15 let v EU: Diskuse s nejpovolanějšími v Hradci Králové

Na fejsbůčku na mě vyskočila pozvánka na událost, která mě překvapila svým obsahem. Jednalo se totiž o oficiální pozvánku k veřejné diskusi o Evropské unii, ke které se hlásily nejrůznější státní organizace. Když jsem zkoumal, kdo budou hosté, překvapilo mě, že jsou to všechno úředníci – nebyl tam nikdo z názorové opozice. Považte sami: Milena Hrdinková, státní tajemnice pro evropské záležitosti; Pavlína Springerová, zastupitelka města Hradce Králové; František Kinský, starosta Kostelce nad Orlicí. Bylo zjevné, že se chystá nějaká propagandistická nalejvárna. A taky že byla.

Složení publika bylo různorodé, ale ve složení veřejnosti dominovali důchodci, kteří na akci přišli zejména proto, že tam bylo občerstvení. Ti projevili schopnost realizovat rychlé přesuny a logistické operace; i přes pokročilý věk byla jejich útočná formace překvapivě efektivní a v sevřeném šiku zcela oblehli rautový stůl. Co se nesežralo hned, šlo do igelitek z Kauflandu. I proto bylo publikum rozděleno na dvě poloviny – důchodci obsadili celou pravou polovinu, protože se jednalo o strategicky výhodnou pozici v přístupu k rautovému stolu. Mám za to, že výsledek patnácti let centrálního plánování a budování lepší společnosti, byl obsažen v pohledu na nemotorné, staré lidi, kteří se trmáceli přes celé město, kvůli housce s margarínem. Ale nepředbíhejme.

Diskuse započala. Dozvěděli jsme se, že paní Hrdinková, klíčová osoba celé akce, nepřijela. Za paní Hrdinkovou ale zastoupil nějaký pan Štěpán Černý, který byl moderátorem uveden takto: „člověk úplně stejně kompetentní, stejně pro diskusi zajímavý, ředitel odboru koordinace evropských politik Úřadu vlády České republiky a expert na problematiku Evropské unie a jeden z nejzásadnějších a nejdůležitějších vládních odborníků vzhledem k problematice Brexitu.“ Paní Pavlína Springerová, jako zastupitelka města a v současnosti „prorektorka pro strategii a rozvoj Univerzity Hradec Králové, politoložka a přední česká odbornice na problematiku latinské Ameriky“ dorazila na celou akci na koloběžce, kterou si hrdě donesla až k pódiu. Mé sympatie hned z počátku získal pan Kinský, který z pozice starosty využil akci k propagaci své firmy Kinský Art Media, která byla uvedena jako Featured v popisu facebookové akce. Bylo hned zřejmé, kde stojí jeho zájmy.

Z úst řečníků zazněly následující vyjádření, která byla prezentována jako fakta:

Díky EU nejsou v Evropě války. Zatímco dříve po sobě na hranicích stříleli vojáci, dnes řeší problémy úředníci v oblecích.
Díky EU máme peníze. Jsme čistými příjemci peněz z EU.
Dotace sice pokřivují trh, ale je to v pořádku.
Měli bychom si dát pozor na protievropské tendence. Podívejme se na Brity a jak dopadli, když se neuctivě chovali k EU.
Jsme zlobivým dítětem EU.
Nejpalčivějším problémem Brexitu je Skotsko.
Evropská unie je demokratická. Sice nevolíme evropskou komisi, ale Američané mají také poměrové hlasování napříč státy, takže je to demokracie.
Do EU jsme demokraticky vstoupili, takže o legitimitě členství nemůže být řeč.
Členy komise jmenují členské státy.
Díky EU funguje filozofická fakulta UHK, která by jinak existovat nemohla.
Program Erasmus funguje díky EU
Francie si myslí, že nemáme férové volby a že máme problém s volným tiskem, protože jsme ve V4. Celá V4 je proti migrantům.
Když volíte, jste občané.
Když nevolíte, jste lidi. Lidi je potřeba donutit volit, třeba tím, že jim to nařídíte. To je běžný institucionální prostředek jak zvyšovat volební účast. Nevolič by třeba nedostal občanku, nebo by nemohl používat banku. Lidi politika nezajímá.
Politická elita není přesvědčivě proevropská.
Bez vládnutí by to nešlo.
Úředníci jsou naši vůdci.
V Athénách, tedy první demokracii, kdo nebyl bohatý, nemohl volit.

Ponechám na každém čtenáři, aby se obtěžoval zjistit, co z toho je pravda. Dovolím si tvrdit, že většina z toho jsou objektivně lži.

Naprostou většinu celého času prožvanil pan Černý. Pro mě to byla úplně nová zkušenost, protože ten člověk dokázal mluvit 20 minut v kuse a nic neříct. V jediné větě se vyskytli vojáci střílející na hranicích, demokracie v EU, Amerika a volby v Americe, Brexit, problémy Skotska. Bez ohledu na to, co z jeho výroků byla fakta a co fabulace, nebo názory, lze objektivně prohlásit, že ten člověk se neuměl držet tématu a pochopit jeho projevy vyžadovalo ohromnou koncentraci.

Paní Springerová na mě působila stylem vzorné stranické příslušnice. Dozvěděli jsme se, že dotace sice křiví trh, ale zase by bez nich nefungovala filozofická fakulta. Nebo například, že bavit se o opouštění Evropské unie může být nebezpečné, protože bychom se měli připravit na dobu, kdy EU nebude dávat, ale začne brát.

Pan Kinský působil dojmem pantáty, který z pozice starosty sice hodně zestátněl, ale alespoň si zachoval nějaký zdravý odstup. Přihlásil se k prospěšnosti dotací v městských rozpočtech, ale zároveň opakovaně upozorňoval na to, že evropská byrokracie a nespočet nejrůznějších evropských institucí, které mu kecají do všeho možného ve vedení města, jsou neúnosné, a že jim musí pořád posílat dokumenty, které si ty instituce nejsou schopny poslat mezi sebou. Jeho příspěvky byly vcelku věcné, ale občas nudné. Publiku se líbil, patrně proto, že v publiku neseděl žádný podnikatel. Ten by totiž panu Kinskému bez váhání vpálil, že svinstvo a buzerace, na které si stěžuje, musí každý podnikatel snášet denně.

Všichni tři si v průběhu celé debaty pochlebovali a vzájemně se utvrzovali v tom, jak je EU důležitá a potřebná. Opakovaně zaznělo, že je potřeba si uvědomit, že z EU bereme a že za nějakou dobu budeme muset dávat a že nedává smysl v EU být dokud dává a pak z ní vystoupit. Tento princip byl opakovaně popisován přepočtem jedna ku třem a tři ku třem. Pokud nechápete, jak „jedna ku třem“ a „tři ku třem“ vyjadřuje náš vztah k EU, tak já jsem to také nepochopil. Projevy řečníků byly plné blábolů, dogmat, propagandy a různých názorů vydávaných za obecně uznávanou pravdu. Specialista na Brexit a odborník na EU, pan Černý, toho o EU moc neví a o Brexitu už vůbec ne. O tom, jestli za mír na území Evropy může EU, nebo NATO, které historicky prokazatelně zastavilo dlouho trvající konflikty, může být předmětem diskuse. To, že členské státy jmenují jednotlivé eurokomisaře, byla lež. Bylo kulervoucí to vydržet. Zaznívala tam zavádějící, nebo vyloženě lživá prohlášení a nikomu v publiku nebylo dovoleno na to jakkoliv reagovat a řečníky opravit, nebo alespoň přiblížit kontext. Dalším takovým momentem byla část o Brexitu, kde si všichni úředníci odsouhlasili, že největším problémem je Skotsko, které by mohlo hlasovat o odtržení a debatovali o tom asi půl hodiny. V krátkém okénku pro publikum se jim dostalo odpovědi, že Skotsko je problémem nejmenším z nejmenších, protože tam je zřejmé, co se stát může. Tím největším problémem Brexitu je rozdělení Severního Irska a Irské republiky fyzickou vnější hranicí Evropské unie, kterýžto krok by uvedl v činnost teroristikou organizaci IRA, která už veřejně avizovala, že to tak nenechá. Tento problém je v UK velmi vážný a složitý; v diskusi nebylo řečníkovi umožněno ho dále rozvést.

Z celé akce jsem si odnesl, že diskuse není s lidmi, ale mezi řečníky, kteří jsou opatrně vybírání stranou a vládou. Projev veřejnosti je vnímán velmi negativně, což bylo patrno i z této akce. Projevy mimo oknénko pro dotazy byly okamžitě utišeny. Okénka pro dotazy byly dvě a trvaly dohromady možná 5 minut. Myslím, že dotazy veřejnosti byly za celé dvě hodiny jen tři, více prostoru veřejnosti nebylo dopřáno. Pro úředníky to asi bylo dobře, zejména pro pana Černého. Dále platí, že úředníci, kteří se mají věnovat problematice EU, o EU vědí velmi málo. V očích řečníků bylo dobře patrno zděšení, když tazatel upřesnil princip jmenování členů evropské komise před celým publikem a poukázal na lež jednoho z řečníků, za což sklidil od publika potlesk. Jejich neschopnost a neznalost se snaží maskovat používáním různých nicneříkajících zástupných výrazů: Konsensuální nástroje. Historizující argumenty. Národní traumata. Sračky.

Po tomto debaklu jsem dospěl k názoru, že veřejnosti jsou z médií a úst úředníků prezentovány selektivní informace, vybrané kousky, které normálního buřtožrouta nedonutí k zamyšlení. Už se nediskutuje o tom, proč bychom měli v Evropské unii vůbec být – taková otázka je cíleně otočena v pasivně agresivní útok ad hominem na tazatele. Místo odpovědi se dočkáme poukázání na to, že „když se rozdávalo, tak nikdo neprotestoval a zůstávat v EU jen dokud je to ekonomicky výhodné by bylo sobecké,“ čili tazatel by měl kurva zavřít hubu, nebo z něj uděláme sobce, homofoba, nebo tak něco. Totiž, my už se nebavíme o tom, proč v EU zůstat, ale hlavně o tom, proč z ní neodejít a co hrozného by se nám přihodilo, nebo mohlo přihodit. EU už nemá co nabídnout a tak se místo o pozitivech členství začíná mluvit o negativech odchodu. To považuji za alarmující.

Jsem si jist, že minimum prostoru pro otázky bylo zvoleno záměrně. Aparátčíci totiž nejsou reálně schopni na ty otázky odpovídat tak, aby z toho EU vyšla pozitivně. Ne proto, že by to nešlo, ale proto, že nejsou schopni objektivně správně popsat ani základní mechanismy uvnitř EU. Ti, kteří se ke slovu dostali, poukázali na podružné a diskutabilní nedostatky ve správě Evropské unie. Kdyby tam někdo dostal prostor a mohl nadhodit nějaká skutečná argumentační kladiva, celá snaha prezentovat EU jako spasitele, by se rozpadla. Sami se zamyslete nad tím, jak by publikum s vyšším věkovým průměrem zareagovalo na informaci, že evropský komisař, člen jediného orgánu Evropské unie, který může navrhovat legislativu, musí přísahat věrnost hodnotám Evropské unie a musí taktéž přísahat, že nebude hájit zájmy rodné země. Nad tímhle už by se zamyslel i buřtožtout. Jak to, že tohle není zrada? Jak to, že tohle je ústavní? Kdo tohle dovolil? Politici se rádi budou hádat o tom, jak moc je volba do Evropské komise demokratická, protože doufají, že si nikdo neuvědomí, že celá tato otázka je naprosto zbytečná. Ani kdyby v celé komisi sedělo 27 Čechů, tak nemohou hájit zájmy Česka, protože přísahali věrnost někomu úplně jinému. Takhle funguje celý mechanismus prezentace EU v médiích a vůči veřejnosti – diskutuje se o podružných a nepodstatných detailech, o kterých se diskutovat dá. Nikomu není přáno diskutovat o těch podmínkách členství v EU, kde se skutečně láme chleba a kde se na tvrdo rozhoduje o tom, kdo má větší páky.

28.10.2019 Masiton

Související články: