Začalo to se strejdou na Lužnici, když jsem byl ještě malý kluk. Strejda se mnou veslovával od jeho chatičky u břehu k hospodě poblíž splavu. Dva nebo tři kilometry proti proudu. Nikdy nedal víc než dvě orosené a panáčka, já jsem dostal limču, on si zapálil, a jeli jsme zpátky.
K nehodě u Obrnic se už vyjádřil každej, kdo má do prdele díru. 99% komentujících však zaměňuje příčiny nehody, tedy události v posledních 15 sekundách před nehodou, s chováním řidičky v průběhu několika minut před. Většinou si na základě vlastních emocí a nesympatií udělají nějaký subjektivní názor na řidičku a ten zaměňují s příčinami nehody.
Nebojte se uprchlíků. Obava, že se sem nakýblujou, zavedou nám tady svoje móresy a seberou nám naši zem, je nereálná. I kdyby se jim to časem podařilo, už dávno nám naši zemi seberou lokální místodržící na základě obecního zřízení.
Čtvrteční zpráva o úmrtí Chestera Benningtona, frontmana skupiny Linkin Park, me včera večer přiměla k poněkud neobvyklému trávení večera.
Jedno ráno přijdu do kuchyně a na stole, přímo uprostřed stál rum, tedy spíš tuzemák. Maně jsem si vzpomněl na jinošská léta, rumové hody a vše co k tomu patřilo. Obzvláště silné chvíle nastaly, když byla k dispozici i kofola, případně griotka. Rum, griotka a kofola bylo vcelku příjemné pití. Ony se ty protichůdné chutě nějakým záhadným způsobem vyrušily, dobré podpořily a byla z toho vcelku příjemná uvolňovačka nálady i pro děvčata.
Zastavil jsem se onehdá v Levných knihách. Někdy tam zavítám, neboť mezi záplavou pestrobarevné hlušiny se čas od času objeví zlatý valoun v ceně cca půl kilogramu kosteleckých párků, což pokládám za skutečně výhodnou investici.
… i když si na něj rád hraje a kupodivu mu v jeho božství mnoho lidí pomáhá a většina neodporuje. Vrtochy tohoto přebohatého staříka odborná veřejnost tituluje jako „kontroverzní názory“. Zní to vzletněji.
Otevřeně se přiznám. Mám rád Švejka. Nejen knihu, respektive knihy – ty přímo miluji a verzi namluvenou Janem Werichem jsem slyšel aspoň padesátkrát – ale i postavu Josefa Švejka. Tu kurvu a vohnouta, jak je zde často častován. Nemyslím si totiž, že by švejkování nebyl legitimní (ač pouze komplementární) způsob odporu. Vím, že naše historie oplývá mnoha situacemi, kdy jsme (jako národ/lid/plebs) měli popadnout vidle a vidlat. Také vím, že už jsme to tu a tam i udělali, ale kdy naposledy, že?