Tohle povídání vzniká 30. prosince večer, kdy petardy sice už bouchají, ale do kolektivní ejakulace novoročního veselení stále ještě zbývá nějaký čas. Co tedy může jeden dělat rozumnějšího, než v přestávkách mezi detonacemi svátečně rozjímat a v tichém usebrání mysli bilancovat.
Pro dobu vánoční bývá v posledních letech typické kromě přeplněných nákupních center také zvýšená expozice různých (kinder)ekoindividuí. Nemám zde ani tak na mysli pravděpodobně znuděnou pražskou omladinu s transparenty, že „zabíjet kapry je nehumánní“, která pravděpodobně po té, co ji vyhládne, půjde zasponzorovat franšízu jménem Mc Donald nebo Káefcééé, používající maso zvířat z fuj fuj velkochovů.
„Prcat“, napsala na tabuli Eva Holubová v roli učitelky v Čechách tak populárním filmu Pelíšky. Chtěla tím upozornit na nadužívání tohoto neslušného slova. Tento výraz z našeho slovníku téměř vymizel, nahradily ho v různých dobách jiné zvukové konstanty. Nejhorší ze všeho je dnes slovo jakoby.
Nedávno proběhla taková krátká zpráva, která bohužel zapadla někam do mediálního záchoda a která ukazuje, že nám ujíždí vlak.
Se sepsáním tohoto textu jsem dlouho váhal, ale nakonec jsem se přemluvil. Lidí, kteří se o elektromobily vážně zajímají, není mnoho a pro některé je to naopak téma vyloženě na pěst. Pokud jste tedy ortodoxní petrolhead a toto téma vám zvedá tlak, tak prosím myslete na své zdraví a článek ignorujte.
Musím se přiznat, že jsem smysl Palachova činu nikdy nepochopil a už jsem o to dávno přestal usilovat.
Po vložení intermezza dvou naprosto neplánovaných příspěvků můžete tuto část úvahy považovat za druhou, třetí nebo dokonce čtvrtou dle vlastní libosti.
Žijeme v éře zpochybňování všeho. Expertem na cokoliv je kdekdo. Už nestačí staré dobré doporučování živočišných a rostlinných tuků, kdy jsme byli „experty“ přesvědčováni, že musíme jíst pouze rostlinné tuky, protože živočišné nás zabíjejí, zatímco o dvacet let později tomu bylo naopak a o dalších dvacet let nám experti tvrdí zase to první. Vždy stejně přesvědčivě.