0+0=0 (O zbožných přáních publicisty a poslance)

Featured Image

Sedím nad poslední letošní přílohou Lidových novin, ve které se úplně dole dá najít malá anketa. Lidové noviny se jejím prostřednictvím dotázaly asi dvaceti umělců nebo sportovců, co je v tomto roce potěšilo a na co se těší v roce příštím

Přesná formulace otázek je:

1. Co vás v roce 2002 nejvíce potěšilo a jaký byl váš největší zážitek

2. Co čekáte a na co se těšíte v roce 2003?

Na tyto dvě maximálně zaludné otázky odpovídají například Aleš Valenta, Kateřina Neumannová, Ivan Mládek, Veronika Žilková, Zdeněk Srstka, houslista Svěcený, moderátor Anděl a někteří další.

Odpovědi jsou upřímné i méně upřímné. Herci čekají na to, jak dotočí nějaký film, zpěváci, jak jim vyjde album, sportovci, jak si skvěle zamakaj. Prostě standart této zemi vlastní. Zaujaly mne pouze odpovědi dvou osob, evangelického duchovního a poslance Svatopluka Karáska a publicisty Ondřeje Neffa.

Kazatele Karáska v roce 2002 nejvíce potěšil 13. prosinec, protože nás toho dne Evropa oficiálně pozvala do EU. Na druhou otázku odpověděl pan poslanec, že se těší, že referendum dobře dopadne a my do unie vstoupíme.

Spisovatel Neff sdílí s duchovním očividně stejné hodnoty a dokonce i podobná slova. Neffa potěšilo, že jednání s EU dopadlo dobře a přeslapování přede dveřmi skončilo. Neff se těší, že občané pochopí, že to je pro nás skvělá věc a v referendu se rozhodnou do těchto dveří vstoupit.

Někdy bych ani nevěřil, jak mohou být přání těchto dvou povoláním i posláním odlišných lidí stejná! A navíc tak prázdná. Je pro mne neuchopitelné, aby se normální člověk těšil na něco tak neosobního, jako že „referendum dobře dopadne“. Normální člověk se těší třeba na to, jak se za rok o svátcích opět ve zdraví sejde se svými blízkými, uskuteční nějaký svůj dlouhodobý záměr nebo prostě jen příští rok přežije, jak zmínil v anketě L.F.Hagen. Pan poslanec by navíc mohl říci „že se pokusím dál co nejlépe prosazovat mínění svých voličů“, i když od duchovního bych čekal něco ještě hlubšího.

Mám akutní dojem, že vznikla organizace „Svaz umělců, novinářů a sportovců pro šíření proevropské propagandy a vymývání mozků„, která si dala za cíl všemi možnými formami ponoukat občany ke sladkému ANO. Myslím, že ještě nezačali využívat všechny dostupné příležitosti. Například si dovedu představit proevropsky přepracovaného Hamleta. EU-konformní herec stojí s lebkou v ruce, na lebce jsou nalepeny recyklační značky. „Vstoupit či nevstoupit, toť otázka!„, zamýšlí se. Pak pohlédne lebce face to face a prohlásí „Vstoupit!„. Z téže inscenace by ovšem musela zmizet věta „Je cosi shnilého v státě dánském„, protože by to mohlo vyvolávat nežádoucí asociace (v zemích EU přece z principu nic nehnije).

Spisovatel Neff zvolil ve svém krátkém novoročním poselství jednu ze dvou známých propagandistických variant, kterou pracovně nazývám „dům světla„. EU je několika větami vykreslena jako krásný zámek na kopci, ke kterému se přikulhá chudý deficitní pocestný s dřevěnou pravou nohou a brašnou přes rameno. Chvíli přešlapuje přede dveřmi, načež otevře lokaj s jmenovkou Guenther Verheugen a pustí ho dál. V domě je krásné světlo a ze dveří se line politicky korektní hudba. Sotva pocestný vstoupí, hned mu střemhlav vlétne do úst první pečený holub, aby lépe zvládl cestu po mramorových schodech až tam nam nahoru, do Síně zázraku evropské levice. V dalším střihu vidíme pocestného navlečeného do honosného oblečku, jak sedí s dalšími podobně naverbovanými pocestnými u velkého stolu, cpou se a nemusí vůbec nic dělat.

Pro úplnost, druhá varianta propagandy se dá označit slovem „z trucu dráty„. Používá se ke strašení občanů, kteří by snad s podporou vstupu do domu světla váhali. Mistrně ji ovládá ministr zahraničí Svoboda. Při drátové metodě je vykreslen obraz ČR, která nevstoupí do EU a uzavře se do sebe. Přestane komunikovat s okolím a okolí přestane natruc komunikovat s ní, obežene se dráty jako za totáče a vydá se svou cestou, která je od začátku předkládána jako chybná. Postrádám jaksi logiku této manipulace, protože nyní ještě v EU nejsme a tudíž bychom měli zadrátováni už teď, pokud tedy princip „z trucu dráty“ má fungovat.

Občan sám je pak v podání pánů K. a N., vykreslen jako prostředek vstupu a ne jeho cíl. Po občanovi se v podstatě chce, aby se dostavil k veřejnému hlasování a jako bulík „volil dobře, protože je to skvělé„. Nemusí přitom vědět, proč je to skvělé, protože nosiči myšlenek, proevropští intelektuálové jako Neff, to ví a oni ví přece všechno daleko nejlíp.

Oběma pánům bych připomněl, že tato republika existuje, plní elementární funkce státu a žije díky miliónům lidí, kteří jdou den co den ráno do práce a odpoledne z práce a věnují se z pohledu propagandistů nicotným činnostem, jako péči o rodinu a plnění pracovních úkolů. Nás občany, kteří mají správně pochpit a dobře rozhodnout, degradovali pánové Neff a Karásek na nosiče volebního lístku, protože už z principu vlastní názor mít nemůžeme a teprve se nám musí za naše peníze prostřednictvím debilních propagandistických kampaní vysvětlit, jak to bude skvělé být v EU. Bez nich bychom asi byli namydlení.

Zatímco se tedy oba pánové nad řadového občana povyšují a dělá jim dobře cítit se jako guru, který vždy ví, co je dobré, je skutečnost přesně opačná. My „nevýznamní“ neseme tíhu dnešní reality, zatímco oba pánové jsou tlachavé nuly, které ani nedovedou upřímně říct, co si od života do nového roku přejí. Když už mluví, tak nemluví pravdu. Jednání s EU zas až tak dobře nedopadlo a po vstupu nebudeme plnohodnotnými členy. Dobré rozhodnutí je takové, které si dovede jeden každý před sebou rozumem obhájit, a tudíž to může být i rozhodnutí negativní, referendum tedy k radosti páně Karáska dopadne tak či tak dobře. Pan Karásek by se ostatně měl rozpomenout na jeden z jeho textů, ve kterém zpíval „Say NO to the devil, say NO“. A nakonec 13. prosinec byl pátek a všichni víme, co se obvykle děje v pátek třináctého.

12345 (2x hodnoceno, průměr: 1,00 z 5)
389x přečteno
Updatováno: 28.11.2015 — 0:09
D-FENS © 2017