsem otálel a nakonec si řekl, že do toho jen tak nakouknu. Výsledkem bylo přečtení 63 stran „jedním dechem“, což se mi snad nikdy nestalo.

Publikace obsahuje rozbor nejznámějších případů v českém právním prostředí. Svoje si řeknou hned dva advokáti (pánové Dr. Teryngel a Mgr. Jančík), soudce, státní zástupce i policajt. Nejzajímavější je nepochybně rozhovor se zlínským advokátem Jančíkem, který mluví naprosto jasně o tom, jak to policisté praktikují v případech, kdy je involvována (střelná) zbraň, s čím je třeba počítat při podání vysvětlení a proč je třeba zapojit advokáta co nejdříve. Rozhovor sice není nijak dlouhý, ale Jančík je v něm naprosto přímočarý. Ohledně kauz jistě zaujme z hlediska důvěryhodnosti justice naprosto skandální případ střelce z Kutných Hor nebo kauza expolicisty Jungmanna, kde si nasral do krku Ústavní soud (což patrně při známém způsobu, jakým jsou obsazována místa ústavních soudů, tak docela nepřekvapuje).

Dozvíte se například, jak se chovat poté, co jste použili zbraň k pohrůžce, zda je přestupkem, když vám někde při sehnutí se v obchodě vykoukne dýmka míru a další věci, které se kolem dokola řeší v internetových diskusích. Dozvíte se, jak mazaně prostrkují státní zástupci soudu zjištění, které by jinak nebylo lze v řízení použít, a jak to praktikují „znalci“ ustanovení orgány v trestním řízení.

Publikace obsahuje převážně právní text a nikoli technické nebo taktické informace, nedozvíte se proto, čím a jak do někoho střelit tak, aby zanechal toho, kvůli čemu jste se do něj střelit rozhodli. Pokud čtete alespoň občas Střeleckou revui, nebude vám jistě dělat problém identifikovat typický styl pánů Tetřeva a Karáska. Kromě informací z českého prostředí stojí za řeč i několik krátkých exkurzů do ciziny, například do Švýcarska nebo do USA, abychom se dozvěděli, jak se dělá zločinec z poškozeného v zemi svobody. Kniha je proložena barevnými rámečky, ve kterých jsou citovány různé důležité anebo jen zajímavé věci. Jedna z nich například je, jak v devadesátých letech bezpečnostní složky na Floridě zaznamenaly nárůst útoků na turisty současně s poklesem počtu útoků na domácí obyvatelstvo. Příčinou se jeví, že došlo k liberalizaci skrytého nošení, takže zločinci zaměřili svoji pozornost na cíle, u kterých je více pravděpodobné, že žádnou zbraň mít nebudou.

Hodnotu publikaci dodává právě koncentrace informací, je tam všechno na jednom místě, a takové soustředění informací je nereálné dosáhnout hledáním informací na internetu. Po přečtení publikace si myslím každý dokáže udělat názor nejen na to, kde jsou meze nutné obrany a krajní nouze, ale také o tom, kde jsou meze české „soudní spravedlnosti“. Naprosto nejhůře z toho vychází Vrchní soud. Z toho pramení varování, že idealisté a právní puristé by měli knihu číst po malých částech a před jídlem, aby se uchránili potíží.

K publikaci mám jen jednu výhradu. Škoda že u jednotlivých případů jsou jen sporadicky uvedena čísla rozsudků. To samé platí pro judikáty soudů vyšších instancí, kdy informace „existuje judikát“ není tak docela vyčerpávající. To všechno mi chybí proto, že některé rozsudky bych si rád dohledal, jednak ze zájmu a pro pochopení širších souvislostí úvah soudu, ale také bych v některých případech rád znal jména soudců či znalců, kteří se na rozhodování podíleli. Proč? Protože mnohdy jsou ty soudní výroky natolik šílené a obecné zásady právního řízení dostávají tak neuvěřitelně na prdel, že budete pochybovat, jak je toto v tomto geografickém prostoru a čase vůbec možné, při všech těch kecech o právním státu.

Jeden citát za všechno (z rozhovoru s advokátem Jančíkem):

„Policie a státní zástupci mají tendenci se na to dívat způsobem máme mrtvolu, máme střelu, máme zbraň, máme pachatele, máme přiznání – tak to napíšeme na vraždu, uděláme si čárku a nutnou obranu ať si řeší soud.

Podle informací na stránkách Střelecké revue je možné si publikaci objednat v papírové formě i elektronické.


10.10.2016 D-FENS


Související články:

12345 (186x hodnoceno, průměr: 1,06 z 5)
19 670x přečteno
Updatováno: 10.10.2016 — 21:03
D-FENS © 2016